Potřebujeme znát svoje stinné stránky?

věčnost nemůžeš poznat jinak než že ten stav prožiješ. až pak pochopíš. jinak se to nedá to je jako mluvit o chuti nějakého exotického ovoce které jsme nikdy nekoštovali.

věčnost jsem prozival treba ve fronte ve skolni jidelne-NOSMILE-


na remaplatek s rejzi!!!!!!-PUKEY-

Zveroútvar! Nerob si tu prdel z vážnych vecí vo vážnom vlákne!!!!!!!!!!!!!!!!!!

je to moje stinna stranka...znam ji-NOSMILE-

Nesdílím Tvojí zkušenost. Ale napříč příspěvky se mi zdá, že sám sobě odporuješ a celá diskuze padá na slovíčkách.
Nejdřív budu reagovat na příspěvek první, který je pro mě úplně nesmyslný...


Mozek, řeč mozku....co to je? Souhlasím s tím, že mozek a myšlení lze ovlivnit, lze vycvičit, je to něco, co je tvárné, ale co život a jeho realita - je závislá jenom na mozku?
Mozek, myšlení - z mého pohledu je hlavně zdrojem ILUZE. Takže možná, že člověk dokáže tvarovat svoje myšlení, otázka je, jestli mu to může přinést štěstí do života. Jestli tímto způsobem jenom neuniká.

No a když to vezmu prakticky....Vem si člověka, který trpí depresemi, má nějak nemocné tělo nebo mizerné vztahy se svými blízkými (t.j. již svoje podvědomí projikuje do reality). Může to člověk změnit pomocí myšlení? A pokud má svou pozornost upřít k něčemu v čem vyniká, jak člověk pozná v čem vyniká? Pomocí myšlení, má to vymyslet? Nikoliv - musí to tak cítit, jedině pak ho to může naplňovat. Jak ale můžeš něco cítit, když upínáš pozornost k myšlence, mozku?

Ehm, příspěvek je plný perel....nelze porozumět druhým pomocí mozku. Mozek si vždy nějakou teorii o druhých (byť se snahou porozumět) vymyslí, ale je to REALITA??? Můžu rozumět druhým pomocí mozku? ¨

Kde je komplex, je taky talent - nevím přesně, kde jsem to četla (tuším, že v nějakém díle C.G.Junga), ale tuto teorii potvrzuju. Když už píšeš o tom, že komplexům se raději nevěnovat.

Já jsem člověk, který žije z minuty na minutu, život mě v tomto dokonale vycvičil, ALE.....
Miluju svoje chvilky, kdy zabředám do minulosti (v rámci rituálů, nikoliv v běžném životě). Miluju minulost (ale nežiju jí), historii obecně - připomíná mi jaký má život dokonalý řád - pomocí knížek, filmů. Necítím, že by to tak bylo špatně. Žití v přítomnosti osvobozuje, ale člověk svou minulost nikdy nevymaže a není třeba ji zcela ignorovat. Opačným extrémem je, pokud zmiňuješ, že život nemá být bez cíle, bez zaměření - to jsi zase v budoucnosti. Žití v přítomnosti (v bytí) vylučuje mít cíl. Mít cíl taky není špatně - podstatou je, nestavět ani na jednom (na minulosti, či
budoucnosti) přítomnost. Oba extrémy jsou prostě špatné. Tím co popisuješ jsi v extrému, určitě nejsi zakotven v bytí, tak jak to popisuješ v posledních příspěvcích.


Ted ke konci se přehupuješ ke stavu bytí, ale ten nemá s myslí a mozkem vůbec nic společného. Stav bytí není o programování mozku. Z mojí zkušenosti stav bytí jsi schopen prožívat ve chvíli, kdy se zcela odpoutáš od programů ve svém podvědomí. Což ale nejde, pokud svoje podvědomí a stíny ignoruješ, pokud svoje poznání stavíš na mozku...
Sám píšeš - je to stav podobný meditativnímu stavu a co děláš, pokud medituješ? Mysl v tu chvíli opouštíš, mozek vypínáš. To jde i v běžném životě, ale protiřečíš tím hned prvnímu příspěvku.
Někdo tu popisoval, že si vybírá, co bude krmit svými emocemi a co ne. Ale na to, aby si člověk vybíral, musí znát svoje stinné stránky, neignorovat je. Věřím tomu, že ten ví, co je to stav bytí. Mysl ho neovládá, ale není tomu tak proto, že si mozkem řekne, že ho nic ovládat nebude. Je tomu tak proto, že neignoruje svoje podvědomí a svoje stíny - snad je patrný rozdíl. ;)

I tady mám jinou zkušenost. Prožít nějaké trauma a pak se s ním nijak nevypořádat, je jako žít a zároveň nést na hlavě mrakodrap. Může chvilkově fungovat to, že se člověk cítí líp - když třeba dělá nějakou konkrétní činnost, že se tím jakoby od té bolesti odpoutá. Ale to není řešení, to je jen únik....
Prožité trauma je na člověku vidět na první pohled - podle pohledu, postavení těla, chůze, hlasu - těch indicií je hodně. Je zřetelné, kolik lidí se po světě pohybuje a má v sobě něco nevyřešeného. V podstatě nežije, přežívá. Takoví lidé pravděpodobně upínají pozornost nějakým směrem, který je možná zdánlivě naplňuje (jinak by neměli motivaci žít), takové upnutí pozornosti je ale jako chatrná děravá záslepka.
Není třeba se v traumatu nimrat roky, hodně těžké trauma se dá "rozpustit" během několika hodin. Mám takovou zkušenost, pravdou je, že já nejsem v základu rigidní typ - tak se mi to možná lehce mluví. Podstatou je přijetí situace, která se stala a procítění všech emocí s ní spojených. Pokud si to člověk dovolí, může odhodit tunu balasti. Mám právě zkušenost s tím, že tak člověk může změnit i rysy ve tváři nebo jednoduchý příklad - pár let zpět jsem zjistila, že dýchám povrchně, nejsem schopná více hlubokých nádechů. Právě při řešení čehosi zasunutého v podvědomí se ve mně něco uvolnilo, od té doby dýchám úplně jinak - lehce, hluboce, krásně a nechápu, jak jsem někdy mohla dýchat jen povrchně. A analogicky - od té
doby prožívám život zcela jinak (lépe řečeno do té doby jsem život v podstatě neprožívala, žila jsem jen díky "myšlenkovým záslepkám - povrchně, stejně jako jsem dýchala")... Tomuto zážitku předcházel opakovaný zápal plic. Tělo je v tomto směru velmi moudré. Nedovolí podvědomí ignorovat, když už neposloucháme ani svoje pocity.

to závisí na náročnosti těch obsahů o kterých píšu. nevyřešíš každé trauma za pár hodin. tomu nevěřím. říkám že jsou traumata do kterých je lepší nevrtat. znám takové lidi a oni sami to potvrdili. jsou takoví, čímž neříkám že toto platí pro všechny traumata stejně.

řeč mozku je řeč mozku, pokud ten pojem neznáš, nemá smysl rozebírat moje slova.
nemůžeš jim rozumět protože nechápeš o čem mluvím.

"Sám píšeš - je to stav podobný meditativnímu stavu a co děláš, pokud medituješ? Mysl v tu chvíli opouštíš, mozek vypínáš. To jde i v běžném životě, ale protiřečíš tím hned prvnímu příspěvku."

Máš v tom guláš. Pokud medituješ, mozek nevypínáš, ale naopak. Ladíš jej do hlubších vln, relaxuješ jej. Potřebuješ současně bdělost abys mohla mít meditativní stav. Mozek nevypínáš ani ve spánku, naopak ve spánku je mozek velmi činný.
Mozek má v našem životě a prožívání zcela prioritní význam, ale nemá smysl se o tom bavit pokud neznáš postavení mozku v našem životě, souvislosti s prožíváním a co se vlastně odehrává v našem těle. Mozek je základní řídící orgán, bez něj nejde vůbec nic.
Vše probíhá skrze mozek, pocity, duševní stavy, spirituální zážitky včetně osvícení, dokonce celý náš emotivní a citový život je v režii mozku. Taky atavistický život řídí mozek. A lásku, emoce, city, traumata, celý svět prožíváme jenom skrze mozek. Je dobré se nejprve seznámit s fakty, moderní anatomií, než se pustíme do debaty s někým. Tvoje postřehy jsou možná autentické, nemají ale s mým přispěvkem co dělat. Vytváříš neexistující souvislosti které si následně vyvracíš. To je ale tvoje dedukce, myšlení. Nemá s principy fungování jak je popisuju co dělat. Dneska jsou už modernější poznatky než jung freud a historie. Dneska jsme ve výzumu mozku a nejen mnohem dále než za 1.republiky, proto je dobré držet se v obraze když o něčem jako mozek mluvíme. :)
Aplikované poznatky z výzkumu našeho mozku jsou psychologií budoucnosti, zatím se využívají jenom okrajově i když třeba reklama a například neuromarketing fungují néjakou dobu. Takže si ve skutečnosti myslíme už jenom to, co je v zájmu jiných abychom si mysleli. Mozek se ale ovládnout dá. Nejsme hrou nahodilostí. To už ale je otázka jestli vůbech chápeme oč se tady jedná a ještě důležitější je jestli dokážeme tuto dobu a její možnosti využít.
Tvrdím že vodnářský věk začal, ale jen hrstka si uvědomuje že tomu tak je a tato hrstka dokáže tuto skutečnost zůročit. Využít. Ti ostatní budou zase dále..přežvykovat suchou slámu minulosti.

"Z mojí zkušenosti stav bytí jsi schopen prožívat ve chvíli, kdy se zcela odpoutáš od programů ve svém podvědomí. Což ale nejde, pokud svoje podvědomí a stíny ignoruješ, pokud svoje poznání stavíš na mozku..."

stačí si uvědomit, že programy podvědomí o kterých píšeš, nejsou nikde jinde zapsány, než pravě v mozku. pak by ti mohlo dojít že stíny neignoruju, nýbrž integruju.
a ještě na závěr, i orgasmus je jen prožitkem mozku. vyvrcholení se odehrává právě tam. nemůžeme mít ani dobrý sexuální život bez předchozího uvolnění mozku. orgasmus, meditace, pocit štěstí a naplnění, prožitek dokonalosti, krásy, lásky, Boha, to vše je závislé jen na stavu a kvalitě mozku. jen v mozku jsou centra zodpovědné za to či ono prožívání.
Nepotřebuješ vůbec nic dalšího, okolí, prostředí, partnera, společnost, terapeuta, minulost a historii (které si tak ceníme) a nemusíme být vůbec ničím abychom dosáhli porozumění životu. Stačí jen jediné a to je uvolnit mysl, mozek. Celý svět je uložen tam. Nechápeme li ale toto centrum, nemůžeme pochopit ani smysl a hodnotu našeho života. A to je meditativní zkušenost. Neříkám že ji lze zažít jen v lotosovém sedu. Klidně i při jízdě na koni. Můžeš si vyzkoušet oboje. A není třeba si hned při prvním nezdaru tvořit názory že to nejde jenom proto že se ti to nepodařilo hned napoprvé.

To je tak úlevné přečíst si zde dlouhý příspěvěk, který má hlavu a patu:)

Zveroelipsa ti rekne, ze mozek je nanc; ja jsem s nim v tomhle nikdy nesouhlasila. I mozek ma svoji dusi, existuje I kniha Mozek a jeho duse od Dr Koukolika. S tou traumou mas absolutni pravdu. No zase ve vasich prispevcich vidim body, se kterymi bych souhlasila. Nebudu se rozepisovat, mazu do postele...vcera jsem se nachladila a prijeli jsme ve tri, spanek zadny.-NOSMILE-

Nevim jak zveroelipsa, ale ja osobne na to mam jiny nazor.Nikdy jsem nerekl ,ze mozek je na nic.
Jen prohlasuji ,ze mozek je jen nastroj a vlastne mozkem ani nemyslime.

Lopata taky neni na nic.Jen by se mela spravne pouzivat.

stačí si přečíst nějakou modernější literaturu třeba Doidgeho
https://www.kosmas.cz/knihy/175078/vas-mozek-se-dokaze-zmenit/
z oblasti neurovýzkumu je toho na trhu taky už dneska dost. jsou to velmi zajímavé věci. ale člověk musí taky chtít chápat jaký to může mít pro něj přínos.
Medicína budoucnosti je programování zdraví skrze mozek. Například. Ale vzhledem k silné loby farmafirem to nebude tak rychle. V moderní terapii se ale už užívají poznatky laboratorních výzkumů, je to revoluční. A jednoduché zároveň.

To akoby si písala, že každý traumatický zážitok sa kdesi uloží do nevedomia a odtiaľ funguje ako nejaká potenciálna rozbuška.
Ale ten traumatický zážitok môže byť spracovaný aj postupne časom, prirodzene postupne, prijatím toho čo je, tak ako to je.
Ak sa trauma uloží kdesi hlboko, kde vedomie nemá dosah, nemôže byť ani také jednoduché a prirodzené ho behom niekoľkých hodín uvolniť.
Obchádza sa tým niečo zásadné.
Len náhle uvolnenie a znovuprežitie emócií nedá tomu celému zmysel a význam.

Taky jsi mel vtedy jiny nick ;) Rekl jsi neco moc podobne, skoro jako, ze je k nicemu....sofer a auto byl tvuj oblibeny priklad...a cim teda myslime? Jatrami? Ano, kazda bunka ma svoji pamet, ale nemysli za nas...hm, lepe by ti pristal nick zverospirala...:)
Jak zjistime k cemu je lopata a jak ji spravne pouzivat? Rozumem.

jenomže nástroj se spoustou funkcí, které dělají nás tím čím jsme.
bez toho bychom těžko chápali, k čemu lopata vůbec je. mnozí to nechápou i tak. raději budou držet prapor. a mají se v podstatě lépe než lopaťáci. ale i to je dáno programem v mozku

Ja osobne bych byl nejradsi,kdybys mne necitovala a tim padem nic ani nepodsouvala.To to je moje posledni reakce vuci tobe.

Ja si s tebou proste vubec nechci psat.
Jakmile zacnes reagovat na me prispevky,ktere jsem ti ani neadresoval( i kdyz uznavam ze diskuzeje verejna) tak v tom osobne nevidim nic uprimneho ani konstruktivniho.

Prosimte,nemohla bys mne uz konecne vynechat? A prestat mne filtrovat pres tvuj mozek?


Fakt te o to prosim.

myslíš to upřímně? -WINKIE-

Casteji nas asi spise delaji tim cim nejsme.

Ano,jinak bych to nenapsal.