Cesty tela i ducha -
Páchání dobra...
neznámy | 11.7.2016 22:51
A co stav mysli dobropáchajícího? Tento člověk nemusí mít ambice něco někomu vnucovat. Nevnímá to tak. Může mít pocit, že jsou lidé nebo skupiny lidí, kteří jsou na tom hůř nežli on, má touhu jim pomáhat a vyhledává je. Neuvědomuje si (třeba), že to "puzení pomáhat" vychází z jeho potřeby někam patřit, o něco se zasloužit. Neumí ocenit sám sebe a možná právě proto vyhledává slabší, než je on sám. Pak se může stát, že narazí na člověka, který jeho dobro využije, aniž by potřeboval : " Proč ne, když dává, tak si vezmu ". Může se rozčílit, odmítnout mu pomoc, anebo se zamyslet nad svou touhou pomáhat, kterou je možno zneužít a proč se to děje ( proč jeho snaha má takovou nebo podobnou odezvu ). Jedna z mnoha možností ..
Tedy nemusí jít o osobní cíle v tom smyslu slova, ale o zkušenost, o poučení vycházející ze života. Altruismu nedosáhneme naučením se poučky. Buď je nebo není nebo jej pochopíme nějakou cestou. A nebo taky ne .. všechno má nějaký význam, v duchu - co by si počal predátor bez oběti -
Tedy nemusí jít o osobní cíle v tom smyslu slova, ale o zkušenost, o poučení vycházející ze života. Altruismu nedosáhneme naučením se poučky. Buď je nebo není nebo jej pochopíme nějakou cestou. A nebo taky ne .. všechno má nějaký význam, v duchu - co by si počal predátor bez oběti -
neznámy | 12.7.2016 06:42
Souhlas.
A toto mi přijde zábavné: Matouš 6:3
"Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění."
Úplné stačila ta první věta. Tou druhou Matouš (pokud to byl on kdo to řekl) zase jenom přenesl "kalkulačku" z materiélní roviny do roviny duchovní.
Vidina střádání zásluh v nebesích je taky kalkul. Ale na slovo zisk lidi rádi slyší a pravý altruismus s tím nemá nic společné.
A toto mi přijde zábavné: Matouš 6:3
"Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění."
Úplné stačila ta první věta. Tou druhou Matouš (pokud to byl on kdo to řekl) zase jenom přenesl "kalkulačku" z materiélní roviny do roviny duchovní.
Vidina střádání zásluh v nebesích je taky kalkul. Ale na slovo zisk lidi rádi slyší a pravý altruismus s tím nemá nic společné.
neznámy | 12.7.2016 06:48
Ale myslím si že dobro jako stav mysli může být určitým druhem požitku.
Zakoušení. Nejlepší je asi nemít s dobrem nic společné.
Protože věci nejsou ani dobré ani zlé. Je lepší usilovat se o poznání. Pak se věci přestanou jevit jako dobré a zlé ale začnou se jevit jako temné a světlé podle naplnění kvality tamas nebo satva. Dobro a zlo nahradí neosobní pohled pozorovatele. A ten vidí dobro a zlo utvářet se zase úplně jinak než "dobročinitel".
Zakoušení. Nejlepší je asi nemít s dobrem nic společné.
Protože věci nejsou ani dobré ani zlé. Je lepší usilovat se o poznání. Pak se věci přestanou jevit jako dobré a zlé ale začnou se jevit jako temné a světlé podle naplnění kvality tamas nebo satva. Dobro a zlo nahradí neosobní pohled pozorovatele. A ten vidí dobro a zlo utvářet se zase úplně jinak než "dobročinitel".
neznámy | 12.7.2016 09:03
Jeden malý chlapec, ktorý žil nejaký čas s otcom v Indii, stretol raz na opustenej ceste malé sloníča, ktoré malo v päte veľký tŕň a bolestne krívalo. Chlapec k nemu opatrne prišiel, slon mu nastavil chodidlo a chlapec mu tŕň vybral. Slon radostne zatrúbil a odbehol.
Omnoho rokov neskôr, keď už bol chlapec veľký a už dávno žil v Európe, navštívil jedného dňa cirkus. Posadil sa do prvého radu a keď... prišlo na rad číslo so slonmi, jeden ten slon sa naňho veľmi dlho zadíval a potom hlasno zatrúbil. Tomu chlapcovi – teraz už dospelému mužovi – ten slon pripadal nejaký povedomý a tak sa na sedadle trochu nadvihol, aby si ho dobre obzrel. Slon chvíľu váhal, ale potom prišiel priamo pred toho mladíka a tam sa zastavil. Mladík vstal a pohladil slona po chobote. Slon ho chobotom vzal okolo pása, zdvihol ho do vzduchu, jebol o zem a rozjebal ho na kašu....Zrejme to bol nejaký úplne iný slon..
Omnoho rokov neskôr, keď už bol chlapec veľký a už dávno žil v Európe, navštívil jedného dňa cirkus. Posadil sa do prvého radu a keď... prišlo na rad číslo so slonmi, jeden ten slon sa naňho veľmi dlho zadíval a potom hlasno zatrúbil. Tomu chlapcovi – teraz už dospelému mužovi – ten slon pripadal nejaký povedomý a tak sa na sedadle trochu nadvihol, aby si ho dobre obzrel. Slon chvíľu váhal, ale potom prišiel priamo pred toho mladíka a tam sa zastavil. Mladík vstal a pohladil slona po chobote. Slon ho chobotom vzal okolo pása, zdvihol ho do vzduchu, jebol o zem a rozjebal ho na kašu....Zrejme to bol nejaký úplne iný slon..
neznámy | 12.7.2016 09:47
Na niečo podobné myslím, pretože moja osobná skúsenosť je taká, že ak čakám na pomoc, prestávam konať sama. Je to opustenie sa, vydanie pasívnemu prijímaniu.
Ale hoci vo väčšine si každý dokáže pomôcť najlepšie a najsprávnejšie, bez zbytočného odvádzania od vlastnej cesty, i tak je vzájomná ľudská pomoc veľmi dôležitá. Je v tom súcit, zdieľanie aspoň na nejakej úrovni aká možná je.
Pomoc by asi mala prichádzať naozaj len v nevyhnutných prípadoch. Mali by sme sa vzájomne vnímať, v tichosti pozorovať a byť pripravený ak ten druhý nedokáže vstať sám. Niekedy stačí len podať ruku a opäť sa vzdialiť. Stáť na vlastných nohách je veľká hodnota.
Navyše u mňa funguje ešte niečo, v čom sa cítim dosť osamelo od kedy sa pamätám.
Keď svoju slabosť dám ešte niekomu, stanem sa ešte slabšou. Asi u väčšiny ľudí je prirodzený pocit očakávania, že niekto pomôže. Pocit uľahčenia zo zdieľania svojej slabosti. Vôbec neviem, prečo v tomto fungujem odlišne, ale pre mňa to žiadna úľava nie je, práve naopak.
Ale hoci vo väčšine si každý dokáže pomôcť najlepšie a najsprávnejšie, bez zbytočného odvádzania od vlastnej cesty, i tak je vzájomná ľudská pomoc veľmi dôležitá. Je v tom súcit, zdieľanie aspoň na nejakej úrovni aká možná je.
Pomoc by asi mala prichádzať naozaj len v nevyhnutných prípadoch. Mali by sme sa vzájomne vnímať, v tichosti pozorovať a byť pripravený ak ten druhý nedokáže vstať sám. Niekedy stačí len podať ruku a opäť sa vzdialiť. Stáť na vlastných nohách je veľká hodnota.
Navyše u mňa funguje ešte niečo, v čom sa cítim dosť osamelo od kedy sa pamätám.
Keď svoju slabosť dám ešte niekomu, stanem sa ešte slabšou. Asi u väčšiny ľudí je prirodzený pocit očakávania, že niekto pomôže. Pocit uľahčenia zo zdieľania svojej slabosti. Vôbec neviem, prečo v tomto fungujem odlišne, ale pre mňa to žiadna úľava nie je, práve naopak.
neznámy | 12.7.2016 09:53
ano, je to požitek -LOL-
pokud mi přinese klid a mír ve mně a druhému neublíží, pak je dobře
pokud bolest, tudíž jinou cestou vede k pochopení, co je dobře, pak je dobře :)
(lev má proto račí asc., aby pochopil své požitkářství v radosti i bolesti) -HEART-
pokud mi přinese klid a mír ve mně a druhému neublíží, pak je dobře
pokud bolest, tudíž jinou cestou vede k pochopení, co je dobře, pak je dobře :)
(lev má proto račí asc., aby pochopil své požitkářství v radosti i bolesti) -HEART-
neznámy | 12.7.2016 10:17
Pri Tvojich slovách mi napadlo, prečo myslíš, že povedať druhému o svojej slabosti je pre neho len úľavou....?
Oveľa ťažšie je svoju slabosť druhým priznať a necítiť pritom úľavu, tak to majú myslím tiež mnohí. Je to štartér...
Ale tak záleží od človeka, každý to ma inak nastavené, je to len iný pohľad zas.
Oveľa ťažšie je svoju slabosť druhým priznať a necítiť pritom úľavu, tak to majú myslím tiež mnohí. Je to štartér...
Ale tak záleží od človeka, každý to ma inak nastavené, je to len iný pohľad zas.
neznámy | 12.7.2016 10:35
Já spojuju se stavem myslí úplně vše.
Protože se vše v mysli odehrává. To se právě týká toho holistického přístupu, celek - tedy i mysl. Každá, úplně každá věc nebo jev v nás vyvolává pocit dojem stav. Mění zabarvení psychiky někdy bytost nabírá kvalitu pozorovaného nebo prostředí ve kterém se pohybuje.
Anebo opačně když si uvědomujeme vnitřní stav máme možnost působit na vnější objekty tedy proces obrácený než když nás mění okolí, prostředí. Je to vlastně ryze aktivní přístup, být v sobě a uvědomovat si svůj vnitřní stav. Pokud možno klidný vyrovnaný a naplněný nějakým tím neosobním blahem.
To může pocházet z různých zdrojů třeba z metta, ať jsou všechny bytosti šťastny.
Dobro je podle mně stav boha. Když jsem dobrý jsem bohem. Stav boha je stav vědomí, bytí a blaženosti. Proto spojuju stav dobra se stavem mysli.
Bůh je stav mysli. Není to objekt. Stejně jako dobro je stav mysli. U mně.
Protože se vše v mysli odehrává. To se právě týká toho holistického přístupu, celek - tedy i mysl. Každá, úplně každá věc nebo jev v nás vyvolává pocit dojem stav. Mění zabarvení psychiky někdy bytost nabírá kvalitu pozorovaného nebo prostředí ve kterém se pohybuje.
Anebo opačně když si uvědomujeme vnitřní stav máme možnost působit na vnější objekty tedy proces obrácený než když nás mění okolí, prostředí. Je to vlastně ryze aktivní přístup, být v sobě a uvědomovat si svůj vnitřní stav. Pokud možno klidný vyrovnaný a naplněný nějakým tím neosobním blahem.
To může pocházet z různých zdrojů třeba z metta, ať jsou všechny bytosti šťastny.
Dobro je podle mně stav boha. Když jsem dobrý jsem bohem. Stav boha je stav vědomí, bytí a blaženosti. Proto spojuju stav dobra se stavem mysli.
Bůh je stav mysli. Není to objekt. Stejně jako dobro je stav mysli. U mně.
Stránka:
Počítam horoskop...