Ľudská duša -
BRANITE SA TOMU CO SA DEJE?
Ja beriem všetko tak ako sa deje a prichádza. Keby som to nerobila, tak som možno už v cvokhauze. :D
Niekedy sú celé roky také "hluché", až človek nadobudne pocit, že život je niečo skoro statické a predvídateľné. A potom to príde, keď sa veci začnú meniť, občas akoby fungoval domino efekt.
Nie je čas ani na oddych, stráviť to, proste treba ísť ďalej a šlapať každý deň tú cestu, aj keď nevidno, čo ma zase stretne za ďalším rohom.
Jediné, čo ostáva, je prijať všetko tak ako je, vypnúť minulosť, aj budúcnosť, iba byť.
Potom sa všetko dá. Aj sa tešiť zo života, aj vnímať jeho krásu a zázraky.
A byť vďačný za všetko. :)
A občas se bráním zuby nehty...Myslím,že člověk by měl do určité míry bojovat a teprve,když pozná,že některý události se prostě vyvíjí "nežádoucím"směrem ,ať dělá co dělá,pak je určitě moudrý odevzdat je osudu s vědomím,že člověk nedohlídne celý kontext a že vše se děje v souladu s ...:)
Až po smrti otce jsem poznala pravou tvář jeho druhé ženy (není mou matkou), protože se dříve schovávala za události spojené s otcem. Je tam spousta lži, přetvářky, manipulace a já se docela dlouho (po otcově smrti) pohybovala v jakémsi vnitřním rozporu:
- na jedné straně jsem s ní soucítila, odešel jí manžel, nemá přátele, skoro nikdo ji nenavštěvuje (na vztazích nikdy "nepracovala", od všech vždy jen požadovala)
- na druhou stranu jsem si uvědomovala, že nejsem odpovědná za její nynější stav. Ten si vytvářela roky a většinu lidí od sebe odehnala.
Až nedávno mi došlo, že na životě je moc fajn si umět vybrat, co udělám a nemusím mít při tom pocity viny. Právě ty moje různé "zkoušky" se stále pohybují kolem pocitů viny v jakékoliv podobě. Když už si myslím, že to mám, ejhle další figurka vyčůraná:D
Z toho mi vychází, že si sice přejeme, aby vše probíhalo hladce, ale ty různé mezilidské střety v chování a názorech jsou pro nás důležité. Můžeme si z toho něco vzít, něco v sobě objevit, někam se posunout-FLOWER-