Ľudská duša -
vpravo, nebo vlevo... jdu dopředu, nebo se vracím zpátky...
Vsak jasne, prax ziskas jazdenim...
Napr. mna vie strasne rozculit nejaka "blondinka" za volantom, ktora nepozna ani pravidlo pravej ruky, bez cervenej, oranzovej a zelenej je stratena, "ktora cez svoje 4 kozy nevidi ani vodorovne znacky" a potom je to vsetko o sekundach a o reflexe rychlo reagovat... Proste furt predvídať...
Takze psychotesty by boli zaujimave... -LOL-
He he otazka cislo jedna : Ked sa nahnevate, vystupite z auta, drapnete zenu pod krk a vytiahnete ju von a date jej past plnu hnevu? Ano, nie, mozno -ROFL-
mna najviac vytacaju zivot ohrozujuci idioti vychadzajuci z vedlajsej cesty, ktori si z nepochopitelnych dovodov myslia, ze vojst mi do cesty, ked som od nich na par metrov je dobry napad -WALL- a aktualne si neviem vynachvalit dobrovolnych darcov aka motorkarov.. samostatna kapitola
-ROFL- boze, ani nevrav :D ale sak auto je zbran, tak tie emocie su namieste -SHAME- uz na koho sa ma clovek nazurit, ak nie na nepricetneho (hoci nevedomeho) zabijaka? bohuzial, toto je realita dnesnych ciest.. keby som nebola predvidava, tak tu uz asi neexistujem, lebo je celkom bezne, ze ludia tu prednost proste autam na hlavnej casto nedavaju.. xkrat som v hodine dvanastej ubrzdovala a to chodim predpisovo.. raz mi vnutorny hlas hovoril: "rychlo brzdi!", tak som zacala prudko brzdit, hoci objektivne nebol ziadny dovod a v tom som zbadala ako sa z vedlajsej cesty doslova ruti auto, ktoremu asi rozlisenie hlavna-vedlajsia nic nevravelo.. vies si predstavit nasledky, keby som nedala na svoje vyssie ja.. iny sok
Je to zaujimave na tych cestach...
moje mamka ztratila ve svých 23 maminku - ze dne na den zůstala sama na mě, mého otce, svého otce a bráchu... chodila do práce, chtěla mít v pořádku barák i zahradu a nenechala si poradit ani pomoct - odmala jsem vnímala její chaos a nervozitu a možná se to podepsalo nejen na ztrátách orientace...
a ještě mě zajímá - dohledala jsi, jaké aspekty provázely mozkovou příhodu?
někde jsem četla, že duše se takto rozhodne kvůli druhým (něco jako "pomoc druhým na jejich cestě") - což se mi zdá logické - mamka i manžel se mi mění před očima - asi že se měním sama ;)
v 6 letech jsem se topila a opravdu šla za bublinkama...najednou vlídné bytosti, měly žlutozelenou fosforeskující zář - tak moc jsem si přála být s nima, kroutily hlavou a nechtěly mě přijmout...
v ten moment mě někdo vytáhl a umělým dýcháním to krásné přerušil
nebyl ještě můj čas, škoda, bylo to krásné a pak už méně a méně...a přesto věřím, že jdu stále vpřed ;) až v labyrintu světa (ať vpravo, či vlevo) nacházím ráj srdce svého :)