Láska a vzťahy -
moje problémy v spoločnosti potrebujem pomôcť
zajímá mně jen proč to neudělal.
obrazně řečeno, proč ten problém ještě nevyřešil tam kde vznikl u těch lidí celkem přirozenou cestou, obranou, nebo účinnou vnitřní reakcí..
Myslím si že si stačí zodpovědět na otázku "proč nejsem schopen adekvátně reagovat."
Tomu člověku nelze pomoct. Musí si poradit sám. Až ho přestane bavit sebelítost.:)
https://www.youtube.com/watch?v=hTBzRZjdic0
Insomnia chcem ti poďakovať tiež za pekné slová ohladom tej agresie.. pekne si to vysvetlila takým pekným spôsobom a k tomu malo času tak to je fakt na zamyslenie je to vec ktorú by som si asi neuvedomil ale niečo na tom tiež asi bude, no neviem čo by som mal v tomto prípade robiť ? Mám viac relaxovať ? robiť take veci čo ma bavia namiesto povinností do školy ? alebo ako? Tak ako tak ďakujem pekne za rady a snahu pomôcť mi teraz je už na mne čo si s týchto všetkých rád odnesiem, ešte si to určite budem čítať znovu je tu toho veľa aby som toto všetko pojal tak rýchlo, no som rád že toľko ľudí mi podalo pomocnú ruku :) Fakt vám ďakujem. Prajem vám všetkým pekný zvyšok dna a víkend :)
Proto jsem psala o vnitřních pozitivních soudech o sobě samém.
Určitě dozrává rychleji člověk, který nemá chráněná záda, například rodinným zázemím, jakkoliv drsným. Dokud ho nevykopnou na ulici.
A zbavit se sebelítosti? Taky k tomu je zapotřebí rekonstrukce vnitřního postoje, jak k sobě, tak i k vnějšímu světu. Třeba i s odbornou pomocí:)
Žaludek
Každá událost v životě člověka učí. Mnohé situace jsou pro nás jako kameny, které nás ubíjejí a které nedokážeme přijmout. Nejsme schopni vydržet tvrdost na nás dopadajících ran, ale nemáme iniciativu a snahu tuto situaci opustit, zmírnit a postupně ji zvládnout. Potom náš žaludek s obtížemi tráví a nestrávení, nezvládnutí situace provází zloba. Projevuje se nejprve zánětem žaludeční sliznice a může se postupně tato zloba nebo neschopnost vyřešení situace zhmotnit žaludečním vředem. Situace, které se nám vysloveně příčí, se kterými se nedokážeme smířit, přijmout a vstřebat, vracíme a zvracíme - tak vzniká žaludeční neuróza.
Nezáviďme si navzájem, nesrovnávejme se s nikým. Nevadí, že právě teď má někdo vedle vás cosi, co závidět můžete, ale vše se mění. Jděte si svojí cestou, bez závisti a srovnávání se se situací, možnostmi a dary, které dal život druhým.
Léčivá formulka žaludku:
Procházím životem bez problémů.
http://www.moje-pravdy.cz/zdravi/rady-a-recepty/zdravi/1076-nemoci-a-jejich-duchovni-piiny
Ono se to snadno řekne. Ale hůře plní. Obzvlášť pokud jsme si zvolili takovou lekci, která nám zkomplikovala už samotný start tohoto života.
Aktuálně jsem řešila téma související s mým prenatálem. Má 3 fáze.
V prvním okamžiku jde o situaci, kdy naše Duše stojí na prahu dveří a čeká na pozvání (chápu, že to může znít divně). Je připravena vstoupit navzdory tomu, že ji potencionální rodiče čekají/nečekají. Od toho se odvíjí emoční život započatý již v prenatálu - (ne)čekají mě = (ne)mají mě rádi. Připomínám, že tohle se děje na nevědomé úrovni (přesto nás to může ovlivnit na celý život).
Druhá fáze se týká cca našich 9 měsíců před narozením. Plod vnímá dobro a zlo světa zprostředkovaně skrze pocity své matky. Jaký svět vnímá matka, podobný postoj má sklon zaujímat dítě.
Třetí fáze jde porodními cestami. Pokud je dítě láskyplně očekáváno, matka je cele soustředěná na jeho znovu-přijetí (tentokrát jako "samostatnou" bytost tam venku), dítě vnímá, že je milováno. Pokud se do mysli matky vkrádá představa, bože, jak to dopadne, bude dítě v pořádku, budu já v pořádku, jak to zvládneme, co když..., pak se vlivem strachu stáhnou porodní cesty. Výsledek? Namísto toho, aby pohyb dítěte porodními cestami ven probíhal plynule, naráží na sevření a stažení. Něco jako facka sem, boule tam. Takhle je nastartován život dítěte a pravděpodobně se odvíjí podle onoho scénáře. Myšlenka, proč dostávám rány od života, je toho příkladem.
Nj, co s tím? Nic není náhoda. A možná už tohle je má první zkušenost, abych zakusil, co jinému jsem způsobil. Pochopení, přijetí, odpuštění dělá v životě obraty o 180°.
Protože uzdravením těchto vibrací pomine důvod, pro který jsi právě tyhle zkušenosti přitáhl. A pak už zbývá "jen" tvořit novou realitu. Podle svých představ.
:)
Podle toho, co menma1 píše, nevidím "problém" až tak v žaludku, neboť žaludek přijímá věci z vnějšího světa - potravu, informace, vztahy. Stejně jako každý další člověk.
To, že dále "řeší", proč a jak se věci dějí, je "problém" tenkého střeva. Jeho úkolem je analyzovat, třídit, štěpit, nasměrovat, co půjde k zužitkování, co nestrávené a nepotřebné přepošle dál (k vyloučení do tlustého střeva).
Když se do toho přidávají játra - jak jsem schopen užívat radost, žlučník - co mi působí zlobu a hněv, pak dostaneme obraz našeho trávení života.
Zjednodušeným pohledem žaludek.
Afirmace jsou dobrá věc. Ale je to jako bychom v lednici našli něco starého zapáchajícího. Pohlcovač pachu problém zakryje. Odstranit ho zvládne jen radikální úklid.
jednoduchšie povedané sú to problémy, ktorými prechádzajú mladí okolo 20 rokov a možno by bolo dobré rozprávať o ních aj s mamou, pretože ona ťa najlepšie pozná a iste by mala aj najväčší záujem pomôcť.
Ešte sa to dá aj tak povedať, že nie je dobré tak sa odvracať od spolužiakov (určite nie sú všetci len zlí - každý má aj dobré aj zlé vlastnosti, na ktoré sa dá postupne zvyknúť) a hľadať spomedzi ních toho jedného alebo dvoch...
Spolužiaci možno ani nie sú nejakí zlí, len sa im nepozdáva, že sa od nich odvraciaš a berieš vážne nejaké pripomienky, ktoré oni vedia povedať bez obalu, ale nie so zlým úmyslom. V podstate si ich treba všímať, lebo v niektorom prípade aj pomôžu, aby si sa začal správať inak a nie sa na nich hneval. Prijímať ich takých - ako sú.
Je isté, že nikdy nestretneš nejakého anjela, ktorý bude mať len samé dobré vlastnosti, skôr záleží napr. na spoločných záujmoch, vedieť si pomáhať napr. aj s úlohami v škole, aj s osobnými a zdravotnými problémami.
