Cesty tela i ducha -
JAK SE ZMĚNILY HODNOTY ŽIVOTA
Hodnotový svět po celé generace znal tzv. sedmero hlavních hříchů:
* pýchu * lakomství * závist * hněv * smilstvo * nestřídmost * lenost.
Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby:
* z pýchy se stalo zdravé sebevědomí; * z lakomství zákon ekonomiky; * nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň; * závist v boj o spravedlnost; * hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých; * smilstvo v prevenci proti neurózám; * lenost se proměnila ve výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu.
Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků. Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako:
hulvátství, které se změnilo ve svobodu projevu, okrádání definované jako svobodný trh, zanedbanou výchovu dětí jako tvorbu vlastního názoru potomstva, neúctu k tradici proměněnou ve vítězství zdravého rozumu a likvidaci pozitivních hodnot jakožto zbavení se předsudků,
Nacházíme se ve známém prostředí uprostřed Evropy. K tomu dodám,že:
svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce, tolerance se proměnila v ustupování zlu a korektnost v povinný názorový koridor.
Doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h.c
A este doplnim, ze opakom týchto hriechov sú cnosti , podla ktorych sa osobne snazim frcat;)
POKORA
je to pocit, keď si človek uvedomuje vlastnú nedokonalosť alebo závislosť na niekom. Opakom pokory je pýcha. Mali by sme byť vďační za to ako vyzeráme a čím sme. Sú ľudia ktorí nevidia, nepočujú sú invalidní alebo inak hendikepovaní a poznajú skutočné hodnoty nielen tohto pominuteľného sveta ,vecí ale i života samého.
ŠTEDROSŤ
Je to ochota dávať, uskutočňovanie šľachetných myšlienok alebo činov, láska k blížnemu, charita, veľkorysosť. Potlačená chamtivosť a egoizmus. Opakom štedrosti je lakomstvo. Nielen brať, ale i dávať a podať pomocnú ruku tomu, ktorý to potrebuje. Nikdy totiž nevieme kedy, sa ocitneme sami na ich mieste v tomto pominuteľnom svete, kde je šťastie príliš vrtkavé.
DOBROPRAJNOSŤ
Je to predovšetkým láskavosť, ľudskosť, pochopenie, obdiv, charita, súcit, priateľstvo bez predsudkov a príčiny. Opakom Dobroprajnosti je závisť. Radujme sa s inými okolo nás s dosiahnútých výsledkov, darujme im nielen úsmev, ale prejavme radosť z toho, že možno práve aj my sme tým prispeli k výsledku. Ak doprajeme iným, aj nám bude dopriate.
CUDNOSŤ
Je naša cnosť spočíivajúca v mravnosti, zdržanlivosti, najmä vo vzťahu k pohlavnému životu. Nielen však k nemu, mali by sme mať v sebe hanbu aby sme sa príliš vyzývavo neobliekali alebo nechovali. Byť zdržanlivý tam, kde je to treba a dokázali sa nielen ovládať, ale i slušne správať k sebe i k nášmu okoliu.
ČINORODOSŤ
Znamená vynaložiť dostatok úsilia, byť pracovitý a konať, hospodáriť dobre s časom, sledovať vlastnú činnosť a vyvarovať sa vlastnej lenivosti. Je to využitie svojich možností a schopností, tak vo fyzickom, ako aj psychickom svete. Príliš činorodosti tiež však dokáže škodiť, mali by sme teda v rozumnej miere zamestnávať samých seba, aby sa z toho neskôr nestala posadnutosť, lebo všetkého s mierou. Musíme preto poznať nielen samých seba, ale i svoje možnosti a predovšetkým vlastné hranice.
MIERUMILOVNOSŤ
Trpezlivosť, schopnosť znášať, vnútorná otužilosť, zhovievavosť voči sebe i iným, vnútorná vyrovnanosť. Zhovievavosť a odolnosť znášať naše utrpenie dosiahnuté sebaovladaním. Je to vyriešenie konfliktu či problému v pokoji a krotiť svoj hnev. Je to naša schopnosť odpustiť. Láskavosť by mala byť vyvážený stred medzi naším hnevom a vnútorným slabošstvom.
STRIEDMOSŤ
Sebakontrola, zdržanlivosť, vnímamie plnou mysľou, sebaovládanie, "uzda"- teda naše hranice. Mali by sme byť rozvažny a mali by sme s rozumom nielen premyšľať ale i konať. Jasné a čisté myšlienky by sme mali zhodnotiť a tie nás posunú vpred. Je to opatrnosť v živote, aby sme zbytočne neplytvali a rozhodovali sa spravne v danom momente i chvíli.
-FLOWER-
Stoikové tvrdili, že lidské chování a jednání nemáme posuzovat podle výsledků, ale podle úmyslu, záměru, s nímž něco konáme. Stoikové rozlišovali čtyři ctnosti:
rozumnost
spravedlnost
mírnost
statečnost
Nerozumné jsou pudy a vášně, které dělí na:
přítomné domnělé dobro = rozkoš
přítomné domnělé zlo = žal
budoucí domnělé dobro = touha
budoucí domnělé zlo = strach.
Seneca považuje za jediné dobro ctnost a pohrdání rozkošemi. Při čemž ctnost a rozkoš definuje takto:
"Ctnost je něco vysokého, vznešeného, nepřemožitelného a neúnavného. Rozkoš je něco nízkého a otrockého, slabého a vrtkavého, jejím domovem jsou nevěstince a krčmy. Ctnost nalezneš v chrámu, na náměstí ... pokrytou prachem, opálenou v obličeji, s mozolnatýma rukama.
Kdežto rozkoš nalezneš často zalezlou v úkrytu a schovávající se v temnotách, v sousedství očistných a parních lázní, zastihneš ji zchoulostivělou, změkčilou, nasáklou vínem a voňavkami, bledou nebo nalíčenou, nabalzámovanou jako mrtvolu."
Z jeho díla vyplývá, že za ctnost považuje laskavost, cudnost, shovívavost, odpuštění, umírněnost, štědrost, přičinlivost, velkorysost, šetrnost, trpělivost, statečnost, moudrost a spravedlnost.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ctnost#Plat%C3%B3n
Ani cnosti nie sú cnosťami, keď sa používajú neuvážene. Platí ono známe: Nehádžte perly svianiam.
Můžeme se ptát po příčině. Setba - sklizeň, co Hitler ne vojensky - to dnes Auau ekonomicky, stěhování Afriky do Evropy, roztříštěnost a rozeštvání lidí - viz volby, atd.
Je to záměr. Věk se uměle prodlužuje, léky drží při životě ty, kteří by před 100 lety přirozeně odešli (včetně mě).
Za chvíli bychom se tu ušlapali. Ale neušlapem. Lidstvo vymyslelo, jak tomu předejít. Slimáci, vítejte, někteří dobrovolně, někteří s odporem vítají nové spoluobčany. Bude jich přibývat, dvě manželky cizince namísto jedné našince a nové generace geometrickou řadou. Z majority minorita, z minority majorita. Vše jen otázkou času...