Ľudská duša -
Všetko, čo nás osloví a povie. Moje meno je krása.
neznámy | 30.12.2010 23:46
Z nejakého dôvodu sa mi pripomenula v spomienkach báseň Tygr - Viliam Blake.
Zdá sa mi nesmierne krásna.
Tak zakladám novú tému. Môžete do nej dať čokoľvek, pri čom ste stretli krásu.
Obraz, hudbu, citát, alebo ako ja báseň.
Tygr
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?
Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?
Čípak um a čí síla
Srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
Kdo nebál se je uchopit?
Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
Kdo nepocítil hrůzný děs?
Když hvězdy seslaly houf střel,
Pláč deště vesmír pozastřel,
Zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Tvou hrůznou krásu stvořila?
Zdá sa mi nesmierne krásna.
Tak zakladám novú tému. Môžete do nej dať čokoľvek, pri čom ste stretli krásu.
Obraz, hudbu, citát, alebo ako ja báseň.
Tygr
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Stvořila krásu tak děsivou?
Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
A trouf si pro něj doletět?
Čípak um a čí síla
Srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
Kdo nebál se je uchopit?
Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
Kdo nepocítil hrůzný děs?
Když hvězdy seslaly houf střel,
Pláč deště vesmír pozastřel,
Zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?
Tygře, tygře planoucí,
Lesem černým za noci,
Čí ruka nesmrtelná
Tvou hrůznou krásu stvořila?
neznámy | 31.12.2010 07:27
toto je krasna tema, ako aj jej prispevky, a kedze sa tyka krasy musim sem doplnit tieto krasne slova od svateho Augustina: "Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! A hle, ty jsi byl uvnitř, a já venku, tam jsem tě hledal, a do krás, které jsi stvořil, jsem se vrhal znetvořený. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem nebyl s tebou. Daleko od tebe mě držely věci, které by neexistovaly, kdyby nebyly v tobě. Volals a křičels, a prolomil jsi moji hluchotu, zazářils a ukázals svůj jas, a protrhl jsi moji slepotu; rozšířils svou vůni, já jsem dýchal a vdechuji tebe, ochutnal jsem, a mám hlad a žízeň, dotkl ses mě, a já jsem vzplanul v tvém pokoji."
neznámy | 31.12.2010 13:10
Aby tu bolo aj niečo pre oči, pridávam obrázky mojich dvoch obľúbených maliarov a grafikov.
Jeden z blízka času a priestoru - Albín Brunovský
Druhý z troška ďalej - Gustave Doré
Vybrala som naschvál podobnú tému, múdrych starcov v rozhovore s dušou.
Pretože sa mi zdá, že tí dvaja autori majú čosi spoločné.
No a keďže postrádam farbu, tak pre kompenzáciu niečo, čo ma oslovilo svojou farebnosťou. :)
Jeden z blízka času a priestoru - Albín Brunovský
Druhý z troška ďalej - Gustave Doré
Vybrala som naschvál podobnú tému, múdrych starcov v rozhovore s dušou.
Pretože sa mi zdá, že tí dvaja autori majú čosi spoločné.
No a keďže postrádam farbu, tak pre kompenzáciu niečo, čo ma oslovilo svojou farebnosťou. :)
![](/image_sized.php?maxwidth=425&maxheight=400&filename="C:\Documents and Settings\Maminka\Dokumenty\Obrázky\Merlin-l-Enchanteur-et-le-Fee-Viviane-Gustave-Dore.jpg")
neznámy | 31.12.2010 14:15
Áno, máš vlastne pravdu. Človek niekedy stretne krásu vo vlastnej duši a musí to dať nejako zo seba von.
Ja to tiež robím formou písania.
Takže niečo odo mňa.
Letné svitanie
Raz koncom noci,
keď farby ešte spali,
hviezdy sa už len jemne trblietali
no ráno ešte nebolo,
spala som
a z ticha hlasy vyrastali
nespočet drobných vtákov okolo.
Tie hlasy
ako keď vánok veje vlasy
vkradli sa ticho do môjho sna asi.
Tu vtáky prečudesných tvarov,
zo starých mýtov, bájnych svetov
pred domom mojim ticho stáli
a šepotom sa rozprávali.
Ich hlasy rástli každou chvíľou,
Neznámou, skrytou, tajnou silou.
V tom jasný záblesk na obzore raja.
Slnečný kruh a jeho plavá žiara.
Tisíce krídiel naraz vzlietlo hore.
Tisíce lúčov – zlaté more
Vznieslo sa ako pochodeň.
Bol znovu jasný, letný deň.
Ja to tiež robím formou písania.
Takže niečo odo mňa.
Letné svitanie
Raz koncom noci,
keď farby ešte spali,
hviezdy sa už len jemne trblietali
no ráno ešte nebolo,
spala som
a z ticha hlasy vyrastali
nespočet drobných vtákov okolo.
Tie hlasy
ako keď vánok veje vlasy
vkradli sa ticho do môjho sna asi.
Tu vtáky prečudesných tvarov,
zo starých mýtov, bájnych svetov
pred domom mojim ticho stáli
a šepotom sa rozprávali.
Ich hlasy rástli každou chvíľou,
Neznámou, skrytou, tajnou silou.
V tom jasný záblesk na obzore raja.
Slnečný kruh a jeho plavá žiara.
Tisíce krídiel naraz vzlietlo hore.
Tisíce lúčov – zlaté more
Vznieslo sa ako pochodeň.
Bol znovu jasný, letný deň.
neznámy | 31.12.2010 15:11
:-) veľmi pôsobivá je tvoja báseň, pripomína mi Múdrosť života a nový deň. Tak ešte dodám známu báseň od indického dramatika Kalidasyho "POZDRAV ÚSVITU"
"Pozri na tento deň!
To on je život, život života:
jeho kratučký beh
obsahuje všetku pravdu a skutočnosť nášho bytia -
blaženosť rastu,
slávu činu,
i lesk krásy,
pretože včerajšok je iba sen
a zajtrajšok len predstava,
ale dobre prežitý dnešok mení včerajšok na krásny sen
a zajtrajšok v predstavu plnú nádeje.
A preto pozri na tento deň!
Taký je pozdrav úsvitu."
"Pozri na tento deň!
To on je život, život života:
jeho kratučký beh
obsahuje všetku pravdu a skutočnosť nášho bytia -
blaženosť rastu,
slávu činu,
i lesk krásy,
pretože včerajšok je iba sen
a zajtrajšok len predstava,
ale dobre prežitý dnešok mení včerajšok na krásny sen
a zajtrajšok v predstavu plnú nádeje.
A preto pozri na tento deň!
Taký je pozdrav úsvitu."
neznámy | 31.12.2010 15:21
A ešte niečo málo o Kráse, ako ju vnímal Smrek v zbierke Básnika a žena...tu nielen život, ale aj žena figuruje ako nevyčerpateľný zdroj krásy,pretože je nositeľkou radosti a lásky...
...a "lásku máme v ženách stelesnenú. Preto sa koria im i ľudia hmoty, nie iba básnici a idioti. Celý svet miluje a vzýva ženu."
No kto by nechcel takéhoto muža, čo v žene vidí toľko krásy?
...a "lásku máme v ženách stelesnenú. Preto sa koria im i ľudia hmoty, nie iba básnici a idioti. Celý svet miluje a vzýva ženu."
No kto by nechcel takéhoto muža, čo v žene vidí toľko krásy?
neznámy | 31.12.2010 22:15
Tam, kde sa perlia vodopády,
čo rosia biele krídla anjelov,
tam chodí moje srdce zjazvené.
Po nociach temných,
po úvratiach, skalách
prejasniť oči smútkom skalené.
Kde slzy rozbijú sa
na tisíce iskier,
kde ťažký balvan,
čo na srdci stál
skotúľa sa
a zmizne kdesi v diali
a s ním aj tisícročný žiaľ.
Tam v diaľkach,
kde sa perlia vodopády,
čo rosia biele krídla anjelov
tam moje srdce v temné noci chodí
a späť sa vracia s nádejou.
čo rosia biele krídla anjelov,
tam chodí moje srdce zjazvené.
Po nociach temných,
po úvratiach, skalách
prejasniť oči smútkom skalené.
Kde slzy rozbijú sa
na tisíce iskier,
kde ťažký balvan,
čo na srdci stál
skotúľa sa
a zmizne kdesi v diali
a s ním aj tisícročný žiaľ.
Tam v diaľkach,
kde sa perlia vodopády,
čo rosia biele krídla anjelov
tam moje srdce v temné noci chodí
a späť sa vracia s nádejou.
Stránka:
Počítam horoskop...