Světlo a stín

hlavní je asi když si člověk sám se sebou rozumí.

Zajímavý film.

Přišlo mi, že spíš než o dobré a špatné stránky jde o špatné či dobré využívání sil.

Moc se mi líbil začátek a konec. Ten rituál iniciace. Jakoby v každém z nás dřímaly síly, které mohou jít naprosto proti kořenům, ale současně nás mohou popostrčit k našemu skutečnému já. Jsou to naše nevysvětlitelné přání, intuice, instinkty.
Pokud si představíme draka jako naše nejvnitřnější nitro, síly, vnímání, ty ukážeme jen někomu, natož nechat dotknout se jich. Někdy ani sami sobě. Stejně tak naši nevinnost a lásku věnujeme-obětujeme jen někomu, pokud přemůžeme strach. Ty dvě substance jsou spolu krásně spojeny.

Myslím, že není potřeba krotit zvíře, ale přijmout, pochopit je. Že není potřeba pochopit lásku, ale prožít ji.

Jestli na to má vliv způsob života? Asi ano, výrazně. Symbolicky bych řekla že právě zlo je jistou formou iniciace a abychom se dostali až na dno toho nevysvětlitelného, potřebujeme izolaci. Ale na to skutečně důležité přijdeme stejně až poté co jsme s tím konfrontováni v kontaktu s minulostí a budoucností, okolím.

Otázka zla v člověku je asi odpovědí na vlastní vnitřní nejistoty.

Láska vyžaduje asi mnoho odvahy.

Jsem ohromená, děkuji. -FLOWER--BOW--FLOWER-

a asi bychom neměli jíst příliš mnoho hrachu. -ROLL-

Pokud máš v cajchu zažívání, nevidím v tom problém -PUH-

opravdu?

Mne tie Tvoje puzzle vôbec nezapadajú.
Slobodnú vôľu dávaš zarovno s fatalizmom a ako Ťa poznám, tak tvrdíš, že slobodnú vôľu má každý človek a zároveň tu píšeš, že slobodná vôľa je v súlade s bohom.
A potom je svojvôľa, čiže ego a ego má teda tiež každý človek.
Plus ten bonus v podobe ovocia spoznania....potom, niekedy neskôr, keď bude výsledok.
Som z toho jeleň -ROLL-

Jeleňovi pivo nelej. :)
No. Ja som aj premýšľala, či mám niečo odpovedať Boshovi, ale napokon som si povedala, že ak som dostala otázku, aspoň sa pokúsim o odpoveď.
Viem, že je to nezrozumitelné, alebo sa to dá vyložiť po svojom.
Tak mi ale ako správnej rybe prišiel do mysle obraz a spomienka na maličkú knihu a starca Santiaga (E.Hemingway - Starec a more )
Pomôžem si teda obrazom. Ja ako jednotlivec, malý človek s egom plávam na obrovskom oceáne, ktorý z môjho pohľadu ukazuje hladinu, raz pokojnú raz rozbúrenú, nevidno v tom nijaký poriadok ani zákonitosti. Pod touto hladinou sú však takmer nemenné a stále morské prúdy, ktoré touto obrovskou masou hýbu reálne.
Dajme tomu, že tieto morské prúdy sú nadosobná sila, ktorú veriaci nazývajú Bohom, psychológovia kolektívnym nevedomím a ateisti náhodou.
Táto sila sa ešte dá pomenovať aj fatálnym osudom, predurčením. Je mnoho ľudí, možno väčšina, ktorý pracujú s pojmom slobodná vôľa v predstave, že oni majú nejakú skutočnú moc sami o sebe. Aj vtedy keď si tejto neosobnej sily nie sú vedomí, alebo ju v nabubrelosti svojho ega pokladajú za nedôležitú. Majú pocit, že stačí dostatok vôle a túžby a toto ich dovedie k cieľu, len vlastnými silami. To je svojvôľa.
Takže máme tri možnosti. Čistý fatalista sa uloží na dno svojej lodičky a nerobí nič, len čaká kam ho morské prúdy odnesú. Človek, ktorý si zamieňa slobodnú vôľu so svojvôľou, sa posadí do svojej lodičky a vydá sa na more s myšlienkou, že je to on, kto more ovláda.
A potom je tu ešte jedna možnosť. Byť si vedomý tejto sily, pokúsiť sa s touto neosobnou silou spojiť, počúvať ju. Spojiť znamená, že aj táto sila počúva človeka, že nastáva interakcia- spolupráca. Človek sám chce pracovať s touto silou a ona s s ním.
...Santiago bol starec, ktorý sa vydal na more uloviť veľkú rybu. Zaumienil si to a veľmi chcel. Morský prúd uchopil jeho lodičku, ale on si to nevšímal, mal pred sebou iba vidinu svojej túžby a chcenia.
Napokon tú rybu ulovil, ale už bol na pokraji síl, vyčerpaný a bez zásob. Uviazal rybu na bok loďky, viac nedokázal. Takmer tam umrel stratený v mori.
Ale jeho loďky sa opäť chopil morský prúd a bezpečne ju doviedol na breh.
Jeho rybu na boku lode objedli iné ryby a keď dorazil na breh, bola z nej len kostra.
Takže takto nejako :)

Človek, ktorý si zamieňa slobodnú vôľu so svojvôľou, sa posadí do svojej lodičky a vydá sa na more s myšlienkou, že je to on, kto more ovláda.

Myslím si že takové ambice ovládat moře nemá člověk ani tehdy když se zove svévolníkem. Může mít ale dostatek sebedůvěry ve vlastní síly a v to že dokáže vládnout veslům tak aby zdárně dojel na břeh. To je stále svévolnictví?
Třeba jako odyseus.
Odvážným chrabrým a sebevědomým bohové přejí aniž by je žádali o radu či vedení.
Naopak mi přijde z toho tvého výkladu že nechat se vést bohem znamená splynout s davem. Totiž s proudem. Nevyčnívat.
Ale co když Bůh je ego,(slunce) a stvořil člověka k obrazu svému, a toto ego je naše hlavní hnací síla?
Ze starce a moře mám zcela jiné poučení. Pro mně je to příběh hada který chtěl pojmout příliš velkého králíka. Nenasytnost.

To mi připomnělo film Kon - Tiki. Je to o mořeplavci, který byl hluboce přesvědčen, že Polynésie byla osidlována již před Kolumbem z Jižní Ameriky. Vycházel ze studií starých kultur-tedy toho, co bylo dokázáno a čemu věřil a ze studia mořských proudů-nějakých zákonitostí přírody. Dokázal celou svou teorii plavbou na voru z balsového dřeva z pobřeží Jižní Ameriky až do Polynésie bez použití moderní techniky. Cestu provázela řada dramatických situací, nikoli co se týče technických záležitostí, ale především co se týče pochybností a ztráty víry, jak členů posádky, tak jeho samotného. Celý příběh končí samozřejmě happyendem.

Já si svobodnou vůli představuju jako možnost rozhodnout se pro kteroukoliv z těch tří variant. To znamená i možnost odklonit se od sama sebe, od Boha, od života, od lidí, atd. To co vysvětluješ ty vnímám spíš jako schopnost sjíždět vlny a držet se proudů, které už tu byly přede mnou a mohu se s nimi buď spojit nebo je využít, rozumět jim a naučit se odhadovat kam směřují. Je to vlastně vysoce rozvinutý smysl pro vcítění se a přizpůsobení se, maximální zrychlení reakcí až do "animovaného filmu" kde se člověk vlije do proudu života jako když se dvě vlákna spojí do šroubovice. To ale předpokládá, že se s tím proudem člověk chce ztotožnit. Pak už bych to asi nenazývala svobodnou vůlí. Ani nevím, jestli bych to pak vůbec nazývala vůlí.

Slovo absolutní je absolutní.-ROLL-

To ale předpokládá, že se s tím proudem člověk chce ztotožnit. Pak už bych to asi nenazývala svobodnou vůlí. Ani nevím, jestli bych to pak vůbec nazývala vůlí.


Je to slobodná vôľa pretože tomu predchádza vlastné chcenie, rozhodnutie sa.
A toto jediné spôsobuje, že sa dejú veci akoby zázračne, spúšťajú sa nevídané synchronicity a podobne.
S prúdom sa stotožňuje aj totálny fatalista, ale úplne inak. :)

Ešte jedno prirovnanie. Ja a nadosobná sila. Ja fatalista sa vzdávam svojich vlastných síl a nechám sa niesť. Ja svojvôľne ego sa sile postavím ako seberovnému a chcem sa biť.
Ja slobodná vôľa sa dotýkam s pokorou a úctou, objímam a spájam sa.

No a má teda slobodnú vôľu podľa Teba každý človek?

Inak fatalizmus nie je ležať v lodičke a nič nerobiť :)

Dokud dokážu sama sebe nazvat jako pokornou a uctivou, pak tam cítím stále špetku ega a objímat, uctívat, spojovat se znamená pouze dát něčemu souhlas, co jsem uznala předem za ideální.
Na druhou stranu chápu, že pokud si chceme popovídat, slova tomu musí dát nějaký tvar. A já se v tom rýpu trošičku víc než je zdrávo.

Ne, že bych nerozuměla tomu rozdělení. Fatalista z toho vychází jako submisivní jedinec, svévolný jako dominant/bojovník a ten třetí jako rovnocenný partner?? ačkoli ta pokora a úcta je spíš něco napůl mezi submisivitou a pocitem, že se mohu kreativně účastnit.

Přesto každý do svého vztahu k okolí vstupuje svobodnou vůlí. A možná dokáže na základě stejně svobodné vůle zaměnit jednotlivé role. V jakém směru se tak děje častěji, zda-li vůbec, toť otázkou.

Rozprávku som si pozrela hned ako na nu dala Kadisthu link. Doposial som len citala tuto diskusiu, ktora ma mimochodom dost zaujala.
Tvoja odpoved sa mi paci. :)...pekne si to napisala-THUMBSUP-
Ano...instinkt, intuicia. Velakrat som sa pocas zivota s tymto stretla...sprevadzaju ma. Som Rak so srdcom Skorpiona a vodne znamenia vedia vycitit:)

A toto je nadhera:
"Myslím, že není potřeba krotit zvíře, ale přijmout, pochopit je. Že není potřeba pochopit lásku, ale prožít ji."-FLOWER-

"Myslím, že není potřeba krotit zvíře, ale přijmout, pochopit je. Že není potřeba pochopit lásku, ale prožít ji."




Dievčiny v lodičkách vydesene čakajú a potom zazrú blížiaceho sa netvora, len tento blízky obraz a blízkosť hrôzy ich vydá na cestu šialenstva.
Dotyk netvora, jeho priame spoznanie odnáša devu do spárov smrti.

Komu sa podarí tohto netvora ozaj prijať, ten zároveň splynie v láske. Je niekto taký?

Zoofil?-ROLL-

Písala som to už dnes v diskusii "narcizmus"...je sakramentský rozdiel v napísanom a povedanom slove-LOL-...každý si v tom nájdeme presne to čo chceme nájsť:)

Úcta a pokora ako uznanie veľkosti celistvosti proti malosti jednotlivosti. Čo je celistvé, je zložené z jednotlivostí, miliárd malých "ja". Mne je teda jasné, že na to celistvé vo svojom malom "ja" nemám, tak cítim úctu a pokoru. Nemyslím, že je v tom submisivita a asi by som to ani takto nedelila. Vidím v tom aj rovnocennosť, pretože moje malé"ja" by celistvosti chýbalo, nebola by dokonale celistvá. :D

Mne tie Tvoje puzzle vôbec nezapadajú.
Slobodnú vôľu dávaš zarovno s fatalizmom a ako Ťa poznám, tak tvrdíš, že slobodnú vôľu má každý človek a zároveň tu píšeš, že slobodná vôľa je v súlade s bohom.
A potom je svojvôľa, čiže ego a ego má teda tiež každý človek.
Plus ten bonus v podobe ovocia spoznania....potom, niekedy neskôr, keď bude výsledok.



Člověk, který se dívá na jiného z více úhlů pohledu současně, nenachází v tom, co jsi napsala, žádný rozpor. Takový stav přináší poznání, že člověk je toto vše a ještě mnohem víc. Pak se může stát, že drží v ruce ( pomyslně ) poslední dílek skládačky a on se rozpadne na velké množství dalších dílků .. příležitost začít znova, ale již z jiného místa. Přichází pokora a úcta - nikdy nemůžeme složit skládačku do konce.

Logika zde nic nezmůže, neboť nelze dokazovat něco něčím. Dá se to "jen" prožít -FLOWER-