Vlastná tvorba -
Sněhurka
neznámy | 18.6.2017 08:43
Sedm malých klecí
to jsme ale dopadli
do komínku skládat věci
jsme znaveni a povadlí
Stěžují si trpaslíci
při cestě domů z roboty
sedření a napůl spící
dělá z nás jen kokoty
Už si ani nezpívájí
své oblíbené hej hou
výplaty dnes odevzdají
a do klece si lehnou
Trpaslíka smutný život
na zdi bičů sada
včera dostal Stydlín
dnes na Rejpala přijde řada.
Vy co znáte Sněhurku
tu libeznou a něžnou
to vás vzali na hůlku
jest krvelačnou kněžnou.
to jsme ale dopadli
do komínku skládat věci
jsme znaveni a povadlí
Stěžují si trpaslíci
při cestě domů z roboty
sedření a napůl spící
dělá z nás jen kokoty
Už si ani nezpívájí
své oblíbené hej hou
výplaty dnes odevzdají
a do klece si lehnou
Trpaslíka smutný život
na zdi bičů sada
včera dostal Stydlín
dnes na Rejpala přijde řada.
Vy co znáte Sněhurku
tu libeznou a něžnou
to vás vzali na hůlku
jest krvelačnou kněžnou.
neznámy | 18.6.2017 18:53
-THUMBSUP-:D
Lesom bežal škret. Rýpal sa v zemi, šrabal prstami mach, trhal kôru plesnivých stromov, a jedol surové hríby, so zrakom upretým do starej knihy. Mal totiž obrovskú hlavu a chcel sa z toho dostať. Tá hlava ho občas nadnášala a vtedy nohami márne mával vo vzduchu. Musel sa zachytiť stromu a krvopotne liezť dole. Občas okolo tancovalo stádo snehuriek. Teda pokiaľ by sa to dalo nazvať tancom. Jedna neprestajne žvanila o sebe a svojich fantazmagóriách, druhá blúznila s akýmisi hríbmi uviazanými okolo krku, tretia sa sťažovala, že si pred rokmi vybrala miesto princa omylom jeho koňa, štvrtá usporadúvala magické rituály pri mesiaci, na ktoré nikto nechodil a piata sa kŕmila uhynutými diviakmi, chváliac sa stýlom amazonky, že ich sama loví.
Škret ich mal po krk. Vyhýbal sa im ako sa dalo, aj keď to boli jediné ženy v lese a on vedel, že ak sa chce odtiaľto dostať, musí sa oženiť. Minulý týždeň sa pýtal Boha lesa, že či by sa nemohol oženiť trebárs za vevericu alebo jazveca, že tých má vcelku rád. Odpoveďou mu však bola len šiška dopadnutá na jeho už aj bez toho veľkú hlavu.
Lesom bežal škret. Rýpal sa v zemi, šrabal prstami mach, trhal kôru plesnivých stromov, a jedol surové hríby, so zrakom upretým do starej knihy. Mal totiž obrovskú hlavu a chcel sa z toho dostať. Tá hlava ho občas nadnášala a vtedy nohami márne mával vo vzduchu. Musel sa zachytiť stromu a krvopotne liezť dole. Občas okolo tancovalo stádo snehuriek. Teda pokiaľ by sa to dalo nazvať tancom. Jedna neprestajne žvanila o sebe a svojich fantazmagóriách, druhá blúznila s akýmisi hríbmi uviazanými okolo krku, tretia sa sťažovala, že si pred rokmi vybrala miesto princa omylom jeho koňa, štvrtá usporadúvala magické rituály pri mesiaci, na ktoré nikto nechodil a piata sa kŕmila uhynutými diviakmi, chváliac sa stýlom amazonky, že ich sama loví.
Škret ich mal po krk. Vyhýbal sa im ako sa dalo, aj keď to boli jediné ženy v lese a on vedel, že ak sa chce odtiaľto dostať, musí sa oženiť. Minulý týždeň sa pýtal Boha lesa, že či by sa nemohol oženiť trebárs za vevericu alebo jazveca, že tých má vcelku rád. Odpoveďou mu však bola len šiška dopadnutá na jeho už aj bez toho veľkú hlavu.
neznámy | 19.6.2017 06:12
I prapodivného vidění se mu v tu chvíli dostalo, malé okřídlené elfky mu létaly kolem hlavy, s připínáky jenž připomínaly šišky, s halasným chichichi. I mávaje skřet po nich pařáty , bestie zvrhlé, titěrné , nadávaje. V tu dobu mu na hlavu spadla další šiška, upadl do bezvědomí. Zdál se mu sen, lesní pany křísily ho, tak krásné a něžné,hladily ho po tváři, vzbuď se milý náš, náhle procitl a jaké bylo jeho překvapení, když místo krásných lesních panen, ty divné sněhurky se nad ním skláněly, plivaly po něm a roztíraly mu to po hlavě. Sliny léčí říká hrubým hlasem ta jež rituálů znalá....
neznámy | 20.6.2017 15:49
Škret, akonáhle si uvedomil, čím ho samotou frustrované pološialené snehurky potierajú, dostal hysterický záchvat. Preklínal všetkých naokolo, ručal, hučal, pobehoval ako zmyslov zbavený, podupal lesné jahody, nohou pristúpil zajačie mláďa, keď tu zrazu prásk! Od snehurky amazonky mu pristála na papuli facka. A dosť! Zhúkla. Mala ho chuť prizabiť.
Škret nemohol uveriť, čo sa tu stalo. Vytiahol mobil a urobil si selfie, dúfajúc, že tam uvidí svoju starú známu tvár. Okrem monokla pod okom a vytrhnutému trsu vlasov sa na ňom nezmenilo nič. Odfúkol si. Všetko je v poriadku.Zhlboka sa nadýchol a zo všetkých síl bežal preč, čo najďalej od snehuriek. Po tom, ako sa minimálne osem krát pri behu strieskal, vybil si zub, roztrhol papuču, zastal. Zo strapatých vlasov mu vytŕčal konár a ledva lapal po dychu. Bol bezradný, nuž sa rozhodol vyliezť na vysokú borovicu, že sa porozhliadne po okolí a nájde záchranu.
Škret nemohol uveriť, čo sa tu stalo. Vytiahol mobil a urobil si selfie, dúfajúc, že tam uvidí svoju starú známu tvár. Okrem monokla pod okom a vytrhnutému trsu vlasov sa na ňom nezmenilo nič. Odfúkol si. Všetko je v poriadku.Zhlboka sa nadýchol a zo všetkých síl bežal preč, čo najďalej od snehuriek. Po tom, ako sa minimálne osem krát pri behu strieskal, vybil si zub, roztrhol papuču, zastal. Zo strapatých vlasov mu vytŕčal konár a ledva lapal po dychu. Bol bezradný, nuž sa rozhodol vyliezť na vysokú borovicu, že sa porozhliadne po okolí a nájde záchranu.
neznámy | 20.6.2017 20:31
Netrvalo dlouho a skřet v dáli zahlédl malé světýlko, doufaje v příbytek dobrých lidí sjel z borovice jako po hasičské tyči, ne že by chtěl, ale ujela mu noha kanci podobný hnát. Probral se na prazvláštním místě, vlhko, pocit bahna a smrad, chtěje se podrbat po rypáku , zjišťuje že se v místě plném hoven nachází, hlavou mu proběhla vzpomínka na světýlko, jenž mu naději v lepší zítřky bylo,když z vrcholu stromu úzkými štěrbinami vzhlížel a že v příbytku dobrých lidí asi nebude. A nemýlil se, nacházel se v latríně obra Prďouse, krutého a zvrhlého maniaka z rodu prdičů. I pokoušel se marně skřet vyškrábati nahoru, ale pokaždé spadl po hlavě zpátky a zarazil se až po ramena do hoven, už mu z toho i šibalo, tak se chvilkama oblizoval až za ušima. Náhle ustrnul, neb kroky mocné jako dunění hromu slyšel, již tušil , s minimální naději na svobodu zbystřil a čekal co bude. Nadzvedlo se víko velké jako střecha malé hvězdárny, hvězdné nebe nademnou a mravní zákon ve mne, pomyslel skřet na Kanta v poslední minutě svoji, a poté se to stalo, obrovská prdel zatemnila místo jež skřetova byla poslední oblohou. I spočnul tak skřet navždy v latríně obra, po hovnech velkých tak, se již nezvládl probrat.
Počítam horoskop...