Verše mi chýbajú

Rozhodol som sa, priatelia, venovať dnešný prídel diskúsnych príspevkov nie rečiam o tom, ako sa tu navzájom zniesť atď., ale tomu, čo mám najradšej a čo mi, popravde, najviac chýba z celého najdise... a to je poézia, tamojší literárny kútik..
Dovolím si vložiť sem zopár svojich starších pokusov o verše... verím, že každé dobré slovo, rovnako ako každý verš, ak urobí aspoň zopár ľuďom radosť, neboľ napísaný zbytočne..
Ak môžem poprosiť kohokoľvek z \"našich\" kto by tu chcel tiež vkladať svoju tvorbu ( a že sú medzi nami autori, ktorých verše majú prekrásny zvuk ), píšte kľudne sem, nepovažujem to ani náhodou za svôj kútik :-)
Samozrejme taktiež pozývam všetkých \"domorodcov\", čo tu majú čo povedať:)
.......
Už ťa nehľadám

V tienistých zákutiach
v bolestných premenách
vo vnútri
v duši
hľadám ťa
ztratená
kde si
len tuším
V skaliskách samoty
v tichúčkych ozvenách
keď srdce buší
nájdem ťa
ztratená
kde si
len tuším
V priepasti prázdnoty
tvár v masku zmenená
stretnutie ruším
zostaň si
ztratená
už ťa viac
nehľadám
chcem pokoj
v duši
.........

Strach

Visiac na útese
držím sa života
ďaľeko od zeme
len kúsok od neba
myslím len
na hľbku
vo tvojich očiach
A strach?
Keď, láska,
tak iba o teba
Veď ty tu zostaneš
a ja viem
čo je to samota
Tak radšej
vrátim sa
život tu
nestratím
kým môžem
hľadať mier
pri tebe
v objatí
..........

Lesná

V najhlbších tíšinách
pod tieňmi
stromov
raz chcem sa
zastaviť
a chvíľu rozmýšlať
V duši si upratať
nech čistá
vráti sa
zo sveta domov

V samote bez ľudí
na ľudí spomínať
čo prešli
životom
nechajúc stopy
A kmene
storočné
chcem tam mať
za svedkov
keď pred
pravdou o sebe
aj oči sklopím

Si zlatý, konečne niečo pekné po pár dňoch. :)
Máme tu aj my nejaké svoje verše, len sa ti to asi nepodarilo zatiaľ nájsť.

Veľmi oceňujem tento Tvoj krok a aj krásu Tvojich veršov, ďakujem :)

Ale podarilo a aj som niektoré čítal... veľmi pekné...
.....
Až jednou..

Až jednou zpomalíš
pohledni za sebe
ty víš, že nespatříš
zemi spálenou
a lidi, cos miloval
vzpomenou na tebe
na duši, jež zdála se
tak blízkou být
tak vzdálenou

A až se zastavíš
už nebude kam
jít dál
potichu proměníš se
v prach
ti lidé zůstanou
o duši tvou se
podělí
já vím,ty nemáš
o ně strach

Na konci cesty
pochopíš
já vím
že víš

krásne...., kľudne pridávaj :)

ďakujem...
.....
Kmen

Svit luny
i paprsek sluneční
nad divokou
krásou hor
a pocit krásný
sváteční
má každý
dobrý tvor
Píseň do noci
promlouvá
stoletá,něžná,tklivá
Muž sedí,
tiše naslouchá
a sám si v duchu zpívá
Darovat sílu
mohou jen
ti kdo sami
bolest znají
slovo je jako
voda živá
Muž sedí,
tiše naslouchá
a sám si v duchu zpívá

Noční hledání

Jsem tichý smích,
jsem tichý pláč,
na barové židli,ve své duši.
Dopíjím hořkost hledání,
však v lepší společnosti nikdo není,
a u stolu nepozvaných hostí,
žádné místo k sezení.
Dopíjím sklenici času
a ručičky v hodinách pozpátku jdou.
Od setmění,do svítání,
tu oko nezavřou.

Sahají po duši,
po srdci,
po těle.
Vplíží se jak rakovina.
Kreslí nožem na kůži.
Klubko hadů
z hlavy Medůzy.
Tajemství
Z Pandořiny skříňky.
Nenasytné,
věčně hladové,
chtějí vše,
tělo,
srdce,
duši.
Černé myšlenky.


Pod vlivem měsíce.
pod vlivem Tebe,
píšu si do duše,
píšu si srdce.
Nožíkem kapesním
sny,které nedosním.
Ulítám do snění,
chci tě, až k zbláznění.
Pod vlivem rozumu,
pod vlivem myšlenky.
Kreslím si na ruce,
bolí to u srdce
a bodá do hlavy,....
Je konec zábavy,...TEĎ!!!
Šeptáš mi do ucha:
"Love is death."


Nikdo mě nevidí,
nikdo mě neslyší.
Jsem jen šedý stín.
Míjejí mne davy,
volám,křičím.
Nikdo mě nevidí,
nikdo mě neslyší.
Jsem pomlka v notové osnově.
Nikdo mě nevidí,
nikdo mě neslyší.
Jsem za sklem,
jsem ve skleněné rakvi.
Napořád.
Princové už došli,
jsem poslední Sněhurka,
ta na druhé straně zrcadla.

Nechcem sa opakovať. Ale musím. Obaja - krásne. :)

Krásne -FLOWER-

Čeština v básňach znie neskutočne krásne a tie básne ma normálne dojali.

...
jak malá loďka
bez kapitána
je moje srdce často zmietané
ako na rozbúrenom mori

majáky občas nesvietia
hmla býva zrána
však kdesi v diaľke
oheň
horí

a pri ňom strážca
s dušou bojovníka
čo svoje srdce
Láske
odomyká

a drží miesto
pre tých
čo zablúdili
a drží miesto tým,
čo ubudli im sily.

Jak malá loďka
bez kapitána
je moje srdce zmietané
ako na rozbúrenom mori

majáky občas nesvietia
hmla býva zrána
len kdesi v diaľke
oheň horí...
:)

Až mrazí.... krásná

Prekrásna,Al...
Z tejto je môj len zlomok...no verím, že autorka mi odpustí.
.....
Na rozhraní

Na stole čaša s vínom.
A ústa
...smädné.
Jak prázdna posteľ s baldachýnom,
jak ruža bez vody,
čo vädne.

Len sekunda ma delí
a možno večnosť celá
tma,
ako pred úsvitom
...tak trochu čierna,
trochu biela

Len sekunda ma delí
od tvojich nežných dlaní
/smelý,nesmelý,smelý.../



...na rozhraní

V čom je večnosť iná
od sekundy krátkej
keď vždy sa stretávame
na lávke tak vratkej..

sekunda
a či večnosť?
dve isté veličiny
a túžba
láska smädná
na dlane píše rýmy..

Keď z lávky vratkej padám
a strach mi srdce zviera
v tme ruku Tvoju hľadám
to Ty si moja viera

som lávka
trochu vratká
a báseň
možno krátka
som kyslík
pod hladinou
aj teplo
pod perinou
to ty si moja viera
keď strach mi srdce zviera
keď do priepasti padám
v tme ruky tvoje hľadám
a čakám na ozvenu
na lásku
vytúženú

Ja nenechám Ťa padnúť
v tme ruky Tvoje chytím
ako ruži nedám zvädnúť
keď krásnu vôňu cítim

mne sa páčia obidva jazyky rovnako...
.....
Víla

Ze střípků
utkaná
maličká víla
v mý ruce
schovaná
chvíli jsi byla
Držel jsem
v náručí
má duše milá
tvý tělo
z pavučin
tvá křídla bílá

Ze střípků
vzpomínek
maličká víla
mít vlasů
pramínek
zas by tu byla
Držel bych
v náručí
ta křídla bílá
má víla
z pavučin
se mnou by snila

Vdaka za kútik :o)

pridám i ja odo mňa

Až tam

Až tam
kde odložíme
kabáty své touhy
své boje a otazníky
bez odpovědí

Až tam
kde naše srdce
prozáří svou barvou
plášť tělesnosti
bez smutku

Až tam
kde pochopíme
smysl počátečního
zděšení z té ztráty
.
.
.
budeme volní

Nezotieraj

Nezotieraj
motýľom krídla
a netrhaj
hlavičky lúčnym kvetom
nie ako slon v porceláne
ale s pôvabom
jemného vánku
sa pokús
ľahkým krokom
len tak trochu
pričesať
bujnú hrivu
rozkvitnutej lúky
a v kvapôčkach rosy
si umy unavenú tvár

otvorila si Pandorinu skrinku?...nádherná,Ilon-KISS-

tlieskam...všetkým-FLOWER-

prší...
dážď mi telo zmáča
i šaty z pavučín
kráčam
nikomu nepatrím
cestičkou do lesa
v korunách stromov nebesá
hviezdy jagavé
necítim mráz v tráve
odliv v hlave
tancujem
a dotýkam sa stromov
vraciam sa domov
chodím medzi kvapkami
bosými nohami
v šatách z pavučín
ľahká
zbavená vín
vínom zmámená
víla bez mena
nikdy viac stratená
a nemá
len tak

...žena

Ahoj ... přidám pár textů staršího data ...


XXX

Pod Sluncem prosvíceným
baldachýnem korun
mohutných buků
proživších průběh zim
několika veletuctů
sedím v té záři
v mechu bez dechu
cítě pokoru
bezvýznamnost
a slzy do očí
vhánějící úctu


XXX

Úlomky mlčení
mluva má ocení
až z tichosti svět
začne chtít stavět


XXX

Podzime!
Ty šviháku v rozepnutý
rastafariánský košili
Správče připravující
klidem svým a tichem
chrám Přírody k ulehnutí
do bílýho spacáku

Podzime!
Ty tlejícím listím
navoněnej frajere
Průsečíku
Zimou již nasáklého vzduchu
a Léta ještě čišícího ze Slunce

Neskutečnej Podzime!
Až přijde čas
a budu rozpuštěn
přeji si
abys u toho byl


XXX

Celistvá tichosti
srdce mé pohosti
než Měsíc úplně
vnoří se do tůně


XXX

Hledím Vichru
v ústrety
Švihá mne
do tváří

Hlídám Bouře
portréty
Kdy Blesk
je ozáří

Krok můj
jde po Zemi
z které jsem
povstal

Mžourám
šilhaje po Nebi
z nějž srdce jsem
dostal

tak to jsi mě moc překvapila Ilon, nádherné verše a jsem moc ráda, že i tady budou:)-THUMBSUP-