Ľudská duša -
Sharing - něco k zamyšlení
without justice there will be no peace,
without peace there will be no future.
Bez sdílení nebude spravedlnost,
bez spravedlnosti nebude mír,
bez míru nebude budoucnost.
Co vy na to? Jak to cítíte? Už tady bylo hodně témat, politických, etických...
Původně jsem k tomu psala komentář, ale pak jsem si řekla, že není třeba, protože já to cítím přesně tak, jak je to psáno (bez ohledu na to, co by si případně chtěl myslet mozek o tom, co je nebo není v dnešním světě možné atd.)
Ještě chci podotknout, že to sdílení v žádném případě nesouvisí s komunismem a zabavováním majetku, to jen aby bylo jasno ;-)
Bez sdílení nebude harmonie,
bez harmonie bude budoucnost.
s harmonií bude jen přítomnost.
Tak to vidím JÁ.
pro mne osobně je za slovem spravedlnost závist a násilí
a za slovem mír je válka.
-NOSMILE-
-----------------
Nerad se ztotožniji s něčím z čeho je jen menší zlo než v současnosti je.-ROLL-
vadí mi tam stále to "zlo"-WINKIE-
Hmm, ono v podstatě je to revolucionářský termín, ale opět Revoluce může být i pozitivní změna, ne něco špatného, násilného atd. Sám bys to měl vědět, zrovna ty nejsi ukázkou ovečky zařazené ve stádu a rebeluješ celkem běžně :D Ale jinak taky hezký co píšeš, jen si myslím, že harmonie je napojená právě na to předchozí. Dokud my lidi neuděláme změnu, harmonie nebude, aspoň ne ve světě, ve kterém žijeme.
Začíná to například u narození dítěte. Místo aby jsme rozvíjeli jeho přirozenou inklinaci k harmonii a svobodě, tak ho učíme aby v systému přežilo a mělo dítě díky jeho vycvičenosti i výhody.
Revoluce podle mne nemůže být nikdy pozitivní změna. Revoluce se většinou dělá ze závisti a hladu. Spojí se tam skupina lidí která chce bohatství se skupinou nespokojených lidí co už nemají co ztratit.
Těžko udělá kdokoliv skutečnou změnu, pokud sám není změněný. No a pokud je "změněný" myslím že nebude součástí revoluce.
Myslím že dobré řešení je nevnucovat "positivní změny" revolucí, válkou za účelem míru. Ale jen dokázat že harmonicky žít lze. Co když je to nakažlivé.
Co se týče mé rebélie tak se postupně mění. Rozhodně bych nešel dělat revoluci a nebo do války hájit "pseudomír" jen z důvodu branné povinnosti.
ja myslím, že ľudia sú vedení k tomu, že musia byť vedení, a to je práve ten vtip, nie je možné ľudí vyviezť, to je ako presúvať ich z košiara do košiara
keby ľuďom nebol uťahovaný opasok a mali základné zaistené tak by to nič moc nezmenilo práve....
zmena nie je možná zvonku, kaťdý ju musí urobiť sám, ale ako píše elipsa je nákazlivá...
do nedávna sa v Indiii takmer nikde nedodržiavali dopravné predpisy (India sa tiež vraj rýchlo mení) normálne si tam šli autá i autobusy v protismere semafory boli na okrasu, no nehody sa tam moc nevyskytovali, v autách totiž sedeli ľudia, ktorí sa s úsmevom a samozrejmosťou vyhli, ide oproti v protismere autobus? nevadí, obídeme sa protismerne alebo počkám :)
keď sa narodil môj syn, prišla nás domov pozrieť moja dula, (pre matku je v prvých dňoch najväčším mučením ak niekto cudzí berie jej dieťa, no je tabu proti tomu protestovať, novorodenca chcú všetci stále držať a na protesty matky reagujú zase zhadzovaním jej kompentencií) mala som v túto ženu dôveru, ona mala radosť, že mienime dieťa nosiť a chcela nám ukázať ako sa uväzuje šatka, mala so sebou takú handrovú bábiku, ktorú používala aby mohla názorne ukázať ako a čo s malým človiečkom, povedala som jej, že môže pokojne vziať môjho syna a skúsiť to s ním, vlastne som chcela aby ho vzala :) a ona povedala nie. čudovala som sa a moja dula to objasnila slovami v tom zmysle, že nikdy neberie do rúk cudzie dieťa, ja som matka, ja jediná poznám svoje dieťa a viem čo je preň najlepšie, ja som zaň zodpovedná a toto sú moje kompetencie
v tej chvíli som tomu príliš nerozumela ale tieto slová mi mnohokrát neskôr pomohli stáť si za svojimi pocitmi a rozhodnutiami, bez ohľadu čo si o tom myslia ostatní....
keď je dieťa malé stále zaň chce niekto cudzí rozhodovať, a to nie len babky dedky, cudzí ľudia na ulici, známi, každý ho bez opýtania chytá rieši, čosi napráva, mamy majú strach sa ohradiť, pochybujú o sebe....
takto sa robí "revolúcia"
pokud jsou komplikace. Není podle mne nutné aby matka nebo dítě zemřeli pokud existují možnosti aby přežili.-ROLL-
Už jen co se děje při přirozeném porodu bez komplikací. Místo aby nechali dítě u matky. Vezmou novorozence a začnou ho vážit a měřit. No a tím začíná systémová cesta dítěte. Vztah dítěte a matky není na prvním místě. -ROLL-
môj syn sa nakoniec dostal na svet sekciou, no behala som po oddelení už na druhý deň, syn sa bezproblémovo krásne sám dostal k prsníku a nacucol, hoc po sekcii bol čas, kým sa ku mne dostal ešte o čosi dlhší ako pri vaginálnom pôrode, po tých meraniach váženiach bol veľmi rýchlo pri svojom otcovi :)
sekcii predchádzalo niekoľko hodín prirodzeného pôrodu, do ktorého muž nedovolil aby mi zasahovali či liekmi či kecami :) krásnych niekoľko hodín
áno dnes už vieme sklbiť prirodzený pôrod s rýchlym zásahom pri komplikáciach, sú o tom výskumy, skúsenosti ale nerobíme to, lebo systému to nevyhovuje, o tom to je, keď sa ľudia prestanú báť neposlúchať systém a začnú sa správať ľudsky a podľa toho čo sami v sebe vedia, že je správne....
můj první a jediný potomek vážil 4,20 kg a měřil 54 cm, přičemž já mám docela úzkou pánev, takže já bych přirozený porod (a doma) nechtěla ani náhodou....
Rodila jsem v Blavě, za přítomnosti lékařů z celé porodnice a ještě asi 10 mediků.... byl to docela děsný zážitek, pozdě na císaře, pozdě na jakékoliv medikamenty, nechtěla jsem nic jiného, než umřít, ať už je konec...a myslím si, že pokud bych nerodila v porodnici, tak se mi to nesjpíše vypnilo. Podotýkám, že v okamžiku zrození byl ALGOL na Luně...-ROLL-
