Príroda a zmysly -
Náš svět je hologram - iluze!
neznámy | 28.11.2015 07:01
Cas nie je... prave teraz mozes byt para nad hrncom i indian sledujuci plachetnice a overit si, ci ozaj videli mraky...
Pisem to sem preto, ze o tom je tato diskusia, je skvele, ze veda sa priblizuje pochopeniu fungovania vesmiru, i ked tu zrejme mate vyhrady k interpretaciam v popularnovedeckom clanku prilozenom... necitala som diskusiu....
myslis, ze "vdych" vesmiru sa da prirovnat k pare nad hrncom? Nejak mi rozplynutie do stratena k tomu nesedi... skor "vcucnutie" -WINKIE-
Nebiem sa ist pozriet-SHAME-
Pisem to sem preto, ze o tom je tato diskusia, je skvele, ze veda sa priblizuje pochopeniu fungovania vesmiru, i ked tu zrejme mate vyhrady k interpretaciam v popularnovedeckom clanku prilozenom... necitala som diskusiu....
myslis, ze "vdych" vesmiru sa da prirovnat k pare nad hrncom? Nejak mi rozplynutie do stratena k tomu nesedi... skor "vcucnutie" -WINKIE-
Nebiem sa ist pozriet-SHAME-
neznámy | 28.11.2015 10:59
Kto nemá očičká v hlave funkčné ten disponuje vnútorným zrakom. V hmotnom svete je taký človek za krypla, skutočnosť je ale taká, že má špecifický dar. Nie každý ho objaví a aj používa pretože bohužiaľ uverí projekcii konformistov, že je krypel.
Mne toto konkr ukázal kamarát s glaukomom, čo som mu bola nápomocná s asistenčným psíkom a je to zaujímavé .............
:)
Mne toto konkr ukázal kamarát s glaukomom, čo som mu bola nápomocná s asistenčným psíkom a je to zaujímavé .............
:)
neznámy | 28.11.2015 11:13
Svět naplněním zkušeností zmizí. Simsalabim. Je fuč.
My lidé jsme demoliční četa která urychluje tuto reakci proměny něčeho v nulu.
Jsme něco jako patogenní enzym který usnadňuje rozklad.
Všechno zlo které existuje je jenom v člověku. Schované tam uvnitř.
Až na to ten člověk jednou přijde, už nikdy pak nedokáže žít sám se sebou.
A raději bude volit smrt, konec, neexistenci.
Protože pochopí princip duality, zřekne se jí.
A to je nirvána. Konec objektivní individualizované existence.
Konec všeho, a vlastně návrat do prvopočátku.
My lidé jsme demoliční četa která urychluje tuto reakci proměny něčeho v nulu.
Jsme něco jako patogenní enzym který usnadňuje rozklad.
Všechno zlo které existuje je jenom v člověku. Schované tam uvnitř.
Až na to ten člověk jednou přijde, už nikdy pak nedokáže žít sám se sebou.
A raději bude volit smrt, konec, neexistenci.
Protože pochopí princip duality, zřekne se jí.
A to je nirvána. Konec objektivní individualizované existence.
Konec všeho, a vlastně návrat do prvopočátku.
neznámy | 28.11.2015 16:10
Všechno zlo které existuje je jenom v člověku. Schované tam uvnitř.
Až na to ten člověk jednou přijde, už nikdy pak nedokáže žít sám se sebou.
A raději bude volit smrt, konec, neexistenci.
Protože pochopí princip duality, zřekne se jí
Na podobná prohlášení mám v posledním čase "štěstí". Ať si přečtu kdejaký zajímavý komentář nebo úvahu, najednou se dostanu k větě jako : " Když člověk rozpozná své stíny, rozpustí je a jeho život je šťastnější". Nebo " Vrcholem duchovního poznání je rozpuštění ega ". Nebude to náhodou tak, že člověk se má poznáním ( ega, stínů, duality aj.) naučit žít vědomě se vším, co k němu patří a ne snažit se něco zničit, zrušit, rozpouštět ? Bůh (Vědomí, Vesmír) přece skrze nás prožívá celistvost jednotlivců v neskutečné rozmanitosti a proč by někomu přidával nebo ubíral, když se už od začátku (od jeho narození) počítá s celistvostí takovou, jaká je? Tady jde spíš o to, jak si kdo se sebou (potažmo ve svém světě) poradí, jak využije svůj potenciál, jak pochopí danost duality, co mu přinese jeho životní příběh, který se může odehrát právě jen tady v kontrastech, prostoru a čase. Člověk, který nechce žít sám se sebou, dostává v poslední milisekundě životaschopný impuls, který jej může vrátit zpět a tam zase záleží na tom, jestli je návrat žádoucí nebo už není, jestli má schopnost impuls zachytit nebo mu to dáno nebylo atd. Jsou věci, nad kterými se můžeme zamýšlet, polemizovat, popouštět fantazii, ale významně s nimi nehneme.
Svět naplněním zkušeností nemizí, ale proměňuje se v další dobrodružství jako nekonečný příběh ;)
Až na to ten člověk jednou přijde, už nikdy pak nedokáže žít sám se sebou.
A raději bude volit smrt, konec, neexistenci.
Protože pochopí princip duality, zřekne se jí
Na podobná prohlášení mám v posledním čase "štěstí". Ať si přečtu kdejaký zajímavý komentář nebo úvahu, najednou se dostanu k větě jako : " Když člověk rozpozná své stíny, rozpustí je a jeho život je šťastnější". Nebo " Vrcholem duchovního poznání je rozpuštění ega ". Nebude to náhodou tak, že člověk se má poznáním ( ega, stínů, duality aj.) naučit žít vědomě se vším, co k němu patří a ne snažit se něco zničit, zrušit, rozpouštět ? Bůh (Vědomí, Vesmír) přece skrze nás prožívá celistvost jednotlivců v neskutečné rozmanitosti a proč by někomu přidával nebo ubíral, když se už od začátku (od jeho narození) počítá s celistvostí takovou, jaká je? Tady jde spíš o to, jak si kdo se sebou (potažmo ve svém světě) poradí, jak využije svůj potenciál, jak pochopí danost duality, co mu přinese jeho životní příběh, který se může odehrát právě jen tady v kontrastech, prostoru a čase. Člověk, který nechce žít sám se sebou, dostává v poslední milisekundě životaschopný impuls, který jej může vrátit zpět a tam zase záleží na tom, jestli je návrat žádoucí nebo už není, jestli má schopnost impuls zachytit nebo mu to dáno nebylo atd. Jsou věci, nad kterými se můžeme zamýšlet, polemizovat, popouštět fantazii, ale významně s nimi nehneme.
Svět naplněním zkušeností nemizí, ale proměňuje se v další dobrodružství jako nekonečný příběh ;)
Stránka:
Počítam horoskop...