Ľudská duša -
ako sa vyrovnat so smrtelnostou
Nikdy nezapomenu na debatu dvou šestiletých kluků, kterou jsem náhodou vyslechla:
O tom, co bude po smrti, jestli věříš v Boha, jestli je nebe a když není, co je, asi ta černá díra, a skončili tím, že mají strach.
Malé děti se často bojí "nicoty", prázdnoty, černého nekončícího prostoru.
Asi občas ten pocit popadne každého, jen málokdo se ti s tím svěří, nebo o tom chce mluvit.
Musíš tu myšlenku vlastní smrtelnosti holt přijmout, to jsou všechno "hraběcí rady", ale ona sama, čím víc zdravotními problémy, myslím vážnými, procházíš, čím víc stárneš, nabývá jiné podoby. Od strachu z nicoty jde ke konkrétním obavám o lidi, které máš, a stává se tak nějak svým způsobem plusovou.
:)