mesiac
Streda, 16.6.2021
Meniny má Blanka

Astrológia a horoskopy - 

rozhovor z roku 2012

dr. Faustroll
dr. Faustroll | 17.8.2020 09:36
Časopis Záhady života, sekce Duše/ O čem se mluví
21. 12. 2012 KONEC SVĚTA?! …ZEPTALI JSME SE ASTROLOGA!

Astrologovi Pavlovi Turnovskému kladla otázky Jana Šlégrová, šéfredaktorka časopisu Záhady života.
Už půl roku mi chodí varovné emaily, které radí, aby se lidé s přicházejícím 21. 12. 2012 doma zásobovali pitnou vodou, jídlem na několik měsíců, svíčkami, baterkami, kamny, teplými přikrývkami a tmavými závěsy, ručními filtry a dezinfekcí vody, atd. Mluví se o tom, že nastane absolutní tma a ticho. Žádné světlo, elektřina, ani možnost navázání komunikačního spojení. Podobného strašení jsme naposledy zažili v roce 2000. Vyhledala jsem proto uznávaného astrologa Pavla Turnovského (62), aby mi řekl, co v tento den obávané „apokalypsy“ slibuje postavení planet a jak se na obdobné varovné zprávy dívá on.

Pane Pavle, s příchodem nového roku se teď datum 21. prosince 2012 skloňuje ve všech pádech, web i tisk je plný vášnivých spekulací o proroctví Mayů, na které se neustále nabalují další a další možné katastrofy. Co na to říkáte?

Než se spolu pustíme do astrologie, nahlédněme k Mayské civilizaci. Když v roce 1520 vpadli do dnešního Mexika Španělé pod velením dobyvatele Cortése, mayská kultura už byla šest století v úpadku a pod okupací a vojenskou diktaturou Toltéků. Některé mayské kmeny se proto ukrývaly v nehostinné džungli, protože je tam nikdo nepronásledoval a žili v naprosté izolaci. Samozřejmě, že svůj kalendář i nadále používali, nejspíš však jeho kratší části. Problém je v tom, že nemáme událost zaznamenanou jak v jejich tak v našem kalendáři. Nemáme nic zásadního, čeho bychom se mohli chytnout a události na časových osách srovnat a porovnat, nemáme žádnou naprosto jistou korelaci, přesněji, máme těch korelací přes padesát a rozdíl v nich tisíc let.

Ale kde se tedy vzal ten obávaný datum 21.12.2012, v němž údajně Mayský kalendář končí?
V první řadě: mayský kalendář nekončí, neboť je cyklický, neustále se opakující, od nejkratších 20 denních po nejdelší, přes tzv. dlouhý cyklus, který trvá 5125 let a který nás právě zajímá. Korelace mezi mayským a křesťanským kalendářem se začaly vytvářet po zveřejnění drážďanského kodexu, jedné ze čtyř dochovaných mayských knih, v polovině 19. století. Nikde ale není psáno, že s koncem dlouhého cyklu prorokovali konec světa. To je pohled západního člověka, ne Mayů. Jejich myšlení bylo zcela odlišné tomu našemu, neboť jejich koncepce času byla cyklická, na rozdíl od té naší, která je lineární a tak má jak počátek, tak i konec.

V roce 1950 zveřejnili tři američtí vědci Goodman, Martinez a Thompson svoji korelaci, založenou na pokusu seřadit některé události mayské historie Moc se jim to, stejně jako mnoha dalším, nepovedlo. Když se jejich korelace podrobí zkouškou periodicky se opakujících astronomických událostí, ukazuje se, že jim to nesedí, neboť jim neodpovídá řada zatmění Slunce, která byla na Yucatanském poloostrově viditelná. Obavy, které jsou s tímto datem spojené, jsou podle mě založené jen na magii čísel, vypadá zajímavě, když v něm jsou jedničky a dvojky, ale nic víc.

Není mezi těmi padesáti výpočty alespoň jedno, které vám připadá, že by mohlo být spočítáno dobře?
Je. V osmdesátých letech minulého století se na přepočet Mayského kalendáře do křesťanského vrhli Češi bratři Vladimír a Bohumil Böhmovi z Kolína, a šli na to astrologicko-astronomicky. Každý, kdo se aspoň trochu vyzná v astronomii , ví, že se konjunkce planet periodicky opakují, např. vždy po dvaceti letech se opakuje konjunkce Jupitera se Saturnem. Böhmové identifikovali v Drážďanském kodexu takové periody a přiřadili je k známým astronomickým jevům, řídili se podle toho, co se běžně ve starých civilizacích pozorovalo a co tedy mohli i Mayové na obloze vidět a pozorovat. Výpočet bratrů Böhmů tedy není založen na přiřazování nějakých pofiderních historických událostí, ale na astronomických pozorováních, která jsou nezpochybnitelná. Podle bratrů Böhmů současný dlouhý cyklus mayského kalendář končí až 14.12. 2116 ve 23 hodin 12 minut světového času Jejich korelace zatím prochází všemi testy z těch padesáti korelací nejlépe, ale všichni lidé chybují a proto bych ani toto datum nebral za stoprocentní jistotu, spokojil bych se s 99 procenty a určitě bych v tomto datu nehledal žádný budoucí teatrální katastrofický scénář, natož Armageddon. Zkrátka skončí jeden mayský věk, a nastane druhý.

Díval jste se na jejich výpočet (14.12. 2116) z hlediska astrologa? Bude se dít v toto datum na obloze něco zvláštního?

Díval, samozřejmě, ale nic zvláštního se v ten den na obloze odehrávat nebude.
Vraťme se k letošku a 21. prosinci. Co konkrétně vidíte v postavení planet v tento den, v konstelaci pro celý svět?

Mnoho čtenářů asi nejspíš zklamu, ale z pohledu astrologa tam opravdu přímo v ten den není nic zvláštního. Je to běžný zimní slunovrat, což není nijak výjimečné, jak by se očekávalo. Je tam však zajímavá rozběžná kvadratura Urana a Plutona, ale ta probíhá už od jara letošního roku potrvá do jara roku 2015. Začátek tohoto aktuálního cyklu ale leží v polovině šedesátých let. Z astrologického pohledu bychom mohli říci, že veškeré zmatky na jedné straně a touhy po radikální změně na straně druhé, které kolem sebe vidíme už řadu měsíců, můžeme přiřazovat právě k tomuto postavení planet.
Jaké změny máte na mysli?

Toužíme po tom, aby staré odešlo, i když hluboko uvnitř nás to však stále zůstává, protože se změny bojíme. Aby ke změně, po které voláme, opravdu došlo, musíme jít až hluboko až do morku kostí, spálit za sebou mosty do minulosti, a vykročit. To ovšem neznamená zrušit minulost, ale naopak, řádně ji prozkoumat a poučit se z ní, což je něco jiného než se v ní topit.

Mluvil jste o tom, že toto období trvá už přes padesát let. Jak se to projevilo ve světě?

Mnoho lidí si myslí, že větší zájem o duchovno přichází právě teď. Ne. Za poslední dvě století proběhlo několik vln zájmu o „alternativní“ spiritualitu nepodvázanou církevními dogmaty. Lidé se netradiční spiritualitu začínali zajímat tehdy, když jim dosavadní duchovní představy přestávaly dávat uspokojivé odpovědi na jejich otázky. A tak se začali obracet k novým zdrojům informací a jiným filosofickým směrům, než jaké jim celý život předkládala církev a věda. V polovině šedesátých let za konjunkce Urana s Plutonem, v době hippies, lidé začali víc toužit po svobodě, chtěli říkat otevřeně svůj názor a oprostit se od ustálených pravidel, které jim předkládala společnost. Chtěli žít jinak, než jejich rodiče. Současně se vzrůstem zájmu o alternativní spiritualitu, stoupal i zájem o vědu a technický pokrok, prohluboval se materialismus a hedonismus. Další astrologicky zajímavé období začalo s Plutonovým periheliem, tedy s tím jak byl Pluton blíž Slunci než Neptun, v desetiletí okolo roku 1989 a končí za pár let v roce 2015, a pak budeme hodnotit a pečlivě vybírat, jaké jsou naše priority a kam se hodláme posunout dál.

A vaše předpověď?

Do roku 2015 se nacházíme na pomyslné křižovatce, měli bychom se rozhodnout, jakým směrem pokračovat, zda dál tím hédonistickým, nebo naopak sledovat linii netradiční péče o duši, jak se zrodila v polovině 60. let,nebo ty dvě polohy nějak spojit, aniž bychom tušili, co nás na té cestě čeká hned za rohem. Zažíváme projevy kvadratury Urana a Plutona, proto mluvím o křižovatce. Už teď postupně ztrácíme všechny životní jistoty a berličky, o které jsme se dosud opírali, ukazuje se, že to byly fetiše, modly, modely a vzorce upadlého myšlení, cítění a jednání. Bylo by dobré se konečně přestat přenášet řešení do hluboké budoucnosti, lidé by neměli tolik propadat katastrofickým věštbám, taková proroctví, jsou podle mě scestné,skutečnost se nenaplňuje teatrálně, bombasticky, ale plíživě, všedním šedivým způsobem.

Proč?

Protože se v nich nepočítá s novými zkušenostmi, chápeme je tak, jak nám to umožňují dosavadní zkušenosti, promítáme do něj naši přítomnou situaci, naše současné naděje i obavy.
Filosof a teolog Zdeněk Kratochvíl dával následující příklad. Kdyby v roce 1950 někdo věštil, že se v roce 1990 ocitnou sovětské tanky v západním Německu, lidé by si to vyložili tak, že bude další válka. Co se ale ve skutečnosti stalo? Německá demokratická republika se rozpustila na jednotlivé země, ty vstoupily do Spolkové republiky Německa a všechny sovětské vojenské posádky, včetně tanků, které se nacházely dosud na území východního Německa, se náhle ocitly na území Spolkové republiky Německo, tedy v „západním“ Německu.

Na přelomu 60. a 70. let, za kulturní revoluce a sovětsko-čínských pohraničních přestřelek, bylo populární proroctví, které tvrdilo, že v roce 2000 budou stát čínské tanky před Paříží. V roce 2000 sice čínské tanky Paříž nedobývaly, ale Evropa je zaplavena kontejnery (tanky) narvanými čínským aušusovým zbožím.

Proto říkám, že proroctví, ať je jakkoli formulované, má více významů, z nichž ty, které nás napadají jako do očí bijící nemusí být ty správné. Totéž platí i věštbách vážících se ke konci letošního roku, podobně jako k věštbám doprovázejícím tzv. Nostradamovo zatmění Slunce 11. srpna 1999, kde tím velkým králem děsu a povyku, sestoupivším z nebes, myslel podle mého názoru Michel de Nostredame nejspíš humbuk, který tehdy to zatmělé posvícení provázel.

A astrologie nemá s „věštěním“ nic společného?

Astrologie je pomáhající profese. Jde o pomoc rozhovorem nad horoskopem. Ten rozhovor se koná buď jako konzultace, nebo má písemnou podobu, ale i pak astrolog – česky hvězdopravec - očekává klientovu reakci. Jde tedy o hermeneutiku (nauku o způsobech výkladu nějakého textu, uměleckého díla, v našem případě horoskopu, a také o umění jak udržet v chodu rozhovor). V myšlení Paula Ricoeura jde o hlubinnou hermeneutiku, kde porozumění a sebeporozumění astrologa je založeno na jeho schopnosti vyznat se ve světě znaků, symbolů, metafor, archetypů a jejich obrazů, a tak dospět k porozumění a pochopení horoskopu, tak i k nalezení autentické životní orientace vlastní i klientovy. Astrolog hledá smysl života – metaforicky „zlato času“, pomáhá orientovat se ve složitých životních situacích, jde o umění navigace v životě.
Astrologie dokáže přesně předpovědět pozice planet a ostatních prvků s vysokou přesností do daleké budoucnosti, to ano. Jelikož je situace na nebi v řádu lidských civilizací neopakovatelná, nedisponují astrologové celkovou zkušeností jak tyto neopakovatelné situace vykládat, mohou jen předjímat nějaké trendy.

Proč se ale právě teď podle vás tolik mluví o blížící se apokalypse?

Je to pokračování všech předchozích „nevydařených“ konců světa. Není nutno chodit daleko do minulosti - vzpomeňme si například na rok 2000, kdy se lidé báli první vteřiny po půlnoci, že zkolabují počítače, nebo rok 1999, kdy došlo k úplnému zatmění Slunce, které se táhlo celou Evropou a předním východem až skončilo uprostřed vod Bengálského zálivu. Je to hysterie, které propadá snad jen postkřesťanský svět. Jednou za čas zkrátka potřebujeme být strašeni blížícím se hrozivým koncem, pocitem beznaděje, strachu ze zatracení, protože jsme si vědomi někde v koutku duše svých provinění, lží a zločinů. Lidé postkřesťanského světa si data blížící se apokalypsy vytvářejí často a rádi, a tenhle sadomasochistický kolotoč se tu roztáčel od dávných dob.

Vážně?

Ano, kdykoliv se blížilo nové století, nějaké zajímavé datum nebo neobvyklá astronomická událost, mluvilo se o konci světa. Nutno říci, že díky svému kalendáři žijeme v lineárním čase, víme, že kdysi došlo ke stvoření, a teď neustále vyhlížíme Apokalypsu, která s sebou přinese zúčtování za naše hříchy. Někdy to přece skončit musí. Takhle se snad jinde nepřemýšlí - všude jinde se mluví pouze o tom, kdyže končí jeden cyklus a začíná druhý. Až zas toto datum nevyjde, vymyslíme si další.

Některé zdroje mluví o tom, že s tímto datem souvisí i přepólování Země. Jak to jako astrolog vnímáte?

K přepólování Země už přece dochází a to postupně, magnetické póly se pomalu přesouvají, je pošetilost tvrdit, že k přepólování dojde během jediného dne. Na Zemi nic neprobíhá okamžitě, je to zdlouhavý proces. A elektrický proud? Vždyť užíváme střídavý proud, který „chvilku teče jedním směrem, pak se zastaví a teprve po chvíli teče opačným směrem, zas a znova a pořád dokola“, jak praví s nadsázkou můj kolega elektroinženýr.
Nezlobte se, ale myslím si, že lidé teď raději řeší možné vesmírné nebo globální tragédie, místo toho, aby řešili to, co je podstatné pro jejich každodenní přežití a přežití společnosti. Jde o určitý útěk do abstrakce, do duchovně nadýchaných mračných hradů a vzdušných zámků, místo aby přemýšleli, jak je možné, že i když pracují, tak jsou na tom stejně mizerně jako dřív, ne-li dokonce na mizině. Proč začínají chybět střední třídy, které tady byly vždy dokonce i za reálného socialismu a zůstávají jen lidé více či méně chudí, a naopak jen pár zbohatlých oligarchů. To je to, co by nás mělo právem děsit.

S tím souhlasím, ale vraťme se zpět k tématu. S jakými dalšími domněnkami o konci světa, nebo jeho zduchovění jste se ještě setkal?

Podobným nesmyslem, jako je přepólování ze dne na den, je kontakt Slunce s galaktickým rovníkem právě toho 21. prosince 2012. Musíme si uvědomit, že galaxie není koule jako Země, je to takový zploštělý chomáč cukrové vaty, z něhož trčí osamělé prameny. Je tedy velice těžké, ne-li současnými metodami nemožné určit, kudy přesně galaktický rovník leží. Galaktické souřadnice se už jednou změnily a změnit se tedy mohou znovu. Slunce se poblíž galaktického centra nachází v dnech zimního slunovratu každoročně. Navíc Slunce není bod, na obloze se jeví jako kotouč o průměru půl stupně, takže takový přesný kontakt s galaktickým rovníkem, by trval ne jeden den 21.12.2012, ale desítky, stovky let. Nejhorší je, že když se začne mluvit tzv. vědecky v duchovních oblastech. Většina lidí má vědu v úctě a tak když se nějaká potřeštěná hypotéza halí do přírodovědeckého hávu, bere jako fakt. Věda je přece vševědoucí a nikdy se nemýlí. Tak to ale není. Věda neustále vyvrací své omyly a staví nové a nové hypotézy, aby je znovu a znovu vyvrátila. Poznání považuje za dočasné, prozatímní.

Takže si myslíte, že k ničemu takovému nedojde?

To netvrdím. Může se najít nějaký fanatik, který se rozhodne stát se bohem a příležitosti tak významného dne se rozhodne svět, nebo aspoň jeho část, zničit.

Ještě se vrátím k některým mýtům, které…

Já vás na chvíli přeruším - existují mýty a báchorky. Mýty, jak poukázal antropolog Franz Boas, v sobě mívají reálné jádro, realitu, která už sice dávno není pravdou, ale zůstala v mýtu zakotvena, poodhaluje její prapůvodní podstatu. Stačí se jen podívat z jiného pohledu a její reálnost se může prokázat. Dám vám příklad. O jednom indickém městě se tvrdilo, že leží na soutoku tří řek. Dvou fyzických, reálných a třetí neviditelné, duchovní. Při fotografování zemského povrchu z vesmíru se ukázalo, že je v těch místech ještě vyschlé řečiště, které nikdo na zemi nerozeznal, protože bylo příliš široké. Takže to co se bralo jako mýtus, nebyla báchorka, ale kdysi dávno fakt. To, co se nyní děje okolo roku 2012, je podle mě jen báchorka.

Proč si to myslíte?

Lidé, kteří mluví o roku 2012 v katastrofických scénářích, někde uvnitř cítí, že nežijí tak, jak by měli. Bojí se, že už to nestihnou napravit a tak uměle vyvolávají strach i v ostatních. Připomíná mi to jednu ženu, která v noci nemohla spát, a tak začala v domě bušit holí na zábradlí se slovy „když nemůžu spát já, nebude spát nikdo!“ Podobné je to podle mě i s rokem 2012. Chytlo se toho hodně lidí a neustále jich přibývá. Záměrně se vyvolává panika a ještě se na tom vydělávají obrovské peníze. Ale je na každém, jak s tou informací o blížícím se „konci světa“ naloží. Nejvíc mě na tom mrzí to, že se to halí do rádoby přírodovědeckých termínů a vysvětlení možného konce světa, i když sami vědci, přiznejme si, toho zatím o zániku vesmíru moc nevědí a nijak se svojí neznalostí netají.

S tím úzce souvisí i další otázka. Některé zdroje varují i před příletem mysteriózní planety Nibbiru, která obíhá Slunce v periodě přibližně 3600 let. Letos by se údajně měla přiblížit Zemi, hovoří se dokonce i o mimozemské civilizaci, která sestoupí na Zem.

To je opět problematické téma, protože se jedná pouze o hypotézy a tvrzení, na základě několika ne příliš dobře identifikovatelných zmínek v klínopisných tabulkách. Slovo nibbiru tam má několik významů. Čistě hypoteticky by mohlo jít o nějakou kometu, která má takto dlouho periodu. Problém je v tom, že nemáme jedinou doloženou zprávu o tom, že k něčemu takovému opravdu každých 3600 let dochází. Jediné zdroje, na které se můžeme v rámci psané historie spolehnout, jsou čínské zápisy, které sahají do 22 století př. n. l. což je dost dlouhé období na to, aby návrat planety Nibbiru dokázaly zaznamenat. A jak víme, že se to stane právě letos? Uznávám, že setkání s planetou Nibbiru je jedna z těch romantičtějších a exotičtějších možností, jak by letos mohl konec našeho světa přijít, nicméně si troufám říci, že ani této možnosti se lidé nemusí bát. Pátý element je nádherný film, ale je to přece jen fantasy.

Mnozí budou oponovat, že je datum správný.

Pak bych chtěl vědět, jak na to přišli. Kdo, z čeho a hlavně jak to propočítal do našeho kalendáře? Mluví o tom ještě jiná tradice? Co na to Číňané, hinduisté, muslimové, buddhisté? Lidé mají tendence věřit a neověřovat. To je velká škoda.

A jak se jako astrolog díváte na rok 2013? Bude jiný, než předchozí roky?

Jednou z mála astronomicko-astrologických jistot je, že během roku 2012 přešla královská hvězda Regulus, nejjasnější hvězda souhvězdí Lva, ze znamení Lva do znamení Panny. Do znamení Lva vstoupil Regulus v roce 157 před naším letopočtem,pobyl v něm tedy celých 2 170 roků. Rok 2013 by tak mohl být prvním rokem nového dvoutisíciletého věku, v němž lví drancování přírody přejde postupně v panensky racionální hospodaření . A nezapomeňme, že jedním z klíčových slov znamení Panny je soudnost.
Pak jsme tu měli červnový přechod Venuše přes Slunce. Naposledy proběhl tento tranzit v roce 2004, když jsme vstupovali do Evropské unie a podobné synchronicity bychom českých dějinách našli častěji. Například v roce 1518, když čeští stavové prodali při volbě římského císaře svůj hlas španělskému králi Habsburkovi Karlovi, přestože podle původních dohod se měl stát římským císařem náš král Ludvík Jagellonský. Po osmi letech při následném tranzitu Venuše přes Slunce se po smrti krále Ludvíka u Moháče Habsburkové usadili Ferdinandem I. na 400 let na český trůn a žádný z jimi daných slibů nebyl splněn.
Další zajímavost je, že po letošní přestávce opět pokračuje období, kdy během dvanácti po sobě jdoucích měsíců dojde zase k sedmi zatměním Slunce a Luny

Jaký může mít zatmění slunce a měsíce vliv na psychiku lidí? Je v tom nějaký rozdíl?

Při úplném zatmění Slunce dochází k viditelným změnám v přírodě. Vzpomínám na dokument o jednom klukovi, který létal v Jurských Alpách na paraglidu při zatmění Slunce v srpnu 1999. Těšil se, jak se na to zatmění podívá z výšky, že to bude jedinečný zážitek. Nemýlil se. Jakmile to úplné zatmění nastalo, zmizely vzdušné proudy a on měl co dělat, aby přistál a nezabil se. Aspoň můžeme lépe chápat, proč ptáci při zatmění slunce mizí z oblohy, a schovávají se někde ve stromech. Není to proto, že by si mysleli, že je noc, ale proto, že se jejich křídla nemají o co opřít.
Víme, že běžná novoluní a úplňky mají vliv na lidskou psychiku, V případě zatmění Slunce a Měsíce, což jsou zostřené novy a úplňky je tento vliv ještě silnější a astrologický význam dramatičtější. Podtrhuje ostatní vztahy v tranzitních horoskopech, to znamená, že zdůrazní krizové projevy rozběžné kvadratury Urana a Plutona. Dosavadní krize bude tedy pokračovat v neztenčené míře.

Jak se jako astrolog stavíte k otázce duchovna?

Potřeba transcendence (přesahování) a metafyziky, vztahování se k něčemu „věčnému“, je jednou ze základních potřeb člověka, o tom není dnes už pochyb a vytěsnění těchto potřeb se ukázalo nebezpečné. Spiritualita se vrátila oknem podobě ještě bizarnějších věr a hnutí než bylo dosud obvyklé. Vždycky mne zarazí, čemu všemu jsou lidé ochotni uvěřit. Proto by se měl každý starat o to, aby nebyl klamán a manipulován, zotročen a vykořisťován nejen světskou, ale ani duchovní mocí. Spiritualita by měla být individuální a privátní. Všichni volají po transformaci, ale to slovo je už vyprázdněné, je to mrtvá metafora, málokdo ji chce ve finále uskutečnit, natož pro ni něco obětovat. Teď je v duchovních kruzích módou mluvit o tom, jak se v roce 2012 lidé mění a změní, ale ono se to samo neuskuteční, je třeba pro to něco dělat. Proroci bývají často falešní, kdo 22. prosince 2012 vykřikne „Král je nahý!“?

Nějaká moudrost na závěr, co byste poradil čtenářům, až se zase někdy budou bát konce světa?

Vzpomeňte kolik prorokovaných konců světa už lidstvo přežilo. Přežije i tenhle. Je tu ale nebezpečí, že jsme už za hranou, neboť ke konzumnímu způsobu života se hlásí už i Číňané, a lidská sebedestrukce je nezvratná. Na poli hospodářském a politickém to bývá vidět zřetelněji. Na poli tzv. duchovním je situace nečitelná, duchovno je totiž skvělý obchodní artikl. Proto si připomeňme slova Džiddú Kršnamúrtiho: „Pravda je země, v níž nevedou vyšlapané stezky.“ Někdo vás může přivést pouze na její okraj. Dál už musíte sami.

Poèítam horoskop... Počítam horoskop...