Vtipy a haluze -
svedkovia jehovovi oslovuju.. stale
Mám takovou zkušenost: sdílela jsem dva roky v práci místnost s jehovistou, který byl zřejmě jeden z oněch nejvyšších. Do podniku, kde jsem já už strašila, přibyl z vězení, kde za totáče seděl za konstrukci rozmnožovacích strojů, následné rozmnožování tiskovin. Byl nesmírně pracovitý, měl několik slušných patentů (prodaly se ven), príma - alespoň na letmá oťukání - funkční rodinu. - Chodila za ním fůra lidí, zjevně jehovistů, s prosbami o přispění. Jak jsme zjistili, zařizoval tu doktora, tu byt, tu podporu. Co od těch lidí za svoje služby mohl dostávat, nevím.
Nikoho jako jehovista z kolegů neoslovil, pokud jsme se "vnucovali" s dotazy, přecházel je. - Nevím, byl to rozhodně silný člověk.(Mmch - velice si liboval věznění. Vyléčil si žlučník, zhubnul asi dvacet kilo a měl báječnou kondici, neboť spoluvězeň byl mistr v boxu.)
Ti lidé mu pak mohli projevovat vděčnost snad jen tím postáváním u sloupu ve stanici metra se Strážní věží (jmenuje-li se to tak). - Ale vcelku nevím, co by on sám z toho měl. Zjevně mu o fanatické šíření víry nešlo.
To mě mate. Diskutovali jsme o tom houfně a na nic nepřišli. ten chlap pracoval, byl slušnej a páchal dobro.
Možná bral celou záležitost "kšeft je kšeft a kasa je vlevo".
Po 89 zprivatizoval kus nějaké železnice a s dalším kolegou postavili dvě fabriky, které jedou (strojařina).
Možná mu ten boxer srovnal nejen figuru, nevím, prostě nebyl fanatik. za dva roky se fanatik odhalí.;)