Nahoda

Zabývala jsem se náhodilostí hodně let. Myslím, že někdy na to nestačí pochopit jeden život. Ta kauzalita je už v tom, že k daným předpokladům např. nějaké nehody, která má souvztažnost s určitými aktéry vzniká už v minulosti. A tu vrátit nejde. Celý život podle mě zapadá do sebe jako ozubená kolečka velkého orloje. Někomu jsou dány do vínku velké možnosti, ale nezáleží jen na něm, jak je využije, protože je ještě okolí, které může dobře našlápnutý osud a budoucnost pokazit a zcela změnit směr. Uvedu to na příkladu, byť také nerada něco takového rozepisuji, ale jinak to nejde. Vždycky jsem byla tak trochu jasnovidec a měla jsem vizi ještě ve školních letech, že bych mohla zabránit velké nehodě, ale potíž bude v chápání a vysvětlování jiným. Příjde takový kluk do mého života, který k tomu bude mít souvztažnost. Zkrátka druhá polovina mého já. Jen ho budu muset zpracovat tak, aby nás někdo nerozdělil, jinak můj cíl záchrany nedosáhne. Stane se tak za mnoho let, kdy by dotyčný měl být manželem, ovšem mým a ne cizím. Přešla léta a moje známosti to nebyly a pak, nemohla to být náhoda, když jsem takového kluka potkala u nás, když byl na vojně. Ale potíž byla v tom, že bydlel daleko. Okolí nám nepřálo a nakonec, jako ochránce zákona nezachránil vůbec mě. Také nerozuměl tomu, že si odrovnal jediného zachránce lidí, které by zachránit chtěl a to už kvůli prestiži a možné bohaté odměně. Byl moc racionální a nevěřil hlavně nějaké budoucnosti podané mou osobou. Hlavně tomu, proč by ta nehoda měla vzniknout nebo se stát zrovna těm dotyčným. Já jsem hlavně nechtěla říkat podrobnosti, protože byla možnost, že získá data a využije s nějakou jinou. Ale i tak bych nevěřila, že to dokáží. Proto byla asi dána záchrana do rukou mě. Byla jsem čistého srdce a svůj "úkol shůry" brala naprosto vážně. Jeho úkol to byl též. Měl hrát úlohu při sehnání kontaktu. Ale dělal si podle svého, všechno každý prorážel svými názory a svou vůlí, takže nakonec měl manželku jinou a i když jsem se snažila ten kontakt získat i jinak, bylo málo času. Nakonec jsem od záchrany upustila. Stálo mě to mnoho sil, aby se tak nestalo a v minulosti, když jsem si vzpomněla na to, jak lehce má druhá polovina takový úkol opustila. Za mou záchranu by dostal záchranu jinou s odměnou, ale vydal mě všanc nebezpečí a přitom byl varován. Navíc jsem řekla, že i kdyby měli datum nehody pod nosem, tak by nikdy nepřišli na to, co já a ani by jim to nikdo nevysvětlil. Domnívali se totiž, že jim to někdo dá zadarmo nebo, že si se záchranou poradím snad sama. Je to pak náhoda, když se jim syn narodil opravdu v den budoucí havárie i s počtem mrtvých na drese? Myslím si, že jako viníkům, kteří podepsali ortel smrti někomu předem upřednostňováním svého života, kde jim nebezpečí smrti nehrozilo, ukázal osud sám svou lekci. Pro ně by to byla nehoda jako náhoda, nebýt toho, že jsem to řekla již s mnohaletým předstihem.
Bylo to spousta "náhod" dohromady. Rozebrala jsem si to podle východní filozofie a ono to sedí. Doplatili na to nevinní lidé, ale i to může roztočit kola osudu pro viníky. Nikde není psáno, že se jim bude dařit a nedotkne se něco přímo jich
.
Kdysi měla moje máma zlého šéfa. Svou čeládku povolával i k uklízení a praní prádla do svého bytu, kde sedíc v křesle, na každé prosby apod. vykopával pravou nohou v náznaku ať jdou...Po létech mu tuto nohu amputovali. Náhoda?

U Tvého příběhu se zamýšlím nad pojmy "vina" a "nevina". Existují vůbec? Víš, Ty máš nějaký dar, ale ten druhý člověk žije ve své realitě a Tvůj dar nemusel pochopit nebo lépe řečeno - vidět Tvýma očima .. nedokáže vystoupit ze svého způsobu života a podívat se na Tvůj způsob života. Je tohle v moci člověka? Je jeho vinou, že neviděl věci jako Ty?

Na boží mlýny věřím, ale to, si myslím, je o něčem jiném -FLOWER-

Právě, že si myslím, že už jsme u té náhody. Náhoda vznikla před léty tím, že mi poslala do cesty druhou polovinu záchrany. Vše spělo ke zdaru, byli jsme spolu a nejen kvůli záchraně dotyčných. Myslím si, že neměla právo mezi nás vstupovat jiná, ani jiní něco hatit. Ne nemusí vidět mýma očima, že potom jdou přes mnoho mrtvol jejich milých lidí ? Já bych žádnou "blondýnu" nechtěla, když jde o život tolika lidí. Tady šlo o to, že podhodnotili mě a život jiných sám. Říkala jsem, že nejsem tady pro kratochvíli. Jestli existuje vina či nevina ? Já myslím, že to už si měl můj partner rozmyslet sám, když vlezl do vztahu se mnou, co vlastně chce. Já jsem měla jasno. Ta záchrana byla jako bonus. Hlavně byla moje zásluha, že jsem se tomu věnovala a dokázala rozklíčovat vizi. A hlavně, když jde o život tolika lidem, tak by to mělo být prioritní, obzvlášť pro seznámené se situací a složky, které mají záchranu nebo pomáhat a chránit v přísaze a také pro dosažení jinak nedosažitelného kontaktu na ohrožené. V podstatě svým přístupem po mě chtěl, abych se smířila s tím, že zemřou. Nebo mě spíše takhle zlomit, abych vyklopila celou situaci záchrany. Jasně, byla to moje vize. Proto jsem také věděla, že se to bez něj nepovede. Jednak bude daleko a jednak, po tolika letech, kdo to připomene hlavně mě. Vždyť bok po boku v dennodenním kontaktu by se to dalo zvládnout, ale ne odděleně po 20 letech. Jestli si někdo nedokáže představit ta úskalí v budoucnu, tak bohužel. Pak nastane kýžený den a hele... stalo se.Pak by každý dal nevím co, aby vrátil čas a nestalo se. Je to marné, náhoda či vyšší vůle daly možnost kdysi a zmýlená později neplatí. Pak už musí brát člověk ty důsledky. A to by tedy měli vidět i svýma očima.

Tu ma napada slovo osud, ktory si chcela zmenit...predvidat vieme, no zabranit tomu co sa "ma stat"?-CONFUSED-

Bozie mlyny melu pomaly, ale iste. K tomu poslednemu odstavcu.

Někteří lidé říkají, že můžeme změnit svůj osud uvědoměním si určitých souvislostí života .. no, ale můžeme změnit (se rozhodneme, že změníme) osudovou událost týkající se více lidí? Myslím, že Mysterious byla navedena právě na takového člověka, aby nezasahovala .. já vím, je to velmi smělé tvrzení ode mne, protože nemůžu znát celek té situace. Jen mi to z toho příspěvku tak přišlo:)-FLOWER-

Hovori sa, ze nas osud formuju niektore faktory:
1.Karma
2.Rodinne prostredie
3.Spolocenske podmienky=situacia
4. Nasa vlastna namaha a disciplina
5.Vplyvy inych ludi
Myslim, ze na osud mozeme vplyvat/a zmenit ho/ svojimi slobodnymi rozhudnutiami a vzatim zodpovednosti za ne. Z toho mi vyplyva, ze osud si moze zmenit kazdy sam.
A vraj osud nie je predurceny. Asi pomaha i astrologia.
To su otazky, na ktore sa tazko hlada odpoved kedze sami vela nevieme.-CONFUSED-
Mozno je tak ako hovoris.-FLOWER-

Tak z tohodle jsem teda jelenec-CONFUSED-
Budu to muset asi přelouskat ještě jednou,až budou lepší konstelace-ZZZZ-

Asi nemusis; chtelo by to blizsi a lepsi objasneni.;)

Já jsem si také vždycky myslela, že budu pánem svého osudu, ale píšeš správně ty body, které vše ovlivňují a tak nejde dosáhnout toho, co je jakoby nějakým úkolem, vyšším principem odněkud shůry, který třeba jen mě je jasný a byl dán k rozklíčování, když tím nemohu zajistit, aby ho jiní sdíleli. Každý má své názory a svou vůli a tak např. já jako ženská potřebovala jsem k tomu toho dotyčného, kterého jsem "náhodně" potkala. Ale vlezla mi do toho jiná a nemohu donutit druhého, aby ji nechtěl, když si udělá podle svého. Ofka píše, že jsem neměla zasahovat, ale nač potom je taková vize, tak zřetelná jako by se zapnula obrazovka a něco vám ukazovala, co máte udělat, když údajně nemám zasahovat. Myslím, že bylo ukázáno mě, že tenhle člověk bude ten správný a do budoucna důležitý ke klíčové situaci - zdárné záchraně určitých lidí i pro něj důležitých, které by nerad ztratil.
Osud když není předurčen, tak by člověk neměl vidět žádné budoucí vize, které se pak plní. V té době jsem byla neviňátko a tak si myslím, že to jsou ty pravé vize bezelstné, které něco nezkresleně ukazují. Horší je to pak se svým protějškem splnit, když o takových věcech nemá ani páru a je logického uvažování. Tehdy bylo krátce po revoluci a lidé nebyli obeznámeni s ezoterikou apod. jako dnes. Mohla jsem být nějakou vyspělejší duší, která měla mít takové poslání na starosti. Každopádně jsem četla, že byť by bylo jasnovidců tisíce, nemusejí mít stejný okruh vizí, čili jsem byla jediná, která tohle věděla a více než s 20ti letým předstihem. A naopak si myslím, že neměla zasahovat jiná- nevědomá o nějakém úkolu. Já bych ji ho nepředala, když v tom byl můj život. S vizemi svými, které se týkají nás se nepředávají. Jednak bych dotyčným nemohla věřit, že záchranu splní a jednak, těžko se vysvětluje něco, co vidíme my. Druzí nevidí překážky, které mohou v rozhodný okamžik zasáhnout.A vůbec, nevím, jestli vy by jste přáli a polevili v tom, že by vás někdo jen využil pro získání potřebných dat, které víte jen vy. Stavěl nad vás nějakou hopsandu a pak by dejme tomu mohl využít těch dat pro sebe a pro ni a mít z toho bohatý profit. Když to dotyčný viděl viděl tak, že jiná je ta pravá, tak se měli snažit bez mých dat a vůbec mít takovou vizi. Také se neměli právo domnívat, že mě s mou vizí zanechají svému osudu a že si s ní poradím sama. Když už se rozhodnul podle své vůle a odklonili na vedlejší kolej, tak já měla najednou svých starostí dost a také svůj život. S tím měl protějšek počítat, že
když to nepřevzal jako druhou polovinu úkolu, že ji nebudu muset plnit ani já a že to kvůli ztíženým podmínkám těžko půjde. Myslím si, že mít vizi, která se nám osobně zjeví s takovým předstihem je Boží vůle v dobrém. To jen my ji svou vůlí, či zlovůlí někdy vědomě či nevědomě měníme, či ignorujeme a pak to znamená katastrofu. Myslím, že jsem to pochopila správně, jinak by se tak situace nevyvíjela. Zároveń si myslím, že tu nejsem na světě proto, abych své životní vize uplatnila a předala jiným, abych byla mezičlánek a rozdala se a zůstala na světě ohlodaná bez úkolů, které byly pro mou bytost stvořeny. Šanci-náhodu jsem kdysi dostala shůry a protějšek zase ode mě a tím byla dána šance zase jiným přežít. Já
jsem od tohoto úkolu neustoupila.

Přeji Ti, aby Ti tato zkušenost dala víc než jen zklamání .. ve Tvém příběhu ještě dost věcí čeká na objevení -FLOWER-

Mozno se ta vize tykala jen tebe, jak mas nadelit ty se svym zivotem. Mohlo to byt i nejake varovani co by se mohlo stat kdyby jsi spojila svuj zivot s tim clovekem.:)

Však jo, měla jsem s životem naložit tak a vše šlo dobře a spojení s tímto člověkem by bylo nadmíru dobré. Tvoříme spolu vzácnou numerologickou 21, která je veskrze konstruktivní, dobře jsme si rozuměli. Potíže byly jen v tom, že zatím, co já jsem si byla vědoma všech úskalí života, připravena nehledat jinde, tak jemu se to tak nejevilo.Byl mladší 19 let, já téměř 23 let a ženské jsou vždy nějak rozumově vyspělejší. Ale i tak se jevil rozumově na výši. Mě se jevila vize jako naše společná, jinak se původně pouhopouhý zjev změní teprve v katastrofu, když nebudu s ním. Já jsem dedukcí zjistila teprve, co a jak by se mohlo stát, závěr jsem neviděla, ale ta vize k tomu nabádala a pak se dokreslovala díky tomu, že měl jinou. Ta moje mysl na vizi už šla nějak společně s reálným dějem. Myslím, že potíž byla a vždy bude i u jiných, tak nějak přimět druhé, aby sdíleli to vaše (byť je to nadmíru výhodné a žádoucí a prospěšné), když mají svou vůli. Já jsem ho přece nemohla přimět, aby mě požádal o ruku. To tenkrát byly ženské skutečně dost v pozadí.
Myslím si, že to bylo varování čeho se mám držet a od čeho neustupovat, abych svou druhou polovinu záchrany neztratila a nedopadly katastrofou všechny moje cíle, plány, nejen nějaká záchrana lidí. Jenže my to chceme dobře a druhý je toho názoru, že někde udělá lepší štěstí a je smutné, že ho nezastaví ani fakt, že s druhou nikoho nezachrání a v podstatě zcela jasně nechá napospas smrti. Možná to byl nějaký karmický úkol, kterým jsme měli společně projít a já jsem byl nástrojem, jak ho splnit. Každopádně, to tragické datum měli později u narození syna a ještě jsou mrtví z jejich řad. Měli mít nejvyšší zájem na záchraně. Ale bohužel, k uvědomění a nějaké zodpovědnosti člověka nepřimějeme. Možná kdyby měli nyní možnost znovu, tak by se ke mě tak nezachovali. Ale to už je věc jednotlivce, jak se zachová, aby se mu to nevrátilo.

Rozmyslala si nad tym, ze mozno to tak malo byt? Ze sa nemas do toho/nich/ pliest? Nevies ako by to vsetko dopadlo. Mozno horsie pre teba...
Neporozumela som co sa vlastne stalo. Bol to ich osud.

Tak počkej, mě nějaká hopsanda vleze do vážné známosti, ukradne mi celoživotního partnera a Ty říkáš, že já se neměla do nich plést?! -CONFUSED- -ROLL-
Jejich osud..., jak jejich osud? On chodil se mnou a tu vizi jsem měla ještě dříve, než jsem ho poznala. Říkám, že to byla dost dobrá náhoda, když jsme se takhle potkali a vytvořili pár. To se mohlo dovést až dokonce do manželství a nebyly by překážky v záměru záchrany lidí. Jediný, kdo tohle odstřihnul, byla ta vlezdozelka. Víš, kdyby ti mrtví nebo jejich pozůstalí věděli tohle, tak by asi nesdíleli názor, že to tak mělo být, aby zemřeli, protože jim nemohl nebo nechtěl nikdo pomoci. Uvědomme si prosím, že lidský život je to nejcennější, co máme a nikdo nám ho nevrátí, když o něj příjdeme.
A jestli nějaká holka zbourá dosavadně dobrý vztah, protože uzná za vhodné, že takového partnera prostě chce pro sebe, tak ho sprostě vezme jiné, tak to podle Tebe má tak být? Však vidno, jaké důsledky to mělo.
Vždycky člověk potom říká, mělo to tak být. To je takový alibismus, který nahrává spíše viníkům a jako, že se nedá nic dělat. Kdyby zapracovali lidi na sobě a svých charakterech a dělali s rozmyslem a se svým nejlepším vědomím a svědomím, tak zbrkle kolikrát nedocházelo k nějakým rozchodům kvůli blbostem a už vůbec neberu žádné vlezdozelství nějaké jiné holky do vztahu, který se ani ještě slušně nerozešel.Mě napadne zloděj a on jako můj kluk a polda mi nepomůže, ale asi to podle vás mělo tak být?!-NOOO--CONFUSED-

-NOOO- no,tak teď z toho mám dokonalej guláš.
Tvrdíš,že Ti nějaká "hopsanda vlezla do vztahu a ukradla Ti celoživotního partenra",kterýmu bylo 19?-CONFUSED-

Jak Ti někdo může ukrást někoho?On Ti patřil?A celoživotně?Neměl svou vlastní vůli?
Já sice nevím,co to bylo za vizi,cos měla,ale tohle mi připadá celý nějak na křivo-CONFUSED- ...Tvůj přístup k němu,k ní,Tvá pýcha...promiň,nějak mi to hlava vůbec nepobírá...

Však píšu o vlastní vůli, o tom žádná. Ale já osobně kdybych nepřebíhala lehkovážně k někomu, koho neznám a neskýtá asi takovou možnost jako zachránit lidské životy a ještě mít za to bohatou odměnu a úspěch ve společnosti. Jaký přístup k němu, ten byl v pořádku, však sám byl docela pyšný, tak jsem byla ráda, že také nejsem pouze přílepek, ale také něco umím a vím, protože se mě snažil zastínit. A myslím si, že bych asi vize žádné neměla, kdybych byla pyšná, protože při pyšnosti žádné třetí oko ani jasnovidnost nefunguje. Neznáš mě, jsem velmi dobrosrdečný typ a myslím si, že kdybych byla mrcha a průbojnější, tak by mi do vztahu ani žádná jiná nevlezla. Asi jste nepřišli nikdy o vážnou známost podle všeho a ani vám nikdo nevlezl do vztahu, protože bych chtěla vidět vás, že plánujete budoucnost, třeba i svatbu a najednou vám do vztahu vleze jiná. Jestli by jste ji snad poklonkovali nebo chválili nebo co, ale mám za to, že se to některým lidem už stalo a nebylo to nikdy v klidu. Nebo by jste ji přivítali a jémináčku ty jsi ta úžasná slečna mého milovaného, děkuji ti, že jsi mi ho před svatbou přebrala? Já myslím, že kdo opravdově miluje, tak je to pro něj dost vypjatá situace na zhroucení. Celoživotně mi nepatřil, ale když si plánuje s vámi budoucnost a pak se ukáže jako...Ta vlastní vůle není vždy to pravé ořechové, vždy je nutno se podívat, co za sebou člověk zanechává a tak nějak i převzít tu zodpovědnost za to svoje počínání.
A také nepotupovat a zhazovat před tou jinou nebo špinit jinde nebo pod., což se hojně stává.
Jinak, kdysi před 20 léty se ženilo a vdávalo opravdu brzo a já už měla 23 a partner dobře věděl, že si ze mě nemůže utahovat, byl představen rodičům a já jeho. Tenkrát se to nebralo jako dnes, že kdekdo vleze do baráku jakoby se nechumelilo a nikdo na něj neudeří, co je to za kocoura.

Píšeš že - "Asi jste nepřišli nikdy o vážnou známost podle všeho a ani vám nikdo nevlezl do vztahu, protože bych chtěla vidět vás, že plánujete budoucnost, třeba i svatbu a najednou vám do vztahu vleze jiná"

Mne sa to stalo. A dokonca dvakrát, kedže som sa nepoučila z prvého..Tiež som dobrosrdečný typ a vtedy som mala pocit, že mládenci majú radi skôr tie mrchy, presne ako sa píše v mnohých článkoch "Pro ženy" -PUKEY-

Jeden mi povedal, že - zaslúžiš si lepšieho, si pre mna moc dobrá a bla bla bla :D Presne ako to muži hovoria ženám, ked sa im ani nechce vysvetlovat prečo zdrhajú -LOL- Tiež sa mi zrútil svet, že mi odišiel nádejný ženích, moja mama ma už videla pod čepcom takzvane -ROFL- Neskôr som ďakovala Bohu, že LEPŠIE TO ANI NEMOHLO DOPADNÚŤ, vesmír vie čo robí.
Neviem si ani predstaviť, že by som sa v myšlienkach vracala k tomu čo bolo pred 25 rokmi, prípadne cítila nejakú zášť k nejakej slečne. Dnes by som jej podala ruku a povedala ĎAKUJEM ti z celého srdca. A tiež som zažila za 5 rokov všeličo. Šla som mu naproti o 3 zástavky, akože prekvapko a ona ho vyprevádzala. To bolo na vraždu :D S tou blonckou je dodnes, nemôžu mať deti a moc šťastný nie je ked mi vyvolával ešte 10 rokov po rozchode.
Všetko je ako má byť, neverím tomu, že by sa niečomu dalo zabrániť, alebo by niečo bolo inak, keby bolo keby - nechcem to tu zas omielať. Každým našim rozhodnutím meníme osud druhých, každou minútou, každou sekundou vlastnými rozhodnutiami meníme svet. Ak sa v tomto momente nájde niekto kto ti zahrá do nôty, tak je to ok, ak sa nenájde, urobí to druhý alebo dostaneš príležitosť inokedy.
Čítala som tu tento príbeh asi desaťkrát, ale verejne sa priznávam, že absolutne nerozumiem o čo v skutočnosti šlo a čo kto urobil (neurobil) Tak asi bude môj preslov mimo, ale snad niečo padne na úžitok ..-FLOWER-:D

Asi jste nepřišli nikdy o vážnou známost podle všeho a ani vám nikdo nevlezl do vztahu, protože bych chtěla vidět vás, že plánujete budoucnost, třeba i svatbu a najednou vám do vztahu vleze jiná. Jestli by jste ji snad poklonkovali nebo chválili nebo co, ale mám za to, že se to některým lidem už stalo a nebylo to nikdy v klidu. Nebo by jste ji přivítali a jémináčku ty jsi ta úžasná slečna mého milovaného, děkuji ti, že jsi mi ho před svatbou přebrala?Já myslím, že kdo opravdově miluje, tak je to pro něj dost vypjatá situace na zhroucení.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mně se stalo, že jsem "přišla" o známost, se kterou jsme naivně plánovali svatbu a děti, nebyla v tom tehdy žádná druhá, ale i tak to byla situace na zhroucení, takže se myslím trochu vcítit umím. Co nechápu je, proč některé ženy.pokládají své partnery za totálně submisivní, nesvéprávné jedince, kteří ve skutečnosti nikdy ze vztahu odejít nechtěli, ale byli ukradeni, jako malé děti. Kdyby mě partner opustil kvůli jiné, uvědomím si nejspíš, jaké iluze jsem si o našem vztahu a o něm dělala, bylo by pro mě možná zajímavé, i když bolestné, zjistit, kdo je to, co je na ní lákavějšího než na mě. Protože muž jde za tím co je pro něj přitažlivější, může mít ty nejprimitivnější důvody, ale vždycky dělá jen to co sám chce, pokud není obětí voodoo, což myslím v našich končinách není až tak běžné.

Odpovedala by som podobne ako Sarjer. Stale nechapem o aku zachranu sa malo jednat-CONFUSED-

Nechtěla bych to konkretizovat, ale nejen dotyčný by si považoval za čest je zachránit
a nacházel se v jejich okruhu. Ale nebyla to vize záchrany jediná, jen nejvýznamnější. Byly i další a vše v okolí jeho bydliště. Ty jsem už měla při něm, ale staly se mnohem později, některé nedávno. Nejspíše i proto, že nějak se má duše či vyšší já takhle k němu otevřelo. Jen ta nejvýznamnější vize byla daleko dříve, než jsem ho poznala. Myslím si, že něco hodně inteligentního směřuje, chystá do budoucna vnímavé jedince. Nejspíše každého z nás, jen málo lidem je to zjeveno.Je prostě dost smutné, když člověk ví, že to ví pouze on a že nemá potom ve svém okolí a rozhodujících chvílích do toho nikoho blízkého zapojit.A to je právě prevence takovýchto konců, kterým jsem se snažila zabránit kdysi dávno.Dost jsem si uvědomovala, že pokud zůstanu na něco takového sama, horko přetěžko splním takové úkoly, že předejdu něčí smrti. A mimo jiné i z důvodu nějakého zapomnění po létech, protože nebyl nikdo, kdo by mi to připomněl. Záleželo na mě, nakonec mi podvědomí či co samo nedalo pokoje a samo mě nutilo si připomenout. Stálo to úsilí a mordovalo mě to i v práci. Chyběl prostě mezičlánek dost důležitý ke spolupráci a to byl dotyčný bývalý, který jediný mohl nalézt kontakt a který bydlí stovky km daleko a navíc jsme se 20 let neviděli a neslyšeli. Myslím, že bych mu nevysvětlila v rychlosti a ještě po telefonu, kterou situace vyžadovala, jak a co je třeba udělat. Možná by mi stačil ten kontakt, ale představte si, že každý se zeptá "na co" a spíše by se rychle neměl k činu ho shánět, to by musel vědět proč ( na paměť kdysi řečeného nejde spoléhat) a to kdybych řekla, tak by mi to vymluvil, možná stejně jako můj syn nebo máma. Byl to pro mě strašlivý stres, jak nadešel ten kýžený den, takže bych stejně nevykoktala ani slovo. Byla to strašlivá zodpovědnost a nepřála bych tu situaci nikomu. Málem jsem kvůli tomu odpadla a proto si myslím, že po jeho boku by šla ta záchrana vykonat. Jako s cizím člověkem už nikoli.