Láska a vzťahy -
"Vztah vždy ovládá méně zainteresovaný partner"
Tabulková dospělost je dána našim pohybem po časové ose.
V určitém místě jsme dospělý a vztahují se na nás jiná kriteria systémové existence než u dětí.
Pak je asi na nás, jak se postupně odřízneme od našich hereckých rolí
a zůstaneme dětmi a neskončíme z tohoto důvodu v ústavu nebo blázinci bez systémové svéprávnosti.
Systém je o tom, že děti co se narodí a jsou "pravda" od určitého místa v jejich čase začne tyto děti za pravdu trestat, napomínat a učit je "lhát"
Od raného věku děti vyrůstají ve "lži"
Dětství v systému je příprava na "herectví - dospělost"
Když se partneři odcizují,ten co má míň respektu se naží převzít velení....?
Načež ten závislejší,submisivnější to žene ke konci....?
A v zásadě platí jakej citát?A na základě čeho...nebo lépe řečeno,čím že to potvrzuješ?
To je tak zmattený pro mě,že mám pocit,že jsem v životě žádnej vztah nezažila,protože vůbec nechápu wocogo -NOOO-
Tím "nedokončeným něco vespod" jsem myslela tu část vztahu, která je, byl-li to vztah blízký, v životě ze vztahů nejdůležitějších, nezničitelná. Naštěstí. Protože jsi volný, ale podstata, základ toho, co Tě kdysi tolik obohatilo, zůstává, byť nerozvinutá do celé plnosti a kdesi hluboko uložená, už napořád Tvou součástí. :)
(Samozřejmě, rozchody jsou různé a o všech to neplatí. Tohle je má zkušenost).
Rozumím mu takhle: Úplně běžný případ, kterých má každý kolem sebe plno.
Mladí, zamilovaní," s plným nasazením" (teď neberu ty s předmanželskou smlouvou) se vezmou. Po deseti letech se zamilovanost změnila v přátelství, zvyk, potřebu spolupracovníka, lhostejnost, třeba od všeho trochu, v ideálním případě ve zralou partnerskou lásku. Roky plynou a vedle sebe či spolu žijí dva padesátníci. Většinou je to muž, kdo objeví nejspíš pěknou třicítku, která už má oprávněný pocit, že chlapů pro vážný vztah je jaksi nedostatek.
Muž se doma stává dominantním, protože mu zbujní sebevědomí, přebírá "velení", snaží se určovat podobu stávajícího vztahu, protože je ovlivňován a táhnut vztahem novým.
Žena (samo, lze i naopak) cítí, že se děje něco "neblahého", začíná mít strach, dává najevo svou závislost na manželství.
Muž se třeba nechce rozvádět, jsou tu děti a vůbec - řada dalších okolností, ale manželka svou závislostí a obavami mu začne jít na nervy, protože ať je jaký chce tvrďas, nějakou míru viny pociťuje. A když si ta žena neuvědomí, že musí skončit s projevy submisivity a závislosti na vztahu, chlap, zmítající se mezi inteligentní krasavicí a kňourající manželkou a především nenávidějící svůj pocit viny, začne manželství kormidlovat ke konci.
Tudíž je ženě třeba vysvětlit, že takhle a tudy NE.
Protože platí to jednoduché a mizerné: Ke skončení vztahu stačí jeden.
- Já vím, že je to příklad jak pro žáky první třídy, ale nevím, jak jinak to vysvětlit. Fór toho banálního příběhu je žel v tom, že je opravdu banální.:D
