Vztekání malých dětí.

Milí zvěrokruhaři,nejsem žádná maminka amatérka,mám čtvrté dítě,ale i tak bych byla ráda,kdyby jste napsali své poznatky,které máte se vztekáním svých dětí,jelikož náš nejmladší syn je velký vztekloun,tak abych si mohla tak nějak utvořit představu,jak všelijak se dá reagovat,aby to neničilo psychiku dítěte,ale ani nás rodičů.Děkuji;)

SMIECH -to je účinná liečba šokom, deti ostanú zarazené z nečakanej reakcie, nevedia čo teraz a začnú sa tiež smiať a rýchlo pokračujú normálne v tom, čo sa dialo pred záchvatom. :)

odporúčam tiež knihu Naomi Aldort - Vychovávame detia rosteme s nimi

To je moc krásné -FLOWER-
Jinak k tomu objetí, zkoušela jsem to u syna, když byl malý a fungovalo to, ale nikdy jsem to nedělala ve vypjatých chvílích. To objetí by se totiž nemělo dělat ve chvílích kdy cítíš zlost nebo vztek, to dítě to vycítí a pak to vnímá jako trest, ne akt lásky. Je to trošku složité a lepší je nastudovat o tom nějaké materiály, než se do toho pustit po hlavě.:)

teóriu silného objatia som počula,aj mi bola doporučovaná od odborníkov,ale jaksi sa mi to zatiaľ nepodarilo vyskúšať-možno nemám k nej dôveru-COOL-
čo mi zaberá na môjho 8 ročného syna je-že si ho v jeho výbuchoch či iných nadzvukových reakciách nevšímam.Nevenujem mu žiadnu pozornosť,nechám ho,nech sa ukľudní a až keď ho neg.emócie úplne opustia,tak sa s ním porozprávam-väčšinou potom sám od seba uzná,že reagoval neprimerane,pochopí....toto mi fakt funguje.predtým som sa snažila prekričať jeho krik,ísť na to silou,ale iba som prilievala olej do ohňa.-BYE-

Velmi zaujímavé video aj samotná myšlienka..Verím tomu že to účinkuje
Ved aj my dospelí mnohokrát potrebujeme len aby nás niekto pochopil (a my ženy obzvlášť) Ten druhý nemusí ani nič hovoriť, ani nič robiť, len nech nás vypočuje a ubezpečí hoci len slovkami - ano, rozumiem o čo ti ide, alebo podobne..
Takže ja tejto metóde fandím :)
-FLOWER-

Ja som vychovala 4 deti a podobne problemy s nimy som nikdy nemala. Ku kazdemu sviatku som im upiekla tortu s ktorou oni pohostili ostatnych a samozrejme som ju vzdy tak nakrajala, aby mal oslavenec o 1-2 kusky torty viac, pretoze on je oslavenec.

Ten prispevok Jaroslava Duseka o Naomi Aldortovej je perfektny.

pochopenie bez hodnotenia-THUMBSUP-
deti naozaj potrebujú hlavne toto,pretože sa im vnucuje že mať emócie-a ešte k tomu negatívne-je zlé.A oni potrebujú iba to pochopenie.
tú knihu si objednám

Ano empatie je super,ale co jak se ti dvouleté dítě válí v blátě,řve jako pavián a právě jste na cestě na autobusovou zastávku a jedete do bazénu.To zmáčené,zablácené dítě v pěti stupních Celsia prostě není to pravé ořechové a to jen proto,že ten pravý autobus dojede za tři minutky,ten nepravý bohužel vedl k tomu válení.A to je jen jeden příklad za všechny,tam je ti empatie platná asi tak jako krásně vychlazený bazén v prosinci.Podotýkám jedeš do bazénu s ostatními třemi dětmi,jeho sourozenci,cesta trvá dvacet minut a následně jdeš k bazénu v místě určení další kilometr a půl,stále s tím mokrým a zabláceným batoletem,jelikož nejsi Herodes a nezkazíš radost těm ostatním,když se na cestu do bazénu tolik těšili,to má tedy batole dostat zápal plic,jelikož záchvat nastal a empatie zabrala až tak pět minut po jeho utišení?Batoleti nevysvětlíš,že ho chápeš,když to na něj přijde a ani nechci dělat ústupky,jen proto,že vím kdy to přijde,vím to přesně dopředu,která situace povede k tomu,že dojde k záchvatu,takže lepší by bylo situaci předejít,zavolat rychle někam odkud autobusy vyjíždějí,aby ten kterým pojedeme přijel dřív než ten kvůli kterému záchvat začal?No aplikovat to lze u těch straších dětí možná,ale také to podle mě záleží velice na tom,jakou povahu to dítě má a co mu bylo dáno do vínku.Takže chápat jistě,ale zkusme být realisté ano?;)

Já Ti uplně rozumím/mohla bych napsat román-WALL-/-mám dva 25 leté kluky a nikdy,přesto,že byli dva, jsem s nimi nezažila tak peprné chvíle,jako s 6ti letou dcerkou-co Ti poradit v podstatě nevím,protože ten"repertoár"vzdorů a záseků se stále obměnuje ,takže se s ní učím"přežít "za pochodu--WINKIE-jen zabere jedno-velmi rychle přijde s něčím novým...pochopení je fajn,ale jak píšeš-v okamžiku,kdy se "kousne" a já jsem na explozi-je k ničemu/alespon v daný moment/-někdy zabralo,když jsem v explozivní fázi začala zpívat-YAWNEE-někdy zabral i ten smích,jak tu někdo popisuje-ale někdy nezabralo vůbec nic a odvést pozornost se nepodařilo-kdo to nazažil,nevěřil by kolik"vnitřní síly"umí mít tak maličké děcko a nepohne s ním nic...ale co jsem vysledovala-velmi často byla navázaná na mé vleklejší prožívání=tzn pokud jsem byla uplně v pohodě a vyrovnaná-toto se stávalo opravdu zřídka,pokud jsem v sobě něco řešila-perioda byla častější/a zdánlivě to spolu nesouviselo/-mnohdy jsem si všimla i toho,že mnoho těchto "záseků" bylo z její strany vyjádřením "zoufalství=bezmoci"-ono pravda je ,že dítě zas nemám mnoho možností,jak dát něco najevo-a takto tu pozornost upoutá bezpečne a že to není konstruktivní samozřejmě nechápe,ale je to často jak bludný kruh..
ale naučila jsem se jednu-myslím velmi důležitou věc=když truc,vzdor,zásek... pomine-at jsem z toho jakkoliv rozhozená-pokaždé ji řeknu,že i když to ,co se právě stalo, mě zabolelo -mám ji moc ráda a to že jsem se zlobila ,bylo proto,že v tu danou chvíli jsme každá chtěla něco jiného-nic jiného to neznamená...a s tím,jak moc ji mám ráda to nesouvisí-toto je myslím extremně důležité,aby dítě pochopilo,že at se v daný moment děje cokoliv-na lásce k němu to nic nemění....
a mj-ted jsme o tom zrovna mluvili s Ave-protože malá od malička ráda a hodně kreslí-všimla jsem si,že mnoho jejich pochodů se dá vyčíst z toho co a jakou barvou maluje-a někdy to bylo fakt k neuvěření...
moc jsem neporadila,ani si nejsem jistá,jestli nějaká univerzální rada existuje...

tak to z vašich skúseností pôsobí, akoby tieto deti boli extrémne citlivé na zmenu vibrácií a energií okolo seba, že túto zmenu okamžite postrehnú a rozladí ich. ja som dlho nechápala moje vlastné zmeny nálad a úzkosti, ktoré sa objavujú akoby z ničoho nič, a síce dávno nie som dieťa, no keby som bola tak sa asi často hádžem o zem len preto, že som sa ocitla na geopatogénnej zone, tiež veľmi rýchlo postrehnem náhlu zmenu nálady niekoho v mojej blízkosti a vyruší ma to, tak tieto záchvaty vašich detí môžu často odrážať takúto zmenu z vonku, nervozitu a rozladenosť mamy ako píše UreNayl a atena v básni ponúka odpoveď
a nestáva sa vám to opakovane aj na rovnakom mieste?

Před pár lety jsem byl svědkem podobné scénky.Asi 5 letý kluk ječel ,opravdu jako by ho na nože brali.Mamka stála a něvěděla co.Kolem šel pán a s úsměvem tomu klukovi povídá : To už jako křičíš ? pche-PUH-. Kluka to tak vyhodilo z role,že zapomněl proč řve a ztichnul.Měl jsem co dělat,abych nevyprsknul:D.

Mohla bys zkusit něco podobného.Až budete čekat na autobus,postav toho vzteklouna těsně k louži a ostatním řekni.Teď přijede nesprávný autobus,Pepíček (?) si bude hrát na prasátko a vy si stoupněte dál,ať vás nepocáká.Tvař se čistě věcně. Vsadím se,že on to neudělá,protože on chce protestovat,ne dělat,co se od něj čeká.A i kdyby to udělal,tak se nerozčiluj - zima bude jemu;)- a přestane ho to brzy bavit.Nejdůležitější je,aby věděl,že si NIC podobným způsobem nevydupe.Prostě narazí na PEVNOU hranici.

práve niečo podobné som mala na mysli v tej mojej prvej odpovedi.Najmladší syn sice nie je "typické" dieťa,tak neviem posúdiť,či by to v mladšom veku bolo aplikovateľné aj na dvoch jeho starších súrodencov.Ale-deti si často takýmto spôsobom vynucujú pozornosť-hoci aj negatívnu.a vtedy je myslím to absolútne bezemočné nereagovanie rodiča /to je pomenovanie:)-BLUSH-/ riešením,pretože ,keď to dieťa zistí,že rodiča týmto spôsobom nemôže ovládať,že rodič sa nedá-prečo by to robilo?keď nemá obecenstvo.
Ale to je len jedna z možností-prečo sa dieťa trieska o zem.Potom ,jak píše Urea nayal-odzrkadľuje stav maminky.To tiež pozorujem u nás doma-konflikty ustávajú s tým,ako sa dávam do poriadku ja.
Psychologička mi viac krát hovorila,aby som nešla proti synovi,aby som ho neuvádzala "do vývrtky",aby som sa snažila tomuto stavu predísť napríklad aj tým,že ho podporím v tom,čo chce urobiť /kubík ty chceš to autíčko úplne rozobrať ,aby si zistil,ako funguje,že?môžem ti s tým pomôcť?:D-WALL-

Typické dítě neexistuje :D.
Rodiče by měli v první řadě pochopit,proč se dítě tak chová.Často je to prostě tím,že žije v konfliktní atmosféře a je ve stresu.A to je vina rodičů,takže by za to dítě neměli trestat.Vlastně by se dalo říct,že dítě pak trestá je-YES-
A pak-každé dítě si postupně zkouší rozšiřovat "prostor".To je OK,jen je umění usměrnit ho tak,aby ho mohlo rozvíjet a přitom se necítilo pod tlakem nebo jako hračka rodičů na dálkové ovládání.Právě když dostane volnost nemá potřebu si vydupávat.A tam,kde to nejde musí na nějakou hranici narazit.Paradoxně i pro něj je lepší,když ví,kde ta hranice je.Velkou chybou rodičů je,když jí nechají "gumovou".Tím si zasdělávají na to,že dítě jí bude pořád zkoušet a pak je to každodenní boj.

S tím autíčkem opatrně;) . Jestli nejsi technicky nadaná a neumíš ho pak složit,nejspíš budeš obviněna,že za to můžeš a budeš kupovat jiné:D.

Rozebral jsem jich dost,ale že by mi mamka pomohla nějaké složit,to si fakt nepamatuju-NOOO--LOL-

No co my bychom za to dali kdyby se jedna má vnučka trieskala o zem-LOL-
Opravdu,protože na to je nejlepší zůstat v klidu a nenechat se vyprovokovat k akci-potom děti vidí,že je to všem jedno a brzy je to přejde-potřebují opičky zájem a diváky-LOL- Pokud podlehneme tomu co by řekli lidi tak jsme tu hru kterou dítě hraje prohráli:)Jednou mi to udělala nejstarší dcera.docela nečekaně v obchůdku,měl tenkrát jen jeden vchod tak jsem vyšla ven a když vyšla ona už jsem se k tomu nevracela-od té doby to neudělala.Člověk má brát ty šmoulíky s nadhledem.U vnučky to bylo horší ta do pěti let měla afektivní stavy- a i když jí dítě na písku nepůjčilo bábovičku omdlela a nebylo možné ji vzkřísit ani ve vodě-několikrát jsme volali záchranku-ta nám nedala ani čas jí vyhovět a to bychom ustoupili rádi;):)
Dokonce se lékaři báli padoucnice,nebo nádoru,ale díky Bohu to se nepotvrdilo a v pěti letech to ustalo-nyní je jí čtrnáct a chodí na gymnázium.
Já tedy ani u dětí nijak důsledná nebyla,spíš když jsem ´jim něco zakázala,tak mi to pak bylo líto a dovolila jsem jim to-jako velké si ze mne už dělaly legraci.
Třetí dcera je v panně a od mala sama vyžadovala řád-byla to hrůza-LOL-:) Někdy mi připadalo,že ona je moje matka ne já její:-) Prostě do každé rodiny dají nějakou kukačku,která je jiná:) abychom se naučili toleranci.
Ale je pravda,že určitý malý řád a hlavně lásku děti potřebují,aby byly a cítily se v bezpečí.Také mám ráda když žijí generace blízko sebe,nebo spolu-u nás to tak je.Děti se tím nejvíce naučí-přístupu k ostatním,k nemoci,stáří.Úctě k druhému i když mají volnost přiměřenou věku.Také mají mít pokud možno kolem sebe zvířátka,to je samo o sobě učí péči a zodpovědnosti

-LOL--LOL--LOL- Do každé rodiny dají néjakou kukačku, která je jiná..-YES--LOL--THUMBSUP-
To je presne ono -YES-
Ja som sa narodila s dvoma zubami - mama hovorila že také bábätká v stredoveku zabíjali a ich matky upaľovali na hranici, lebo som k tomu mala dlhé čierne vlasy -LOL- Ale keby len toto bolo že som "jiná" tak by to bolo ešte OK
-LOL--FLOWER-

ja mam pocit, ze pravdou je to, co tu bolo spomenute. Deti su nasim zrkadlom, vidim to u syna a ma len o pol roka viac ako ten tvoj, mozno su v tomto veku na vztekani aj nachylnejsi, alebo nevedia si racionalne zdovodnit vela veci. Napriklad teraz je obdobie, kedy je manzel podrazdenejsi, lebo ma vyssie naroky v praci, a syn je ku podivu tiez podrazdenejsi, ktovie preco-ROLL-akoby uplne absorbobvali kazdu emociu co sa okolo vyskytne. A dalsia vec, u teba mam pocit, ze to najmladsie dieta vyjadruje nesuhlas s nedostatkom pozornosti. neviem aky je vekovy rozdiel medzi nim a ostatnymi, ale vo dvoch rokoch dieta este potrebuje dost silny zaujem zo strany rodica, teda tak to vnimam na vlastnom dietati, ze ked som zaneprazdnena, tak si vsimnem na nom, ze nieco nesedi a ze som sa mu vlastne asi malo venovala. Neviem ako to funguje u vas, ale myslim, ze prave ti starsi surodenci by mohli pochopit, ze ten najmladsi potrebuje vela nehy od matky a myslim ze by to nemalo byt naopak, ono sa este tak nevie prisposobit, lebo to nechape. To je iba moj nazor na tuto vec:)

No to že dítě je ve stresu a proto se vzteklí,tak to fakt nesouhlasím.Každý člověk je osobnost a náš malý je velká osobnost a jelikož je velká osobnost,ostatně jako všichni jeho sourozenci,tak se také velice projevuje.Mohu říct,že až na dceru,se všichni tři bráchové vzteklili,ale tento prcek je v tom nejlepší.Takže rozhodně to není odrazem atmosféry v rodině,asi bys nevěřil jaká je tu pohoda.On si prostě ten malej lupen myslí,že dozrál a tudíž si bude dělat všehno po svém a pokud je mu v tom zabráněno,tak jupí,uděláme nějaký naschvál.Když se nevzteklí,tak mi něco schová,když mu něco zakazuji,nebo má tendenci odejít ven.Také je třeba brát v potaz temperament rodičů a prarodičů atd.Tedy pokud jeho tatík je cholerik,tak co se tak asi dá očekávat od dítek.Já se ptala na to,co praktikují ostatní rodiče,co tak nejlépe zabírá.Mě se třeba osvědčilo,vzít ho do náruče a politovat ho,jako třeba:"To je na prd viď,že už jdeš dolů z toho kolotoče,když to byla taková zábava."A když se uklidní,tak mu vysvětlím,že se nestala žádná katastrofa,ale že příště se zase povozí.Takže vinu v rodičích bych skutečně nehledala.V některých případech asi ano,ale nevěřil bys,co je na světě vzteklounů a jsou z pohodových rodin plných lásky.;):)

Co too? To jako tedy ja sem taky kukacka jo? :-)) A ja si vzdy myslel ze kukacky sou vsichni ostatni :-)))-BYE-

No takze upalit vas nestihli, takze to s tebou budeme muset nejak vydrzet :D
Me se to hned nejak nezdalo, co si za certa -COOL--FLOWER-