Sloboda verzus fatalizmus?

Svým názorem jsem zamýšlela upozornit na to, že není každému dáno dojít v tomto svém životě k uvědomění a svobodná vůle je ve smyslu osudovosti méně důležitá (netvrdím, že v životě lidském nevýznamná). Každá se díváme z jiného úhlu, ale přece jen napíšu jednu poznámku : náplň života není o ZÁSLUHÁCH .. každý člověk je v Boží milosti, jen o tom nemá povědomost, teprve až si uvědomí, prožije to poznání. Není potřeba se chovat podle nějakého vzoru jen proto, že je to všeobecně považováno za dobré .. to je pozemská mýlka. Za hlavní považuji jít cestou sebeuvědomění, zjistit, kdo doopravdy jsem a toto poznání přináší vše další. Chválabohu se konečně objevili lidé, kteří jsou schopni svým vystupováním nebo literaturou lidem ukazovat směr k sebeobjevování.

Přeji hezký pozdně-letní den -FLOWER-

Tvůj závěr mi připomněl ustálenou průpovídku této doby : " Dneska byl hnusný den .. to ta moje blbá karma." A je vymalováno-LOL- tedy zdůvodněno a není viděn smysl, proč něco dál řešit. Vybavilo se mi zároveň, co jsem slyšela v nějaké přednášce E. Tolleho (nepřesně):
" Člověk, který se rozhodne (jeho ego) řešit nějaký svůj problém, nemůže nic vyřešit zdárně, neboť se stává součástí problému. Jestliže však přijme problém za vlastní a dále jej nechá být (přestane se jím zabývat, tzv. odevzdá jej), přijde z klidu impuls, myšlenka, která povede k řešení, nebo se situace sama promění."

Děkuji Ti za příběh života. Nedávno jsem potkala lidi, se kterými jsem spolupracovala kdysi před asi 15ti lety. Tenkrát jsme si rozuměli, dělali jsme ptákoviny, měli společné názory ..oni zůstali stejní, ale já se změnila. Nevíme, kdo si co přesně má prožít, každý má utrpení v něčem jiném. Vidím to např. na určité skupině starších lidí, kteří se upnuli na sebelítost a i kdyby jim třikrát denně jejich nejbližší říkali něco pozitivního, oni si budou žít to svoje, protože je v mnoha případech přemohl strach.

Hezké dny, Tulinko -FLOWER-

Nemyslím si,že náš úhel pohledu je nějak významně jiný:)-FLOWER-
No nejspíš jen v tom,že podle toho co vím Bůh od nás lidí může odstoupit a naše duše mohou zaniknout-přestože v mnohých knihách se píše,že můžeme udělat cokoli a vlastně se nic neděje- jen se učíme-;)to mi připadá,že si myslíme,že naše duše je trenažér a když se vše naučíme teprve jedeme do terénu.;):)
Jenže my vyjíždíme se všemi riziky i výhodami již při naší první cestě a kam dojedeme je jen na nás;)
Také Ti přeji krásný den,jsem ráda,že jsem se s Tebou potkala,vážím si Tvých názorů,i těch které nejsou stejné s těmi mými,jsi vnímavý citlivý člověk,alespoń na mne tak působíš-FLOWER-

Čtu tu Ofko,že jsi se vymazala,určitě tu budou chybět Tvé příspěvky a pokud se rozhodneš vrátit budu ráda.Přeji Ti na Tvé cestě životem štěstí-FLOWER-

Tak to mne je veľmi ľúto, že si sa tu vymazala, ofka -SAD-
Maj sa pekne -FLOWER-

no veru , to je skoda, na ofke bolo oddivuhodne, ze nerozlisovala na dve uplne samostatne, od seba odtrhnute kategorie dobra a zla, aspon ja som ju tak ponala. Lebo kde su vyslovene iba ti zli, ti co svojimi cinmi druhym ublizuju tak, ze ich dusa urcite zanikne;), tam musia byt vyslovene aj strasne dobri, bezchybni a mili laskou prekypujuci ludia bez chyb:)))

Dle mého názoru, morální svoboda není. Ego je největší soudce morálky,morálka je hluboce spojená s myslí. Svobodu chápu jako svobodu duše a svobodu rozhodnutí a volby. Svobodnou volbu respektuje jak Bůh , tak strášce cesty světla Satan, mnohymi nyzyvany dáběl. Morálku vnucují různe vlády a církve, aby ovládli lidi. Něco jiného je žít v souladu s vůli boží, byt slušny člověk, pomoci pokud je to v mych silách, nezávidět, nehodnotit, nesoudit,neubližovat nelitovat atd.To já chápu jako soucitění.Svobodu vnímám jako seberalizaci, rozvíjení celé své osobnosti , lidství i s chybami, poduk se spletu omluvímse,přiznám chybbu. Důležité je že nikdy ne na ukor někoho jinyho, v neprospěch a poškození nekoho jinyho, jak ve formě tělesné, tak myšlenkové.

Nemyslim,zeby bolo zlo od dobra odtrhnute a tym sa delilo.Skor to bolo myslene odlisovat dobro od zla.Same zlo nie je,to skor,ktori zazili v zivote vela bolesti a utrpenie.Vtedy sa ta ich bolest moze ukazat,ze budu aj oni ublizovat inym.Vecsinou si vyberaju bezbranych ako sa oni vtedy citili.Zase ani moc dobri nie su,pretoze sme ludia a robime chyby ale na tych chybach sa mame ucit.Takze nikto nie je bezchybny.:)

Podľa mňa autor používa pojem morálna sloboda ako synonymum spojenia humánna sloboda, čiže taká, ktorá nie je v rozpore s dobovou Chartou ľudských práv. Spojenie morálna sloboda navádza k tomu, že diskusia sa uberá skôr smerom k chápaniu významu tohto pojmu v kultivovanej spoločnosti.
Takí kanibali či divosi môžu mať v podstate na háku, či je ich sloboda skutočná, alebo je len ilúziou. Skôr môžu cítiť nutnosť čosi vykonať, alebo utiecť pred niečím, v ich vedomí sú dominantné iné funkcie, takže ich spôsob života nepozná morálku v našom význame, takže aj vnímanie slobody bude celkom iné. Takto to chápem ja.
Z tohto uhla pohľadu má dieťa morálnu slobodu naozaj značne obmedzenú, pretože deti sa rodia do súčasnosti, kde existujú paneláky, autá, zbrane, filmy a mnohé ďalšie zaujímavé, ale nebezpečné veci.
Deti nie sú samostatné bytosti a práve v tom je kameň úrazu. Tvorivé a iniciatívne - to naozaj sú a sú oblasti, kde sa dá sa z toho vyťažiť.
Lenže pri tej tvorivosti a iniciatíve už mnohé deti predčasne ukončili svoj život, pretože k nim nikto nepriskočil a nevysvetlil im, čo je správne.
Jednému môjmu cudzokrajnému známemu umrel príbuzný rovnakou smrťou ako spevák z kapely Inxs. Chalan bol mladý - 17r., skutočne kreatívny a iniciatívny. Experimentoval s informáciami, ktoré našiel na internete a neoplatilo sa mu to. Nikto mu nepovedal, že to nie je správne.
Život je príliš krátky a prichádzame do doby, ktorá to vedenie vyžaduje. Prečo? To naozaj asi nemá byť pre nás dôležité, keďže to nemôžeme riešiť. Možno je viac dôležité to, že môžeme byť tu, ako otázka, prečo sme tu. V tomto zmysle na mňa zapôsobila celkom prostá filozofia Michale de Montaigne, ktorý vo svojej knihe spomenul niečo v tom zmysle, že jeho cieľom je dobre žiť a dobre umrieť.
No a bez niektorých zvnútornených "kategorických imperatívov" by sa nám naozaj nežilo dobre. V súčasnom stave vývinu a pri dnešnej preľudnenosti by sme sa bez pravidiel možno aj pošliapali (a ešte aj tak sa to občas stáva).
Už Ježiš presadil v základnom zmysle pojem morálna sloboda. Vzhľadom na vtedajší búrlivý život, môžeme jeho posolstvo, ktoré sme zredukovali na lásku, chápať aj ako veľkú pravdu, ktorá platí dodnes. Dá sa povedať aj celkom ľudovo: Žime v pokoji a správajme sa k sebe vľúdne a bude sa nám žiť lepšie. Ani nevedomé emocionálne spojenie sa v reálnom živote nezaobíde bez rešpektu ľudskej inakosti a vzájomnej dohody. Proste ľudská láska nežije len z emocionálnej prostoty, je to puto zabalené v človeku a preto bezpodmienečne prijíma jeho pravidlá.
Znie to ako klišé, ale ak pripustíme svoju ľudskú podstatu a na to treba taktiež pokoru, musíme uznať, že bez toho vedomia a jeho pravidiel (aj morálnych) to proste nejde. No a tie pravidlá sú súčasťou našej morálnej voľby, takže morálna sloboda je v istom zmysle našim požehnaním:)

Proč se zlobíš:) ;)
Jisté je,že pokud jsme na Zemi jako lidé vždy jsou v nás obě dvě strany,dobro i zlo.Nakonec i Ježíš řekl,kdo je bez viny ať hodí kamenem.;)
Pokud ovšem v někom z nás převáží bezcitnost ke všemu a všem mimo sebe sama a nepoučí se mnoha životy ,dokonce ani svým vlastním utrpením,potom se prostě i on stane zlem a tím zlem také jeho duše zanikne Nejsou to bohužel jen strašáky církví a je zcela jedno,že si to nedokážeme představit,ani připustit.
Stejně jako pokud někdo dosáhne v duši dobro o jakém píšeš potom se stane součástí Boží Energie a už se nemusí znovu narodit - zajímavé je,že tomuto uvěřit nám většinou problém nedělá a připouštíme to klidně ;)

Neviem, ci si citala tu uz spominanu knihu od E. Tolleho Moc pritomneho okamziku, v ktorej spomina brany k poznaniu praveho "ja", jednou z nich je smrt a pise: "...Tato brana se otvira jen na kratky okamzik a pokud jste si neuvedomili dimenzi neviditelneho Byti behem sveho zivota, pravdepodobne si toho nevsimnete. Mnozi lide sa prilis stotoznuji s hmotnym svetem, takze kdyz zahlednou tuto branu, okamzite se odvrati a ztrati vedomi. Vsechno pak nasleduje nevedome a automaticky. Nakonec zacne dalsi cyklus narozeni a smrti, nebot jejich vedoma pritomnost nebyla dost silna, aby si uvedomili svou nesmrtelnost."

V souvislosti s Tvojí otázkou jsem jsi vzpomněla na citaci z knihy: Tři poklady Tao - Osho


„Konfucius byl moralista a byl přesvědčen, že kultivací charakteru lze dosáhnout nejvyšších schopností a nejvyššího vědění. Zeptal se tedy: Co učíš o morálce? Co bys mi řekl o pěstování dobrého charakteru?
Lao-c’ se hlasitě rozesmál a řekl: Jen pokud jsi nemorální, zrodí se v tobě otázky spojené s morálkou. A jen postrádáš-li charakter, začneš o něm přemítat. Charakterní člověk si vůbec neuvědomuje, že existuje něco jako charakter. Morální člověk neví, co znamená slovo morálka. Nebuď pošetilý! Nic nekultivuj. Buď prostě přirozený.“

zkrátka být přirozený...

:)

nie, deťom vôbec netreba určovať čo je správne a čo nie
učia sa ako fungovať a prežiť opakovaním, majú vlastný skvelý odhad a priskakovaním a tzv. zachraňovaním sa naučia jedinú vec, že si nemajú veriť
(17ročný chlapec už dávno nebol dieťaťom)
trávim s malými deťmi pomerne veľa času, a je jasné že nenechám dieťa hltať klince a nepustím ho prechádzať sa po dialnici...:D

ale celkom určite, len na základe toho že som straršia, nie som o nič múdrejšia a oprávnenejšia rozhodovať čo je alebo nie je správne pre niekoho iného, a preto dôverujem inému človeku (hoci má len rok, či tri) že vie odhadnúť svoje sily, že pozná svoje potreby, to neznamená že necháme deti robiť čokoľvek, pretože ak je malý človek neistý prípadne ak niečo potrebuje, príde a dá to vedieť a vtedy tam má byť ten skúsený dospelák ktorý viem pomôcť poradiť usmerniť či uistiť :)

deti si dôveru vo svoje schopnosti cenia, cenia si aj lásku ktorú im preukazujeme bez ohľadu na ich schopnosti. ak má dieťa tento pocit istoty a dôvery, nie je vôbec potrebné usmerňovať ho či dávať mu prednášky o tom čo je a nie je správne, lebo to sa naučí automaticky od nás, tak ako všetko ostatné - opakovaním

To je fajn vedieť, že všetci ľudia, ktorí hovoria o morálke a charaktere sú vlastne nemorálni a bezcharakterní .
Takže hurá, späť na stromy, žiť prirodzene. -LOL-

Prepáč, preháňam, ale pobavilo ma to. :)

Souhlasím,ovšem,že je to pravda,vše má být přirozené jako dech.Ovšem to,ale v tomto případě nic neznamená.Denně naším prostřednictvím dostává odpověď a pomoc od Energie mnoho lidí.Proto není možné nesetkat se téměř se všemi Energiemi
Univerza a nevědět o nich.Morální člověk ví co je morálka,má ji v srdci.Nemusí o ní diskutovat,žije ji,stejně jako bezcitný člověk má v srdci zlo.I to se mu stalo přirozené.
Já se setkávám se všemi lidmi a za celé roky pomoci.Energie odmítla dát radu pouze třem lidem.Právě z důvodu,že již si vybraly jejich duše jinou cestu,než je cesta soucítění a pomoci.Pokud něco existuje nezměníme to tím,že budeme strkat hlavu do písku a namlouvat si,že to není.Ani není nutné se bát pokud máme srdce otevřené.

V absolútnej väčšine s tebou súhlasím, ale predsa len, občas to objasnenie správnosti deti potrebujú, aj keby si im dala všetku dôveru, ktorú v sebe pozbieraš.
Napr. môj syn od 4 rokov lákal ohník. Raz, kým som bola na záchode, a to už bolo v čase, keď chodil do školy, vzal si od sporáka, kde som varila zapaľovač, kreatívne pripálil papierovému lietadielku koniec, akože motor, aby frčalo:)
Keď ho začalo páliť pri prstoch, schoval ho do plastovej dózy s kockami. Keď som sa vrátila, cítila som smrad a tak som pátrala, čo to asi smrdí a našla som tlejúci papier v dóze. A to opičiak malý vedel, že sa chystáme do kníhkupectva vybrať preňho knižku a že tá dóza ostane bez dozoru. Keby tam vypálilo dierku a dostal by sa tam kyslík, tak vďaka jeho kreativite môžeme ísť bývať na ulicu. Všetky hračky som mu vyhodila na balkón, aby sa nemal s čím hrať. Aby vedel, aké by to bolo, keby všetko zhorelo. Nehovorím o tom, že treba zdĺhavé vysvetlenia, ale o tom, že deťom niekedy treba názorne ukázať, že niektoré veci sú nesprávne. V dnešnej dobe existuje veľa výdobytkov, ktoré do súčasnej domácnosti proste patria a deti musíme poučiť, ako s nimi správne zachádzať, aby sa predišlo nešťastiu.
Podľa mojich skúseností, a to som synovi dôverovala a v určitých veciach dôverujem až moc, by bola nerozvážnosť idealisticky očakávať, že sa to naučí opakovaním.
Moja priateľka so svojim bratom napr. liezli opakovane von z okna. Stačili sekundy a trojročné deti (dvojičky) zliezali po nitke:) na terasu pod oknom. Nepoučili sa a ešte aj 6 roční si pár ráz rozbili hlavu, a to mali dvoch rodičov doma, ktorí boli ako med. Našťastie bývali na druhom poschodí.
Ale sú známe príbehy, keď sa deti opreli o sieťku a vypadli z vyššieho poschodia a matka stála v kuchyni, možno len na sekundu otočila hlavu inam. Bolo by veľmi ľahostajné vidieť dieťa blížiť sa k oknu a neukázať ukazovák. Tiež by bolo veľmi ľahostajné neupozorniť dieťa a neukázať mu ukazovák, keď bije psíka topánkou po hlave alebo šklbe za srsť. A to hovorím o dieťati, ktorého matka nekonečne miluje a dostáva toľko lásky, pozornosti a dôvery, ako máloktoré. Od malička za ním behala, pozorovala ho s láskou a chcela zaujať podobný prístup, o akom hovoríš. Proste občas treba ukázať, čo nie je správne. Alebo dcérka inej kamarátky, úžasné dievčatko. Momentálne už má skoro 2 rôčky a keď mi zobrala slnečné okuliare, mamina jej ich napriek veľkému plaču ťahala z ruky, lebo zas rozťahovala nôžky na okuliaroch. Ani ona sa nevyhla tomu, aby ukázala ukazovák. Hoci vždy vravela, že ona svoje dieťa nebude vychovávať úzkostlivo, ale nechá ho, nech sa poučí na malých chybách. Opakovane však jej a jej mužovi rozlámala všetky okuliare a asi by sa nikomu nepáčilo, keby lámala okuliare aj ľuďom dookola. Zažiť je dôležité, ale poučiť pre faktormi, ktorým sa dnešný moderný človek nevyhne, je nevyhnutné. Rodičia musia často opakovať, kým deti prídu do škôlky a naučia sa, čo znamená zamračené obočie alebo otočenie hlavou do strán.. Áno, pocit vlastnej hodnoty a dôveru vo vlastné sily treba dať, ale tak, ako Seneca tvrdí - všetko s mierou. A tiež primerane svojej dobe.

To je překrásné moudré a plné lásky-HEART-
Máme v rodině plno mrńousků a jsou stejně aktivní:)
dneska se chtěli přetahovat o kočičku,nevím jak by to ubohé zvířátko dopadlo nebýt zdviženého prstu -NOOO-
A včera chtěla malá rok a půl stará vnučka v každém případě do hlubokého rybníčku za kachničkama-LOL-
Souhlasím,že děti se nejen mají,ale musí nasměrovat s láskou a přiměřeně věku jak píšeš.Musíme si uvědomit,že za ně do určitého věku neseme zodpovědnost,za jejich život i rozvoj-myslím,že to krásně vystihuje věta z Malého Prince-Každý je zodpovědný za růži,kterou k sobě připoutal....

Ano máš pravdu,nečetla jsem to,ale je to moudrý a pravdivý úryvek jeho knihy.
Setkala jsem se sama s duší chlapce,který zemřel při nehodě a nejen,že zmeškal tuto bránu poznání pravého já,ale neuvědomoval si ani,že již není mezi živými a chtěl domů, rok po jeho nehodě na stejném místě zemřel i jeho kamarád.Druhý rok v den jeho smrti tudy jela má dcera a tato dušička s ní 'přišla'...Dokonce se domnívala,že když získá životní sílu živých lidí vše bude jak bylo.Nakonec jí ukázal cestu Bůh a ona dokázala projít Bránou,která vede nejen k poznání pravého já,ale vede duše k Energii Světla a Lásky.
Přesto vše se podle mých informací mýlí tento autor v tom,že všechny duše po cyklusu opakovaných narození a smrti dosáhnou nesmrtelnost....-FLOWER-

Hm, aj tak nechapem, ze ako moze nesmrtelna dusa zaniknut -ROLL-
Ale dakujem za vyjadrenie nazoru -FLOWER-