Prečo nič správne nechápeme?

Je možné hrabať vodu hrabľami? Je možné použiť motorový čln na premiestňovanie púšťou? Úsmevná predstava, že? A predsa až takto smiešne to vyzerá s ľudstvom v jeho chápaní skutočnej reality a zásadných súvislostí života. A to preto, lebo svoje základné danosti a predpoklady, konkrétne svoj cit a rozum používa nesprávnym spôsobom.

Jedine vtedy, ak použijeme hrable na hrabanie trávy a motorový čln na plavbu po vode, jedine vtedy budeme konať správne, pretože daný nástroj využijeme k účelu, na ktorý je určený. Tak je to aj s využívaním rozumu a citu.

Človek má k dispozícii päť zmyslov, ktoré mu majú slúžiť k jeho pôsobeniu v hmotnom svete. Okrem piatich zmyslov máme ešte aj rozum Rozum je hmotný, lebo pochádza z hmotného mozgu a je nástrojom, určeným na poznávanie hmoty. Rozumové poznanie ľuďom už v mnohom uľahčilo život, čo je zvlášť viditeľné v súčasnej modernej dobe.

Avšak aj rozum má svoje obmedzenia. Sú ním hranice hmotnosti, hranice hmotného sveta. Rozsah hmotnosti je obrovský a preto sa nám môže zdať možnosť rozumového poznávania neobmedzená a bez konca. Ale nie je to tak. Rozumové poznanie má svoje presne vymedzené hranice, obmedzené priestorom a časom. Na to, čo sa nachádza za týmito hranicami už rozum nestačí.

Ako príklad si vezmime pojem Stvoriteľ a v súvislosti s ním termín večné bytie. Rozum, ktorý je hmotný a je nástrojom na poznávanie hmoty, rozum, ktorý pozná iba neustále vznikanie a zanikanie foriem hmotného sveta, tento rozum jednoducho nie je schopný vôbec chápať niečo také ako Stvoriteľ a večné bytie.

Ak sa teda v tomto smere na náš rozum plne spoľahneme a tým sa podriadime jeho priestorovo časovej obmedzenosti, nie je potom možné tvrdiť nič iného, ako to, že Stvoriteľ a ani večné bytie neexistuje, lebo svojim rozum nie sme schopní niečo takéhoto vôbec pochopiť. Z čisto rozumového hľadiska máme samozrejme úplnú pravdu.

Ale pozor! Okrem piatich zmyslov a rozumu má človek ešte aj cit. A ako je rozum hmotným nástrojom, určeným na poznávanie vecí hmotných, tak práve cit je nástrojom, určeným na poznávanie, alebo lepšie povedané vyciťovanie vecí, nachádzajúcich sa nad hmotou. Je tomu tak preto, lebo náš cit nie je hmotného druhu, ale druhu nehmotného. Cit je totiž prejavom a rečou ducha! Nášho ducha, ktorého sídlo sa nachádza v oblasti srdca. V oblasti srdečnej pletene. Presne tam smeruje náš prst vždy vtedy, keď ukazujeme na seba v súvislosti s pojmom „ja“.

A práve on, náš duch, je našim skutočným, pravým „ja“. Pochádza z duchovného sveta, nachádzajúceho sa nad hmotnosťou. Naše pravé „ja“ prichádza do hmotnosti za účelom sebazdokonaľovania a rozvinutia k plnej zrelosti. Z tohto dôvodu je preto jedine náš duch schopný chápať veci duchovného druhu, pochádzajúce z úrovní nad hmotou.

Rozum a cit sú teda dva nástroje, z ktorých každý je určený na iný účel. Ak sa však budeme snažiť rozumom o pochopenie vecí duchovných, budeme sa naozaj podobať človeku, ktorý chce nezmyselne hrabať vodu hrabľami, alebo sa snaží prejsť púšťou na motorovom člne. Jednoducho povedané, všetky schopnosti, ktoré ako ľudia vlastníme, musíme využívať iba na účely, na ktoré sú určené. Inak budú výsledky úbohé.

Tragédiou dnešnej doby je takzvaný materializmus, ktorý vznikol preto, lebo jeho stúpenci sa spoliehajú len a len na rozum, pričom popierajú vlastné cítenie. Popierajú ho a vôbec ho nerozvíjajú. Títo ľudia vo svojej rozumovej obmedzenosti tvrdia, že duchovno je iba výmysel, pretože z ich čisto rozumového hľadiska sa im to subjektívne javí ako objektívna pravda. Sú to však žiaľ ľudia, ktorí sa potlačením schopnosti vlastného cítenia a spoľahnutím sa iba na rozum stali dobrovoľne neschopnými vnímania ďalšej dimenzie bytia a svoj život žijú z tohto dôvodu úboho neplnohodnotným spôsobom. Týchto chudákov v ich dobrovoľnej rozumovej obmedzenosti možno iba ľutovať.

Neprirodzené nadhodnotenie rozumu však spôsobilo katastrofálnu spúšť i u ľudí, ktorí si ešte dokázali zachovať určitú mieru zdravého cítenia a preto sú schopní vyciťovať reálnu existenciu sveta duchovného, nachádzajúceho sa nad hmotou. V čom spočíva ich tragédia?

Zhora, z vysokých duchovných úrovní boli počas celej histórie našej civilizácie do hmotnosti posielaní poslovia, ktorí nám prinášali poznanie duchovných Zákonitostí. Keďže podstata našej osobnosti je duchovná, jedine život podľa duchovných Zákonitostí nám môže zabezpečiť správny vývoj a skutočné dozrievanie našej osobnosti, aby sme napokon, ako zrelá a plnocenná bytosť mohli opustiť hmotnosť, vstúpiť do rozprávkovo krásnych, duchovných oblastí bytia a trvalo tam žiť.

Všetko to, čo nám títo poslovia prinášali, medzi nimi i samotný Syn Boží, všetko toto prichádzalo z hora, čiže z oblastí mimo hmotného priestoru a času. Obsah, zmysel a význam týchto posolstiev mohol byť preto správne pochopený iba prostredníctvom citu. Rozum mal pri tom nevyhnutne hrať až druhé husle.

K čomu však na veľké nešťastie došlo? Bezmedzná dôvera v rozum, ktorý sa osvedčil v tak mnohých veciach spôsobila to, že sa človek vo svojej naivite a nevedomosti začal usilovať aj o pochopenie vecí duchovných prostredníctvom svojho rozumu, obmedzeného hranicami hmotného priestoru a času. Takýmto rozumovo obmedzeným spôsobom však ale strhol, skrivil a zakalil všetky posolstva zhora, nevynímajúc ani učenie Ježiša Krista. To, čo bolo určené predovšetkým jeho duchu a citu totiž uchopil svojim rozumom.

Tak človek znehodnotil a nesprávne dešifroval všetky duchovné posolstvá prichádzajúce zhora. Svojim rozumom ich vtlačil do neživých dogiem. Cesta k duchovnému vzostupu tak bola stratená. Pôvodné, zdravé jadro všetkých veľkých svetový náboženských systémov bolo ľudským rozumom strhnuté hlboko nadol a preto dnes už dávno nepredstavujú cestu k slobodnému a radostnému rozvoju ducha. Práve naopak, stali sa putami a okovami ducha!

Na druhej strane je však potrebné zdôrazniť, že v každom z veľkých svetových náboženstiev sa pod nánosom mnohých rozumových omylov a dogiem stále nachádza ono pôvodné, zdravé jadro, ktoré pravdivo ukazuje cestu ľudského ducha nahor.

Toto pôvodné a zdravé jadro však môžeme nájsť a odkryť spod nánosu rozumového balastu iba vtedy, ak k tomu využijeme svoj cit, čiže práve ten nástroj, ktorý je k tomu určený. Svojim citom teda prísne skúmajme všetko, čo sa nám predostiera formou viery. Nech už ide o akékoľvek vierovyznanie. No a potom majme tiež odvahu odvrhnúť všetko to, s čím sa nebudeme môcť stotožniť vo svojom cítení.

Staňme sa slobodnými! Duchovne slobodnými! Naše čisté cítenie nám v tom ukáže cestu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

hm,názor přesně ve stylu preromantismu..na tom není vůbec nic špatného,je to jeden ze směrů a pohledů na svět a člověka.Někdo může souhlasit,někdo ne- v pohodě :-)).můj názor:rozum a cit mají být v souladu,v rovnováze.Vychýlení na jednu nebo druhou stranu přináší nerovnováhu,buď citovou nebo rozumovou :)

suhlasim - rozum a cit maju byt v rovnovahe - nerovnovaha na ktorukolvek stranu prinasa "vyšinutie" spolu s prislusnymi nasledkami

Je to krasny musikal - bola som na nom v divadle Arena - Johanku z Arcu hrala Lucie Bila - to bolo nieco !

Necitali ste nahodou nedavno Nauka o seberealizaci od Harekrsnovcov? Alebo ste jej prekladatelom? Velmi podobny, miestami takmer identicky text. -ROLL-
No a prave preto je niekedy najlepsie zostat ticho a nenechat sa vtahovat do rozumovych subojov, v ktorych sa hra Cierny Peter a bavi to kazdeho, kym sa mu neocitne v rukach. Co uz, potrebujeme, my ludia s egom (cest vynimkam bez ega) ten chlieb a hry -LOL-

Vy pořád osočujete Ego, ale každý ho má a má ho jiné. A dokonce bych řekl že záleží na typu podle .............

Vy ste sa s konom zrazil? (toto bola nadsazka).
My ludia s egom...cest vynimkam bez ega - bola ironia, co sa z textu mozno nedalo pochopit (ani smajlik nepomohol). Tiez si myslim, ze kazdy mame ego.
Osocujem? Asi sme kazdy na uplne inej vlne. Kazdy mame ine skusenosti, zazitky a to ovplyvnuje aj vnimanie hocicoho, co sa tu spomenie, aj reagovanie (niekto napise pribeh zo zivota, iny prave citat z knihy, co cita, ked ma pocit, ze je to k teme, dalsi basen...).
A smilana som sa uprimne zo zvedavosti opytala, ci necital spominanu knihu (nedavno som ju citala), ci ho pri pisani textu neinspirovala do tej miery, ze sa s mnohym stotoznil a pise to velmi podobne. Obycajna otazka, nie osocovanie.
Ahaa, znamenie Baran, uz mi je to jasne -BYE-

nemáme jenom rozum a cit, máme také vědomí a to je napojeno přímo na univerzum, bohužel ho rozum umlčuje. cIT PRAMENÍ ZE SRDCE, VĚDOMÍ Z UNIVERZA AROZUM Z NAŠÍ HLAVY, ZÁLEŽÍ NA KAŽDÉM CO MU DOVOLÍ.

A aby som porad neosocovala kohokolvek ctene ego, tak sa offnem. -BYE-

Promin ze to beres osobne ale myslel jsem to globalne. Kazdy si stezuje na Ego ale to je snad problem kazdeho jak moc ho ukociruje a ne ze se bude tesit na jeho rozpusteni. Navic bych rekl ze je i potreba pokud iluminati ovladaji na duchovni urovni i netu atd meli by to jednoduzsi.

"I kdybys zlostí třeba pukl, lidé budou jednat stále stejně." :D
Marcus Aurelius

Mila vlnka,
velmi ma mrzi, ze si sa offla, vzdy som si ta rada citala.
A nemam ti ani kde nechat odkaz, ze knihu uz mam doma. Slubujem, ze len co ju docitam, poslem ju, aby sirila mudrost dalej ako putovna kniha, tak ako sme sa na zaciatku dohodli. :)

A nasla som toto:
"Nemuzeme pochopit Boha svoji vlastnou snahou, ale Buh se nam muze zjevit . Pokusy videt Boha vlastni snahou jsou stejne jako pokusy videt slunce, kdys je venku tma. Kdys si myslime: Vezmu si silny reflektor a skusim slunce najit... nikdy ho nenajdeme. Ale rano, kdys slunce vyjde z vlastni vule, muzeme ho snadno videt.
Stejne tak nemuzeme videt Boha na zaklade sve vlastni snahy, protoze vsechny nase smysly jsou nedokonale. Musime ocistovat sve smysly a cekat na okamzik, kdys Buh uzna za vhodne, aby se nam zjevil.
Bude li s nami potesen, pak ho uvidime." :)

Je to z důvodu, že až příliš často chápeme tenhle svět jako jedinou skutečnost a realitu. K přijmutí té pravé reality a podstaty toho kdo jsme nám brání mozek a ego.

Dalším, malinko upozaděným problémem je to, že se docela dost pomáhajících lidí napojilo na myšlenkové entity (nazývající se rozmanitě), které jim dodávají různé informace a schopnosti, ovšem tito lidé za tuto vyjímečnost platí vlastní stagnací. Moc entit ovšem sahá pouze k ovládaní mysli (i to stačí:)), což úzce souvisí s egem, které si přisvojí tzv."duchovno". Stejně jako entita pracuje s myslí onoho člověka, tak i ten člověk "napravuje" mysl někoho dalšího (čímž opět jej zastaví v osobním rozvoji). Různé vědmy tak namísto pomoci poskytují lidem "medvědí" službu - pomohou vyřešit konkrétní problém, ale neposkytují směr k podstatě, aby již další věci svého života mohl řešit sám - vytváří tedy pouta a závislosti. Prohlédnutí nebude tak jednoduché, neboť jsou zde velmi silné možné pocity viny, vlivy magických znaků a pomůcek, připomínání pokory, vděčnosti atd. -NOSMILE- Díky prohlubování své vnímavosti a pozornosti určitě rozeznáme nejen, kdo je kdo, ale budeme vedeni k tomu správnému -FLOWER-

Ten text znie tak všeobecne a nejasne, že sa ťa potrebujem opýtať, čo konkrétne vidíš za pojmom "myšlienková entita".
Oblasť, o ktorej píšeš je veľmi rôznorodá a medzi ľuďmi, ktorí sú v nejakom spojení s entitou, sú veľmi veľké rozdiely.
"Podľa ovocia poznáš strom."
Ktokoľvek, kto vedie iného k pasivite a závislosti skrze akési entity, je škodcom pre druhých, ale aj pre seba. Takého nemožno nazvať pomáhajúcim ani pri riešení nejakého konkrétneho problému.
Píšeš, že "díky prohlubování své vnímavosti a pozornosti rozeznáme nejen, kdo je kdo, ale budeme vedení k tomu správnemu."
Neviem, či to stačí.
Podľa mňa je dôležitejšie sústrediť sa na to, čo sa dá prirovnať k čistej a pokojnej hladine vody-vedomia. Keď je voda pokojná a čistá, ukazuje správny obraz, ak nie je ukazuje zdeformovaný obraz.
Naše zmysly sú tým, čo treba doviesť do stavu pokoja a čistoty, lebo inak klameme sami seba a sme klamaní inými.

Pokud se člověk naučí žít svůj život pouze přítomností a ne tím,co bude nebo bylo,ovládne svou vlastní mysl,která dosud ovládá jeho a díky které nedokáže žít tady a teď.Čím víc hodnotí,plánuje,vzpomíná,kritizuje,atd.. tím víc žije ve snovém světě svých představ a ne v životě skutečném...Pokud se člověk naučí ovládnout svou mysl,má otevřenou cestu k poznání a pochopení sebe sama a může účinně pomáhat jiným bytostem.....P.S. to není konečná pravda,jen můj názor-hezký večer :-))

Opět slova MY, skutečná realita, ....... klasika :)

Já žádnou tragédii v ničem nevidím - každý prostě vnímá a chápe tak, jak je mu přirozené. A jak je mu přirozené, tak je mu správné.

Kdyby nebylo samozvaných "spasitelů", kteří se snaží především přesvědčit sami sebe, že ta jejich pravda je ta jediná správná, aby měli pocit, že nedělají nějakou chybu, a nepotřebovali by jako hmatatelný důkaz odkývání jiného, všichni by si žili správně, bez násilí a bez věčných zbytečných polemik o tom, jak to všechno je a jak je to správně

hm,Tvé výrazy "samozvaní spasitelé" ...a "všichni by žili správně.."..hodně nekonkrétní,všeobecné,nedá se vlastně reagovat..Jen tolik:pokud neovládáš vhled do zdrojů pravdy jiného člověka,potom nedokážeš jeho tvrzení popřít, dokážeš jen kritizovat. Jsou to jen myšlenkové entity, možnost, která není prokazatelná.. :-))

Ahoj Alnilam-FLOWER-

nevím sice, jak to měli ostatní lidé v počátcích hledání, ale nejspíš velmi podobné, co jsem prožívala já. Něco se v životě odehrávalo a člověk si najednou řekl "Musí existovat ještě jiná možnost, tohle už je na hlavu" .. nebo něco podobného. A v těchto chvílích se otevírá novým věcem, dosud nepoznaným, ohromujícím. Dochází k prvním zábleskům jiného vidění, doporučení k meditaci nebo přímo skupinová sezení a člověk aniž by byl veden k sebepoznání je oslovován Astrálem (nebo již napojenými učiteli) podle svých povahových nevyřešenin (:D to by puristé koukali, co se dá ještě vytvořit za slova) a když kývne, přehodí zodpovědnost na entitu, která posílá odpovědi, doporučuje atd. Hlavním nedostatkem nejen pro člověka, který se napojil, ale i dalších, kteří využívají jeho sprostředkované služby, je ten, že zůstávají na úrovni ega. Je-li např. doporučováno, že určitý partner jest nevhodný a za nějaký čas je připravena situace seznámit se s někým vhodnějším, je onen člověk vlastně nabádán k rozchodu se svým učitelem, protože řeší situaci pro rychlost řešení a nevidí dopady nebo užitek po zvládnutí určitého mezilidského vztahu. Dobro a zlo na úrovni ega má pevné hranice, na vyšší úrovni má zlo svou variabilitu podle toho, jak se k němu člověk postaví (-NOSMILE- nevysvětlím).
Lidé, kteří tzv. druhým pomáhají, je vlastně uvádějí do stagnace, protože svými radami oddalují jejich sebepoznání. Pomáhající si myslí, že jsou dobří a i jejich klienti si je chválí .. určitě je nenapadne, když se k nim stále vracejí, že by mělo být něco jinak.

Měla jsem štěstí, že jsem před tímto obdobím vyhledala psychologa a zjistila, že on má skoro víc problémů nežli já. Později jsem vycházela z toho, že jestli nejsem vpořádku já sama, nemám právo radit druhým. K sebepoznání jdu krkolomně, ale rovně. Přesně jak píšeš -THUMBSUP- - čistota - neustále mne vrací zpět "na zem", ať se nabízí cokoliv.
"Po ovoci poznáte je .." díky pokoji vědomí, vnímavosti, pozornosti .. řekla bych, že se prolíná včetně správného vidění .. vše souvisí se zklidněním -FLOWER-