Voľný pokec -
Den na pikaču...
Výměna názorů, zdálo se že jsme si to nakonec vyříkali a stejně divný dusno, možná je u mne na duši. Potřebovala bych plakat a nejde to...
K tomu je mi po těle ouzko, včera vycházka olšovou alejí, půlnoci jsem nespala pro svědění snad úplně všeho...
Mě fakt pomáhá vědomí, že všechno jednou přejde... což je asi podobné jako když mi kdysi doma říkali, to se do svatby zahojí, což jsem z duše nesnášela :D ale je to tak... Nějak tě jinak nedokážu potěšit... Ale kdyby ti pomohlo objetí, tak jedno virutální posílám-FLOWER-
Já vím, že to přejde... Říkám si, jsou to jen pocity, ale sedí mi na hrudi, jak žaba na prameni. Nechci držet, chti to pustit :.-D protože se hromadí a tlačí...
Sešlo se toho nějak víc naráz, k tomu ta fyzická nepohoda a jsem na umřití :-D
Mám takovou zajímavou zkušenost, teď jsem si na ní vzpomněla. Jednou mi volala kamarádka a já jsem měla furt pocit bolesti na srdci, tak se jí ptám, ona říká co se děje. Já jsem jí popsala co cítím a ona chvilku mlčí a říká: "teď jsem cítila jak tma něco prasklo" ... chci tím říct, že vědomí a pozornost může mít občas velkou moc.
Teď už je mi o moc líp, než v noci a věřím, že i ty ostatní rány by se lízaly lépěji někde v pelíšku, než za pracovním stolem :-D
Někde jsem vyčetla, že v takových neutěšených situacích si má člověk pohodlně sednout, zhluboka se několikrát nadechnout a s výdechem si v duchu říct "já jsem" s důrazem na JSEM. Tím si prý uvědomí vlastní existenci v souladu se v ším, co prožívá a dojde k zklidnění. U mne to funguje částečně zatím :)
Hezký den ti přeji -FLOWER-