Rozprávky, báje, legendy...

Ktoré dieťa by nemalo rado rozprávku?
Ja som milovala najviac Tri oriešky pre Popolušku, ale o čom vlastne táto rozprávka je, som sa dozvedela vlastne až prednedávnom. Teraz rozprávky, báje, mýty a legendy milujem pre ich hlboké posolstvo, ešte viac :)

"Pohádky jsou většinou starou tradicí mystickou."

http://starezlatecasy.cz/index.php/stare-zlate-casy-iii-navrat-ztraceneho-syna-a-dcery-nove-zlate-casy-rok-2012-a-dal/pohadky-baje-myty-a-legendy

Ja som mala veľmi rada grécke báje.

Tip na super knižku:
Marie-Louise von Franz: Psychologický výklad pohádek. Podtitul: Smysl pohádkových vyprávení podle jungovské archetypové psychologie.

"Ale to nebyl Arion, co přinesl do vody nebe," řekl starý Kreuzmann. "To bylo až později, za mého tatíka, dej mu pánbůh věčnou slávu, a udělal to vodník Kvakvakvokoax, a to z lásky."

"Jak to bylo?" ptal se vodník Zelinka.

"To bylo tak. Kvakvakvokoax se zamiloval. Kvakvakvokoax viděl princeznu Kuakuakunku a zaplanul k ní láskou, kvak. Kuakuakunka byla krásná. Měla žluté žabí bříško, a žabí nožičky, a papulu žabí od ucha k uchu, a byla celá mokrá a studená: taková krasavice to byla. Takové už ani nejsou."

"A co dál?" ptal se vodník Zelinka dychtivě.

"Nu, co by bylo? Kuakuakunka byla krásná a pyšná. Nadýmala se jen a říkala kvak. Kvakvakvokoax byl jako blázen. 'Vez-meš-li si mne za muže,' řekl jí, 'přinesu a dám ti, co budeš chtít.' A tu ona řekla: 'Tedy mi přines modré z nebe, kvak.'”

"A co udělal Kvakvakvokoax?" ptal se Zelinka.

"Nu, co měl dělat? Seděl pod vodou a naříkal: Kva kva kva kva, kva kva kva kva. A pak si chtěl vzít život. Proto skočil z vody do vzduchu, aby se v něm utopil, kvak. Nikdo před ním ještě do vzduchu neskočil. Kvakvakvokoax byl první."

"A co udělal ve vzduchu?"

"Nic. Podíval se nahoru, a nad ním bylo modré nebe. Podíval se dolů, a pod ním bylo také modré nebe. Kvakvakvokoax užasl. Tehdy ještě nikdo nevěděl, že se nebe odráží ve vodě. Když Kvakvakvokoax uviděl, že je na vodě modrá obloha, vykřikl podivením ‚kvak‘ a spadl zase do vody. A pak vzal Kuakuakunku na záda a vyskočil s ní do vzduchu. Kuakuakunka uviděla ve vodě modré nebe a vykřikla radostí ‚kvakvá‘. Neboť jí Kvakvakvokoax přinesl modré z nebe."

"A co bylo dál?"

"Nic. Byli pak spolu šťastně živi a narodilo se jim mnoho jiker. A od té doby vylézají vodníci z vody ven, aby viděli, že nebe je taky tam, kde je jejich domov. Když někdo opustí domov, ať je to kdo

chce, a ohlédne se pak zpátky, jako se Kvakvakvokoax podíval do vody, vidí, že tam doma je to pravé nebe. Víš, to pravé modré a krásné nebe. Kvak."

"A kdo to dokázal?"

"Kvakvakvokoax."

"Ať žije Kvakvakvokoax!"

"A Kuakuakunka!"


Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/pohadka-vodnicka-devatero-pohadek.html#ixzz3Vwjk1dXe

Vždycky jsem milovala všechny kouzelnické pohádky. O Merlinovi, Morganě, o rytířích kulatého stolu atd. -HEART- A to je moje srdcová záležitost doteď ;-)

Ja som milovala a stále milujem balady. Sú dramatické, plné veľkých emócii a tajomstiev. Sú v nich prítomné bytosti prírody, mystika, prosto všetko, čo mám rada.
Úplne najviac zo všetkého som si obľúbila Erbenove Kytice.
Svatební košile viem doteraz asi do polovice naspamäť.

No a ešte Andersenove rozprávky. Malá morská panna. Tú rozprávku som prežívala úplne stotožnená s hlavnou postavou. :)
A Dievčatko so zápalkami. Tam to bolo podobné. Prežívala som to ako to nešťastné dievčatko, ktoré ale napokon našlo šťastie po smrti. Tá rozprávka pre mňa ani nebola smutná, ale plná nádeje a radosti. :)

Také jsem milovala pohádky a přečetla jsem snad všechny knihy ve všech knihovnách v okolí. Nejvíce mě však fascinovaly ruské byliny. Navíc byly v knihách překrásné obrázky, které budily mou představivost. Taková Vasilisa Překrásná nebo Ilja Muromec, páni, to bylo něco-BIGEYE- Zrovna nedávno jsem si na tu úžasnou knihu vzpomněla a tak říkám dceři, že by z ní měla předčítat vnukovi. Jenže ona má strach, aby z toho neměl hrůzu.-ROFL-.

Týjo,tak to mám radost,že nejsem jediná,kdo miluje Malou mořskou vílu :)
Většině lidí připadá depresivní.Já jí vnímám podobně,jak Ty.

A z těch ruských mě vyloženě uchvátila Princezna na hrášku.Jasně,není to klasická ruská,ale ruské zpracování.
ochutnávka....https://www.youtube.com/watch?v=fO-xavTeggE

Tak na toto som ja zvyknutá už naozaj dlhé roky.
Tam kde iní vidia depresívnosť, ja vidím krásu. A je jedno o aký druh umenia ide. :)

Nie, nie je to vôbec výnimočný pohľad na tú rozprávku, Malou morskou vílou som bola vyslovene fascinovaná ako dieťa, pamätám si, že sme boli na návšteve, okolo hurhaj a ja som vnímala práve len túto rozprávku, ktorú som videla prvýkrát a úplne ma "vcucla", nevidela som ju vôbec depresívne, vlastne som sa s malou vílou úplne stotožnila, nebola medzi nami vtedy hranica žiadna, boli sme jednou.
Dosť ma zarazil postoj mojej dcéry, ktorá ju práve vnímala depresívne, až vtedy som sa musela zamyslieť, prečo ju vlastne tak vníma..

Ešte som zabudla na jednu Andersenovu rozprávku, ktorá bola pre mňa taká silná.
Snehová kráľovna. To som zase bola Gerda, ktorá túži zachrániť toho svojho Kaia.
Tie rozprávky majú hlboké symbolické posolstvá, sú krásne. :)

My dve to máme podobné, ja si myslím, že je to tou spoločnou Lilith v 1. dome? :)

Pravdepodobne.
Tá temná Lilith vôbec nie je temná. Možno tam je to iné vnímanie. :)

mne sa pacia aj autobiografie: napriklad take danteho peklo, chcela by som zistit kde je hranica medzi skutocnym zazitkom, spiritualnom a fikciou. Alebo svaty Augustin a jeho tvorba, Augustin sa tiez niekolko rokov zaoberal zverokruhom a horoskopami, a potom toto ucenie opustil, lebo ho uz neuspokojovalo, intelektualne a aj inak, asi.
Zredukovane intelektualno alebo rozvinute intelektualno oproti spiritualnu?.-CONFUSED-

Na téhle pohádce je zajímavé, že v ní není žádné skutečné zlo. Princ není zlý, jen miluje jinou, která taky není vůbec zlá. Zabijou Mořskou vílu, aniž by tušili. To mi na tom přišlo nejšílenější, princ má Mořskou vílu sice rád, ale vůbec ji nebere jako ženu, její postavení mi přišlo celou dobu ponižující a přitom vlastně nemůže princovi nic vyčítat....Tuhle pohádku mám též ráda ze všech nejvíc, nevím, jestli víc kvůli příběhu, nebo té podmořské říši. Podle mě je totálně depresivní, beznadějná, ale co na tom, je krásná.

Nie je depresívna. :)
V tej jednoduchej verzii sa malá morská panna zmenila na morskú penu a zanikla.
Ale v pôvodnej Andersenovej verzii prešla z vodného do vzdušného živlu.
Čo je viac ako symbolické.
Vodný živel predstavuje emócie, city. Vzdušný živel je citovo a emočne najchladnejší a najneosobnejší.
Ako Nymfa mala skúsenosť s vodným živlom a keď túto skúsenosť naplnila, stala sa Sylfou, preto aby zažila skúsenosť novú.
Škoda, že rozprávky sú niekedy tak trochu vykradnuté tvorcami nových a nových verzií. Podobne ako sväté knihy.

Zlo predstavuje ježibaba.:)

Morská panna je archetyp asexualnej bytosti, oproti živej žene nemá šancu. V tom je jej tragika.
Pravdepodobne je Andersenovým alter egom, v tejto postave vyjadril pocity vlastnej nemohúcnosti, spoločenskej neohrabanosti. Bol to veľmi nešťastný človek, v osobnom aj profesionalnom živote. Nevedel sa zmieriť s tým, že je "iba" slávnym rozprávkarom, chcel byť slávnym dramatikom, čo sa mu nepodarilo.

Veľmi sa mi páči poľský výraz pre morskú pannu. Sirenka.

tak sa k vam dievcata pridavam..mam lilith v prvom dome a andersen u mna uplne vedie:). momentalne ale syncekovi citam buddhovy pohadky a obom sa nam pacia (tie pribehy mi boli zname - prerozpravane buddhove ucenie).a skor aktualna vec,domaci ,rozpravkar' branislav jobus so svojim muflonom ancijasom, ktory sa vsetkym rozdava a tesi ho, ked moze niekomu pomoct.. moderna rozpravka, ktora nesie staru dobru zivotnu mudrost..

No já nevím, dává to sice smysl, ale mě se tenhle výklad nějak nezamlouvá, Mořská víla se promění v odosobněnou, racionální bytost, hm-NOSMILE-. Navíc je tam taky důležitý zemský živel, který byl pro ni nakonec jen utrpení, i když po životě na zemi toužila.....Depresivní asi opravdu není to správné slovo, je to jenom smutné a má to tak být, bez toho by to vlastně bylo vcelku o ničem.

Ta ježibaba mi přišla celkem OK, jednala s vílou na rovinu, splnila, co slíbila, ona věděla, do čeho jde.

Tak třeba otec víly se choval jako totální magor, jen tak pro zábavu potápěl lodě, jako dárek k narozeninám pro dcery. Ale to tam bylo vedlejší, nestála na tom zápletka a tragédie víly.

Stejně si myslím, že ta pohádka nebude úplně z jeho hlavy, že je to mnohem starší příběh, který on jen zformuloval.

Keď my sa na všetko dívame ako ľudia. To je trochu problém. :D