Ľudská duša -
Šťastní ľudia nežijú dlhšie, ukázala štúdia
já vnímám význam výrazu "šťastní lidé" jako ideální prostředí pro harmonické fungování buňky.
správné pH, správně nastolené metabolické pochody, v souladu s psychohygienou, životním záměrem, zkrátka štěstí jako ideální prostředí pro fungování lidského rodu. což nevylučuje i nutnou zátěž z důvodů zvyšování a udržování biologické kondice.
štěstí je záležitost životních vítězů. což nemá nutně vždy vztah k dosahování vnějších hodnot. jak kdy.
a člověk není tomuto způsobu zas tak moc vzdálen jak se sám často domnívá.
naše slast je v zásadě založena na neutuchajícím boji mezi organismy které žijí v nás a na pojídání mrtvol jiných živých tvorů, entit..pokud nežijeme z prány. naše slast je založena apriori na správném trávení(přísunu energie). a pak navazují ty další slasti..
proto vlastně štěstí je založeno na cizím neštěstí. tomu se nelze vyhnout.
to je důvod proč budhisté nevolí cestu rozvoje ale zavíjení.
radostný stav to spojenie srdca s hlavou keď človek žije a žije komplexne
on ten ľudský mozog generátor pocitov má ochranné mechanizmy a dávkuje po kvapkách, trvalý pocit šťastia by človeka zabil
Lidi jsou často neukázněni pokud jsou obsahem studie. Třeba si jen myslí že jsou šťastný, ale z hlediska jasné definice štěstí, jsou vlastně nešťastný.-NOSMILE-
Chce to asi určitým způsobem si při trvalém pocitu štěstí stejně dávat pozor, aby mne třeba ve 30 letech nepřejela na křižovatce tramvaj, kterou jsem samým štěstím přehlédl.-ROLL-
ztráta pojmu času vede naopak často ke ztrátě pojmu o světě lenivosti laxnosti a nedodržování pro činnost vhodných period.
nejde ani tak o to že přesný čas je nepřítel, jde spíše o to jak se s tím přesným časem zachází. cibuli musím nasadit v přesně stanovený čas abych docílil příznivý výsledek.
a vše na tomto světě má svůj správný (přesně určený) čas.
3
Vše má svůj čas
Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,
čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat,
čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat,
čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.
Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?
Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.
On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.
Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.
Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!
Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.
Co je, už bylo.
Co bude, už je.
Co minulo, Bůh vyhledá.
Z prachu do prachu
A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.
Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!
Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.
Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?
Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?
Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
Zvířata čas neznají...například...rostliny taky ne....
A nesouhlasím s tím že člověk je pouze zvěř. Člověk je jedinečný tvor který má možnost volby.
...svým způsobem může být cokoliv od " parazita po Boha"
...může létat, plavat nad vodou pod vodou, může lovit zvířata i zubama...
..ale pokud chce, nemusí například vůbec jíst...
