Voľný pokec -
Závist je zakuklená nenávist
Tráva na sousedově zahradě je zelenější, pomyslí si jedni a pořídí si ještě lepší trávník. Jeho tráva je tak zelená, jak mu jen ten trávník vyplením a zničím, pomyslí si druzí. Sousedovské šarvátky všichni známe, legendární je věta Heleny Růžičkové: „Když oni inženýrku, tak my doktora!“
Měli moderní dům, lepší auto než ti vedle a mnohem hezčí verandu, kde rádi odpočívali a dopřávali si letní rodinnou večeři. Jeden krásný slunečný den pohodu této rodiny narušili sousedské vztahy, když vedle začali spalovat jakousi kouřo-smrado-tvornou směs skoro pravidelně v čase rodinné večeře... Pneumatiky, skořápky z ořechů, mokré listí, defekty jejich podezřelých domácích zvířátek, onošené boty po dětech a na vrch této speciální "eko" vatry přidal bundu, kterou měl zrovna na sobě. Poté se významně a potěšeně díval, jak sousedé utíkají a barikádují se v domě. Po této sadistické udírně umyli mastná okna a sedli si znovu na verandu, kde si chtěli dát něco k pití, nadýchat se čerstvého vzduchu a užít si trocha klidu. Dvě polknutí studeného nápoje a zas je polil pot. Soused byl zvrhlým telepatem, takže radostně zapnul cirkulárku...Od shnilých jablek před nájezdem do garáže vše vygradovalo až po otrávené rybičky v jezírku. Chtěli se odstěhovat a začít někde znovu. Nakonec to byl sám závistivý soused, kdo dostal infarkt...
Závist je chorobná žárlivost, která je příčinou konfliktů mezi skupinami i jednotlivci již po několik tisíc let. Závist je jakýmsi duchovním vředem, který sžírá člověka až do morku kosti. Závist a Pýcha jsou jako bratr a sestra. Dcerou Závisti by mohla být Pomluva. Lidé totiž málokdy poznají svoje štěstí, ale to ostatních jim nikdy neunikne. Snášet úspěchy a štěstí druhých prostě nedokáže každý. Neustále se s někým srovnáváme. Vzhled, věk, majetek, společenské postavení, ale i věci nezměřitelné jako je rodinná pohoda, štěstí a láska jsou předměty porovnávání. Někdy si člověk větou: "Závidím ti ten elán, manžela, krásné oči..." pouze ufňukne a uleví si. To je podle psychologů úplně normální.
Závist je motorem neúspěchu
Již několikrát jsem slyšela větu, že když závidím, může mě to namotivovat být lepší. Uvědomit si, co bych chtěla v životě změnit a co dělat jinak. Pravdou však je, že málokdo tohle dokáže převést v praxi. Většinou člověk zůstane u toho, že pro kýžené hodnoty není schopen udělat naprosto nic nebo naopak začne trávit "sousedovu kozu". Minimum lidí bude v práci více dřít, aby měli na lepší auto. A někteří si obstarají vysněné věci krádeží nebo podvodem a hotovo. Pozitivní motivace často nefunguje a závist je spojovaná s negativními emocemi, s přáním uškodit, ponížit a zranit - tedy s nenávistí. Problém závisti je totiž její neukojitelnost. Neustále totiž člověk najde nový objekt závisti. Závist se hromadí uvnitř a stydíme se za ní. Ve skutečnosti nositeli přináší opravdové utrpení. Hidehiko Takahaši ze Státního ústavu radiologie v Japonsku prokázal, že tuto emoci náš mozek zpracovává stejně jakoby nám něco způsobovalo bolest fyzickou. Devatenáct osob bylo vystaveno závisti a bolesti druhých. Vědci pomocí magnetické rezonance zjistili aktivování mozkového centra fyzické bolesti v případě závistivých emocí a aktivování centra radosti z pocitů bolesti druhého. Toto centrum se aktivuje běžně, pokud je člověk uspokojen potravou nebo sexem. Radost z bolesti je úměrná pocitům nenávisti vůči nositeli bolesti.
Závist umí vydělávat
Vyvolání závisti a její ukojení je mocným nástrojem manipulace. Zneužívání našich slabostí je velice stará disciplína k získání moci a vlivu. Dnes je k dispozici velké množství poznatků ze sociologie nebo psychologie. Úspěšně s tím pracují i politické strany. Reklamní průmysl nám denně vštěpuje výrobky a služby a my jsme přece ti hloupí, protože je stále nemáme. Jedni lidé sledují, kdo se má lépe. Ti nebudou moci být nikdy šťastní, protože před nimi budou lidé jako Carlos Slim Helú nebo Bill Gates. A pak ti druzí, kteří sledují, kdo se má hůř a tím se uklidňují. Kdo však chce koláče bez práce, ten nikdy nepozná happy end v příběhu závisti.
Závidí více ženy?
Sednete si na kávu s vaší přítelkyní a začne vám vyprávět, jak včera přišla utahaná domů z práce a její manžel jí namasíroval nohy a připravil večeři. Vrátil se ze služební cesty a přinesl jí dárek, prostě jen tak. Pokračuje tím, že mají vybranou dovolenou k moři a jejich dcera měla na vysvědčení samé jedničky. (Váš manžel nato nemá čas, na dovolenou jedete k nepříjemné tchýni na venkov a vaše dítě vede klub školních rváčů). Hmm, objevuje se otázka, proč si to vy nezasloužíte, proč je lepší v práci, i když máte stejnou školu, proč se za ní muži stále otáčejí, i když má poloviční zadek co vy...Vaše příjemné zážitky vybledly a pohltila vás závist. O víkendu jdete společně nakupovat, jí sedí všechno, vám nic, vy sledujete jestřábím zrakem cenovky, jí je to úplně jedno. Zase se porovnáváte. Závist vám může zničit vztahy a přátelství. Sundejte si růžové brýle. Vidíte jen jednu stránku věci. Její manžel nemusí být tak úchvatný každý den, například nebude něžný jako ten váš. Možná mají více peněz, možná je to proto, že si dlouho odříkali na rozdíl od vás. U lidí je přirozené, že chtějí mít to, co nemají. Ale pokuste se vidět i svoje pozitivní stránky. „Nezáviď nikomu, protože nevíš, zda neskrývá něco, co bys s ním za žádnou cenu neměnil,“ autorem je August Strindberg a já s ním souhlasím.
Muži si zase závidí znaky moci: peníze, postavení, auto nebo dům. Atributy spojené se společenskou prestiží. Bude to asi spojené s genderovou mužskou rolí - muže živitele. My ženy si dokážeme závidět i kabelku. Já osobně jsem zjistila, že například vůbec nezávidím lidem, kteří mají od narození výhody, například bohatou rodinu. Někdy jsem se přistihla, že jsem záviděla lidem, kteří vlastní silou vzlétli a byli úspěšní. A to mě namotivovalo v tom, že i já si mohu vybojovat svou cestičku, jet na dovolenou a nebo si něco hezkého koupit na sebe. Poté jdu obchodním centrem a vyhlédnu si kabelku. Sakra, poslední kus, který si přede mnou kupuje očividně movitá budoucí majitelka, která si možná spletla obchod...Její peněženka ani boty za několik tisíc mě nezajímají, ale ona si kupuje tu "mojí" úžasnou kabelku, ke které mám doma boty, fňuknu si a jdu dál...
http://deenamedia.blogspot.sk/2012/06/zavist-je-zakuklena-nenavist.html
Ja som zavidela len raz v zivote. Lezala som tehotna v nemocnici a dali mi na izbu inu tehulu. Bola ako rozziarene slnko. Nikdy potom som uz tak uzasnu zenu nestretla. Nebola ani krasna ani nemala travnik ani svetovu kabelku. Som si na nu teraz po rokoch spomenula ☺
Není hříchů vně, jenž by nebyl uvnitř nás.
Nenávist i závist - jakkoli pojmenujeme - pramení z vlastního sebenepřijetí z důvodu sebenelásky.
Japato, může nás napadnout?
Jednoduše, prožíváme jen to, jakou zkušenost touží naše Duše poznat. Včetně nemocného dětství, vztahů, pochopení, uzdravení...
;)
tiez ak si clovek neveri a citi sa menej cenny, tak druhemu moze zavidiet inteligenciu, krasu, schopnosti...clovek sa musi naucit mat rad seba, prijat sa taky aky je a potom nebude zavidiet druhemu jeho prednosti...
je to v podstate astrologicky zobrazenie polarity jupiter/saturn... jupiter znaci predstavy o stasti a saturn moze znacit nedostatok, to co nam chyba... ak tato dvojica nie je zladena, tak moze to posobit tak, ze clovek vidi urcite svoje stastie (ktore moze byt aj skreslene) a saturn moze posobit ako nejaky kritik, ci podrypavac...a potom takyto clovek nevidi nikdy svoje stastie ale vzdy vidi stastie druhych...
Tá prvá je v podstate pozitívna, pomenovanie závisť v tomto prípade až tak nesedí. Obdivujeme niekoho, to, aký je, prípadne sa nám páči niečo, čo má (dom, trávnik, kabelka-PUH-) a my by sme to chceli tiež alebo by sme chceli byť ako ten dotyčný človek. Ale dožičíme mu, nechceme mu to vziať, nechceme ho o to pripraviť.
Horšie je, ak krivo pozeráme na spolu-človeka a najradšej by sme mu oči vyškriabali, lebo je šikovný, inteligentný, pekný a nebodaj ešte aj zdravý, bohatý a šťastný. Najradšej by sme boli, keby o to všetko prišiel a ocitol by sa niekde na dne.
Syn mi dnes prerozprával skúsenosť z jedného hradu, ktorý opravujú dobrovolníci, zadarmo a na úkor vlastného času. Keďže je tam zložitý prístup, dostali lanovku na vozenie materiálu a potravín. Veľmi rýchlo sa našiel niekto, kto lanovku prestrihol.
Nemal čo závidieť, nemal čo ukradnúť, spravil to len tak asi z čistej nenávisti bez dôvodu, len tak. To je vandalizmus, ten už asi nepotrebuje ako motiváciu ani len tú túžbu mať, čo majú druhí. Je tam jedine túžba niečo zničiť a uškodiť iným. To už bude asi taký vyšší level.
Jsme vtažení do matrixu a jeho součástí je závist i nenávist.
Zvykli jsme si oba projevy oddělovat od své podstaty, vymezovat jim své místo vně a přitom zapomněli, že neexistuje tady bez tam, nahoře bez dole, vně bez uvnitř.
Nás se to netýká, já ne - to on, moje děti ne - to ty cizí.
A přitom jsme zapomněli, že nic takového jako cizí člověk, cizí společnost, nic z toho neexistuje.
A dost možná jednou poznáme, jak chutná druhá strana barikády. Dvě strany jedné a téže mince. Jednota, i kdyz si to právě teď neuvědomujeme. Snad jednou, až bílý se zrodí jako černý a zámecký pán v podzámčí...
Navíc mám dojem, že je to přesně naopak:
že nenávist je zakuklená závist.
S nenávistí vůči sobě jsem se žel setkala vícekrát, a když jsem si to rozebírala, tak bych tam tu závist našla. Horší bylo zjistit, co se mi dá závidět. :D
Ja citievam závisť, ale nie neprajnú, vždy za ňou zazriem moje nerealizované čosi, v tomto zmysle môže byť závisť motorom, inšpiráciou a impulzom k činu, ako to krásne vyššie spomina belial :)
Nenávist - proč nenávidíme? Nenávidíme, když někoho milujeme, ale dotyčný nedělá to, co my chceme, očekáváme.
Jinak majetek nezávidím, zvláště hadry jsou mi ukradený - přijde mi spíše jako chudák ten, kdož svou cenu nenabývá tím, aby vyšel se sebou a svědomím, ale co vlastní za věci; luxusní, snobské, značkové pro značku, aby se zařadil do vyšší kasty - proto se uslintaný světřík vyrábí v otřesných podmínkách ani ne za jídlo v Asii, a převáží za X barelů ropy, aby se bohatému západu prodal za tisíce; pro větší rozdílnost kast, nadřazenost a závist, ne?
A padělky se pálí (nemilosrdná ziskuchtivost ZNAČKOVÝCH firem), nejdou k užitku - inu opět obraz konzumního kapitalismu, jak si vážíme práce i sami sebe navzájem (planety, protože bavlna je chemicky nejošetřovanější plodinou a pro víc a víc prostoru se kácí a vypalují pralesy).