Láska a vzťahy -
Cesta vs cieľ
neznámy | 29.10.2013 12:56
Na všechno co píšeš není jednoznačná odpověď. Prostě vykroč a zkoušej.
Takové to "čo ak" to je akorát brzda. Jdi podle svého svědomí a přesvědčení a uvidíš kam tě to dovede a jestli jdeš správnou cestou.
Občas člověk po cestě někomu ublíží, někdy někdo ublíží nám, všechno to může být přínosné k uvědomění si něčeho (pokud člověk to ubližování ovšem nedělá záměrně).
Takové to "čo ak" to je akorát brzda. Jdi podle svého svědomí a přesvědčení a uvidíš kam tě to dovede a jestli jdeš správnou cestou.
Občas člověk po cestě někomu ublíží, někdy někdo ublíží nám, všechno to může být přínosné k uvědomění si něčeho (pokud člověk to ubližování ovšem nedělá záměrně).
neznámy | 29.10.2013 22:55
Pokud počas svy cesty ničíš štěstí jiného, nejdeš správnou cestou, pak si to sama jednou uvědomíš až budeš stát před Kristem, tvoříš si svou karmu. Pokud to nebylo chápano tak, že se z někym rozejdeš, ty cítíš , že máš jít dál, třeba navázat další vztah. Že je jiní, kvůli tomu neštastny? To jsou jen jeho pocity, jeho energie. Cítit se štastny , já vnímam: přijmout sama sebe, mít rád sama sebe, nebít na nikom závislá, od nikoho nic neočekávat atd, atd. To pak u partnera není neštěstí , ale nevyzrálost a závistlost.
neznámy | 3.11.2013 18:29
Pokial sa bavime o vztahu, ak dana osoba co opustila druhu polku urobila chybu a ten druhy to vie? Nie je toto stastie len mizive? Opustila kvoli tomu aby " bola stastna" a pritom sa len hlada. Co v tomto pripade? Je jej cesta dolezita alebo ciel? Nejde predsa vsetkym o celozivotne statsie? A okremtoho ved urobit dakoho nestastnym je zla karma? To nie je len o jeho pocitoch. Potom si sebecky a to je daslia zla vlastnost. A myslim si ze toto plati aj mimo vztahov. Je to zakon akcie a reakcie , kedz vestko je zle aj dobre
neznámy | 3.11.2013 19:22
Takze aj to spravne chapem, tie veci okolo stastia, karmy, sebapoznania su uplne na...? Je teds dolezite ako sa ja rozhodnem a co ja spravim? Nie je dolezita cesta a ktorej som, ani ciel kam idem, sle to ako sa rozhodnem? A danom pripade citim stastny? Zijem teda pre dnesok a nehladim na zajtrajsok?
neznámy | 3.11.2013 20:16
To také záleží , co jsi pod pojmem štěstí představuji a jak ho vnímam. Pokud jde o to , že je někdo neštastny , že ho opustil partner, tak to dle mého názoru s pravym štěstím nesouvisí. Vtakomto případě je pak jedinec závislý na partnerovi, a nejenom na něm, trápi se třeba a zabyva tím, kdo si co o něm mysly atd. Ten praví pocit štěstí je uplně jinde, člověk má byt vnitřně klidny vyrovnany , mít rád sám sebea postupovat dle svého nejlepšího svědomí . Vždyt nikdo za mně život nežije , než já za sebe a každy sám za sebe. Tím nemyslím ubližovat někomu, byt jenom v mysly. Cesta i ciel jsou důležité. Cesta je to hledání a cíl třeba to pochopení, a poznání . Jedno s druhym souvisí. A nemusí se jednat jenom o vztahy , ale o jinych věcech co život přináší. Přez rozhodnutí a hledání(cesta) dojdu do nějakého bodu poznání a pochopení(cíl)
neznámy | 4.11.2013 16:15
Podle toho, cos napsal, je pro Tebe důležité naučit se rozlišovat... za předpokladu, že jakákoliv setkání s kýmkoliv nejsou náhodná. Je rozdíl, když obdaruješ žebráka, který Tě požádá o pár drobných a když zaplatíš peníze prodejci s košíkem plyšových figurek, které mají být údajně na výcvik slepeckých psů. V prvním případě Tě oslovil "Soucit", v tom druhém "Vychytralost", a přitom jsou si tak podobné. Je normální mít své cíle a je užitečné na cestě za cílem sledovat pocestné ;)-FLOWER-
neznámy | 4.11.2013 18:09
Koľkokrát si Ty dala "žobrákovi" peniaze, ktorý Ťa oslovil?
Mne sa stáva pomerne často, že ma oslovia "žobráci" pri aute na parkoviskách pred obchoďákmi. Alebo na ulici, hocikde. Zrazu sú vedľa mňa a ja mám pocit, že spadli rovno z neba, lebo som medzi ľuďmi pomerne ostražitá a vnímavá na vnemy okolo mňa.
Pritom kúsok ďalej môže stáť žena, ktorá pýta peniaze na nadáciu pre postihnuté deti. Sama som potrebovala pomoc od takých nadácii. Je to vychytralosť? A zas kto mi zaručí, kam tie peniaze ozaj pôjdu, ktoré je darujem?
Či naozaj do kasičky nadácie a potom k postihnutým deťom...?
A čo urobí ten "žobrák" s euráčmi, ktoré mu ja dám? Či nebudú jeho prvé kroky smerovať k pultu s lacným vínom?
Alebo mi to môže byť fuk a proste darujem, aby som mala ja dobrý pocit zo seba?
Kde je tá hranica?
Mne sa stáva pomerne často, že ma oslovia "žobráci" pri aute na parkoviskách pred obchoďákmi. Alebo na ulici, hocikde. Zrazu sú vedľa mňa a ja mám pocit, že spadli rovno z neba, lebo som medzi ľuďmi pomerne ostražitá a vnímavá na vnemy okolo mňa.
Pritom kúsok ďalej môže stáť žena, ktorá pýta peniaze na nadáciu pre postihnuté deti. Sama som potrebovala pomoc od takých nadácii. Je to vychytralosť? A zas kto mi zaručí, kam tie peniaze ozaj pôjdu, ktoré je darujem?
Či naozaj do kasičky nadácie a potom k postihnutým deťom...?
A čo urobí ten "žobrák" s euráčmi, ktoré mu ja dám? Či nebudú jeho prvé kroky smerovať k pultu s lacným vínom?
Alebo mi to môže byť fuk a proste darujem, aby som mala ja dobrý pocit zo seba?
Kde je tá hranica?
Stránka:
Počítam horoskop...