Voľný pokec -
HLASOVALI BY STE ZA ZNOVUZAVEDENIE TRESTU SMRTI
...já Ti taky mohu dát příkla-a přímo ze života: měla jsem kamaráda,velmi dobrý člověk-né z mého pohledu-ale byl to prostě dobrotivý člověk-jednou někomu něco vezl nákladákem při stěhování a na špatně zančené silnici/někdo vylomil značku/vjel nákladákem do křižovatky a čelně se střetl s osobákem,v něm seděl otec 3malíčkých dětí a ten byl na místě mrtvý...kamarád se zhroutil-když proběhl soud,odmítl obhájce -řekl,že si nikdy neodpustí,co se stalo a nazáleží na tom,jakou výši trestu dostane...dostal rok-vdově psal sposty dopisu ..nikdy neodpověděla..při amnestii byl někde na polovině propuštěný a první cesta byla za pozůstalou rodinou,chtěl ji nabídnout,že se finančně o děti"postará" dokud nebudou dospělé-vdova s ním odmítla vůbec komunikovat...nikdo z nás netušil co v sobě nese za strašnou bolest-sepsal závět,kde vše odkázal rodině pozůstalého a oběsil se...chci Ti jen "ukázat",že pokud má někdo už pokročilé svědomí/a tím tedy už nějak svůj život ovládá-tak rozhodně potrestání nevnímá,jako akt křivdy
Ponechme stranou úmyslnou, úkladnou vraždu nebo podobný čin. Kdokoliv z nás může být tím, kdo nechtěně způsobí jinému smrt. Rozdíl je v tom, jak se k tomu ten který viník postaví. Někdo bude koukat jak by se z toho co nejlépe a nejsnáze vyvlékl, u soudu projeví účinnou lítost, ale ne proto, že by ji až tak skutečně cítil, ale proto, že ví, že to bude mít vliv na výši trestu. Odkroutí si svůj trest a pak žije dál, tím to pro něj skončilo.
A někdo přijme trest jakýkoliv, bez snahy o jeho zmenšení, protože má takové výčitky svědomí a pocit, že to co se stalo nelze žádným způsobem odčinit. A žije s tím dál i po propuštění. A v tom je ten rozdíl. Ať tak nebo tak, je to těžká zkouška.
Ten kdo svědomí nemá, tak pro toho bude uvěznění trestem.
Ten kdo svědomí má, tak ten bude cítit vinu nejen ve vězení, ale i po propuštění, po zbytek svého života.
Mj-v příkladu,který jsem uvedla-bylo v tranzitech na nativity celkem dobře patrno,že celá událost nebyla dílem"náhody" a že -ačkoliv se jejich osudové cesty setkaly na pár tragických vteřin- dopad to mělo zásadní a dalekosáhlý...
Před mnoha lety Zoša Kimkorová napsala/název už nevím/ astrologickou knihu o osudových zlomech v životě-a několik příkladů tam bylo uvedeno i s kriminální tématikou a také osudovost při dopravních nehodách...
Ide hlavne o nás postoj...
Karmické ciny nemozme ovplyvnit,len svojim postojom,pochopením, ale aj postojom spolocnosti.
Skoda,ze spolocnost nedokáze zabránit zlocinom predtým...
Niekde tá prícina vzniká,preco sa clovek stáva vrahom.Spolocnost by mala mat nástroje na to,aby chránila ostatných,pred moznými budúcimi cinmi,ved mnohokrát sa stáva,ze taký clovek väcsinou uz nejaký cas predtým vycnieva z radu...ale na upozornenie polícii,má polícia zviazané ruky a nezmoze nic a potom je zvycajne neskoro....:)
Spolocnost by mala mat vypracovaný pracovný láger,kde by si na seba sami pracovali,sami sa zivili,mali k dispozícii celú skálu mozností,aby pochopili,kde sa stala chyba..
Smrt predsa nie je trestom.a nic neriesi-SAD-
