Voľný pokec -
Zivot je zmena, stagnacia rovna sa smrt.
24Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
25Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
27Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
28A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –
29a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
30Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
31Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
32Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
33Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
34Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
:)
Prána je základní životní esence.
Jídlo je zhuštěná prána peníze jsou taky prána.
Prána je energie kterou přijímáme, apána je energie kterou vydáváme.
Otázka rovnováhy je otázkou vyrovnaného poměru mezi pránou a apánou.
Současná civilizace vyznává život založený na nadbytku tedy zneužívá(nadužívá) pránu.
Z toho pramení spousta nadbytečných potřeb na jejichž splnění potřebujeme další a další pránu a další a další změny aby bylo dosaženo spokojenosti.
Protože člověk dnes nechápe základní princip rovnováhy - spokojenosti - nechtění.
To je ježíšův poukaz, nejedná se o teismus. S bohem to nemá nic společné.
Ježíš jen nabádá k umírněnosti.
Ježíš nabádá k životu v přítomnosti. Tedy teď a tady, né ve starosti o zítřek. Budoucnost. Ta se o sebe postará sama pokud srovnáme příjem s výdejem.
Naopak říkají, že je třeba meditovat každý den. Bez meditace člověk stagnuje, ztrácí vnitřní klid, vzdaluje se sám sobě. Prostředkem růstu je tedy meditace + hatha yoga může pomoci lépe rozproudit energii uvnitř těla, avšak jako taková člověka nikam neposouvá. Na Stanfordu proběhlo poměrně dost výzkumů prokazujících (pomocí MRI) strukturální změny v mozku způsobené meditací či Yoga Nidrou. I Dalajláma celkem jasně popisuje, že je potřeba se neustále rozvíjet a různé formy meditace uvádí jako onen jediný prostředek dosažení osvícení a vymanění se z neustálého koloběhu reinkarnací.
Nevím tedy, kde jste dospěl k tomu, že stav mysli opravdového budhisty má být tím nejvíc stagnujícím vůbec. Má zkušenost je prostě jiná.
Naopak říkají, že je třeba meditovat každý den. Bez meditace člověk stagnuje, ztrácí vnitřní klid, vzdaluje se sám sobě. Prostředkem růstu je tedy meditace + hatha yoga může pomoci lépe rozproudit energii uvnitř těla, avšak jako taková člověka nikam neposouvá. Na Stanfordu proběhlo poměrně dost výzkumů prokazujících (pomocí MRI) strukturální změny v mozku způsobené meditací či Yoga Nidrou. I Dalajláma celkem jasně popisuje, že je potřeba se neustále rozvíjet a různé formy meditace uvádí jako onen jediný prostředek dosažení osvícení a vymanění se z neustálého koloběhu reinkarnací.
Nevím tedy, kde jste dospěl k tomu, že stav mysli opravdového budhisty má být tím nejvíc stagnujícím vůbec. Má zkušenost je prostě jiná.
A lidé dnes žijí výhradně vnějšími potřebami, nejsou li uspokojeny trpí. Hledají cesty jak uspokojit potřeby nikoli jak je umenšit. Novou práci, nové bydliště, změna.. a přitom stačí usednout a rozvíjet nicnechtění. Tedy nicnedělaní. Tzv wu wej.
Pokud je meditace zaměřena k vymanění se z neustálého koloběhu znovuzrozování, pak se jedná vždy o umenšování potřeb.
Což je z pohledu moderního člověka vnímáno jako stagnace. O této stagnaci mluvím.
Dnes je velká móda zneužívání myšlenek budhismu, zenbudhismu, jógy..nikoli k umenšování všeobecného utrpení ale k jeho zvyšování roztáčením kola dalších a dalších potřeb.
Budhismus je ve své podstatě velmi asketická cesta. Znovu říkám, z pohledu současného člověka je vnímána jako stagnace. Netvrdím že stagnující je.
Ale novodobí rádobyinterpreti tento fakt obratně zamlčují.
Budhismus je řehole, nikoli cesta k sebenaplnění ve vnějším světě.
Jde o to k jakým zájmům obracíte pozornost. Podle toho se pak vykládají slova.
Chápu že budhismus vykládaný jako cesta sebe-neomezování je velmi populární, pochopitelně. Se všemi důsledky pro zůčastněné.