Ľudská duša -
Jak rozliším, že to co ke mně promlouvá je mé vyšší já a ne ego?
http://www.savcenko.sk/egoizmus/
http://www.savcenko.sk/kriza-zobudeneho-ega/
Vnitřní hlas je verbalizovaná myšlenka nebo pocit, je to součást psychiky, poryv energie přicházející z nejrůznějších zákoutí psyché, který na sebe bere formu zcela zřetelných až nutkavých hlasů anebo jen velice nejasných pocitů.
Zároveň však věřím, že lidská duše je kolbištěm nejrůznějších metafyzických sil a aby člověk tomuto víru nepodlehl a osvobodil se z jeho setrvačnosti, měl by usilovat o co největší demýtizaci vnitřních konfliktů. Lidé však tyto sklony a myšlenkové okruhy, které se z nich rodí raději personifikují, což samozřejmě zvyšuje jejich schopnost tyto věci uchopit a pracovat s nimi, nevýhodou však je možné ustrnutí na této představě, které může být za jistých okolností nebezpečné.
Obrazně řečeno - každý anděl má v sobě zárodek démona a každý démon v sobě nese zárodek anděla. Který z nich to nakonec bude záleží především na recipientovi. :)
Rád bych se trochu konkrétněji vyjádřil k tomu "hlasu vyššího já". Mnohokrát tady zaznělo, že tento hlas je TICHÝ. Ano, přesně tak. Co musí člověk udělat, aby slyšel, co mu říká tichým hlasem někdo druhý? Musí nejprve sám přestat mluvit :)
Jinými slovy: abychom slyšeli tichý hlas, musíme se sami naladit na "frekvenci ticha". Pokud se člověk vnitřně utiší a zklidní, elektrická frekvence činnosti jeho mozku se snižuje a dosáhne-li hladiny alfa (7-14hz), získává myšlení nové a mimořádné vlastnosti. Ale nechci nosit dříví do lesa, všechno tohle vzevrubně popisuje Silvova metoda.
Oblast ega a jeho "hlasů" patří do sféry mnohem prudších vibrací, koneckonců ego spotřebuje ke své činnosti velice mnoho energie. "Hlasy" na této úrovni mohou být velmi intenzivní, ale to, co je od základu charakterizuje, bych shrnul do jediného slova: ROZPORUPLNOST. Můžeš si být docela jistá, že žádný z těchto hlasů není hlasem vyššího já, na této "vlnové délce" se nic takového nevyskytuje. Nejvyspělejší formou hlasu, který je v této zóně možno uslyšet, je maximálně hlas zdravého rozumu (což na druhou stranu není k zahození, že?) :) a ano, pokud se jeho činnost v psychice projevuje slučováním protikladů a řešením konfliktů, dá se říci, že jde o takového posla vyššího já. :)
To, co zde nazývám zdravým rozumem, je podle mne kompromisem mezi vědomostmi, zkušeností a cítěním. Podle mé zkušenosti - schopnost vstupu do meditativního stavu mysli a délka setrvání v něm je podmíněna tím, jestli právě zdravý rozum v předchozích stádiích nic nezanedbal:), ale to jen na okraj. Nevyřešené konflikty a záležitosti zatlačené do podvědomí mají cosi jako gravitační sílu, která nás drží v oblasti jejich působnosti a kdykoli se natahujeme po božském ovoci vyšších světů, tato gravitace nás strhává zpátky do ještě většího protipohybu, čímž vzniká efekt houpačky. Proto si myslím, že na duchovní cestě je lepší postupovat drobnými a skromnými krůčky. Neustálá vnitřní smršť nastolení našeho "království ticha" nepřeje.
Oblast "Vyššího já" je oblastí, kde se hlasy samy od sebe začínají utišovat, rozpory mezi nimi se vyjasňují a všechno se vylehčuje. Je to "sféra bez hlasu", kdy psychika přijímá inspiraci z trochu jiných zdrojů, než tomu bylo v hladině beta a způsobem, který je mnohem čistší a bezprostřednější, nežli jsou mentální a volní procesy a jejich verbalizace. Pokud se zde nějaký hlas vyskytne, bývá laskavý a mírný, takže si myslíme, že "vyšší já" mluví. Ale ono nemluví, ono je tiché.
A na závěr jsem si vzpomněl na jednu pěknou afirmaci, kterou jsem viděl u otce Richarda Rohra a myslím, že je dost k věci.
"Buďte tišší a vězte, že já jsem Bůh.
Buďte tišší a vězte, že já jsem.
Buďte tišší a vězte.
Buďte tišší.
Buďte."
Ja napríklad osobne stišujem nielen seba, ale aj okolie..Necítim sa dobre pri hluku, nejakých hrozných decibeloch, škriekaní rádia v letnej atmosfére kúpalísk, párty, zábav, pri davoch typu plné námestie ma chytá kolaps len pri pomyslení, Silvestre, delobuchy, dokonca chaos a krik na nejakých akciách ktoré sú aj celkom zmysluplné - napríklad akcie pre deti, úplná husia koža mi naskakuje pri pomyslení na fanúšikovský kotel niekde na futbale..
V popise a opise tohto sa často popisuje stíšenie ako nejaký jav, ktorý však nenesie konkrétne postupy ako kuchársky recept :) Je velmi ťažké sa stíšiť pre človeka v náročnej funkcii, tlačeného zhora a hnaného množstvom požiadaviek na udržanie miesta. Je ťažko predstaviteľné, že si pracujúci človek dovolí hodinku - dve meditovať a potom vysmiaty vstane a hor sa do ďalšieho kolotoča každodenných povinností. Je preto toto "stíšenie", ktoré podvedome vyhľadáva ticho, kľudnejšie prostredie, príjemné pocity v lone prírody a podobne takým pozvolným prechodom na naladenie sa toho čo opisuješ a čo je pre mnohých ťažké a nemysliteľné ?
V istých momentoch som sa ja dostala do stavu, kedy som v normálnom bdelom stave schopná fungovať (umývať riady) avšak duchom akoby prítomná inde a potom mi vadí doslova vyrušenie v podobe nejakého návalu impulzov kedy zahrnutá informáciami o zaplatení šekov, zvonenia telefónu, krikom z ulice a hučania reklamy na mobilného operátora, či prichádzajúcej bujarej návštevy som mierne povedané " rozladená a neistá" :) Hoci ako baran mám ihned na všetko odpoveď a vykričím si to čo chcem, lebo mi tak káže myseľ, v konečnom dôsledku sa vždy hoci aj neskôr obrátim na to, čo práve že zo mňa "nekričí"
Čo na to ostatní?