Cesty tela i ducha -
Záludnost lidské mysli.
neznámy | 21.9.2016 16:22
ať si myslí to co si chtějí myslet.
je to jejich přirozenost.
poukazuju jen na to co je přítomno v každé lidské bytosti.
strach a hrůza z nebytí.
děs z možnosti ztráty.
člověk, to jsou jen sny a páry.
je to pozitivni anebo negativní?
popírá to něco?
podle mně to může být jen dobře.
znamená to že člověk je ve své podstatě ekologický.
nezbude po něm nic než troška prachu.
je to jejich přirozenost.
poukazuju jen na to co je přítomno v každé lidské bytosti.
strach a hrůza z nebytí.
děs z možnosti ztráty.
člověk, to jsou jen sny a páry.
je to pozitivni anebo negativní?
popírá to něco?
podle mně to může být jen dobře.
znamená to že člověk je ve své podstatě ekologický.
nezbude po něm nic než troška prachu.
neznámy » Saffiyah | 21.9.2016 19:14
přesně tak tomu je.
lidé obyčejně vůbec nechápu co znamená prvotní okamžik tvorby.
stvořit si může ve skutečnosti kdokoli cokoli.
třeba svůj vlastní vesmír.
co ho to jenom napadlo a PROČ. jestlipak to věděl.
nejspíše si stačil právě jen s tím že to je dobré.
lidé obyčejně vůbec nechápu co znamená prvotní okamžik tvorby.
stvořit si může ve skutečnosti kdokoli cokoli.
třeba svůj vlastní vesmír.
co ho to jenom napadlo a PROČ. jestlipak to věděl.
nejspíše si stačil právě jen s tím že to je dobré.
Saffiyah | 21.9.2016 19:54
A pak to zklamání...
Pasáž: Genesis 6,5-7
5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
7 Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
Pasáž: Genesis 6,5-7
5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
7 Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
neznámy » Saffiyah | 21.9.2016 20:42
no právě.
jenže..mohlo to dopadnout i jinak?
když už to jednou stvořil tak potom asi těžko.
a pokud se příště poučí, pokud nějaké příště vůbec kdy bude, tak my tady nebudeme.
třeba už pak vůbec nebudeme.
nevím proč si vlastně myslíme že na své bytí, existenci máme nějaký nárok..?
Bereme fakt že jsme jako automatismus. Samozřejmost. Zvláštní že?
jenže..mohlo to dopadnout i jinak?
když už to jednou stvořil tak potom asi těžko.
a pokud se příště poučí, pokud nějaké příště vůbec kdy bude, tak my tady nebudeme.
třeba už pak vůbec nebudeme.
nevím proč si vlastně myslíme že na své bytí, existenci máme nějaký nárok..?
Bereme fakt že jsme jako automatismus. Samozřejmost. Zvláštní že?
neznámy » Saffiyah | 22.9.2016 01:34
-
-
-
Jedna z největších iluzí je, že Narcis má příliš rád sám sebe. Opak je pravdou. Narcis svým skutečným já opovrhuje a proto celá ta "grandiózní šaškárna". Narcis nemiluje sebe, miluje jen svůj obraz. A ten je nedotknutelný. Pokud ho napadnete, ozve se to hluboce poraněné, bezcenné a frustrované dítě, které se za ním skrývá.
- - -
Docela mne překvapuje, že se handrkujete (všichni) s Boschským a neuvažujete střízlivě.
BOSCH NENÍ POUZE NEZNALÝ ČLOVĚK, ALE JE TO ČLOVĚK, KTERÝ SI NEDOKÁŽE VĚCI SPOJIT. POROZUMĚT JIM. TO PROTOŽE JE NEUSTÁLE V ROZPORU.
A MÁ PROBLÉM.
MÁ PROBLÉM S OTCEM. BOSCH JE NEMOCNÝ ČLOVĚK, JE MARNÉ MU COKOLI VYSVĚTLIT, NEBOŤ TO NEPOBERE. NENÍ TOHO SCHOPEN. KAPE Z NĚJ, ŽE MÁ PROBLÉM. JE OČIVIDNÉ, ŽE JE NEMOCNÝ, NE POUZE NEZNALÝ ČI DOMÝŠLIVÝ A JEHO PŘÍSTUP V OPOZICI PRO OPOZICI NENÍ ORIGINÁLNÍ!
S TAKOVÝMTO ČLOVĚKEM NENÍ ŽEL ROZUMNÁ ANI PLNOHODNOTNÁ DEBATA, ANI POSUN.
ZTRÁCÍTE ČAS S NĚKÝM, KDO NEŽIJE V REALITĚ, NECHÁPE, ROZPORUJE, POSTRÁDÁ SOCIÁLNÍ CÍTĚNÍ A EMPATII - MÁ PORUCHU OSOBNOSTI.
Nechci mu ubližovat, ale vy poučující a diskutující s takovouto osobou přijměte střízlivě, že vás nikdy nepochopí. Takový člověk je narušený. A stejně jako se sám z hráčství a kompenzací nevykřese gambler, ani člověk s poruchou osobnosti si nepomůže. Na to je zapotřebí profesionální intervence - vzhledem k absenci sebereflexe, je to postižení většinou celoživotní.
Jak přeci jen pomoci takovému člověku? PODPOROVAT JEHO POTENCIÁL A NIKOLI ŽIVIT JEHO EGO. Jakoukoli kritiku nepochopí, nenakopne ho. On je Výlučně Nejvyšší a jiní jsou pod jeho úroveň.
To není "pouhá" hloupostst a nezralost v poměru k věku -to je narušenost a iracionalita, neadekvátní, zesměšňující a zlovolné smýšlení a cítění,
strachem a úzkostí živené EGO,
kdy duše je podvyživená;
,, proč přivádět na svět další když je jich všude tolik co nemaj kde hlavu složit.
ať se mu daří minimálně stejně blbě!
těší mně zájem o mou osobu. ´´
TOTO PŘIZNÁNÍ PODTRHUJE NARCISTICKOU PORUCHU OSOBNOSTI
v kontextu:
Narcistická porucha osobnosti je definována těmito projevy:
* velikášské pocity vlastní důležitosti a jedinečnosti: nadsazování vlastních schopností
* fantazírování o neomezených možnostech (o ideální lásce, úspěchu a skvělosti)
* exhibicionistická potřeba neustálé pozornosti a obdivu (předvádění se)
* na ohrožení vlastní vážnosti a kritiku reaguje ledovou lhostejností nebo pocity ponížení, vzteku a prázdnoty
* charakteristické poruchy v interpersonálních vztazích:
zvláštní pocit oprávněnosti, interpersonální vykořisťování, vztahy kolísají mezi extrémním idealizováním a znehodnocováním, chybí empatie.
* baží po obdivu a pozornosti - spíše navenek - být obdivováni je pro ně silnějším motivem než mít opravdové přátele (a ti tu nejsou od toho, aby nám jen lichotili, jak by Narcis rád)
* činí si nároky na zvlášní přízeň bez zpětné zodpovědnosti
* častá depresivní nálada, zaujetí hloubavým myšlením
* touha zůstat věčně mlád
* závist
* opovrhování
* osobní slabiny a nezodpovědné chování si zdůvodňuje racionalizací, překrucováním či otevřenou lží
* dovede předstírat city, aby učinil dobrý dojem
* vztahy kolísají mezi idealizací a znehodnocováním druhého
* "na druhých lidech jim zjevně, nebo pod maskou zdvořilosti, pseudosrdečnosti a často i šarmantnosti, vůbec nezáleží." (Mikota)
* pokud se s někým empaticky ztotožní, jsou na jeho empatickou odezvu přecitlivělí - před takovou možností se chrání distancovaností
* "Narcis" se nepotřebuje dvořit (jeho sebevědomí a vědomí vlastní dokonalosti ho činí atraktivními pro lidi, kteří tyto kvality postrádají - a kdo má dokonalé sebevědomí ?); je vždy obklopen partou obdivovatelů (nohsledů, patolízalů, dvoranstvem jeho "veličenstva"), kteří se k němu vztahují jako k ideálu: s nimi bez omezení manipuluje, protože oni nacházejí naplnění skrze jeho "zbožštelou" přítomnost. Oba si vycházejí navzájem vstříc: "bůh" má svůj potlesk a "do-narcise-zamilovaný" se účastní hřejivé záře svého ideálu a cítí se tím pozdvižen ve své sebedůvěře.
Jak se cítí Narcis sám? Co prožívá?
* "Jsem, protože jsem obdivován."
* "Když mě budete vnímat v mé záři, budete mě jistě milovat!" (Mathias Jung)
* "Nejdůležitější povinností, nikoliv primárně radostí, těchto pacientů je být báječným." (Mikota)
* "Předpokládá, že lidé kolem něho mají stejný zájem na perfektnosti jeho obrazu, jako měli jeho vlastní rodiče. A často kolem sebe narcist takto nastavené lidí nachází, takové on přitahuje a vybírá si. Poskytuje jim za jejich přítomnost, vztažnost, péči a obdiv nevídané zisky: on je jejich ideálem a na ně, jeho obdivovatele, dopadá stín jeho Ega, skrze něhož se také tak trochu stávají dokonalými. Je jejich bohem." (Tyl)
* "Pokud mu to druzí nepotvrzují, má k tomu jen dvě vysvětlení: 1. Nejsem skvělý, nemám proto na světě co pohledávat. Nebo: 2. Lidé mou skvělost nepoznali. Z druhé možnosti jim vyplývají dva závěry: a) Bližní není schopen mne docenit. Je logické, že jím za to pohrdám. b) Bližní mou skvělost mohl vnímat, a je tedy přirozené, že ho za to nenávidím až za hrob, a budu-li mu dělat to nejhorší, co umím, není to nic v porovnání s tím, jak on mi ublížil." (Mikota)
* "Narcis" žije v neustálé komunikaci se svým nepravým Self, které jej nutí k tomu být ještě lepší a grandióznější, dokonalejší a "nejdokonalejší" (dokonce rád taková slovíčka pro sebe používá).
* Svou bolest chce nutkavě přehrávat skrze druhé - "ať také cítí, jak mi je," říká si pro sebe.
Souvislosti s mýtem o Narcisovi
* "Narcis" si neklade otázky, protože se chce vyhnout pohledu na skutečnost: raději pohlíží na imaginární "obraz" skutečnosti, aby byl od zdrcujícího (ale i osvobozujicího!) poznání uchráněn.
* Nechce nahlédnout skutečnost, že není všemocný. (Touto fantazií totiž čelí dětským pocitům bezmocnosti).
* To, že si neklade otázky, nemá daleko k pocitu jakoby už všechno znal.
* Pokud se "Narcise" zeptáte na něco, co by mohlo otřást jeho obrazem světa, "neuslyší vás." Stejně tak odmítl Narcissos v báji vyslyšet ozvěnu Écho, která jediná o něm věděla pravdu. Zahnal ji, a propadl navždy lásce ke svému obrazu.
Příčiny narcismu
Podle Freuda vzniká narcismus zaměřením libida na objekt, jímž je vlastní "já". V dětství je to něco přirozeného, v dospělosti patologického.
Primární narcismus vzniká přílišnou nejistotou a emocionálním zraněním v ranné fázi dětství a má dospělého chránit před vždy-očekávaným zraněním a strachem. Tím, že se "Narcis" nevztahuje k nikomu jinému, než sám sobě, je navždy chráněn před rizikem ztráty, která by hrozila, kdyby se citově připoutal k vnějšímu objektu - tj. druhému člověku, jenž může kdykoli odejít. ("Narcis" tedy, protože trpí nadměrnou úzkostí, je ochoten "investovat" jen sám do sebe). Může to jít tak daleko, že ve zvýšené míře preferuje masturbaci před vztahem k jinému (potenciálně nejistému a úzkost-vzbuzujícímu) objektu.
Sekundární narcismus vzniká emocionálním poraněním v dospívání nebo dospělosti, kdy se libido, předtím obrácené na milovaný objekt, při jeho ztrátě začíná obracet zpět na vlastní "já". To je do určité míry přirozené a sebezáchovné, protože člověk "investuje" ztracenou energii zpět sám do sebe.
Určitá míra narcismu (sebelásky) je u člověka přirozená. Patologickou se stává, když překročí určitou mez, v níž člověk začíná považovat obraz za skutečnější než samu realitu. K tomu může dojít tehdy, když dítě (do 6ti let věku) zakusí opakovaně pocit selhání a trhlina mezi dětskou fantazií a realitou se začíná prohlubovat; "Narcis" se stále více začíná opájet svým grandiózním skvělým "já", aby se uchránil před bolestnou konfrontací s realitou a svým skutečným "já", které považuje za méněcenné a nehodnotné. Z této dětské tendence k fantazírování o sobě se stane hluboký návyk, jak čelit všem životním problémům. Trhlina mezi fantazí a realitou se zvětšuje; nakonec se duševní rovnováha stává neudržitelná.
"Narcis" není schopen vnímat lidi jako současně dobré i zlé, má tendenci je idealizovat nebo znehodnocovat. Pohlíží na realitu černo/bíle. Idelizované vlastnosti milovaných lidí si internalizuje do sebe, aby zvýšil svůj křehký pocit sebehodnoty. Temné aspekty naopak promítá do svého okolí; u sebe by je nesnesl.
V základu Narcisovy struktury osobnosti tedy leží narušený a nízký pocit sebehodnoty pocházející z negativních dětských zážitků (nebo pocitů, že není bezpodmínečně příjmán svými rodiči), který se od malička naučil kompenzovat grandiózními představami o dokonalém a "nejdokonalejším" já. Tento idealizovaný sebeobraz mu je ochranou před konflikty vnějšího světa. Proto je snadno pochopitelné, proč je "Narcis" tak přecitlivělý na kritiku: napadá jeho idealizovaný sebeobraz, na němž stojí celá jeho domnělá existence jako hrad z písku. Kritika se pro "Narcise" rovná "duševnímu zemětřesení". Kritika jeho "já" otřásá základním kamenem, na kterém ve své imaginaci vybudoval celý život. Je to jako hodit kámen do skla: vše se může roztříštit. Ani pro "normálního" člověka není kritika příjemná, ale dokáže ji přijmout a reagovat na ni, protože ví, že realita je více, než "obraz" a je ochoten svůj sebeobraz - tváří tvář realitě - poupravit, zvláště pokud sám sebe příjmá a je si vědom vlasní sebehodnoty. "Normální" člověk přijme kritiku jako retuši svého sebeobrazu; Narcisovi by se roztříštilo celé zrcadlo, v němž vidí "dokonalost samu" - nebo něco mrzkého, ohavného a zavrženého. Proto Narcis udržuje své zrcadélko, vizáž, formu, kapotu bez jediného smítka, bez jediného škrábnutí. Sebemenší zrnko písku, sebemenší vada na kráse, by mohla připomenout onoho v koutku duše krčícího se "bolestně nemilovaného".
Jedna z největších iluzí je, že Narcis má příliš rád sám sebe. Opak je pravdou. Narcis svým skutečným já opovrhuje a proto celá ta "grandiózní šaškárna". Narcis nemiluje sebe, miluje jen svůj obraz. A ten je nedotknutelný. Pokud ho napadnete, ozve se to hluboce poraněné, bezcenné a frustrované dítě, které se za ním skrývá.
http://psychoweb.cz/psychologie/narcismus---vnitrni-zalar--h--p--rohr--ukazka-z-knihy--psychologicky-vyklad-pohadky/
-
-
-
-
-
Jedna z největších iluzí je, že Narcis má příliš rád sám sebe. Opak je pravdou. Narcis svým skutečným já opovrhuje a proto celá ta "grandiózní šaškárna". Narcis nemiluje sebe, miluje jen svůj obraz. A ten je nedotknutelný. Pokud ho napadnete, ozve se to hluboce poraněné, bezcenné a frustrované dítě, které se za ním skrývá.
- - -
Docela mne překvapuje, že se handrkujete (všichni) s Boschským a neuvažujete střízlivě.
BOSCH NENÍ POUZE NEZNALÝ ČLOVĚK, ALE JE TO ČLOVĚK, KTERÝ SI NEDOKÁŽE VĚCI SPOJIT. POROZUMĚT JIM. TO PROTOŽE JE NEUSTÁLE V ROZPORU.
A MÁ PROBLÉM.
MÁ PROBLÉM S OTCEM. BOSCH JE NEMOCNÝ ČLOVĚK, JE MARNÉ MU COKOLI VYSVĚTLIT, NEBOŤ TO NEPOBERE. NENÍ TOHO SCHOPEN. KAPE Z NĚJ, ŽE MÁ PROBLÉM. JE OČIVIDNÉ, ŽE JE NEMOCNÝ, NE POUZE NEZNALÝ ČI DOMÝŠLIVÝ A JEHO PŘÍSTUP V OPOZICI PRO OPOZICI NENÍ ORIGINÁLNÍ!
S TAKOVÝMTO ČLOVĚKEM NENÍ ŽEL ROZUMNÁ ANI PLNOHODNOTNÁ DEBATA, ANI POSUN.
ZTRÁCÍTE ČAS S NĚKÝM, KDO NEŽIJE V REALITĚ, NECHÁPE, ROZPORUJE, POSTRÁDÁ SOCIÁLNÍ CÍTĚNÍ A EMPATII - MÁ PORUCHU OSOBNOSTI.
Nechci mu ubližovat, ale vy poučující a diskutující s takovouto osobou přijměte střízlivě, že vás nikdy nepochopí. Takový člověk je narušený. A stejně jako se sám z hráčství a kompenzací nevykřese gambler, ani člověk s poruchou osobnosti si nepomůže. Na to je zapotřebí profesionální intervence - vzhledem k absenci sebereflexe, je to postižení většinou celoživotní.
Jak přeci jen pomoci takovému člověku? PODPOROVAT JEHO POTENCIÁL A NIKOLI ŽIVIT JEHO EGO. Jakoukoli kritiku nepochopí, nenakopne ho. On je Výlučně Nejvyšší a jiní jsou pod jeho úroveň.
To není "pouhá" hloupostst a nezralost v poměru k věku -to je narušenost a iracionalita, neadekvátní, zesměšňující a zlovolné smýšlení a cítění,
strachem a úzkostí živené EGO,
kdy duše je podvyživená;
,, proč přivádět na svět další když je jich všude tolik co nemaj kde hlavu složit.
ať se mu daří minimálně stejně blbě!
těší mně zájem o mou osobu. ´´
TOTO PŘIZNÁNÍ PODTRHUJE NARCISTICKOU PORUCHU OSOBNOSTI
v kontextu:
Narcistická porucha osobnosti je definována těmito projevy:
* velikášské pocity vlastní důležitosti a jedinečnosti: nadsazování vlastních schopností
* fantazírování o neomezených možnostech (o ideální lásce, úspěchu a skvělosti)
* exhibicionistická potřeba neustálé pozornosti a obdivu (předvádění se)
* na ohrožení vlastní vážnosti a kritiku reaguje ledovou lhostejností nebo pocity ponížení, vzteku a prázdnoty
* charakteristické poruchy v interpersonálních vztazích:
zvláštní pocit oprávněnosti, interpersonální vykořisťování, vztahy kolísají mezi extrémním idealizováním a znehodnocováním, chybí empatie.
* baží po obdivu a pozornosti - spíše navenek - být obdivováni je pro ně silnějším motivem než mít opravdové přátele (a ti tu nejsou od toho, aby nám jen lichotili, jak by Narcis rád)
* činí si nároky na zvlášní přízeň bez zpětné zodpovědnosti
* častá depresivní nálada, zaujetí hloubavým myšlením
* touha zůstat věčně mlád
* závist
* opovrhování
* osobní slabiny a nezodpovědné chování si zdůvodňuje racionalizací, překrucováním či otevřenou lží
* dovede předstírat city, aby učinil dobrý dojem
* vztahy kolísají mezi idealizací a znehodnocováním druhého
* "na druhých lidech jim zjevně, nebo pod maskou zdvořilosti, pseudosrdečnosti a často i šarmantnosti, vůbec nezáleží." (Mikota)
* pokud se s někým empaticky ztotožní, jsou na jeho empatickou odezvu přecitlivělí - před takovou možností se chrání distancovaností
* "Narcis" se nepotřebuje dvořit (jeho sebevědomí a vědomí vlastní dokonalosti ho činí atraktivními pro lidi, kteří tyto kvality postrádají - a kdo má dokonalé sebevědomí ?); je vždy obklopen partou obdivovatelů (nohsledů, patolízalů, dvoranstvem jeho "veličenstva"), kteří se k němu vztahují jako k ideálu: s nimi bez omezení manipuluje, protože oni nacházejí naplnění skrze jeho "zbožštelou" přítomnost. Oba si vycházejí navzájem vstříc: "bůh" má svůj potlesk a "do-narcise-zamilovaný" se účastní hřejivé záře svého ideálu a cítí se tím pozdvižen ve své sebedůvěře.
Jak se cítí Narcis sám? Co prožívá?
* "Jsem, protože jsem obdivován."
* "Když mě budete vnímat v mé záři, budete mě jistě milovat!" (Mathias Jung)
* "Nejdůležitější povinností, nikoliv primárně radostí, těchto pacientů je být báječným." (Mikota)
* "Předpokládá, že lidé kolem něho mají stejný zájem na perfektnosti jeho obrazu, jako měli jeho vlastní rodiče. A často kolem sebe narcist takto nastavené lidí nachází, takové on přitahuje a vybírá si. Poskytuje jim za jejich přítomnost, vztažnost, péči a obdiv nevídané zisky: on je jejich ideálem a na ně, jeho obdivovatele, dopadá stín jeho Ega, skrze něhož se také tak trochu stávají dokonalými. Je jejich bohem." (Tyl)
* "Pokud mu to druzí nepotvrzují, má k tomu jen dvě vysvětlení: 1. Nejsem skvělý, nemám proto na světě co pohledávat. Nebo: 2. Lidé mou skvělost nepoznali. Z druhé možnosti jim vyplývají dva závěry: a) Bližní není schopen mne docenit. Je logické, že jím za to pohrdám. b) Bližní mou skvělost mohl vnímat, a je tedy přirozené, že ho za to nenávidím až za hrob, a budu-li mu dělat to nejhorší, co umím, není to nic v porovnání s tím, jak on mi ublížil." (Mikota)
* "Narcis" žije v neustálé komunikaci se svým nepravým Self, které jej nutí k tomu být ještě lepší a grandióznější, dokonalejší a "nejdokonalejší" (dokonce rád taková slovíčka pro sebe používá).
* Svou bolest chce nutkavě přehrávat skrze druhé - "ať také cítí, jak mi je," říká si pro sebe.
Souvislosti s mýtem o Narcisovi
* "Narcis" si neklade otázky, protože se chce vyhnout pohledu na skutečnost: raději pohlíží na imaginární "obraz" skutečnosti, aby byl od zdrcujícího (ale i osvobozujicího!) poznání uchráněn.
* Nechce nahlédnout skutečnost, že není všemocný. (Touto fantazií totiž čelí dětským pocitům bezmocnosti).
* To, že si neklade otázky, nemá daleko k pocitu jakoby už všechno znal.
* Pokud se "Narcise" zeptáte na něco, co by mohlo otřást jeho obrazem světa, "neuslyší vás." Stejně tak odmítl Narcissos v báji vyslyšet ozvěnu Écho, která jediná o něm věděla pravdu. Zahnal ji, a propadl navždy lásce ke svému obrazu.
Příčiny narcismu
Podle Freuda vzniká narcismus zaměřením libida na objekt, jímž je vlastní "já". V dětství je to něco přirozeného, v dospělosti patologického.
Primární narcismus vzniká přílišnou nejistotou a emocionálním zraněním v ranné fázi dětství a má dospělého chránit před vždy-očekávaným zraněním a strachem. Tím, že se "Narcis" nevztahuje k nikomu jinému, než sám sobě, je navždy chráněn před rizikem ztráty, která by hrozila, kdyby se citově připoutal k vnějšímu objektu - tj. druhému člověku, jenž může kdykoli odejít. ("Narcis" tedy, protože trpí nadměrnou úzkostí, je ochoten "investovat" jen sám do sebe). Může to jít tak daleko, že ve zvýšené míře preferuje masturbaci před vztahem k jinému (potenciálně nejistému a úzkost-vzbuzujícímu) objektu.
Sekundární narcismus vzniká emocionálním poraněním v dospívání nebo dospělosti, kdy se libido, předtím obrácené na milovaný objekt, při jeho ztrátě začíná obracet zpět na vlastní "já". To je do určité míry přirozené a sebezáchovné, protože člověk "investuje" ztracenou energii zpět sám do sebe.
Určitá míra narcismu (sebelásky) je u člověka přirozená. Patologickou se stává, když překročí určitou mez, v níž člověk začíná považovat obraz za skutečnější než samu realitu. K tomu může dojít tehdy, když dítě (do 6ti let věku) zakusí opakovaně pocit selhání a trhlina mezi dětskou fantazií a realitou se začíná prohlubovat; "Narcis" se stále více začíná opájet svým grandiózním skvělým "já", aby se uchránil před bolestnou konfrontací s realitou a svým skutečným "já", které považuje za méněcenné a nehodnotné. Z této dětské tendence k fantazírování o sobě se stane hluboký návyk, jak čelit všem životním problémům. Trhlina mezi fantazí a realitou se zvětšuje; nakonec se duševní rovnováha stává neudržitelná.
"Narcis" není schopen vnímat lidi jako současně dobré i zlé, má tendenci je idealizovat nebo znehodnocovat. Pohlíží na realitu černo/bíle. Idelizované vlastnosti milovaných lidí si internalizuje do sebe, aby zvýšil svůj křehký pocit sebehodnoty. Temné aspekty naopak promítá do svého okolí; u sebe by je nesnesl.
V základu Narcisovy struktury osobnosti tedy leží narušený a nízký pocit sebehodnoty pocházející z negativních dětských zážitků (nebo pocitů, že není bezpodmínečně příjmán svými rodiči), který se od malička naučil kompenzovat grandiózními představami o dokonalém a "nejdokonalejším" já. Tento idealizovaný sebeobraz mu je ochranou před konflikty vnějšího světa. Proto je snadno pochopitelné, proč je "Narcis" tak přecitlivělý na kritiku: napadá jeho idealizovaný sebeobraz, na němž stojí celá jeho domnělá existence jako hrad z písku. Kritika se pro "Narcise" rovná "duševnímu zemětřesení". Kritika jeho "já" otřásá základním kamenem, na kterém ve své imaginaci vybudoval celý život. Je to jako hodit kámen do skla: vše se může roztříštit. Ani pro "normálního" člověka není kritika příjemná, ale dokáže ji přijmout a reagovat na ni, protože ví, že realita je více, než "obraz" a je ochoten svůj sebeobraz - tváří tvář realitě - poupravit, zvláště pokud sám sebe příjmá a je si vědom vlasní sebehodnoty. "Normální" člověk přijme kritiku jako retuši svého sebeobrazu; Narcisovi by se roztříštilo celé zrcadlo, v němž vidí "dokonalost samu" - nebo něco mrzkého, ohavného a zavrženého. Proto Narcis udržuje své zrcadélko, vizáž, formu, kapotu bez jediného smítka, bez jediného škrábnutí. Sebemenší zrnko písku, sebemenší vada na kráse, by mohla připomenout onoho v koutku duše krčícího se "bolestně nemilovaného".
Jedna z největších iluzí je, že Narcis má příliš rád sám sebe. Opak je pravdou. Narcis svým skutečným já opovrhuje a proto celá ta "grandiózní šaškárna". Narcis nemiluje sebe, miluje jen svůj obraz. A ten je nedotknutelný. Pokud ho napadnete, ozve se to hluboce poraněné, bezcenné a frustrované dítě, které se za ním skrývá.
http://psychoweb.cz/psychologie/narcismus---vnitrni-zalar--h--p--rohr--ukazka-z-knihy--psychologicky-vyklad-pohadky/
-
-
-
Stránka:
Počítam horoskop...