Astrológia a horoskopy -
Silne matky a ich opak...
Su matky, ktore aj napriek nepriaznivym (dlhodobym) okolnostiam, neprajnemu okoliu ci neprajnej blizkej rodiny zostavaju silne, milujuce a su tu vzdy pre svoje deti a manzela... Su casto obetave pre svoju rodinu, robia mozne aj nemozne, aj ked prave mozno vtedy nie su najstastnejsie...
Su matky, ktore ako keby ziadne deti a maznela nemali... Casto sa nestaraju o svoje deti, dokazu byt voci nim neprajne, dokonca aj casto zavidia svojim detom... Ich deti sa ziadnej pomocnej ruky nedockaju a ani len uprimneho laskaveho objatia, ci bozku... Podobne zachadzanie je aj s manzelom..
Pod jeden aj druhy typ matky si kazdy moze dosadit to svoje, ja som to napisala len v skratke...
Velmi by ma zaujimalo, ze ci sa jedna len o nejaky pud, ci to je charakterom, alebo ci by sa to dalo nejak astrologicky "podchytit" a vysvetlit...
Druhý uvedený případ nenazývám matkou, ale hyenismem. Kupodivu nemá tak daleko k prvnímu případu. Také žijí na úkor druhých.
Pak jsou matky, které zachovávají zdravou rovnováhu. Jsou tu, když je třeba, ale nezapomínají žít svůj život. -HEART-
Astrologicky Luna, ale také její interakce s dítětem. Zda jsou citové potřeby kompatibilní.
Tudíž bych asi za sebe nesnižoval "oběť navzdory vlastnímu štěstí" do pozice naučené masky.
Jsou věci mezi nebem a zemí..kterým mnohdy doopravdy nerozumíme.
Matka-žena - vždy bohyně, způsob jejího projevu vůči nám (což jediné lze snad z vlastního úhlu pohledu hodnotit) je dán stupněm naklonění/nenaklonění si příslušných regionů.
Dá se říci že je vnímání matky přímo dáno našimi osobními postoji k oněm duševním regionům. V negativním smyslu komplikace často se vlekoucí z inkarnace do inkarnace bez vyhlídky na zlepšení v případě postoje pasivního. Planetární konstelace pak jen dokreslují celkový obraz prožívání jedince.
predsa keď sa matka "obetuje" svojou starostlivosťou o deti - toto predsa nie je maska. Jednoducho o dieťa sa treba postarať - a kto iný to urobí, respektíve kto iný by to mal urobiť, ak nie matka? No ja by som nikdy nedovolila (ak by som bola zdravá), aby sa o moje deti staral niekto iný - a ani som to nikdy nepovažovala za obeť, ale vždy som to považovala za samozrejmú a úplne prirodzenú vec.
Sem tam se nám v životě podaří něco ze zkušeností zaintegrovat do vědomého bytí.
Obecně lze říci že se jedná spíše o drobnosti. Pobyt na zemi je především zkušenostní smyslová záležitost. Vědomé žití je psychologický faktor který nás transformuje mimo pouze smyslovou oblast prožívání. Čím více přesouváme těžiště svého bytí do vědomé úrovně tím méně nás impulsy ze (smyslového) světa ovlivňují v našem rozhodování.
Vědomá úroveň souvisí přímoúměrně se svobodnou vůlí neboť jsou to quasi synonyma.
Myslím, že to tak není. Normální je svoje děti milovat, vkládat do nich tedy svou lásku. Takovou a tak, jak to umíme. Pak děti vychováváme, ať chceme, či nechceme... Vyrostou, stojí na svých vlastních nohách, žijí své životy, plné úskalí, na které jsme je nepřipravili, ani nemohli připravit a zaujímají postoje, které nás mohou velice překvapit. Najednou koukáme, jak se změnil hodnotový žebříček, který v rodině panoval...
Podíl výchovy na "tvorbě" osobnosti jsme tu už řešili, těch 20%?? Nevím přesně. Pak geny, nejsou to přece jen geny naše.
Když jsem byla ve věku Vodnářky, o tvém ani nemluvíc, byla bych to její tvrzení podepsala. Pak jsem si prošlo naprosto nečekaným prů erem v rodině a začala se zajímat o "odložené matky": našla jsem jich až příliš, za které bych se vsadila, že si zlý bumerang nezasloužily. Nejpatrnější to bylo u těch nejobětavějších.
I když se naše "situace" pozvolna mění k lepšímu, jsem naprosto přesvědčena, že v rodině ono sklízíš, co jsi zasel, rozhodně neplatí. (Ono to neplatí ni jinde).