Keď je Boh na 1. mieste,všetko ostatné je na tom správnom mieste...

Profesor na univerzite položil svojim študentom otázku:
- Je všetko, čo existuje, stvorené Bohom? Jeden zo študentov nesmelo odpovedal:
- Áno, je to stvorené Bohom.
- Stvoril Boh všetko? - spýtal sa profesor.
- Áno, pane! - odpovedal študent. Profesor sa teda spýtal:
- Ak Boh stvoril všetko, to znamená, že Boh stvoril aj zlo, ktoré existuje. A vďaka tomuto princípu, naša činnosť určuje nás samotných, Boh je zlo. -
Akonáhle to počul študent, tak stíchol.
Profesor bol sám so sebou spokojný.
Zrazu zdvihol ruku iný študent:
- Pán profesor, môžem Vám položit otázku?
- Samozrejme - povedal profesor.
Študent sa postavil a spýtal:
- Existuje chlad? -
- Čo je to za otázku, samozrejme, že áno, tebe nikdy nebolo chladno? -
Študenti sa zasmiali otázke spolužiaka, ale ten pokračoval:
- V skutočnosti, pane, chlad neexistuje, v súlade so zákonmi fyziky je v skutočnosti chlad iba neprítomnosť tepla. Človeka a predmety môžeme popísať a určiť ich energiu na základe prítomnosti, alebo vytvorenia tepla, ale nikdy nie na základe prítomnosti, či vytvorenia chladu. Chlad nemá svoju
jednotku, v ktorej ho môžeme merať. Slovo chlad sme si vytvorili my ľudia, aby sme popísali to, čo cítime v neprítomnosti tepla. -
Študent pokračoval: - Pán profesor, existuje tma? -
- Samozrejme, že existuje - odpovedal profesor.
- Znovu nemáte pravdu, tma tak isto neexistuje. V skutočnosti je tma vďaka tomu, že je neprítomnost svetla. Môžeme skúmať svetlo, ale nie tmu. Svetlo sa dá rozložiť, skúmať lúč za lúčom, ale tma sa zmerať nedá. Tma nemá svoju jednotku, v ktorej ju môžeme merať. Tma je iba pojem, ktorý si vytvorili
ľudia, aby pomenovali neprítomnosť svetla.
Následne po tom sa mladík spýtal:
- Pane, existuje zlo? -
Tentokrát profesor neiste odpovedal:
- Samozrejme, vidíme to každý deň, brutalita vo vzťahoch, medzi ľuďmi, trestné činy, násilie, všetko toto nie je nič iné ako prejav zla. -
Na to študent odpovedal:
- Zlo neexistuje, pane. Zlo je iba neprítomnosť dobra, teda Boha. Zlo je výsledok neprítomnosti lásky v srdci človeka. Zlo prichádza vtedy, ako keď prichádza tma, alebo chlad - teda v neprítomnosti svetla, tepla a lásky.
Profesor si sadol.
Ten študent bol mladý Albert Einstein.
:)

Nejake pokracovanie to malo tu:
http://www.zverokruh.sk/forum/ludska-dusa/zlo-neexistuje/

Teda dosť dlhé pokračovanie. Prepáč som to nečítala. Dnes som to videla na kamarátkynej stránke, tak som to sem bez rozmýšľania skopírovala, bez toho, aby som si pozrela či to tu je. Asi pre ten nadpis som sa zmýlila. sorry.

https://www.facebook.com/pages/Keď-je-Boh-na-1-miestevšetko-ostatné-je-na-tom-správnom-mieste/258357872540

Odkaz na stránku je potrebný celý skopírovať a vložiť do vyhľadávača, lebo inak mi to tu nefunguje.

;)

Když je Bůh na 1 místě, přijímaš jeho vůli. Miluješ ho bezpodmínečnou láskou a víš, že vše co potřebuješ tady v pozemském životě se ti dostane. To neznamená ,že tvůj život bude jenom bez problému a starostí a já nevím čeho ještě, protože je to individuální. Každy z nás si má splnit svou karmu, plán své duše a něco se tady naučit.At se děje co se děje a má člověk jakékoliv situace, v duši a srdci má klid,jelikož ví že vše je z toho důvodu , aby jeho duše sbírala skušenosti, ví že vše co potřebuje k životu, tady a ted se mu dostane. Bůh nás miluje a všichni jsme jeho děti. Ovšem, než dojdeme k bezpodmínečné čisté lásce k Bohu a přijímáme jeho vůli je to hodně dlouhá cesta těžkych skoušek. Vím o čem píši. Pokud chceš a máš zájem napiš do pošty ,uvedu pár příkladů. A to píši o skutečném tématu. Je mnoho lidí ktery mají Boha na prvním místě s tím ,že si myslí ,když budu chodit pravidelně do kostela na mše a nutit i své děti,žesi tím vše splnily. To je podstatny rozdíl! Bůh na 1 místě je jak již jsem psala v srdci a duši a vůbec to není spojeno s církví. Bůh nechce abychom se mu klaněli, uctívali , on chce abychom ho upřimně a bezpodmínečně milovali.

Ďakujem bimbulka. Chápem, ako to myslíte. Ja si tiež myslím, že na to, aby sme Boha milovali nepotrebujeme chodiť do kostola. Aj, keď napríklad moja matka sa s týmto názorom nestotožňuje. Neviem, či mám Boha v srdci, aj keď by som ho chcela mať. Pretože môjho srdca sa často zmocňuje strach. Mám ho, ale v myšlienkach a v duchu sa s ním rozprávam, alebo ho prosím o odpustenie a o pomoc. Pred niekoľkými rokmi som ho chcela zatratiť preto, čo sa mi udialo. Ale ten pocit vychádzal z hnevu a sebaľútosti, a najskôr mi bolo najjednoduchšie obviňovať z toho všetkého Boha. No krátko na to som moje myšlienky a slová úprimne oľutovala. Pretože v živote sa mi udialo aj mnoho krásnych vecí, za ktoré si myslím vďačím práve jemu...-FLOWER-

ja som postupom času prestala chodiť do kostola a ten prvotný impuls bol ten,že ako rozvedená som spáchala smrteľný hriech ,keď som sa rozviedla,a teda že nemôžem ísť na prijímanie...a mala som pocit,že je rozpor v tom,čo si myslím ja,čo si myslí Boh a čo si myslí cirkev....teda myslí nie je správne slovo,ale mala som pocit že ja a Boh v tom máme jasno:):D
a ten môj vzťah k Bohu sa menil,ako som sa menila ja...dokonca som raz išla na omšu a keď kňaz vravel slovami Krista,poďte a jedzte moje telo...tak som išla-bez strachu......chodím nejakú dobu na kraniosakrálnu terapiu a tam som si uvedomila jeden moment-prestala som sa na Boha hnevať.....a vtedy som si uvedomila,že som sa vlastne celý čas na neho hnevala...za rodičov,za situácie v živote....asi som vtedy vystúpila z role obete a prevzala zodpovednosť.Alebo sa tomu možno hovorí aj uvedomenie si seba samého...a bol to úžasný pocit....

Tiez si myslim, ze tie duchovne zakony su trochu niekde inde ako cirkevne, alebo stanovene spolocnostou.-THUMBSUP--LOL-

chodím do kostela ráda, pro energie, vždy dokáží vnímat energie stavby. Nedávno jsem také nakoukla, zrovna začínala mše. Najednou jse mi vše vybyvilo z dětství a nikdo by nepoznal,že jsem na mši nebyla hodně dlouho,několik 10 letí. Až do doby než farář řekl:modlemese aby Kristus seztouppil s nebe a spasil nás. To jsem utekla znechucená ze slovi. Nikdo nás nespasí, musíme mi sami se spasit.

ahoj všichni máme boha v sobě protože naše duše je malá část z něho proto se říká že všichni jseme jedno protože všichni jsme z něhojde jen o to přijmout ho do svého srdce můžeme s ním být kdykoliv protože on je s námi stále i když my si to neuvědomujeme nebo to tak leckdy necítíme záleží to jen na nás jak často chceme být s ním jeho pomoc je nám k dispozici vždy jen ji musíme chtít a pak si ji jsme schopni uvědomovat ,dal nám svobonou vůli , pokoru a taky odpuštění a proto odpouštějme aby nám mohlo být odpuštěno protože nikdo z nás není schopen dohlédnout důsledky svých činů i myšlenek