Voľný pokec -
NAJLEPSIE PRISPEVKY
neznámy | 15.2.2014 20:37
Napadlo ma, ze je dobre ocenit prispevky ludi. Ja by som chcel dnes ocenit tento prispevok:
Paws v teme Zla nalada
Väčšinou mám zlú náladu, keď sa mení počasie, lebo mám veľmi nízky tlak a celkom som vtedy rozbitá. Kávu a čierny čaj som úplne prestala piť, lebo mi škodili. No a čím to nahrádzam - ráno po zobudení vypijem veľa veľa vody. Ja neviem, nejak sa potom lepšie cítim po celý zvyšok dňa. Namiesto kávy si dám mandarinku, bylinkový čaj so stéviou alebo vitamín C.
Snažím sa aj programovať si ráno celý priebeh dňa, keď viem, že ma čakajú veľmi náročné úlohy, aby som neprepadla stresu a všetko vyriešila s rozvahou. Je iné, keď človek pri pomyslení na povinnosti začne v duchu nadávať, alebo začína deň s určitým odhodlaním riešiť problémy.
Nechcem svoju zlú náladu ani vedome ani nevedome prenášať na druhých, tak ju treba rýchlo zmeniť na dobrú... :) Horšie je, že druhí na mňa dokážu preniesť svoje trápenie...
Paws v teme Zla nalada
Väčšinou mám zlú náladu, keď sa mení počasie, lebo mám veľmi nízky tlak a celkom som vtedy rozbitá. Kávu a čierny čaj som úplne prestala piť, lebo mi škodili. No a čím to nahrádzam - ráno po zobudení vypijem veľa veľa vody. Ja neviem, nejak sa potom lepšie cítim po celý zvyšok dňa. Namiesto kávy si dám mandarinku, bylinkový čaj so stéviou alebo vitamín C.
Snažím sa aj programovať si ráno celý priebeh dňa, keď viem, že ma čakajú veľmi náročné úlohy, aby som neprepadla stresu a všetko vyriešila s rozvahou. Je iné, keď človek pri pomyslení na povinnosti začne v duchu nadávať, alebo začína deň s určitým odhodlaním riešiť problémy.
Nechcem svoju zlú náladu ani vedome ani nevedome prenášať na druhých, tak ju treba rýchlo zmeniť na dobrú... :) Horšie je, že druhí na mňa dokážu preniesť svoje trápenie...
neznámy | 15.2.2014 22:38
Ajaj, no a touto pochvalou sme sa dostali ku koreňu minulej diskusie o chvále a kritike... :)
Ďakujem veľmi pekne, vážim si ocenenie, ale zdá sa mi, že všetky príspevky sú v určitom ohľade prínosom. Mne sa veľmi páčia vo všeobecnosti príspevky Alnilam a Simetry, ale samozrejme aj ostatných - sú veľmi náučné a ponúkajú mi iný pohľad na veci okolo nás.
Ďakujem veľmi pekne, vážim si ocenenie, ale zdá sa mi, že všetky príspevky sú v určitom ohľade prínosom. Mne sa veľmi páčia vo všeobecnosti príspevky Alnilam a Simetry, ale samozrejme aj ostatných - sú veľmi náučné a ponúkajú mi iný pohľad na veci okolo nás.
neznámy | 16.2.2014 11:16
Zíráš co!?!?!?
A Patapufova reakce!?!?
No schválně čti!!!!
¥¡¡¡¡¥{π¥÷π¥π√{π^}×^}×¥÷^™°™}™}°™™}}÷℅znicit krtka^°¥{^€{{{^®{^®]^√®π^®°®
°^™{{¥{{™{^™{™{™}™}™}}}™{™}^}°™}}}}^}^}°^}°÷™}}°^
A Patapufova reakce!?!?
No schválně čti!!!!
¥¡¡¡¡¥{π¥÷π¥π√{π^}×^}×¥÷^™°™}™}°™™}}÷℅znicit krtka^°¥{^€{{{^®{^®]^√®π^®°®
°^™{{¥{{™{^™{™{™}™}™}}}™{™}^}°™}}}}^}^}°^}°÷™}}°^
neznámy | 16.2.2014 12:43
Dnes som si vsimol tento tip top prispevok.
Dora v teme Strach
To je hezké, myslím, že důvěra ve Vyšší svět je vůbec nejlepší lék na strach. Pro mě je bohužel těžké si ji vždy a za každých okolností zachovat, možná kdybych nevěděla nic o světě, o tom, kolika lidem a nejen lidem se stalo něco strašného. Slyšela jsem, že lidi, co zažily válku, nebo i koncentrák, často víru v Boha ztratily, nebo ji naopak našli. To první je pro mě pochopitelné, to druhé moc ne.
Já mám na jednu stranu trochu dar lehkomyslnosti, není to vždycky tak úplně dar, ale na takové malé denní strachy je to dobré :) Opravdový strach z toho, na čem mi hodně záleží, znám dobře...Ten co mě provází asi nejvíc, je strach z opuštěnosti. Od rodičů vím, že mě jako mimino nechávali brečet, klidně celé hodiny, neviděli na tom nic špatného. Mám pocit, že se mi stav, který jsem tenkrát zažívala vryl nějak do podvědomí a celý život se mi znovu vrací. Bojím se, že budu opuštěná, budu volat o pomoc a nikdo tu pro mě nebude. Myslím, že nikdy jsem ve vztahu nikoho neomezovala, nežárlila, dávala svobodu, důvěřovala, ale stejně jsem trpěla chorobným strachem, že se tomu druhému něco stane a já zůstanu sama....Taky se připojuji k těm, kdo měli v dětství hrůzu z vlastní matky. Když se moje máma rozčílila, používala větu - zmiz mi z očí, nebo tě zabiju. Jako malé dítě mě nenapadlo, že to není jen tak, někoho zabít, že je za to kriminál. Brala jsem ji vážně, přišla mi děsivá. Přepisovala jsem si známky v žákovské, lhala, všechno kvůli strachu...Říkám si, že v dětství se tvoří takové základy, na kterých člověk může v životě dál stavět a čelit svým strachům, ale když jsou ty základy poškozené, bude se celý život hroutit, dokud si je nějak pracně nevybuduje sám.....Teď už se moje strachy oproti dřívějšku hodně zmenšily. Když si vezmu, co všechno se mi v životě stalo, vůbec to na mě nepůsobí jako sled náhod a to mi docelá dává sílu. Nejstrašnější je pro mě představa, že se neštěstí děje lidem náhodně, tomu naštěstí moc nevěřím. Když mi naběhne v hlavě strach, snažím se ho vykompenzovat myšlenkou na něco hezkého...představovat si, že mám kolem sebe nějakou ochranu, ať už je to jen moje fantazie, nebo ne, žije se mi s tím líp.
Dora v teme Strach
To je hezké, myslím, že důvěra ve Vyšší svět je vůbec nejlepší lék na strach. Pro mě je bohužel těžké si ji vždy a za každých okolností zachovat, možná kdybych nevěděla nic o světě, o tom, kolika lidem a nejen lidem se stalo něco strašného. Slyšela jsem, že lidi, co zažily válku, nebo i koncentrák, často víru v Boha ztratily, nebo ji naopak našli. To první je pro mě pochopitelné, to druhé moc ne.
Já mám na jednu stranu trochu dar lehkomyslnosti, není to vždycky tak úplně dar, ale na takové malé denní strachy je to dobré :) Opravdový strach z toho, na čem mi hodně záleží, znám dobře...Ten co mě provází asi nejvíc, je strach z opuštěnosti. Od rodičů vím, že mě jako mimino nechávali brečet, klidně celé hodiny, neviděli na tom nic špatného. Mám pocit, že se mi stav, který jsem tenkrát zažívala vryl nějak do podvědomí a celý život se mi znovu vrací. Bojím se, že budu opuštěná, budu volat o pomoc a nikdo tu pro mě nebude. Myslím, že nikdy jsem ve vztahu nikoho neomezovala, nežárlila, dávala svobodu, důvěřovala, ale stejně jsem trpěla chorobným strachem, že se tomu druhému něco stane a já zůstanu sama....Taky se připojuji k těm, kdo měli v dětství hrůzu z vlastní matky. Když se moje máma rozčílila, používala větu - zmiz mi z očí, nebo tě zabiju. Jako malé dítě mě nenapadlo, že to není jen tak, někoho zabít, že je za to kriminál. Brala jsem ji vážně, přišla mi děsivá. Přepisovala jsem si známky v žákovské, lhala, všechno kvůli strachu...Říkám si, že v dětství se tvoří takové základy, na kterých člověk může v životě dál stavět a čelit svým strachům, ale když jsou ty základy poškozené, bude se celý život hroutit, dokud si je nějak pracně nevybuduje sám.....Teď už se moje strachy oproti dřívějšku hodně zmenšily. Když si vezmu, co všechno se mi v životě stalo, vůbec to na mě nepůsobí jako sled náhod a to mi docelá dává sílu. Nejstrašnější je pro mě představa, že se neštěstí děje lidem náhodně, tomu naštěstí moc nevěřím. Když mi naběhne v hlavě strach, snažím se ho vykompenzovat myšlenkou na něco hezkého...představovat si, že mám kolem sebe nějakou ochranu, ať už je to jen moje fantazie, nebo ne, žije se mi s tím líp.
Stránka:
Počítam horoskop...