Silne matky a ich opak...

V tom prípade nemusíme riešiť silné či slabé matky a dobré či zlé deti, vlastne nič, len žiť :)

Tak. :)

Slabé matky - dcery problémy s Lunou (aspekty na Saturn).

-FLOWER-

Vnímám podobně. Sázet a sklízet... -NOSMILE- (Asi mám problém s předpokládanými výnosy. Nechci vztahy chápat jako kapitál.)
Jak už tu někde bylo zaznamenáno, každý máme své potřeby a vyhodnocení vztahů, situací. Např. někdo se narodí s "nastavením" prožívat matku jako přísný, omezující princip. Reflektuje do ní svou potřebu a vnímaná životní realita mu ji ukáže. Přitom matka je třeba v reálu veselá bytost.

Název Klub odložených matek je zřejmě zavádějící: už jsme si o něm jednou psaly, dost dobře se pamatuju, chtělas vědět, co může ženám přinést, psala jsem ti, právní či psychologickou pomoc, navázání nových přátelství. - Klub jako takový neexistuje, jsou tu ale stále ony dobrovolnice a skutečně vzniklo dost hezkých vztahů, které pro ženy vyššího věku, pokud nejsou hodně kontaktní či dokonce jsou imobilní, jsou důležité.
Na ten nápad mne přivedl případ sousedky, osamělé osmdesátileté paní, která měla jednoho syna, jenž se občas zjevil, aby si "půjčil". Byla tak šťastná, když se objevil, že jí to nebylo zatěžko - jistě sis všimla, že většina starých lidí slábne nejen fyzicky. No, a to jsme se dozvěděli až ex post, synek mamku přesvědčil, aby na něj přepsala byt. Měsíc nato už byl zapsaný v katastru, měsíc nato byt prodán a paní odstěhována do Domova důchodců na druhý konec Prahy...
Tak jsem chvíli "sbírala" odložené matky (ten název je podle filmu Klub odložených žen). Byly to ženy naprosto rozdílné, co bylo společného, že hlavní roli v jejich průšvihu hrál majetek. Takže vedle paní, o níž jsem psala, můžeš najít velice úspěšnou známou osobnost, shodou okolností rovněž se synem, který se s rodinou začal náhle zjevovat pouze s jediným dotazem: Kdy prodáš vilu? Jde o špicovou prvorepublikovou vilu v prestižní lokalitě. Tak tahle žena vilu neprodává, ale to, že se nemůže stýkat s vnoučaty a ze syna (mimochodem úspěšného a majetného) se stal takovej blb, dlouho zvládala zatraceně špatně.
Ty případy podle mého názoru vůbec nebyly o tom, že se mámy o děti nestaraly, že jim nedaly dobrý, slušný základ, ne - vedle takřka "kriminálních dětí" tu jsou velice dobře na pohled "fungující" lidé, o nichž zřejmě jejich okolí ani zbla netuší, kdo jsou.
Když napíšu, že těchto případů je v dnešní době víc, než dříve, i když vyprávění o návštěvách v dd kolovala i za komančů, je to tím, že majetky mnohých lidí podstatně vzrostly a o peníze jde až v první řadě. - Možná ne lidem tady na fóru, možná ne vašim známým, ale dovolila bych si to kapku zobecnit. Za komunisty měl dlouhé prachy málokdo.
To není o "nenaplněných" životech, to není o ženách, jejichž smyslem života byly jenom děti (i když ani to bych se neodvážila posuzovat, protože každý nemá štěstí mít tvůrčí práci a přátele), to je o smutku ze ztráty lidí, které milovaly, a dětí. O vnoučata se často "hraje", jak krásně se vydírá malými dětmi!
Tedy fuj, o tom to je.

:)
Nejen, že jsi račí pečovatelka, ale roste z tebe měsíc od měsíce v ě t š í astroložka-FLOWER-

S tím, že žena je jiná před mateřstvím, a jiná potom, samozřejmě souhlasím. - Metafora myslím tohle nevystihuje, ale to je detail, podstatu chápeme stejně.

Rozhodně také nemyslím, že dáváme, abychom dostali zpět, vůbec ne.
Jenom mi vadí ti staří osamělí, často dětmi ožebračení lidé.
Jezdila jsem léta v létě do téže řecké vesnice: sledovala jsem dvě třígenerační rodiny, bylo to krásné, přirozené a pro mě prostě lidské.:)

:)
Díky, to jsem jaksi chtěla říct...
Mám kolečka dvou známých, sester. Když jejich rodiče onemocněli, jedna z holek dělala maximum, aby pomohla, druhá "zmizela". Vychovávány byly stejně, jsou od sebe necelé dva roky, obě jsou chytré, schopné, úspěšné... "kolečka" mají jiná, dá se to najít.

:)
Víš, ony ty ženy se necítí ve většině jako "oběti", já nevím, kde se tu ten termín vůbec vzal, ani nemají, pokud jsem poznala, pocit viny (většinou). Byl to smutek, nevíra, bolest, jako když prostě někdo blízký odejde.
Ty se neoctneš v podobnom klube, protože jsi bdělá. Vnímání a bdělost. Nebezpečí se většinou projeví dříve, nějakými signály. To bylo časté...
:)

:) S výnosy radši nepočítat. Když přijdou, pámbu zaplať.

A s rozdílným vnímáním matky - to jsem zažila sama - resp., ne, zažila jsem rozlišné h o d n o c e n í. Obě jsme se sestrou matku vnímaly jako kapku nematku, občas jsme ji ji tak i oslovovaly, ale já jsem z toho měla srandu a měla jsem ji moc ráda jako báječnou kamarádku. Sestra matčin rozvolněný neptunský přístup brala velice úkorně, když dospěla, vyčetla ji fše, co bylo lze...

Ano, další možný úhel pohledu. Je ale šťastné roubovat do naší reality prožívání "cizí" mentalitu?
Možná se mýlím, ale asi jsi mě nepochopil. Obětovat se pro rodinu, ve smyslu, že to ženu naplňuje, není případ s maskou. Případy s maskou jsou po staletí vybudovaná persona. Kolektivní nevědomá představa, jak se máme chovat a projevovat. Neříkám, že není součástí osobnosti, ale tvoří pouhý fragment identity.
Mně ti přijde, že žena, která je naplněná službou (mateřstvím) bude s láskou pečovat o jakékoli dítě, tedy nejen výlučně o vlastního potomka. To vnímám jako hranici odevzdání sebe sama. Tady je hranice přítomnosti prožívání, štěstí. Žena-Matka má v sobě pečující princip (a ten nemusí mít jen "uhlazený" projev) pro každého, kdo potřebuje. Reaguje na jeho potřebu.

Mateřství jako soubor reflexů a intuice, to je do značné míry mimo naši kontrolu. Uvědomované vzorce přepsat (zpracovat) lze. Ale odevzdat se "něčemu"? To už mi přijde jako volba.

áno spomínam si na to a áno je to dôležité, veľmi

matky synovia majetky hmmmm ..............
človek vždy pozná len útržky ľudských príbehov no a niekedy je tak že za tým všetkým sú manželky tých synov ich priania a tlaky no a velmi často je tak že rodina má svoju trinástu komnatu, o ktorej sa verejne nehovorí a celý ten prepletenec vzťahov môže siahať hlboko do minulosti do generácií dozadu a je stále ťažšie a ťažšie ho rozmotať

a tak zostáva bolesť z nepochopenia alebo aj pochopenia no neschopnosti odpúšťať a človeku ubúda síl nie len fyzicky máš pravdu a vnúčatá čo sú toho svedkami tieto veci ponesú ďalej a na to by mali ľudia myslieť a nie na seba, vyliečiť rodinu - odpustením

je taký filmový príbeh s miluškou vášaryovou si mi ho pripomenula jeho posolstvo jak zmieňuješ mediálne známe osobnosti https://www.youtube.com/watch?v=3BaWGVaslcQ a je to iba jeden príbeh z mnohých a mnohých ........

prajem peknú nedeľu
-FLOWER-

Ja som niečo podobné videla viackrát.
Moja mamka mala susedu, ktorá má dvoch synov. Rozviedla sa kvôli mužovmu alkoholizmu a ostala s tými synmi sama. Tiež nebol medzi chlapcami veľký vekový rozdiel, zažili v rodine to isté.
Napriek tomu z jedného vyrástol nezodpovedný človek, ktorý sa pustil v otcových stopách, príživníčil, dokonca matku bil.
Ten druhý chlapec žil s matkou, pracoval, pomáhal finančne s bytom, matke pomáhal aj doma s domácimi prácami.
Čo bolo ale na tom celom najzvláštnejšie, matka nadržiavala tomu problémovému. Stále ho ospravedlňovala, dávala mu peniaze a ten chlapec, ktorý jej bol skutočne oporou, ten jej bol ľahostajný, dokonca akoby ním až opovrhovala.
Takže niekedy sú vzťahy úplne podivné, nepochopitelné podľa bežných pravidiel.
Čo píšeš o vašej mame, tak by ma zaujímalo, či to vaše odlišné vnímanie aj nejako vidieť cez postavenie luny u teba a tvojej sestry. Pozerala si sa niekedy na to cez tie luny? :)

Ja ti veľmi dobre rozumiem. To, čo opisuješ ako masku, po stáročia vybudovanú personu, to je vidieť veľmi často.
Hoci aj na pieskovisku, kde tie úžasné matky dokážu brániť práva svojho potomka až s nenávisťou voči inému dieťaťu.
Tá vybudovaná persona je často tak silná aj v manželstve. Je to spoločenská predstava, ktorá musí byť napĺňaná, aby sa ten človek cítil dobrým, mal pocit sebahodnoty.
Je to stotožnenie sa s obrazom a strata seba samého.

Jinými slovy, ale krásně vyjádřeno. :) -FLOWER-

Niekedy mi napadne, čo by sa asi stalo, keby táto kolektívna maska jedného dňa padla.
Koľko ľudí by ostalo bezradne stáť na mieste, nevediac kto vlastne sú.
Mala som kolegyňu, pre ktorú bolo heslo "Keď to takto robí väčšina, tak je to správne." smerovníkom pre všetko.
Čokoľvek potrebovala mať schválené tým, že sa o tom píše v časopisoch, takto to vypadá v seriáloch, takto sa to doma naučila od svojej matky a podobne.
No každopádne, keby nastal nejaký kolektívny výmaz vybudovaných spoločenských steraotypov a rituálov, tak by sa diali veci. :)

Žena, naplnená službou (materstvom) bude sa s láskou starať o akékoľvek dieťa, píšeš.
Ak by nastala situácia, že bude v ohrození jej dieťa a pritom rovnako aj dieťa iné, ktoré by išla zachraňovať a ochraňovať, ak by si musela vybrať jedno z nich?
Rovnako naplnená službou (materstvom) sa môže odzrkadliť aj vzťahovo k partnerom, možno aj výrazne mladším. Záleží od toho, nakoľko ona je uvedomená. V súčastnosti sa tieto vzťahy vytvárajú pomerne často.
Je to len iný pohľad, nič iné.

Jenom mi vadí ti staří osamělí, často dětmi ožebračení lidé.

Jaká to očekávání? -ROLL-

:)....jak jsem měla možnost (a nejen na netu) poznat, tak stoprocentně jsi .....dobrá máma...;)

To jistě můžeš.....nesouhlasit a mít jiný názor....každý vycházíme ze svých osobních zkušeností....v životě se mi to mnohokrát potvrdilo, že je to pravda s tím sklízením (to je přece zákon karmy -CONFUSED-). Takže já zase nesouhlasím s tebou, že to neplatí...:D

No a o těch kolečkách...ano, myslím si, že je v nich krásně vidět, to jak vnímáme své rodiče.... když uvedu svůj příklad - matka Lvice, Luna v Raku, jenže má Slunko konjunkce Pluto v přesné jednostupňové opozici na mé Slunko s Marsem.....(moje Luna v Blížovi je sice na IC, ale ve volnějším kvádru na Saturn....... "studený odchov" a matku jsem vnímala hlavně jako zaujatou "generálku", která nedokázala lásku spravedlivě rozdělit mezi své 3 děti....).
Má protěžovaná sestra Býčice má Lunu ve Štíru a naše společná sestra Váha ji má ve Vodnáři (což je opět vzdušná Luna, takže si myslím, že matku vnímala podobně jako já.....(málo vřelou....).