Ezoterika a záhady -
Sobecký gen - Richard Drawkins.
je jen otázka jak bude společnost nastavena k této změně.
víš? že je možná ještě nepřipravená nést sama za sebe zodpovědnost a nespoléhat se na boha. tímpádem má šanci myslet si co chce a nenechat se nutit nějakými náboženskými vzorci. odmala. tam to třeba vysvětluje jaký je to nesmysl nechat křtít malé děti které ještě nemůžou mít ponětí o tom co je to křesťan a o tom co se kolem nich děje. je to násilí páchané na dětské duši je takto manipulovat a vnucovat jim nějaké virové křesťanské infekce.
mělo by mít možnost samo si udělat obrázek až dospěje a bude mít dostatek informací a bude se moci samo rozhodnout. zda vstoupí anebo ne.
Sorokin neabsolutizoval poznatky a nedelil veci na pravdu a nepravdu. Na základe výskumov 100 000 významných umeleckých diel a tiež na základe intuitívnych chápaní Spenglera určil tri sústavy pravdy, ktoré sa v cyklických intervaloch opakujú v dejinách. Tieto „tri pravdy“ sa odvíjajú z centrálnych hodnôt v konkrétnych kultúrach, pričom prvé dve sa pohybujú v extrémnom protiklade. Ide o senzitívnu, ideačnú a idealistickú sústavu pravdy.
1. Obrazom ideačnej sústavy pravdy je idealizmus. Jej mentalita je introspektívna, zameraná na poznanie vnútorných, psychických a mentálnych procesov. Podporuje rozvoj mysticizmu, teológie, poznanie materiálneho sveta v týchto obdobiach stagnuje. Idealista nakoniec spiritualizuje aj vonkajší svet. Zdroj poznatkov a kritérium pravdivosti sú nadzmyslové: zjavenie, inšpirácia, intuícia, mystická skúsenosť, autorita Písma. Viera alebo vnútorná skúsenosť sú spoľahlivejšie ako svedectvo zmyslov. Sociologickým variantom je univerzalizmus – spoločnosť je niečo viac, ako suma jednotlivcov. Ideačná sústava má tendencie k indeterminizmu (pozn.: v súvislosti sa kauzálnosťou) – slobodná vôľa, prozreteľnosť, Boh môžu prerušiť príčinnosť.
Podľa ideačnej sústavy je človek tým slobodnejší, čím má menej želaní a psychických závislostí. Plnenie si prianí a potrieb považuje za otroctvo materiálnym silám. Ideačná kauzalita je vertikálna (pozn.: radikálna redukcia dejín z hľadiska duchovnej stránky, t. j. 9 sfér, hierarchizovaných v stredoveku). Ideačný typ je introvertnejší, pozostáva z transcendentálnych kategorických imperatívov (pozn.: nadpozemských morálnych zásad), ktoré sú nemenné.
Táto sústava pravdy dominovala v období stredoveku a v období romantizmu. Z iných zdrojov je známe, že čerpala najmä z filozofie Hegela a z mysticizmu Majstra Eckharta či ďalších...Pre lepšie pochopenie ideačnej sústavy pravdy uvediem jeden citát Majstra Eckharta: „Keď mám kázať, hovorím vždy o oddelenosti, o tom, že sa človek musí zbaviť sám seba a všetkých vecí. A človek, ktorý takto stojí v plnej oddelenosti, ten je natoľko unášaný do večnosti, že sa ho už nič pominuteľného nemôže dotknúť, a že už nepociťuje to, čo je telesné, a je mŕtvy pre tento svet, lebo už mu nechutí nič, čo je pozemské. To mal na mysli svätý Pavol, keď povedal: »Nežijem už ja, ale žije vo mne Kristus« (Gal 2, 20).”
2. Filozofiou senzitívnej sústavy pravdy je materializmus. Mentalita tejto sústavy je zameraná na vonkajší, hmotný svet a je spojená vždy s veľkým rozvojom prírodných vied. Tento systém pravdy je založený na svedectve zmyslových orgánov. Tie sa stávajú jediným sudcom toho, čo je pravdivé a čo mylné. Tento typ materializuje a mechanizuje všetky duchovné a psychické javy. Všetko nadzmyslové sa ignoruje a prehliada ako povera. Sprievodným znakom tejto sústavy je nominalizmus – názor, že existujú len jednotliviny. Sociologickým variantom je singularizmus – spoločnosť je suma jednotlivcov. Senzitívna sústava je spojená s tendenciami k determinizmu (pozn. v zmysle kauzality) – všetko vo svete je nevyhnutne príčinne podmienené.
Podľa senzitívnej sústavy je človek tým slobodnejší, čím viac príležitostí dokáže využiť, aby uspokojil svoje želania. Odtŕhanie sa od želaní považuje za obmedzovanie, neslobodu. Senzitívna kauzalita je horizontálna (dejiny redukované na pohľad prírodovedy) a extrovertná – typ morálky a hodnôt je relativistický, mení sa podľa hodnôt danej spoločnosti. Táto sústava pravdy bola dominantná najmä období rokov 1350 – 1900 (predpokladám vrátane). (Pozn.: viď najmä novoveké technické objavy, ktoré svoj vrchol dosiali v období 19. a 20. storočia a tiež filozofické, smery, ako empirizmus, racionalizmus a i.)
Tieto dve sústavy predstavujú dva protikladné póly pravdy, no napriek tomu sa nikdy neuskutočňujú v čistej podobe. Striedavo jedna a druhá prevláda. (Pozn: Podľa môjho názoru sa ani v človeku samotnom nemôže jedna alebo druhá sústava pravdy objavovať v čistej podobe. Jednoducho povedané, aj totálny idealista dokáže oceniť svetskú, zmyslovú krásu (napr. spev) a aj absolútny materialista cíti pri ňom pohyb nadpozemskej duše. Záleží na tom, do akej miery jedna alebo druhá prevláda.)
3. Medzi senzitívnou a ideačnou sústavou pravdy sa nachádza tzv. „IDEALISTICKÁ“ sústava pravdy. Idealistické umenie je súčasne ideačné a vizuálne. Vizuálna je forma, ale obsah je ideálny. Zobrazuje z pozemského sveta len to najdokonalejšie, najvznešenejšie, najkrajšie. Nezobrazuje nadzmyslový svet, no ani obyčajných ľudí, ale „Boha“ vteleného v človeku:. V dôsledku tohto sú postavy síce pozemské, ale idealizované, typizované, zbavené osobných zvláštností, pretože predstavujú archetyp. Námetom sú heroické a vznešené činy pozemšťanov. Idealistické umenie teda vizuálnu, umeleckú hodnotu, ale súčasne aj ideovú hodnotu. Dosahuje sa v ňom idealistická syntéza v myslení. Zjavenie, rozum aj empíria si neprotirečia, ale svedčia jednotne o tom istom. Dokazuje sa, že výroky Písma zodpovedajú výsledkom vedeckého bádania. Idealistická sústava pravdy je teda nadzmyslová aj zmyslovo empirická. Dominovala v 5 stor. pred Kr. (Sokrates, Platón, Aristoteles) a v gotickom umení 13 stor. Vo vrcholnej scholastike ju predstavuje Albert Veľký a Tomáš Akvinský, pre ktorého je človek jednota duše a tela. (Pozn.: Duša je podľa neho bezprostredne stvorená Bohom, ľudské telo sa musí vyvinúť do určitého stupňa, aby dušu prijalo. Podľa neho sa tak deje už niekoľko týždňov po počatí.)
Cyklická oscilácia sústav pravdy znamená to, že tzv. vedecká, empirická metóda nie je jediná oprávnená. Rovnako oprávnené sú intuícia, inšpirácia, zjavenie. Čo sa javí ako pravdivé a čo nie (čo je platným kritériom pravdy), to do veľkej miery závisí od typu kultúry (doby).
svobodou slova rozumím zveřejňovat a správně vědecky interpretovat poznatky.
vývoj poznání společnosti často vázne na tom že si někdo usmyslí v zájmu svém vlastním totiž svého vlastního prospěchu že ostatním neřekne jak se věci mají.
a proto církev udržovala a i dneska udržuje lidi v nevědomosti.
přes 40 procent američanů věří na to že svět je starý 6 tisíc let.
a to je práce nějakého toho idealismu jak popisuješ v bodě číslo 1.
takže bychom si myslím se měli radši držet faktů. a ne víry.
takto se můžeme osvobodit. od nevědomosti. minimálně posunout se o kus dále zase. v chápání. bylo by to něco jako když lidé zjistili že země není placatá. to je můj názor.
Ľudia sa udržujú v nevedomosti sami z rôznych dôvodov. Tých 40 percent Američanov by si s takýmito úvahami proste nevedeli dať rady, sú presne tam a na takom stupni poznania aké je pre nich možné. Keby boli ateisti, mali by len iní typ viery. A častokrát to tak aj je. Úplne kľudne mnohí dokážu naraz veriť aj náboženskej dogme, aj poznatkom materialistickej vedy a nemajú s tým problém, lebo ich nič neženie vnútorne poznávať. Je to prirodzené.
A zase neviem, čo myslíš tým "držet se faktu". Fakty pre mňa nie sú empirické dôkazy, alebo nie len...
I v tomto případě se spíše kloním k Elipsovu výroku, že vše je v pohybu .. názory se hlásají a zanikají a na jejich místo přicházejí další názory atd. Můžeme si jenom hrát s představami, ale pevnou stavbu nepostavíme -FLOWER-
jen o to se jedná. že svoboda slova po křesťansku znamená že to bude jen tak jak píše bible a uzná církev. takže těm druhým nezbývá než se vymezit a říkat to co je. totiž nepodsouvat nepodložená dogmata. o bohu například. jiným. sami ať si věří v co chtějí je to jejich věc. to je každého věc a mělo by to tak být. svoboda vyznání projevu a nábožeství.
nechat to být a jen pozorovat jak se budou věci vyvíjet.
ale bohužel to tak nefunguje. ten člověk dělá něco co je podle mně naprosto v pořádku. rozumím tomu proč to dělá a fandím mu.
neznamená to že půjdu do ulic vykřikovat hesla proti křesťanům. to ani on nedělá.
jen s ním souhlasím. říká nahlas to co si i sám myslím.
Na pozadí výzkumů darwinovy evoluce ukazuje na nepřijatelnost náboženských představ o fungování světa. Obzvláště v americe naráží darwinismus na tvrdý odpor kléru. Co je zde vlastně militantní?
Ve skutečnosti máme spoustu práce s tím zbavovat se militantního náboženského myšlení a militantní víry v domělého boha.
https://www.ted.com/talks/richard_dawkins_on_militant_atheism?language=cs#t-553766
My jsme tady přece taky jenom proto že si před x lety naši rodičové spolu vyměnili několik molekul bílkovin.
Vždycky se dají věci vidět v "nějakém" světle. Když se chce.
Politicky je v současné době stále používáno náboženství když si pustíš to video s drawkinsem jsou tam zajímavé informace o tom jak funguje náboženství versus politika v usa.
Velmi poučné. Pro politické fungování společnosti je ještě i v současné době velmi zásadní aby lidé byli, anebo se alespoň hlásili jako teisté.
Tímpádem jsou příslušníky té správné strany, totiž demokratů anebo republíkánů.
Být ateista je v usa něco jako protistátní živel, georg bush před volbami prohlásil že být ateista je pro občana usa vlastizrada a takovým lidem by měli vzít doklady.
Takže proč nepodpořit myšlenku ateismu ve společnosti už jen v zájmu rovnováhy rozumu?
Být v usa ateista znamená že nemáš vyhlídky na slušné postavení ve společnosti tedy že nedosáhneš na významnější funkce například. Pokud se tam budeš ke svému ateismu hlásit, nemáš nárok na to aby jsi ve svobodných volbách získal hlasy, ateisté jsou něco jako disident který se za svůj vědecký světonázor má stydět něco jako menšina, homosexuálové. Mají podobný společenský status.
