Astrológia a horoskopy -
Ktore znamenie nemusite
neznámy | 8.11.2016 12:45
moderna:
Podle C. G. Junga představuje velryba nevědomý obraz našich matek, k nimž jsme připoutáni a od nichž se musíme osvobodit tím, že musíme znovu do nich vstoupit (do matky coby břicha velryby) a prostřednictvím tohoto opětovného vstoupení se z ní může opět narodit. Velryba je ale současně jediným místem v celém moři, kde může člověk (Jonáš) dýchat, kde je jako v záchranném člunu nesen ke břehu. Přes všechnu tmu a hrůzu, je břicho velryby jediným místem záchrany uprostřed zničujících a nezvladatelných sil.
To všechno je tak trochu teorie. V existenciální prožitek se může změnit, pokud spatříme v Jonášově příběhu samotný problém základní životní důvěry člověka. Pak spíše než o pouhém alkoholickém vývoji (jak to často vidí naši klienti) je Jonášův příběh o našich vlastních sebedestruktivních vzorcích: Bůh volá „Žij!“ a člověk odpovídá „Mně se nechce“. A Bůh na to „Zahyneš“ a člověk „Vždyť je to jedno“. A tím se vracíme opět k počátku: Jak se děje naše „oslovení“? K čemu jsme voláni a utíkáme před tím?
A další pohled: Existují lidé, kteří v této souvislosti spatřují hlavní osoby příběhu v lodnících – jsou to lidé, kteří žijí v bouři, jsou ohroženi na životech, znají příčinu oné bouře, ale pro pocity viny, strachu, narcistického sebezahledění, či z důvodů jakýchkoliv jiných nevědomých sil, se od ní nedokáží odříznout. Pokud to dokáží, přichází uklidnění a srovnání života podle Božího řádu. To ovšem vyvolává další otázky: Co je „Jonášem“ v našem životě; totiž, co je tím, co v nás působí ohrožující bouře, ale my se toho (jako lodníci v příběhu) přesto bojíme zbavit?
http://www.hagioterapie.cz/?page_id=902
Podle C. G. Junga představuje velryba nevědomý obraz našich matek, k nimž jsme připoutáni a od nichž se musíme osvobodit tím, že musíme znovu do nich vstoupit (do matky coby břicha velryby) a prostřednictvím tohoto opětovného vstoupení se z ní může opět narodit. Velryba je ale současně jediným místem v celém moři, kde může člověk (Jonáš) dýchat, kde je jako v záchranném člunu nesen ke břehu. Přes všechnu tmu a hrůzu, je břicho velryby jediným místem záchrany uprostřed zničujících a nezvladatelných sil.
To všechno je tak trochu teorie. V existenciální prožitek se může změnit, pokud spatříme v Jonášově příběhu samotný problém základní životní důvěry člověka. Pak spíše než o pouhém alkoholickém vývoji (jak to často vidí naši klienti) je Jonášův příběh o našich vlastních sebedestruktivních vzorcích: Bůh volá „Žij!“ a člověk odpovídá „Mně se nechce“. A Bůh na to „Zahyneš“ a člověk „Vždyť je to jedno“. A tím se vracíme opět k počátku: Jak se děje naše „oslovení“? K čemu jsme voláni a utíkáme před tím?
A další pohled: Existují lidé, kteří v této souvislosti spatřují hlavní osoby příběhu v lodnících – jsou to lidé, kteří žijí v bouři, jsou ohroženi na životech, znají příčinu oné bouře, ale pro pocity viny, strachu, narcistického sebezahledění, či z důvodů jakýchkoliv jiných nevědomých sil, se od ní nedokáží odříznout. Pokud to dokáží, přichází uklidnění a srovnání života podle Božího řádu. To ovšem vyvolává další otázky: Co je „Jonášem“ v našem životě; totiž, co je tím, co v nás působí ohrožující bouře, ale my se toho (jako lodníci v příběhu) přesto bojíme zbavit?
http://www.hagioterapie.cz/?page_id=902
Stránka:
Počítam horoskop...