Ľudská duša -
Sebavedomý človek má v hlave správne myšlienky
Je-li v dnešní době člověk vnímán jako sebevědomý a ambiciózní, potom musí mít dostatek kuráže a agresivity. Jeho správné myšlenky se týkají překonávání překážek, ať je to cokoliv (kdokoliv). Když se na to podíváme více do hloubky, takový člověk jde za svým cílem podle programu svých myšlenek, bez ohledu na vnější signály, protože ty bere jako překážky, které je třeba překonat.
To, co jsi napsala Ty, tedy že -"skromní lidé jsou stejně sebevědomí jako ti bezohlední, jen to nedávají najevo surovým způsobem"-, mne spíš přivádí k lidem, kteří jsou sebe-uvědomělí, tozn. že jejich prioritou je takový přístup k životu, který vychází z jejich vnitřního klidu a nemají potřebu překonávat překážky k dosažení nějakého cíle. Takových lidí je zatím málo, ale jsou. Říká se o nich, že jdou cestou "po proudu" a všímají si všeho, co souvisí s jejich životem, aniž by potřebovali o něco usilovat.
Teď mne napadlo, že podobné texty, jako zde uvedl Salamun14, jsem už měla možnost slyšet v projevech novodobých koučů, kteří přednášejí o tom, jak se stát úspěšným. V tom případě moje poznámka je o něčem jiném .. :)
Aj negatívne myšlienky zohrávajú do istej miery pozitívnu vlastnosť, pretože pri ich transformácii (zničiť sa nedajú) sa človek vyvíja k vlastnej individualite, k tomu, čím sa má stať. A podľa mňa, sebavedomý človek je teda taký, ktorý dokáže dlhodobo harmonicky narábať so svojimi myšlienkami. -FLOWER-
Ono se to vlastně nevylučuje. Jakmile Tě zasáhne byť střípek nějakého poznání, ovlivní to Tvůj život ve hmotě tak, že věci už nejsou takové jako dřív. Není ovšem dobré zakotvit jenom v tom duchovním světě .. nerada bych skončila jako Ind, který pozemským životem pohrdá, neboť je přesvědčen, že ten pravý život přichází až po smrti. To přináší jen bezohlednost, lhostejnost, nedůstojnost, neschopnost empatie .. a přeneseno generacemi naprostý úpadek. Jsem tady jako člověk a potřebuji se dobře starat o svůj dům (tělo), aby dlouho sloužil, poznat své ego, které rádo komplikuje, ale zároveň mne s pozemským seznamuje, využívat své smysly, které mi byly poskytnuty a prohlubovat i šestý smysl, mám-li ten dar, objevovat krásy vnějšího světa a poznávat, že ta krása vychází z nás .. tedy že není nic vnějšího, co bychom sami neaktivovali .. a tohle všechno můžeme zažít jen jako hmotné bytosti. Proto se nezříkám toho, co jsem a chci si to užívat. Možná se tomu říká uzemnění ;)
Pokud jsou to důchodci nebo rentiéři pak asi ano. Domnívám se že si tento stav představuješ jako určitou metu "za" kde už není úsilí a kde jde vše samo. No v praxi se nakonec ukazuje že i i ti nejvíce sebe-uvědomělí lidé podléhali všelijakým druhům přání vášní závislostem a to nic ve zlém. Je to normální. Jen mi přijde ten pohled na věc sebe-vědomého jako docela odlidštěný, sterilní. Nemají potřebu o něco usilovat... ale zatím se u všech sebe-vědomých lidí vždy nacházel nějaké formy úsilí o něco. Vždy i ti sebe-nejuvědomělejší o něco usilovali. Ba naopak bych řekl že právě tito šli né "po proudu" ale právě "proti proudu". :)