10 dôvodov, prečo sa kvôli milenke ženatý muž nikdy nevzdá rodiny: Toto vás vyvedie z ilúzie!

Snažím se, aby to tu pro mne bylo atraktivnější.-ROLL-

Napisala som iba svoj nazor na danu temu.
Nic v zlom.

:) ja tomu rozumiem, nebrala som to v zlom :) tym trollom som nemyslela teba :) on vie, kto to je, uz sa aj ozval.. mohol mi to tam napisat.. keby mohol -ROFL-

Kaktus má zajisté radost že mu zvedáš kvalitu webu. Mohla bys tam dát i tu Tvou žertovnou povídku jak Ti ji nadšeně pochválil.:)

http://www.zverokruh.sk/forum/vlastna-tvorba/kde-bolo-tam-bolo/?pagenum=3

nj, tos vytáhl "drahokam" na světlo boží.....-ROLL-

;)

:) -COFFEE-

Jestli jsem přehlédla nějakou podstatnou otázku, tak se omlouvám. -FLOWER- Nedaří se mi odeslat všechny příspěvky.
Na video se můžu podívat. Proč by ne. Ale z časových důvodů to nebude dřív než o Vánocích, takže pokud nevadí, že zareaguji až potom, odkaz si poznamenám.

Nevím, zda je moudré ptát se na blízkost duší někoho, kdo na ně nevěří. :-)
Ale přibližně asi tuším, jak to vnímáš. Každý vztah vzniká dávno před tím, než se lidé na fyzické rovině potkají. Většina vztahů (a života) probíhá v našich myšlenkách, představách. (Alespoň u žen, slabším polovičkám do prožívání nevidím.) Teoreticky nevidím důvod, proč by se měli v tomto lišit.
Blízkost duše. Jsme ji vůbec schopni dosáhnout či obsáhnout? Jsme. Ale třeba u mě k procítění druhých nedošlo v partnerském vztahu, ale na jednom poutním místě, které silně působilo na srdeční čakru.
Mám teď v životě dva vztahy, kde je duševní souznění maximální. Bez ohledu, jak jsme jinak rozdílní. Ovšem blízkost duše nezaručuje blízkost života, reality. Naopak. Mám pocit, že mnohé vztahy, které se dokázaly přenést přes (sebe)projekce a dosáhly harmonie, obvykle už nedosáhnou tvořivého potenciálu. Jejich partnerství ztratí smysl. Ještě bych k tomu dodala, že vnímání blízkosti nemusí být vzájemné.

Asi jsem nic nezodpověděla, protože neznám souvislost otázky s videem. -COFFEE-
Něco odpovím i příště Vodnářce, třeba to pomůže k pochopení.

Myslíš si to?

Smutné by bylo nepřipustit si to. Nebo existuje něco, ve fyzické rovině, co je neměnné?
Prožívání jednotlivců je rámcově stejné/podobné. Tytéž události znova a znova. Mění se kulisy. Měníme se my. (Pokud tedy uvážíme časovou kontinuitu.)

Jak kdybych slyšela bývalou fyzikářku: "Vždy uvádějte čeho k čemu! Souvislosti!!!"
Ano. Jde o to, odkud se právě díváš.-COFFEE-

Vždycky se díváš skrz oči dírama v lebce.-ROLL-

Ďakujem:)
Pýtať sa vôbec, je vo všeobecnosti veľmi múdre, kohokoľvek, na čokoľvek, ak potrebujeme odpoveď.
A v podstate si mi už odpovedala-FLOWER-

A nebylo by to, přeci jen, poněkud omezené? -ROLL-

No mělo by být . Od toho přece lebka s otvory je........-NOSMILE-

Tentokrát jsem se rozhodla přemýšlet trochu pomaleji :D V podstatě každá píšeme z jiného úhlu vnímání a zkušenosti.
Úvaha o trhlině v základním vztahu. Vlastně i rozumím, jak to myslíš, sleduji to skoro v každé domácnosti. Z mého pohledu je nevěra pořád více záležitostí biologie, než pocitu, že něco není 100% Přemýšlela jsem, jak by na tuto úvahu reagovali moji kamarádi a kamarádky polyamoři, a asi se jich i zeptám, až půjdeme na kafe, ale nejsem schopna to objektivně shrnout, polyamor nejsem, nežiji v jejich kůži.
Když jsem to převedla na sebe, na vztahy, které jsem žila, také to tak není. Není víc a míň. „Víc“ jsem nabídla jedinému člověku, vlastně docela nedávno, už to neudělám. Všem dávám v daný okamžik, co mohu, a co chtějí. Druhá část věty je dost podstatná. Beztak se mi někdy zdá, že reálný člověk nás nezajímá. Ano, poznáváme druhého, ale děláme to jen pro něj? Hledáme podobnosti, rozdíly, manipulujeme, nakonec buď přijímáme, nebo rezignujeme. Kolik vztahů se dokáže přenést za hranici vlastních očekávání?
A zase – nevím, na jaké procento z nás to lze vztáhnout, ale předpokládat, že člověk žije krátkodobé vztahy, protože nepotkal ideál, se mi moc nechce. U některých, co znám, je to i zraněním duše. Rány zaseté rodinou a společností v dětství, které už nic nemůže vyrovnat. Znám i pár jedinců, co vztahy nepotřebují vůbec, ale tam je to možná i tím, že už prakticky nežijí jako sexuální bytosti, prakticky úplně postrádají živočišné pudy. Nerodili se tak. Důvodů bude víc. A dokonce i když ideál žiješ, maximální soulad a spokojenost, neznamená to, že druhého nepustíš dál, když víš, že je to pro něj potřebné. Ačkoli si to vlastně ani jeden z vás nepřeje.
Přemýšlela jsem, kde se rozdílné vnímání bere, a pak mi přišlo, že by to mohlo být žebříčkem hodnot. Mou prioritou nejsou vztahy. Nemám vidinu „jednoho jediného partnerského“, kterému věnuji čas a smysl tohoto života. Jak už jsem psala, moje vztahy, tedy až na ten zatím poslední, který jsem ještě před pár týdny za vztah ani nepovažovala, vznikají z potřeby druhého člověka.
Stejně tak platilo, že byla-li potřebou druhého člověka moje věrnost, nenapadlo mne se dívat jinde.
A to mě přivádí zpět k astrologii. K tématům vztahu, ať už v synastrii, nebo úplně ideálně kompozitu. Ascendent, coby téma vztahu. Projdu-li, co jsem zatím viděla či žila (hodně obecně bez detailů), tak třeba Býk. Býk je vztah, který člověka nutí budovat, lidi přímo strhává k sobě, aby něco vzniklo, je velmi pevný. Nic pro jedince, co chtějí létat, ale toužíš-li po stabilitě, není co řešit. Střelec je hodně o cestách, duchovní pouti, ideálech. Nebo třeba Vodnář, který jak víš, žiju. Vodnář je o setkání dvou rozdílných světů, je o lidství, přátelství, libuje si ve své výstřednosti. Baví se a my v něm. Přináší hodně času tráveného zvlášť, ale i radost, upřímnost. Ze všech vztahů, co jsem byla jejich součástí, tento nejmíň apeluje na fyzickou věrnost. Nebo třeba Beran. Pocit radosti, síly. Je rychle pryč, ale rozhodně přináší vřelost, hru, romantiku…
-HEART-

A co slepí? -CONFUSED-
Nebudu slovíčkařit. Mám na mysli, že zrak není jediný smysl, kterým vyhodnocujeme.
V podstatě - potřebujem vůbec hlavu? -BLUSH-