Ľudská duša -
Karma
Vo vedľajšej téme to bolo načaté, ale ako bolo spomenuté, do tej témy to nepatrí, bola založená z iného dôvodu.
Niekedy je utrpenie tak veľké, tá absurdnosť krutosti života tak neúnosná, že sa človek nevládze ani prizerať. Tým "slovom" si jednoducho pomôže, uľaví, spláchne to.
Karmu nevnímam ako trest, ale ako nutnosť, nevyhnutnosť osudu. A áno, tiež si ňou niekedy prvoplánovo pomáham, vysvetľujem si ňou veci nevysvetliteľné, nepochopiteľné, absurdné, ukrutné, bolestivé, nespravodlivé... S naivitou;) sa niekedy ľahšie žije.
Dobre, že si otvorila novú tému, vedľa to bolo naozaj nepatričné. :)
A to mne práve nejde do hlavy. Neviem si to predstaviť ako úľavu, pomoc, spôsob spláchnutia, či odreagovania...
Nemám problém so slovom karma ako slovom, ktoré v skratke pomenováva princíp akcia rovná sa reakcia a sama ho takto používam vzhľadom k sebe, keď nachádzam príčinné súvislosti vo svojom vlastnom správaní a následkoch, ktoré z neho vyplývajú. Pri sebakultivácii je toto slovo celkom vhodné, občas človek zažíva aj tzv.instantnú karmu. :-)
Vzhľadom na hĺbku a intenzitu ľudskej bolesti toto slovo však považujem za krajne nevhodné. Nie len preto, že z ľudskej krátkozrakosti si vidíme tak na špičku nosa a čo je ďalej si len sebavedome domýšľame. Ale hlavne z dôvodu, že trpiaci človek to posledné, čo by potreboval, je ešte aby sa topil v pocite viny a nelásky.
Spomeniem dva výroky.
"Najlepší žiaci dostávajú najťažšie úlohy" a Ježišov výrok "Tí, ktorí plačú, budú potešení"
Povedať vzhľadom k trpiacej bytosti, je to jeho karma znamená vo volnom preklade, že ja som ten lepší, ten kto posudzuje a vysvetľujem niečo, načo nemám žiadne kompencie.
Toto je môj pohľad, možno príliš zaujatý, neviem. Je to niečo ako rešpekt, či úcta voči trpiacemu. Pretože nesie bremeno, ktoré by som ja možno niesť nedokázala.
Tím jsem neměla na mysli pocity trpících, které to postihlo, ale pocity své vlastní. Stejně tak i citaci z Knihy Jobovy:
13Jednoho dne, když Jobovi synové a dcery jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, 14dorazil k Jobovi posel: „Orali jsme s dobytkem a vedle se pásly oslice,“ řekl, 15„když vtom nás přepadli Sabejci, zvířata ukradli a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
16Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
17Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Chaldejci se ve třech tlupách vrhli na velbloudy, ukradli je a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
18Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Tví synové a dcery právě jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, 19když vtom se od pouště přihnal mohutný vichr a udeřil na ten dům ze všech stran, takže se na ně zřítil. Tvé děti jsou mrtvé. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
20Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se:
21„Nahý jsem vyšel z lůna své matky,
nahý se k ní zas navrátím.
Hospodin dal, Hospodin vzal.
Ať je požehnáno jméno Hospodin!“
Se žalem a bolestí se každý vyrovnává po svém... Truchlení je dlouhý proces, to nikdo nepopírá. Ale stejně jako pomáhá víra v Hospodina, tak může někomu pomoci obsah slova karma, jak ho chápe on sám.
V témě "Prosba o modlitbu" se pravděpodobně některým diskutujícím nezdálo, že ostatní nevyjádřili pouze stupeň svého soucítění, ale pustili se do rozebírání situace... Což ovšem neznamená, že by jejich srdce bylo okoralé...
Ovšem nechápu, jak může někomu pomoci "obsah slova karma" - možná proto, že ho sama nechápu.
Podle mého názoru je karma věcí víry, nikoli racionálního uvažování. Víra je dar, který nebyl každému dán, jistě je s ní život svým způsobem lehčí.
Dostat se k víře rozumově, jak předvádí někteří ve svých knihách, je podle mého soudu nesmysl.
Ide o princíp hľadania viny, zdôvodnenia veľmi často spojené s odsudkom, že ten človek si zato môže sám.
Ale ja dávam na zamyslenie. Čo ak je ten u koho vidíme vinu nevinnejší ako my ostatní, ktorí ho vydávame súdu? Súdu karmy, alebo trestu Božiemu... na pomenovaní nezáleží.
Aj v minulosti boli ľudia, ktorí to mali zábrany nazvať trestom Božím, lebo si to nemysleli a boli citlivejší, je to pestrejšie. Ak nikdy nerozmýšľaš nad tým čo sa deje ostatným ľuďom alebo všeobecne bytostiam, tak spoznávaš život len cez situácie, ktoré sa dejú tebe. Je to niečo podobné ako keby si ignorovala okolie. Ale tým neobhajujem cynizmus, - vtedy je vypnutý cit úplne. Len vravím, že cit a rozum môžu fungovať spoločne a bez toho aby si tým niekomu ubližovala alebo bola bezcitná.
Našlo sa dosť ľudí, čo mu to priali a asi cítili zadosťučinenie, alebo čo. Ja neviem.
Normálna realita. Rozoberať nešťastníka jeho život a skutky vzhľadom na následky, hľadať súvislosti. Podľa mňa je to veľmi bežné.
Ale ze správného pochopení karmy vyplývá přesně totéž, co i ze základů naši současné etiky. Pořád jsme v hloubi duše (vychováním?) křesťané.
O tom souzení a odsuzování jsem se zmínila už v "Citátech", tam se to týkalo ega.
Na fóru by se ale neměly soudit osoby, ať už je jejich názor jakýkoli. Mělo by se slušně a v klidu o názoru diskutovat.