Poezie-kvalita:)

trošku tu to proluftuju, co takhle nový vlákno, ale nikoliv s vlastní tvorbou, ale s prověřenými i méně prověřenými klasiky? docela rád bych se nechal inspirovat někým (a něčím) k čemu bych se třeba "normálně nedostal".

k příspěvku napište i název knížky, kde je možný ho najít.
Jo a od jednoho autora tak 3 kousky max, ať tu nejsou výbory z díla:)

začnu Vladimírem Holanem:)


Píseň milenky

Splav lůny rozšuměl se v louce mraků
a mám tě milovat.
V sadařství těla svého studem ze zázraku
cítím tě tiše vát.

A někde uprostřed mne poznáváš jak okraj studně
a někde při okraji
obraz tvé krve tone ve mně vzestupně a bludně.
K tobě se vzdaluji.

Jediní nebo sami? Tmu jednu ležíme,
dvě noci šli jsme sem.
Není jich počet! Jsou jen mramory, zde ňadra, nohy mé;
nad nimi ty: křik ptáka nad městem.

Zvěř hledala se v našich pohybech a opony - - -
čím jsem ti přítomna,
že už mi jenom nasloucháš jako závěsu Dodony,
v který jsem složena?

(Vanutí)

tak zo sucastnych ceskych autorov sa mi pozdava napriklad Ladislav Selepko:

TUNEL
Ve starých almarách odpočívají saze
přijď mi tam vyprávět o starém krému
mluvím o té spáse, jak jsi o ní mluvila

Za okny dokonale prší, slejvák
v Tvých očích chátrají hrady
tuny vzteku dopadají na vítězný oblouk

Tahám se s náhrobkem po hřbitovech
moje duše, temné fotbalové hřiště
veselá tapeta v rokokovém salónku

Když jsi mě opustila uprostřed vánice
vůbec jsem neplakal, smrtelně vážně
na průtrž mračen ve křídových kopcích

a zo slovenskych mladsich sucastnikov napriklad Peter Staricek (zbierka Chodec):

HORROR VACUI
Vraciaš sa kratšou cestou k zemskej osi.
Ako prach. Trochu z teba odsypú.
Už dlho v tebe myslí ktosi
konečný, teda obesený o pípu.

V dňoch, v ktorých visia iní, ležíš doma.
Hrabeš sa v hline. V kvetináčoch hľadáš svoje korene.
Čo nájdeš, vytneš. Ako správny nomád
máš pomer s ľuďmi – nepoznáš ich po mene.

Presúvaš k inej žene zvyšky svojho tieňa.
Do otvorených úst ti padá sladká omietka.
A hmla nič. Nechodí. Nič neznamená.

Drží sa noci ako obrus stola.
Počúvaš čiesi kroky odtrhnuté z opätka,
kým na ne ktosi iný nezavolá.

alebo Pavol Garan (zbierky Smrt zahrotenym prstom, ci Jednotlivec):

TIEŇ
Ráno som cúvol naspäť do postele sladko spotený,
z pív a pív sa mi vlhko odgrglo to zliate
a kým som potom márne čakal čosi ako rozhrešenie ozveny,
zabúdalo ma krížom cez ulicu jedno veľké dievča samo na priváte.

Do idylickej zlatej mestských parkov sadol chlad,
filozofujem, zúrim, ľúbim, škrtám napísané,
takže mám svoju malú hriešnu dušu chvíľu na dohľad,
snívam, a práve živé sny mi upierajú spanie.

A myslím na básnikov, čo nám necit načas kruto odoprie,
žijem len z vlastnej pomätenej ilúzie o dobre,
kotvím sa okom tam, kde moji drahí bardi na noc vychádzajú zo steny.

Štylizujem sa ako veľká nádej svojho pokolenia – s rukami po zem, prácou po krk, s bradou po kolená,
ostane po mne, v duchu doby, iba jedno biele miesto po tieni.


ale autorov z ceskej ci slovenskej poezii, co sa daju citat, je strasne vela-PUH-

Charles Baudelaire

Ona celá
--------------------------------------------------------------------------------

Dnes za svítání, časně zjitra,
mě navštívil v mém bytě Ďas,
a chtě mě chytit, řek' mi zchytra:
"Já rád bych věděl, co z těch krás,

jež její kouzlo vytvářejí,
z těch růžočerných drobností,
jež tvoří vábné tělo její,
má v sobě nejvíc sladkosti."

- Tys, moje duše, ďáblu děla:
"Ach, protože mě blaží vším,
mně nelze dávat z toho těla
jednomu přednost před druhým.

Jelikož vše mě okouzluje
já nevím, co je svůdnější.
Ó, ona jak Den oslňuje
a jak Noc něžně konejší.

A soulad, jenž v tom těle vládne,
je do té míry spolu spjat,
že analyse není snadné
akordy tónů rozpoznat.

Metamorfoso přetajemná
mých smyslů v jeden vyšší všech!
Ten její hlas, toť vůně jemná,
a hudba sama její dech!"


Přeložil Svatopluk Kadlec

Václav Hrabě :)

Infekce

Spadl jsem se skály porostlé arnikou
a teď tu ležím
hlavu v trávě
kůži mám plnou oděrek podlitin
suchého listí a tebe
Nejtěžší případ tetanu v dějinách lékařství
všechny kapacity světa nade mnou
pokývaly hlavami a odešly
Vrchní sestra přináší do pokoje
cigarety pomeranče a třináct
reprodukcí Boticelliho
Posilněte se
večer vás budou operovat
vezmou vám srdce
máte příliš velké srdce na to
abyste s ním mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu
rackové a čvachtavý sníh
pamatuješ?
Na sedmého listopadu bylo slavnostní osvětlení


Moje postel smontovaná umně
z dobrých výrobků a předsevzetí
moudrých dávno slavných lidí
se poznenáhlu proměňuje
v drkotavou tramvaj jedoucí na Spořilo


ANO
v ústech mám sucho
a tvé vlasy


Je to smutné a možná i směšné
ale zemřu jim asi pod nožem
protože jenom ty máš stejnou krev mé skupiny
musím jim říct kde tě najdou
Budu ležet mezi lesklými čerstvě vyvařenými nástroji
a ani nemusíš se na mne dívat
vím ze mě nemáš ráda
ale já tě mám hluboko pod kůži
rozpuštěnou
v bacily tetanu
kouřem
a vůní arniky
a starými šlágry
které už nikdo nepamatuje

SVÍTÁNÍ

To je ta chvíle, kdy kněz jde na mši
po hřbetě ďábla.

To je ta chvíle, kdy těžký kufr svítání
považuje naši páteř za zdrhovač zip.

To je ta chvíle, kdy mrzne a nesvítí,
ale náhrobní kámen je přece teplý,
neboť se pohybuje.

To je ta chvíle, kdy jezero zamrzá od břehů,
ale člověk od srdce.

To je ta chvíle, kdy sny nejsou nic
než bleší štípance na Marsyově kůži.

To je ta chvíle, kdy stromy, zraněné laní,
čekají, až to slíže.

To je ta chvíle, kdy úlomky hodinových slov
sbírá kunda orloje.

To je ta chvíle, kdy jenom něčí láska
se odváží sestoupit do krápníkové jeskyně oněch slz,
jež byly tajně potlačeny a tajně pracovaly.

To je ta chvíle, kdy musíš napsat báseň
a říci to v ní jinak, docela jinak...

Vl. Holan, Bolest


ZEĎ I.

Tato zeď není zde kvůli delším větvím
plným plodů tam uvnitř, za ní...
Neodděluje, nehlídá a nesoudí
a, letitá, je si vědoma,
že spíše zasahuje do ticha
tím, že se drolí na sám krevní kámen...
A protože nemůže být něčím jiným,
nic nezmeškává, i když končí
málo navštěvovaným ženským záchodkem...


ZEĎ II.

Tato zeď s rychle uzavřeným
kusem prostoru je také
plna zarudlých trhlin
po mrtvici cihel...
Málo pozorné k nepřítomnosti slunce,
stíny skrývají dorozumění s člověkem
až po úklad...
A zrovna tady jste se mě ptala
je-li život sen, vy,
tak živoucí, právě když spíte,
celá ve snu... Ale ta zeď!
Došla k vědomí sebe samé?


CHLAPEC

Po celou noc padala na sadě jablka,
zatímco sousedův chlapec umíral...
Byl to on, kdo ti druhdy řekl:
"Pane, jste cizinec?" Řekl jsi:
"Proč se ptáš?" Řekl: "Máte
moc času ve svých očích..."
Řekl jsi: "Ty jsi já, když jsem
byl mlád!" Řekl: "Já budu vy,
teprve až zestárnu... Ale víte co,
pojďme na poštu a odtamtud
si zatelefonujeme, kdy vlastně jsme..."

V.Holan

přátelé díky moc, krásný texty.. a svítání je bomba, nemám slov

Dnes v noci nebudeme spát
otevřeným oknem s nedopitým vínem
se budu mlčky dívat
jak koupeš svý tělo v stříbře sodíkový lampy
a tančíš
Srdce ti bude tleskat do rytmu čerstvý rány
obklopím tě stovkou postav v černých kápích
v světle svící s vůní vosku a masa připálených dlaní
budeš až do rána mou ženou
protože svůj tanec smrti tančíš každému jen jednou

Tomas Odaha

mne sa páči napríklad Tereza Ješátková

(žít s básnířkou)

v sedm dvacet devět
místního času
snesl se poslední list
na terasu
strom ztemněl
a na temeni
vyrostlo mu
pár šedivých vlasú
v tom zimočasu
nedá se žít
sám - sama
ani sami
(natož pak s básnířkami)



...
až budeš odcházet

až budeš odcházet
zhasni na mostech
zrcadla zamkni
zahoď klíč
nepros mě už prosim ani ve snu
o chléb a vodu o nocleh
a všechna lichá
pouta znič
(proč člověk nejvíc získá
když vše ztrácí?)

až pújdeš tam
odkud se nenavrací
pospěš si přidej
mě tu nech

(stejně si navždy schovám
pod matrací
tvou vúni
tvé srdce a tvúj dech)

...

a ešte jednu

asi sasanka

ruce mu zbyly prázdné
jak forma na bronzovou sochu
a srdce kra která praská
lehounce drobně jen trochu
se rozplakal
snem prošla bosá husopaska

a myslela na sasanku
co jí kdysi dal
i ona zakoření
každý rok o kus dál
a myslela na sasanku
vloženou kamsi do nezvala
na křehkou a vzdálenou
jak vše co milovala
:)

včera jsem na youtubu koukal na hořící keř a teď jak si čtu hraběte, tak to úplně ožívá, jak to jde spolu k sobě. někde mám u našich jeho sbírku, budu jí muset oprášit..:)

Mám kdesi desku "Pár tónů,které přebývají"
http://www.progboard.com/Mi-k-Vladim-r-ETC/V-clav-Hrab-Miroslav-Kov-k-Vladim-r-Mi-k-Etc-P-r-t-n-kter-p-eb-vaj-/1003262
..leč gramofóna nět -CONFUSED-

Pavol Hudak

Pozdrav z druhého sveta

Krásny je druhý svet.
To ospevované svetlo,
tie prekrásne chorály,
to všetko tu fakt je!
Vznášam sa ako medúza
medzi ostatnými svetielkami.
Už stovky rokov sa tu takto
vznášam.

Je tu naozaj príjemne,
len ma prosím vás,
na chvíľočku pusťte
do lesov za Popradom,
keď dýchajú po daždi,
pusťte ma na zabudnuté sídlisko,
kde zas naučím svoje dieťa
chodiť,
do súmračného mestečka,
do poslednej staničnej
krčmičky ma pusťte,
sľubujem, len jedno malé
pivo, nič viac, a pár slov
s kamarátmi,

ja sa vrátim,
určite vás nepodrazím,
vrátim sa medzi svetielka
a chorály,
len ma na chvíľočku
pusťte tam,
kde si ma pamätá
iba vietor,
kde som sa kedysi mihol
medzi dvoma tmami.
...........................................
Po nociach

Po nociach obdivujem Mesiac.
Dobre to vesmír - Boh
vymyslel.
Mesiac žiari do smolnatej noci,
osvetľuje svet.
Je to premyslené.
Cez deň Slnko a jas,
v noci len stíšené svetlo,
vysoká striebristá lampa.
Tak ako v ľudských príbytkoch,
na staniciach, v nemocniciach.
Hej, Mesiac svieti, osvetľuje svet.

Tú obrovskú nočnú
psychiatriu.

Neviem ci je to kvalita, ale-HEART-

Nekonečná věta (báseň)

19. 11. 2012








Milovat mohu jen tebe,

jen tebe chci u sebe,

chci víc lásky z tvé strany,

já už nechci do srdce rány.



I když tě zrovna u sebe nemám,

v hlavě a srdíčku tě pořád mám,

kdybys jen věděla jak jsem bez tebe smutný,

teď už je polibek od tebe opravdu nutný.



Síla mých citů je největší na světě,

nejde ani popsat v nekonečné větě,

ty mi prostě musíš věřit,

že i svůj život ti chci svěřit.



Stači pouhé slovo, že mám odejít,

neřeknu nic, půjdu, ale ve smutku budu žít,

ale pokud mě chceš mít, tak do očí mi stále opakuj,

MILUJI TĚ, ty jsi jen můj.

Mefistotoles Satanas;)

...někdo tu napsal na zeď svoji touhu
térem
a metrovými slovy
BEZ TEBE NEJSEM NIC JEDINÁ MOJE LÁSKO
OČIČKO MOJE
SAMETOVÝ.....

Jan Skácel