Zelená tvář

Hahaha :) ja som za -YES-

Suhlasim :) normalne si mi zobrala niektore vety z jazyka (alebo pismena z prstov?) Je to urcite vystrihnute z kontextu.

Laska stoji na prvom mieste to urcite. No clovek potrebuje aj urcite poznanie a porozumenie na to, aby chapal jej podstatu. Tym myslim bezpodmienecnu lasku ako harmonizujuci princip univerza.
Taky primitivny priklad - clovek, ktory si mysli, ze citi lasku k niekomu a zaroven je ziarlivy. Mozme hovorit o laske? Alebo je to ciastocna chamtivost - mat druheho cloveka len pre seba? S urcitym poznanim vsak clovek moze odhodit, tento mejetnicky sklon a dostat sa tak na vyssiu uroven.

"Only Knowledge can take you there. Knowledge can bring two people from opposite ends of the world together for a greater purpose. That is the power of the Great Love. And the Great Love is what the world needs now.”

Ahoj, pokud seš na duchovní cestě, je jedno na jaké, je ta správna pro tebe. Myšleno všeobecně. Nesouhlasím z názorem, že duchovní cesta odtrhává tělo od duše. To je problém daného člověka, ktdy knihu napsal a je to jenom jeho duchovní cesta a ne příliš správná pro jiné.. Duchovní život a vyvoj duše má souznit a ladit s tělem.Z každé knihy , kterou přečteš je nutné brát pouze jako informaci,každy jsme originál a každy máme svou duchovní cestru. Některá kniha ti na sve cestě dovede k tomu , aby jsi určité poznání nemusel než k němu dojdeš, aby trvalo několik let, měsíců atd. Co se ega tyka, neodsuzuji nikoho. Někdo ho prostě k životu potřebuje, hodně duchovně vyspělí ho s láskou odevzdají. Podstata celého problému ega je ta, aby nepřehlušilo informace s duše a máme každy svobodnou vůli jak s ním naložíme.

nie žena ale dieťa.. rozumieme? :P
ja totiž nemám 60.. ty áno? asi keď ten svoj "humor" tak silíš..

no.. ale aby som bol spravodlivý vysvetlím - akékolvek náuky založené na exkluzivite, zasvatencoch, vyvolených, duchovných majstroch, zakladajú paradoxne hrierarchiu..

zvlášť človek s nespracovaným vodnárskym pnutím trpí často nevedomky touto tendenciou.. dištancovanie sa od "sveta", spoločnosti a ich reálii vedie opäť paradoxne k síce prístupu ako k sebe ako individualite ale nie k iným, k mysleneniu v rámci spoločenských, náboženských či filozofických priehrad.. ide o problém fixnosti.. streleckému egalitaristickému ponímaniu slobody by sa také niečo nestalo..

vodnár zažíva pannu v VIII. dome, v dome preniknutia, smrti a nového zrodu.. ani Vám nemusím nič robiť a štípem :P tak pozor na to :D


ak sa spomínal blíženecký Tolle apelujúci na oslobodzujúce Tu a Teraz, spomeniem k čomu mám zas lepší prístup ja a keďže som rovnostár prezradím Vám to velikánske tajomstvo hehehe..

obyčajnosť..
mágia každodennosti a okamihu je jediná..
v podstate nejde o to čo robíme ale ako.. mystické stavy nemusíme zažiť iba pri poriadnom orgáči, v budhistickom chráme, pri poriadnej šlehe.. stav harmónie a spojenia možme zažiť aj pri umívaní riadu..
zmenené stavy vedomia, hraničné zážitky, poznanie mudrcov ak
ľudí neposunú k radosti z čohokoľvek čo budú robiť, tak sú k ničomu..
taká je moja viera i skúsenosť..

ano, ale prispustas, ze posudzujes zo svojho, zase subjektivneho pohladu.
Co robime vsetci.Aj ten ujo, pan na obrazku.
A aj to, ze prave tebe imponuje prave silou svojej vole.
Pamatam si, ze raz, ked som sa citila velmi mizerne,
viem, ze to bolo na mne vidiet, lebo som mala slzy v ociach:)
mi jedna nahodna zena, s ktorou som sa stretla
v knihkupectve povedala, ze musim udrziavat svojho ducha vysoko,
( you have to keep your spirit high toto doslova) a to ma skoro rozplakalo,
ale ja sa viem ovladat, vacsinou a niekedy, niekedy menej,
pretoze patrim k ludom, co su vytrvalci, aj v sporte som mala
rada vytrvalost a aj mam, a aj geneticky, cervene vlakna mi ocividne
prevazuju. Keby tak vedela, aka je moja cesta tazka a komplikovana,
a prave to, ze si vzdy vyberiem tu tazsiu cestu, pripustam vsak,
ze vo svojej dolezitosti to takto citim, lebo neviem ako to citi niekto iny, takze
mam tendencie pripisovat subjektivnu dolezitost svojim pocitom, a viem,ze sa stale
ocitam v situacii, ked tu dolezitost musim odlozit.
Ale v ramci uspokojenia jogurtovych fajnsmekrov, ako aj opicich kralov, ano, ano viem je to smiesne,
a trapne
a asi sa aj nudim, musim dopisat, ze aj diskusia moze byt metaforicky ponimana ako cesta
a ano poznanie moze osvietit tmu, aj ked stratit celu vahu svojej osobnej dolezitosti,
aby clovek mohol vzlietnut ci premenit sa na svetlo( ktore vlastne hmotnost nema)
je ohromne tazke, co povies?

-THUMBSUP-posledna je nadej, pekne tulinka-FLOWER-

viem, my dvaja sme sa uz pochytili, len si mal iny nick, rozmyslala som na tym, ci si to ty, myslim, ze bola to tiez egalitarska ideologia, no zaroven nehovorim nic odlisne od teba, a riad umyvam, zatial sice bez orgasmistickych zazitkov, ale vola je vola:)))

ále kedže..debatujeme.. ;)

ale ved o com ty pises, tak to sa v tych naukach uci...su to vacsinou prve stupne k vyssiemu poznaniu...ci uz v joge, mystike, hermetike, budhizme, tak vsade tam sa zacina od radosti zo zivota, pocitu stastia z malickosti, veselosti, vitality, priania dobra vsetkym bytostiam a podobne...a ta hierarchia nefunguje ako v beznom zivote...titul "majster" alebo "zasvetenec" sa nikde neprideluje (ovsem ak si ten titul neda ten "zasvetenec" sam:D). to oslovenie ziska proste clovek, ktory napriklad aj umyvanie riadu dokaze prezivat ako keby bol v hlbokej meditacii niekde v himalajskej jaskyni-PUH-

Ludmilko napsala jsem,že jsou v textu i věci se kterými souhlasím,například:| "Nemám právo ti radit. Je prospěšnější utrhnout hořký plod na stromě podle tvého vlastního rozhodnutí, než vidět, jak na stromě visí plod sladký, k jehož utržení ti radí jiný.:| Což bezpochyby pokládám za správné-máme svobodnou vůli a tu máme používat ,na duchovní cestě nás vede nejlépe osobní zkušenost a intuice,pokud vnímáme názor druhého člověka,jeho zkušenosti a moudrost tak,že souzní s naší intuicí,je jistě dobré přijmout ho.A tato věta je podle mne velmi moudrá.Pokud čtu,ale dál -| "Ale nečiň jako mnozí, kteří vědí, že stojí psáno: Zkoumejte vše a ponechte si jen nejlepší. Je nutné jít, nic nezkoumat a podržet první věc, na kterou narazíme."| Působí na mne souvislosti dost rozporuplně,téměř jako manipulace a mám pocit,že v podobném duchu je veden celý článek,který má ukazovat duchovní cestu.A pro jistotu nám ukáže také to,jak dopadne ten,který touto cestou nepůjde
|"Všichni, kdož považují zemi za vězení, všichni zbožní lidé, kteří vzývají vysvobození, vyvolávají, aniž si to uvědomují, svět přízraků. Čiň také tak, ale vědomě.
Existuje však pro ty, kdož tak činí neuvědoměle, nějaká neviditelná ruka, která by je mohla vytáhnout z bažiny, do níž zapadají? Já tomu nevěřím. Jen na tobě záleží volba cesty. Buď naše, nebo jejich. Musíš jednat podle své vlastní vůle."|:D
Mám ráda metafory,ale pokud v souvislosti s tímto textem je psáno|" Lidé, kteří tě obklopují, se stanou přízraky. Všichni, které si miloval, budou náhle larvami "|je těžké vnímat pouhou souvislost se zranitelností .Na duchovní cestu se člověk většinou- ne vždy dostane nějakým utrpením,snad ve chvíli bolesti nám podá Bůh ruku,abychom vnímali jeho lásku - možná je slovo láska zprofanované,člověk ho často používá tam kde prosazuje své sobecké cíle.Láska není závislost,ani nevede k závislosti a to ani v lidském životě,naopak.Kdo opravdu miluje nechá odejít.Dá druhým svobodu i v rozhodování.Je to nejsilnější energie.Je to ta neviditelná ruka o které se v textu pochybuje.Kdysi mne zaujala věta v jedné básni- Tak jako ruka podávaná,tomu co v zmar se propadá,toť je náš cíl,toť naše brána,v zítřek,jež sama záhada.A právě takovou "ruku" nám Energie podá ,když ji potřebujeme - dá nám lásku,naději a sílu jít dál.
Je na nás jen to,zda ji dokážeme přijmout.

Když jsme psaly o básnících je krásná báseń od Eliota-možná jsem Ti ji už psala,ale k tomuto tématu se domnívám hodí .

Little Gidding
Co nazýváme začátkem je často konec a ukončit to značí začít.
Konec je tam kde začínáme.
Každá věta a výrok,jenž je správný -kde je každé slovo vhodné na svém místě,aby pomáhalo ostatním,to slovo ani ostýchavé ani okázalé,hladký styk starého a nového a běžné slovo bez vulgárnosti,formální slovo přesné bez pedantství a všechna spolu v družném tanci-je každá věta ,každý výrok konec a začátek a každá báseň epitaf.
A každý počin je krokem ke špalku,k hranici,do mořského jícnu anebo k náhrobku už nečitelnému.Tam začínáme:
Umíráme s umírajícími:
Hle odcházejí a my jdeme s nimi.
Rodíme se s mrtvými:
Hle vracejí se, vedouce nás s sebou......
.....................................
S vábením této lásky
s hlasem toho volání
neustaneme ve zkoumání
a až všechno přezkoumáme
dospějeme tam,kde jsme začali
a poprvé poznáme to místo.
Neznámou bránou v paměti
kdy poslední kout země jenž zbývá objevit
je onen,jenž byl na počátku:
U pramene řeky hlas ukrytého vodopádu
A děti hrající si pod jabloní
neznámé,protože je nehledáme,
ale sotva zaslechnutelné v tichu
uprostřed dvojí mořské vlny.
Teď rychle tady teď vždy
Stav dokonalé prostoty
jemuž je třeba obětovat cokoli a vše bude dobré
Vše bude po všech stránkách dobré,
až se jazyky ohně složí do dovršeného svazku ohně.
A oheń s růží v jedno splynou

Samozrejme, že to pripúšťam, však som človek:) A z akého pohľadu by som mala posudzovať? Z objektívneho hľadiska môže súdiť jedine Pán Boh. Každý z nás niečo zažil, niečo poskúšal, vyviedol, niekam dospel, veď o tom hovoríme a zdá sa, že aj autor v globále hovorí práve to, aby sa každý rozhodoval podľa seba, aby nepredbiehal svoju cestu, neradí nič konkrétne. Všetci sme subjektívni...

Je obdivuhodná, tvoja vytrvalosť, sama sa ňou veľmi nemôžem hrdiť, bohužiaľ. Občas niečo začnem, keď ma to prestane baviť - nedokončím. Ale zas vytrvalosť a vôľa nie je asi to isté, lebo schopnosť tešiť z maličkostí mám. Aj keď som smutná, tak si často predstavím niečo smiešne, alebo si pustím hudbu, ktorá ma robí veselou a šťastnou.
Či je dobré pripúšťať dôležitosť svojim pocitom, to veľmi nemôžem hodnotiť, mne sa teda pomerne často stáva, že dám na iných a potom padám na hubu. O to viac poučení sa mi z tých odrenín dostalo, že rozhodovať sa človeka má sám za seba. Asi skôr dávam dôležitosť niektorým presvedčeniam, ktoré mali v mojom živote racionálne opodstatnenie, ktoré sa mi proste osvedčili. Keď som citovo zangažovaná, nastáva u mňa zmätok, chaos, vtedy si pýtam najviac rád, som najovplyvniteľnejšia. Oproti mojim racionálnym pochodom sa vtedy správam neohrabane ako medveď, tak je to možno aj dobre. Ale možno by som prijala kúsok tej dôležitosti, ktorú prikladáš citom, možno by som menej chýb urobila, neviem vlastne, prečo by si ju chcela odovzdať (ale ak sa rozhodneš, s úctou prijmem :))

Ale vážne, určite môže byť fajn v bezpocitovom a bezmyšlienkovom stave (do ktorého sa tak pohrúžia napr. kláštorní mnísi). V takom stave sa vedomie zúži na minimum, ale ten kúsok vedomia predsalen zaberie presvedčenie (viera v Boha), ktoré má ráz osobnej dôležitosti. Je to menej časté, ale ego sa celé nedá odovzdať, ešte aj duševne či telesne postihnutí majú svoje myslenie a cítenie, určitú úroveň poňatia seba.
Alebo potom môžeme behať polonahí, ako indiáni, nechať sa riadiť intiuíciou a podvedomím :) Ja by som bola za, len to naše napojenie na prapôvodné archetypy je slabšie...

Viidíš, ja som tie vety celkom inak pochopila, ono to je naozaj na subjektívnom vnímaní postavené. Jednu vetu som už vysvetliala v príspevku Vande, ako som ju chápala...
"Všichni, kdož považují zemi za vězení, všichni zbožní lidé, kteří vzývají vysvobození, vyvolávají, aniž si to uvědomují, svět přízraků. Čiň také tak, ale vědomě." Toto je podľa mňa krásna veta, prečo by mali ľudia považovať život na zemi za väzenie? Prečo by mali volať po vyslobodení? Podľa mňa je to také ruhanie sa voči daru života, autor len nabáda, aby žili. Nevnímam tam nič pochmúrne.
Ľudia si často vysvetľujú texty podľa vlastných skúseností, možno v tebe podobné vyjadrenie evokovalo manipulátorstvo, možno si sa s tým už niekde stretla, ale tak ja v tom texte naozaj vnímam len snahu o to, aby ľudia začali žiť život na zemi, aby sa od neho neodvracali.

Áno, to je pravda, to som si vždy myslela, že človek, ktorý miluje, nechá druhého ísť, prenechá mu cestu, pre ktorú sa rozhodol. V podstate som sa vlastne podľa toho riadila.
Čo sa textu týka, nemala som vôbec dojem, že sa v texte pochybuje o pomocnej ruke. Podľa mojej skúsenosti, človek splna žije vtedy, keď je aktívny,keď sa nespolieha na pomoc. Myslím, že ak Pán Boh vie, že v našom vedomí existuje sila a vôľa pomôcť si, ak nám ju dal, nemá nám prečo podávať ruku, ak si môžeme pomôcť sami... Veľa ľudí prepadá pasivite, kalkulatívne neurobí nič, ale prosia Božiu ruku o pomoc. Bežne počúvam, že Boh je rád, keď sa k nemu obraciame, ale nevidím v reálnych skutkoch týchto ľudí žiadnu snahu pomôcť si. Ak v našom vedomí existuje čo i len kúsok možnosti urobiť niečo pre seba, mali by sme tak činiť, žiť a a tešiť sa z toho, že máme nejakú možnosť. Dostali sme mnoho darov, za ktoré by sme mali ďakovať, nemali by sme ich ignorovať.
Celý ten text vnímam skôr v tomto zmysle - používať vôľu, žiť, tešiť sa zo života, svojich možností, preto vravím, že by bolo dobré prečítať si celý text, keďže ho chápeme dosť protichodne. Ja sa napr. hoozne teším zajtra na lyžovačku. Fakt, ako malé dieťa sa teším...

Báseň je krásna, už si ju raz písala, no som rada, že si ju sem dala znova, aspoň si ju vytlačím, ďakujem-FLOWER-

Máš pravdu,život na Zemi je dar a není třeba nikam pospíchat s tím souhlasím i s tím,že je rouháním chtít život opustit,jsme vždy tam,kde být máme a zcela určitě se jednou naše duše od těla oddělí a půjdeme dál.
Tu větu která se Ti líbí znovu okopíruji,protože jí neumím pochopit.
"Všichni, kdož považují zemi za vězení, všichni zbožní lidé, kteří vzývají vysvobození, vyvolávají, aniž si to uvědomují, svět přízraků. - Čiň také tak, ale vědomě."
Tomu nerozumím
V této souvislosti mají tedy lidé vědomě vzývat vysvobození?
Nebo vědomě vyvolávat svět přízraků?
Nebo má nějaký jiný význam,který nechápu,podle toho co vím duchovní cesta je prostě jako dýchání,není třeba nic vzývat,ani vyvolávat.
Naopak mnoho lidí se do světa přízraků dostane právě tím,že podlehne různým návodům,příručkám a otevřou události na které jejich duše není připravena.Pomoc Boha je i v tom,že se tato brána zcela nenásilně otevře v době ,kdy se otevřít má.
Četla jsem celý text a cítím v něm manipulaci.Píšeš :Veľa ľudí prepadá pasivite, kalkulatívne neurobí nič, ale prosia Božiu ruku o pomoc.
To,ale není to co jsem psala.Psala jsem,že na duchovní cestu se lidé často dostanou pokud projdou nějaké utrpení,možná to má souvislost s Křížem, Ježíše.Vnímají Jeho lásku,která jim otevře vhled do pravého domova našich duší.To,je ta pomoc,naděje a bezpečí.Nadhled a zároveń soucítění.
Vnímám v textu na který jsem reagovala mnoho rozporů a takové - kdo nejde s námi,jde proti nám ;)
Setkávám s Energií každý den a není v ní nátlak ani skrytá manipulace,snad právě proto ten článek vnímám jako tíži.

Nevím jak se to stalo,otisklo se mi to dvakrát.-CONFUSED--BYE-

ste to tu rozbalili:))ale mas pravdu, treba brat to co je, co clovek ma a nevytvarat si umelo problemy. Tu vetu, na ktorej sa s Alenkou dohadujete, chapem ako apelovanie na sebauvedomovanie. Autor hovori o tom aby nebol clovek lahkoverny, ze pri duchovnom raste treba byt vysoko ostrazity, lebo sa mozeme stretavat s mnozstvom falosnych obrazov.
A EGO Cyprianus by urcite potvrdil, ze slobodnu volu vlastne ani nemame, mozno sme ju nikdy ani nemali, lebo aj ked sa rozhodneme podla vole vlastnej, tak vzdy prideme tam, kde sme zacali.co nechapes na tom, ze treba odsuvat dolezitost svojho subjektivneho vnimania niekedy? ked ta niekto nastve v praci, tak predpokladam, ze mu nerozbijes vazu o hlavu:)))myslis, ze mame prapovodne archetypy slabsie? nie nemame ich slabsie, su silne ako aj vzdy boli.

dobre, uz sa budem s tebou dohadovat iba pekne;)

To vyjadrenie som pochopila podobne, ako Vanda. Inšpirácia pre ľudí, že majú vedome milovať život. Podľa mňa autor požil slovo vzývať v zmysle zbožňovať, uctievať život ako taký. Tak som to pochopila...Vedome zbožňovať život, nežiť len z nádeje na to, čo bude po smrti, ale veriť silám života.
Veď si to v podstate sama krásne napísala, milovať život tak jednoducho, ako dýchať, žiť svet prízrakov tu a teraz. Nevyvolávať ich pre nejaký budúci život.

Tiež som tento text, ktorý je tu, čítala celý, no Azakim napísal, že ho vyňal z knihy a tú knihu som nečítala. V jej kontexte môže byť význam textu viac objasnený...
Neviem, čítala som to ešte raz, ale naozaj sa mi nezdá manipulatívny. Mať rád život a rozhodovať sa podľa seba, to znamená prijať život vcelku, s bolesťou a trápením, postaviť sa voči životu smelo a odvážne.

Často mi táto odvaha chýbala, keď mám hodnotiť kriticky samu seba. Nie vždy som hľadala možnosti, mnoho ráz som iba zalomila rukami. To by som klamala samu seba, keby som tvrdila niečo iné, a aj to, čo píšem, by bolo mlátenie prázdnej slamy.
Preto je pre mňa ten text inšpiráciou, aj pre mnohých iných ľudí, ktorí sa spoliehajú na neisté šťastie budúcnosti a ktorí pred niektorými situáciami utekajú. Možno ma preto zaujal, je určený práve pre tých, čo zabudli žiť v realite a začali žiť v hlave...Pre snílkov s neptúnom na ascendente, ktorí neurobia nič a doma plačú pod vankúšom:D
Ak si sa tam nenašla, tak si v podstate šťastný človek, lebo to všetko žiješ, Skúsenosti na to určite máš, o tom nepochybujem, ale mnoho ľudí zíde z cesty práve preto, že ich niečo dorazí a začnú sa spoliehať na to, že hádam predsa len raz...
Akurát minule som nad tým uvažovala, keď som cítila pocit bezmocnosti. Veľa starých ľudí, ktorých stretávam, berie antidepresíva, psychotiká. A ani sa im nečudujem. Nie je nič strašnejšie, ako to, keď starý človek bilancuje svoj život a príde na to, že mnoho vecí, ktoré nemal odvahu urobiť, už urobiť nemôže. Musí to byť strašné, uvedomiť si v 80-tke, že čas už nejde vrátiť späť, a mnohé problémy, na ktorých riešenie človek nemal gule, už nevyrieši.
Treba bojovať za svoju vlastnú cestu, aj keď sa zdá niekedy tŕnistá, netreba sa dať odradiť slovami iných, ale treba ísť za svojim šťastím. Tak chápem ten text.

Vidíš, tak mi dve zase každá o svojom, sme sa nepochopili, myslím, čo sa tej dôležitosti subjektívneho vnímania týka...
Ja som to brala skôr z toho kraja, že sa dokážeš rozhodovať prevažne na základe vlastných pocitov. Preto som napísala, že nerozumiem, prečo by si to chcela meniť. Ja sa občas mojich citov zľaknem, najmä ak sú hlbšie, predstavujú pre mňa záväzok - starosť o druhého, puto, od ktorých sa už potom nedá upustiť. Takže často potláčam, alebo som ľahostajná k vlastným pocitom. Alebo počúvam racionálne rady druhých, aby som sa rozhodla bez subjektívneho angažovania. Lebo si myslím, že by to tak malo byť. Poslednou dobou ale zisťujem, že to treba zmeniť a nebáť sa pocitov.
Ale tak rozbíjať vázu o hlavu, to nie, to je jasné, že sčasti treba veci premyslieť a racionálne kultivovať . Ale tiež asi nie cez rady iných :)

Ludmilko,všichni jsme na cestě svých duší a pro nás lidi je jedna z nejdůležitějších věcí pochopit lidi kolem sebe a respektovat jejich víru i jiné vyznání,než je to které právě vyznáváme my.Nezáleží příliš na tom jakou cestou jdeme a v co věříme.Pokud to dává lidem sílu a radost do života je to pro jejich cestu životem v tu chvíli důležité.Nakonec Bůh-je jedno jak tuto Energii nazýváme,je stejná přes všechna náboženství.Nakonec i v každé řeči se slovo maminka řekne trochu jinak,přesto význam zůstává.Stejně jako v nás zůstává silná vazba na rodiče stejně silná vazba existuje mezi naší duší a Energií Univerza.Ani bez jediného z nich bychom nepoznali život,nemohli bychom se narodit,nemohli bychom ani projevovat svůj názor.Většinou v obou případech procházíme rebelií a mnohdy dlouho trvá,než najdeme cestu zpět ke svým kořenům.Někdy i mnoho životů.Ani strom v přírodě nevydrží bez kořenů,ani květina nemohou bez nich žít.Ani my nenajdeme vnitřní mír dokud se nedokážeme zakořenit.Dokud hledáme obracíme se na různé autority,na různé víry a někdy i sekty,možná to tak má být.Je to etapa hledání ve které odhazujeme "staré překonané názory" a hledáme svou cestu.Často se bouříme proti věcem i z bolesti,ve velké bolesti také často můžeme odhodit víru v to,že Bůh je dobrý.Jak by to vše mohl připustit?Mám ráda knihy Paula Coelha,dokáže dát do svých knih vše čím člověk prochází a je k sobě i nám pravdivý.Ví o čem píše a je patrné,že má velmi silné napojení na energii Univerza.V jeho knihách je hluboké vnímání. pokora,úcta i soucítění,myslím,že právě proto se mohl stát roku 1997 zvláštním poradcem Unesco pro projekt Cesta víry.Text o kterém diskutujeme vnímám oproti tomu velice neosobně.Nejspíš byl účel ten,dát lidem sebedůvěru(snad).Autor se opírá o mnoho knih,textů,filozofů.Možná je v tom i úmysl dát textu větší váhu.Například právě citovaný Francouzský filozof Descartes prý reagoval podobně:"je to pravda,protože to řekl Sokrates.V dějinách lidstva jsme se potáceli od jednoho extrému k druhému od toho,že je víra bičem na lidi ,s dogmaty církví až tomu,že je to jen opium chudých.Přesto víra v Boha, v lidských duších přetrvává ať k Němu jdeme jakkoli dlouhou cestou.Pokud dojdeme,najdeme vnitřní klid.Takový jaký nacházejí mnozí staří lidé,říkalo se tomu moudrost stáří,vyrovnanost,laskavost.Pamatuji si když sedávali staří lidé na lavičkách venku,jejich nadhled a moudrost.
Nepotřebovali se hnát za zázraky,které by chtěli dělat,věděli,že prožili svůj život snad i s chybami,ale dovedli se radovat i z toho že svítí sluníčko.Rozhodně nečekali,že Bůh za ně něco bude řešit,věděli ve své moudrosti,že jsme tu,abychom svůj život žili. Pomáhali lidem kolem sebe dokud to bylo v jejich silách,četli nám pohádky.Bylo to zcela přirozené .Víru měli v srdcích. A konali zázraky,ty největší,šířili lásku
Pokud se podívám na tyto věty-
"Pak budeš moci konat zázraky, budeš-li chtít, a nebudeš už nucen jako pokorný otrok čekat, až nějaký krutý falešný bůh se slituje, aby tě zahrnul dary nebo aby ti sťal hlavu. Štěstí dobrého věrného psa, totiž sloužit nějakému pánu, přirozeně už pro tebe nebude existovat - ale buď upřímný sám k sobě: Chtěl bys i teď měnit se svým psem?"
Chápu,že člověk,který prožívá například bolest,podlehne takovému protest songu.A,že to může dát ve chvíli utrpení i
takový ten pocit-já všem ukážu už nebudu pes
I já kdysi řekla větu,že Bůh není,nebo je krutý.Ale Bůh není krutý a nebere nám naši svobodnou vůli.Všechno dobro i zlo je v nás všech a přišli jsme právě proto,abychom našli svou cestu,abychom se naučili neubližovat druhým,ale také,abychom se naučily i přes svou vlastní bolest jít životem dál.A já se přiznám,že obdivuji mnoho lidí,kteří to dokázali a domnívám se,že pod tíhou jejich bolesti by mi puklo srdce.Bůh není krutý,jen do našich činů,právě proto,že máme svobodnou vůli nezasahuje.Pokud nenajdeme cestu ani sami k sobě,nenajdeme ji ani k Němu.
Viděla jsem hodně lidí,kteří právě kvůli různým návodům zapomněli žít- Někdy lidé jak píšeš skutečně sejdou z cesty ,právě proto,že je něco dorazí, některá bolest se téměř nedá přežít.Ale právě naděje,že " hádam predsa len raz.." Je to jediné co člověku zůstane,aby přežít dokázal

Martičko máš pravdu,moudré knihy jsou pomocníci na naší cestě,ale co z nich na sebe necháme působit by mělo souznít s naším srdcem-FLOWER-