mesiac
Nedeľa, 27.9.2026
Meniny má Cyprián

Cesty tela i ducha - 

PôROD

neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:04
Tak určitě, chce to místo, kde by bylo po ruce vše, kdyby se vyskytly komplikace, o tom žádná. Ale chtělo by to takové místo, kde jak říkáš jsou lidské podmínky, klid a soukromí hlavně.

No tak každopádně!;)
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:05
A proc by nemel jit prirozeny porod v porodnici?:)

Neni k tomu treba potreba operacni sal.Zrealizovat to je financne nenarocne.:)
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:06
tady je ale potřeba rozlišovat státníma institucema certifikovaný porodní asistentky, jako je ta, jak se jmenuje, Kreuzigová nebo tak nějak, ta dáma která ty porody propaguje a pak třeba duly, který mám pocit jen chodí na nějaký kurzy.
bacha na to.

ty první si jdou sednout, ale ty druhý to maj něco jako zážitkovej workshop:D, na druhou stranu ale většinou s matkou trávěj už měsíce před porodem, takže se daj hodně poznat.
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:10
v jednom se pleteš, trend je takovej, že pojišťovny přestávaj proplácet nadbytečný vyšetření na přístrojích a naopak tlačí lékaře, aby je snížili na únosný minimum. dávaj jim normální rozpočet, do kterýho se musej vejít. zažil jsem případy, kdy tě doktorka na magnety nepošle, protože tam může poslat každýho Xtýho a ty zrovna nejsi ten případ.
neznámy
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:20
no a tu je kameň úrazu, zabezpečiť prirodzený a bezpečný pôrod je v legislatívnych podmienkach česka ai slovenska poriadny hlavolam :)
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:23
Toto omezeni je logicke.Nuti lekare posilat na magnety jen cloveka v produktivnim veku,ne kazdeho.A nebo si to muzes priplatit.

Toto omezeni jsem zazil napriklad u sveho otce.Prakticky doktori cekali jestli zemre nebo ne.Z toho ze se memu otci nechtelo zemrit byli faaakt dost otraveny.
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:26
Zrovna jsem narazila na zajímavý příběh, je to sice elaborát, ale hezký :-)

Proč africké děti nepláčou.

Narodila jsem se a vyrůstala v Keni a na Pobřeží Slonoviny.
Od patnácti let jsem žila v Británii. Vždycky jsem však věděla, že chci své děti (až je budu mít) vychovávat doma v Keni. A ano, předpokládala jsem, že děti mít budu. Jsem moderní Afričanka, se dvěma
univerzitními diplomy, v rodině čtvrtá generace zaměstnaných žen – ale pokud jde o děti, jsem typická Afričanka. Stále v nás zůstává
přesvědčení, že bez nich nejsme celé; děti jsou požehnáním, které by bylo bláznovstvím odmítnout. To prostě vůbec nikoho nenapadne.
Otěhotněla jsem v Británii. Touha porodit doma byla ale tak silná, že jsem během 5 měsíců prodala svou praxi, založila nový podnik a přestěhovala se. Jako většina těhotných matek v Británii jsem hltavě četla knihy o dětech a výchově. (Později mi babička řekla, že miminka nečtou knihy a jen co mám dělat je „číst“ svoje děťátko.) Opakovaně jsem četla, že africké děti pláčou méně
než evropské. Byla jsem zvědavá proč.
Když jsem se vrátila do Afriky, pozorovala jsem matky a děti. Byly všude až na ty nejmenší do šesti týdnů, ty byly většinou doma. První, čeho jsem si všimla bylo, že navzdory jejich všudypřítomnosti, je vlastně velmi těžké opravdu „vidět“ keňské děťátko. Obvykle jsou neuvěřitelně dobře zabalena než si je matka (někdy otec) na sebe připoutají. I větší batolata připoutaná na záda jsou chráněna před počasím velkou pokrývkou. Máte štěstí, když zahlednete ruku nebo nohu, o nosu
nebo oku vůbec nemluvě. Obal je jakousi napodobeninou lůna. Kojenci jsou doslova zakuklení před stresy okolního světa, do kterého vstupují.
To druhé, co jsem pozorovala, byla kulturní záležitost. V Británii se předpokládalo, že miminka pláčou. V Keni to bylo úplně naopak. Předpokládá se, že děti nepláčou. Když pláčou, musí být něco hrozně v nepořádku; je nutno to okamžitě řešit. Moje anglická švagrová to trefně
shrnula takto: „Tady lidi opravdu neradi slyší dětský pláč, že?“
Všechno to dávalo větší smysl, když jsem konečně porodila a přišla na návštěvu babička z
vesnice. Po pravdě řečeno moje děťátko plakalo poměrně hodně. Rozčílená a unavená jsem někdy
zapomněla všechno, co jsem četla a plakala s ním. Ale pro mou babičko bylo řešení jen: „Nyonyo“ (koj ji). To byla její odpověď na každé pípnutí.
Někdy šlo o mokrou plenku, nebo jsem ji položila, nebo potřebovala říhnout, ale hlavně prostě chtěla být u prsu – ať už se krmila, nebo jen hledala potěšení. Už jsem ji většinu času nosila na sobě a spaly jsme spolu, tak že šlo jen o přirozené rozšíření toho, co jsme už dělaly.
Konečně jsem pochopila nepříliš těžké tajemství radostného pokoje afrických dětí. Byla to souhra uspokojených potřeb, která vyžadovala naprosté zapomenutí na to, co by mělo být a soustředění na to, co se v daném okamžiku děje. Výsledek byl, že se moje děťátko hodně krmilo; mnohem častěji, než jsem kdy vyčetla z knížek a nejméně pětkrát častěji než doporučovaly některé přísnější programy.
Asi ve čtvrtém měsíci, když většina městských matek začala zavádět pevnou stravu, jak nám
bylo doporučeno, vrátila se moje dcera k novorozeneckému přístupu a dožadovala se kojení každou
hodinu, což mne naprosto šokovalo. Během předcházejících měsíců se totiž čas mezi krmením
pomalu prodlužoval, dokonce jsem začala přijímat občas pacienty, aniž by mi ukapávalo mléko nebo
mě přerušovala dcerčina chůva, aby mě upozornila, že chce malá pít.
Většina matek ve skupince, do které jsem chodila, už pilně přikrmovala své děti rýží a všichni
odborníci, kteří měli co dělat s našimi dětmi – lékaři a dokonce i duly, říkali, že je to tak v pořádku. I
matky si potřebují odpočinout. Chválili nás, že jsme už podaly obdivuhodný výkon, když jsme
výhradně kojily 4 měsíce a ujišťovali nás, že budou děti v pořádku. Něco mi nesedělo a i když
jsem váhavě zkusila namíchat pawpaw (ovoce tradičně používané v Keni při odstavování) s odsátým
mlékem a nabídla směs své dceři, odmítla ji.
Tak jsem zavolala babičku. Se smíchem se mě zeptala, jestli jsem zase četla knihy. Pak mi
vysvětlila, že kojení je všechno jen ne přímočaré. „Ona ti poví, až bude připravená jíst jídlo a její
tělo také.“
„Co mám do té doby dělat?“ zeptala jsem se dychtivě.
„Dělej to co dosud, pořádně koj.“ Tak se můj život zase zpomalil. Zatím co se mnohé mé
současnice těšily jak od té doby co přikrmují rýži a postupně zavádějí další jídla, jejich děti déle spí,
budila jsem se se svou dcerou v noci každou hodinu nebo dvě a vysvětlovala ve dne pacientům, že to
s mým návratem do práce nevychází tak úplně podle plánu.
Brzy jsem se bezděčně stala neformální poradnou pro jiné městské matky. Předávaly si mé
telefonní číslo a často jsem během kojení slyšela sama sebe jak odpovídám do telefonu: „Ano, jen
ho/jí dál kojte.“ Ano, i když jste je právě nakrmila. Ano, možná se dnes nestihnete ani převléknout z
pyžama. Ano, stále ještě potřebujete jíst a pít jako kůň. Ne, teď asi nebude vhodná doba k návratu do
zaměstnání, pokud si můžete dovolit nejít.“ A nakonec jsem matky ujišťovala: „Postupně to bude
snazší.“ To poslední tvrzení byl z mé strany výraz naděje, protože pro mne to v té chvíli ještě nijak
lehčí nebylo.
Asi týden před tím, než bylo mé dcerce 5 měsíců, jsme jeli do Británie na svatbu a také,
abychom ji představili příbuzným a přátelům. Protože jsem měla málo jiných povinností, nedělalo mi
potíže dodržet její plán krmení. Přes všechny rozpačité pohledy mnoha cizích lidí, když jsem kojila
svou dceru na různých veřejných místech, nedokázala jsem používat veřejné místnosti určené pro
kojení, protože byly většinou spojeny s toaletami.
Lidé, s kterými jsem na svatbě seděla u stolu poznamenali: „Máte spokojené
miminko – ovšem hodně často pije.“ Mlčela jsem. A jiná dáma dodala: „Však jsem někde četla, že
africké děti moc nepláčou.“ Neudržela jsem smích.
Moudré rady mé babičky:
1) Nabídni prs pokaždé, když je dítě neklidné, i kdybys je před tím právě nakrmila.
2) Spi s ním. Často můžeš nabídnout prs dříve, než se dítě naplno probudí a to mu umožní rychleji
znovu usnout, a ty budeš víc odpočinutá.
3) Vždy měj v noci při ruce láhev s vodou, abys mohla pít a měla dost mléka.
4) Kojení chápej jako svůj prvořadý úkol (zvláště v obdobích náhlého zrychlení růstu) a dovol
lidem kolem sebe, aby pro tebe dělali co nejvíce mohou. Je málo věcí, které nemohou počkat.
5) Čti své miminko, ne knihy. Kojení není přímočaré – jde nahoru a dolů a někdy v kruzích. Na
potřeby tvého dítěte jsi ty ta největší odbornice.
J. Claire K. Niala
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:30
Dovedes si treba predstavit co by pro globalni system znamenalo,ze kazdy druh rakoviny by sel celkem jednoduse vylecit?


z hlediska svetoveho obchodu...
z hlediska populacni exploze...
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:30
tohle jsem viděl před pár lety, jestli teda odsaď vane ten vítr;)ale možná už to tu někde proběhlo
http://www.youtube.com/watch?v=8EQ_-irO50w />
ale já si nechám svou stolici, to je taky dobrej orgáč:D
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:36
Nabídni prs pokaždé, když je dítě neklidné, i kdybys je před tím právě nakrmila.


jen jsem to prolít, ale tohle mě zarazilo. Afrika je prej kontinent, kde se rodí nejvíc lidí ve znamení nebo s ASC v rybách. Srovnej souvislost tlustý černošský rty - sající vs. rybí papulky sající, etnický čistky -typický pro věk ryb,nemoci imunity a tekutin, předávávaný tekutinama- virus HIV, malárie - ryby
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:39
:) moc pekný príbeh, v kontexte s Odentovou prácou, z ktorej vyplýva že kojenie, čo sa týka vylučovaných hormonov je veľmi príbuzné tomu čo sa deje pri milovaní, i pri pôrode, a v kontexte s Konceptom kontinua všetko do seba krásne zapadá....-FLOWER-
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:44
nerozumiem...
čo sa ti vlastne nezdá?
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:56
Tahle kniha by mě zajímala... zkusím jí někde sehnat ;-) Díky za tip...
neznámy
neznámy | 26.4.2013 13:58
Je vidět, že se o to taky hodně zajímáš ;-)
Kdybys věděla ještě o nějakých knihách nebo zajímavých informacích, tak je sem klidně vlož, budu moc ráda-FLOWER-
neznámy
neznámy | 26.4.2013 14:03
A co má ASC společného s kojením prosímtě. Z nějakého důvodu se nám to mlíko tvoří a jak už psala jednazmala, při tomto procesu se u dítěte a matky uvolňují látky, které se vyplavují taky při orgasmu, tak mi řekni co by bylo lepší pro dítě než tohle!

Napsal jsi to tak nějak divně, že z toho není patrné jstli tě to zarazilo negativně nebo pozitivně nebo prostě jenom informativně...
neznámy
neznámy | 26.4.2013 14:05
odkaz na ten film je už v diskusii, pre mňa osobne je pôrod podobne intímna záležitosť ako milovanie, a rodiť pred kamerou obklopená celou rodinou a armádou asistentiek mi osobne príde podobné ako nakrúcanie porna, takže hoci je v tom filme veľa užitočných informácii, úplne nadšená z jeho existencie nie som.....

neočakávam pri pôrode orgazmus, nie je to mojim cieľom, no prirodzený spôsob, tak ako je na to uspôsobený ľudský organizmus, tak ako to príroda zariadila má svoj význam, obrovský význam pre práve sa rodiaceho človeka, existujú výskumy a dôkazy, veda už vie čo presne sa počas pôrodu deje, v ktorej chvíli a fáze sa aké hormony vylučujú, aj to čo spôsobujú....

jediné čo ja chcem je aby sa moje dieťa narodilo tak ako to zamýšľala príroda, aby všetky fázy nastali to je celé

faktom je, že podmienky v nemocnici sú s tým v rozpore
neznámy
neznámy | 26.4.2013 14:14
To by pak treba nejaka rodicka mohle chtit aby ji dite davali tam a zpatky.Aby si to vice uzila.-ROLL-
neznámy
neznámy | 26.4.2013 14:24
Hele co jsem objevila :D rychle stahuj

http://www.baraka.cz/Marek/knihy/pdf/nova_doba_porodni.pdf
neznámy
neznámy | 26.4.2013 14:39
Materske mleko jsem mel hoodne prostudovane ,kdyz se mi narodil prvni syn.Bylo to z duvodu ze manzelcina matka a babicka vyvijeli na zenu natlak,aby ihned prestala kojit.Chteli to z duvodu ze byli presvedcene o nebezpecnosti kojeni pro matku a dite.
Manzelcina babicka mela dve dcery a oboum dceram pri narozeni jejich deti zaridila od lekare injekci na to ,aby se jim netvorilo mleko.


Pokud kojici matka vylozene nekonzumuje jedy,pak materske mleko je prakticky hnedle "nezbytkova strava" Nezatezuje jatra,ledviny.Prakticky se blizi cistym esencim ktere jsou potreba k vyzive organismu .Telo spotrebuje hodne energie aby si tyto esence vytvorilo z jidla.Na rozdil od "nahrazek" obsahuje materske mleko optimalni cukry aj.

Materske mleko nema konstantni slozeni ,jeho konzistence se casem meni s potrebami rostouciho ditete.

Zatez materskeho mleka a umele vyzivy na organismus se pozna uz treba porovnanim konzistence stolice.Pokud dite prejde na feminar stolice na rozdil od kojeneho ditete zapacha a ma tuzsi konzistenci(vice odpadnich latek)

Co se tyce treba zanetu prsu pri kojeni,pak kojeni pomaha k rychlejsimu uzdraveni maminky.Materske mleko ze zaniceneho prsu neni pro dite nebezpecne.Toto mleko je i pres zanet o dost kvalitnejsi nez umela vyziva.Vim o cem pisu.Zena se zanetem prsu kojila.

Pred lety se pediatri i dost snazili zaclenit miminko do "casoveho radu kojeni" dalsi nesmysl .Miminko neni tramvaj ktera jezdi podle casoveho radu.

Proste kojeni je vyhoda.Staci vytahnout prso.Miminko se umi prihlasit.Stanovit si intervali kojeni je proste lidska blbost mit na vsechno rad.


Prekvapilo mne v te dobe,rok 1993 ze pediatr nevedel ze kojene deti po porodu mohou behem trena tri nedel ztratit az 20 % sve vahy. Kojene deti totiz pribyvaji na vaze logicky a nejsou to ta klasicka feminarova opruzena selatka s kterych si babicky ustrikavaji do bombardaku.

Spoustu pediatru prerusilo u maminek kojeni jen z duvodu ubytku vahy po porodu novorozenete.Se zenou jsme se nenechali zdeptat a bylo to v poho.Ze zacatku byla i zena nervozni ze ma malo mleka a pak se to upravilo tak ze byla jako deravy mlekarensky vuz.


Hodne chyb se taky dela zbytecnym prikrmovanim.Jakmile dite pozna vyraznejsi chut ,pak materske mleko odmitne.Nanejvise doporucuji vlaznou vodu pri letnim obdobi.:)
Stránka:
< 1 2 3 4 5 >
 
Poèítam horoskop... Počítam horoskop...