Voľný pokec -
Zahynulu Alexandrovovci
Ťažko škatuľkovať. Všetko možné je umenie. Aj kadejaká komercia môže byť väčšie umenie ako niečo, čo sa tvári ako vysoké umenie, a pritom je vyprázdnené.
Ak mám teda použiť škatuľku gýča, je pre mňa každá vlastenecká pieseň gýč a žiadna ľudová pieseň nie je gýč. Mnohí však za gýč považujú napr. aj Lúčnicu, lebo to už nie je autentický folklór, ale štylizácia.
https://youtu.be/smbG77cepTM
Každé Vaše tvrzení je buď k delší diskuzi (balet ruský, francouzský př.), nebo domněnkou (příkaz Čajkovskému k sebevraždě př.) Ještě že Tolstoj měl to štěstí a navštívil ho TGM. Tolstoj i kdyby vyhulil 100 cigár denně a chlastal jak duha (a že takových je či bylo), napsal by Vojnu a mír, copak to necítíte? Možná měl ze setkání větší užitek TGM.
Nemá smysl rozporovat ohromnou sílu ruské kultury, to prokristapána nebylo o režimu. To bylo o kultuře. A že mnoho lidí z Ruska a posléze prchalo, to jistě, o tom nikdo nepolemizuje. Nikdo neobhajuje režim.
Myslím, že i mezi Alexandrovci byli docela normální, nezblblí lidi, kteří měli dar "velkého" hlasu a prostě chtěli zpívat, jezdit po světě, toužili po potlesku - jak to u kumštýřů jeviště bývá.
Jestli to je kýč, nebo ne - to nevím, to nikdo nerozsoudí. Řemeslo je to dokonalé a já si dokonalého řemesla velmi vážím.
Tyhle vojenské kapely mají specifický vztah k období vojny a někteří pamětníci stále žijí.
Pokud je prožitek citový a hluboký jde vždy o tvrdou realitu nikoli estrádu a cirkus, kýč..
Alexandrovci jsou vlastně něco jako "most přes minulost".
https://www.youtube.com/watch?v=mdPfdt6Z2js
zaujímalo by ma, aký je tvoj skutočný názor
s pionierskou šatkou som salutovala na slavíne mnohokrát, aj samotnému brežnevovi, radi sme sa uliali zo školy.... vymývali nám mozgy, následky pretrvávajú dodnes
milujem ruskú kultúru, literatúru, hudbu, filmy
ale toto nie je moja krvná skupina
Rachmaninov emigroval, Šostakovič balansoval po celý život na hrane Stalinovej milosti- nemilosti, Alexandrovci boli vždy v službách režimu
Já jsem například měla ráda - to asi nikdo nepochopí - knížku Timur a jeho parta. A jako jsem byla zvyklá dát dohromady děti a hrát Pyšnou princeznu, nebo honit zdánlivého zloděje koberců, tak jsem dala dohromady tu partu, co konala "dobré skutky". Asi to vypadá dnes neuvěřitelně, ale nás to bavilo. Žádná babka si nebyla jistá, že si donese sama domů svůj nákup, atd.atp. Když detektivové a princezny, proč ne Timur...-PUH-
ver mi, nebola si v tom sama
to je na tom najhoršie, ako sme to úprimne žrali
moja mama,vychovaná v katolíckej rodine, mi kedysi posunula svoju obľúbenú detskú knižku, volala sa Odvážna školáčka, už si nepamätám, prečo bola odvážna, vyvrcholením tohto skvelého diela bolo stretnutie so súdruhom Stalinom, a hádam aj obvyklé spočinutie v jeho náručí:D
Ovšem..s odstupem času a v proudu doby jsou stará traumata odpouštěná, zapomínána, byla to doba mládí.
Například vojna byla pakárna. tenkrát jen to.
Dneska to vidím trošku jinak. Je možné ale že zažiji dobu kdy mladí budou povinně opět rukovat.
- Pravda je, že jsem jednou musela nést karafiáty do lóže (divadelní), Zd.Nejedlému. Rudé, samozřejmě, a dost mne to štvalo, to už jsem byla větší.:D
-FLOWER-
... vieš ako je to s ruským letectvom ? kozmonauti a tak ..................