Ľudská duša -
Fóbie
Môj starší syn mal hroznú fóbiu z hríbov, presnejšie z húb. Ak to malo na spodu klobúka pásiky, tak chytal hysterické záchvaty. :D
Ale na hríby chodil, samozrejme s asistenciou. Keď uvidel hríb, zakričal na mladšieho brata a ten ho prišiel odtrhnúť. :)
Hríby som mu nesmela dať do nijakého jedla a ak sme mali doma bedle, ktoré sme s chuťou konzumovali, zavrel sa v izbe.
V najhoršom období sa bál aj ľahnúť si na lúku, lebo nejaké huby mohli byť skryté v tráve.
Ale už z tejto podivnej fóbie vyrástol, aj keď ešte stále to tam je, už ani zďaleka nie tak ako v detstve.
Nadšená nejsem ani z velkých pavouků (ty malé už zvládám s přehledem) a jiného ošklivě vypadajícího hmyzu. I když ty pavouky se mi podařilo jakžtakž (ani nevím jak) zpracovat, tuhle na konci léta jsem byla u bráchy v horách, v noci hledali jsme nějaký bivak a místo, které jevilo se jako nejvhodnější, při odklízení větví odhalilo jakési pavoučí hnízdo, měla jsem zaplou čelovku a ty sfině divné zelené velké šly furt po mně, tedy po tom světle. Chtělo se mi spát a neměla jsem moc na výběr, takže jsem zalehla, spacák zapla že mi čouhal jen nos a oči :-D Moc jsem toho nenaspala a v myšlenkách přivolávala svítání. Byly to jedny z nejdelších pěti hodin v mém životě. Ráno jsem se přesvědčovala, že ten pavouk na kapuci spacáku tam vlezl až potom, co já jsem ho opustila. :-D Tyjo fuj!