Ľudská duša -
šťastie
neznámy | 6.10.2016 16:07
Podle mě se někdo už rodí s vlohou "pro štěstí". To jsou ty holky, co se ráno protáhnou jak kočka (než jim docvakne, že za půl hodiny mají být u zubaře), zpívají občas v koupelně nebo když mejou nádobí(jak Saffiy dcera), začnou si sólo tancovat a nic moc jim ten "pocit štěstí" nezruší - a když, tak stejně zůstává někde uvnitř.
A protože hodně lidí se s tou vlohou nenarodí, myslím, že je to tak, jak píše Kadishtu - "najít v sobě ten pevný bod". Nebo- být v souladu se sebou samým. Možná s tím dobrým, co nabízí kolečko - protože je to asi individuální. Dovedu pochopit Modrou, zvlášť když čtu, co a jak píše, a dívám na její kolečko, ale myslím, že by to nebyla cesta třeba pro Vodnářku... Jsme každá jiná, ale to štěstí je jak to vypadá, někde uvnitř.
A protože hodně lidí se s tou vlohou nenarodí, myslím, že je to tak, jak píše Kadishtu - "najít v sobě ten pevný bod". Nebo- být v souladu se sebou samým. Možná s tím dobrým, co nabízí kolečko - protože je to asi individuální. Dovedu pochopit Modrou, zvlášť když čtu, co a jak píše, a dívám na její kolečko, ale myslím, že by to nebyla cesta třeba pro Vodnářku... Jsme každá jiná, ale to štěstí je jak to vypadá, někde uvnitř.
neznámy | 6.10.2016 17:27
Taky si myslím, že s touto vlohou se už člověk rodí;) A ano je to o tom, najít v sobě ten pevný BOD, takové to uvnitřnění, to hledám:D:) a taky si myslím, že je to i genetika. Znám lidi, kteří by mohli být šťastni a pořád kňučí a jsou nespokojeni a naopak lidé, kteří pořád dostávají za uši, jsou veselí a šťastní lidé:)
neznámy | 7.10.2016 08:08
Však píšem, že to nie je návod na pasivitu. :-) Neznamená to, že nebudem nič robiť, ale že nepôjdem proti odporu. Také to vydupávanie si, že ja chcem. Keď sa sústredím na "JA chcem", vidím len seba, svoju nespokojnosť, emócie a široký obzor sveta sa stráca. Hovorí sa, že sú dva druhy rýb. Jedni plávajú s prúdom, druhé proti prúdu.
Obyčajne sa plávanie s prúdom vykladá ako pasivita a nemohúcnosť, nedostatok energie. V jednom význame to tak je, v inom význame je to zmierenie medzi sebou a svetom. Tak si vyber. :D
Ach jo... slová, slová, slová. :)
Obyčajne sa plávanie s prúdom vykladá ako pasivita a nemohúcnosť, nedostatok energie. V jednom význame to tak je, v inom význame je to zmierenie medzi sebou a svetom. Tak si vyber. :D
Ach jo... slová, slová, slová. :)
neznámy | 7.10.2016 08:57
První část OK, rozumím. Ale mám problém, netuším, co je nepomíjivá složka bytí. Podle mě je pomíjivé vše. Třeba i Bůh, nebo logika. To jsou jen popsané zákonitosti tohoto světa. Tak, jak je kolektivní mysl v současnosti udržuje.
Se změnou vnějších podmínek, která je k udržení chodu nezbytná, dochází k postupné změně toho, co žijeme. Akorát si to málokdy uvědomujeme, protože věříme, že žijeme v ohraničeném prostoru. A ono to tak snad i z několika úhlů pohledu je.
Štěstí, to je harmonie, soulad s naším vlastním nastavením. Vyladění se na frekvence světa, který vytváříme. Trvalý mír, řekla bych, že ten na světě není. Pokud by byl, nebyli bychom tu my. Mír, bez příčin a následků, to je konec. Vyrovnání.
Se změnou vnějších podmínek, která je k udržení chodu nezbytná, dochází k postupné změně toho, co žijeme. Akorát si to málokdy uvědomujeme, protože věříme, že žijeme v ohraničeném prostoru. A ono to tak snad i z několika úhlů pohledu je.
Štěstí, to je harmonie, soulad s naším vlastním nastavením. Vyladění se na frekvence světa, který vytváříme. Trvalý mír, řekla bych, že ten na světě není. Pokud by byl, nebyli bychom tu my. Mír, bez příčin a následků, to je konec. Vyrovnání.
neznámy | 7.10.2016 10:25
tak třeba bůh, říkáš že je pomíjivý.
víš jak dlouho žije bůh?
pokud nevíme pak jsou naše úvahy jen slova.
je nejprve zapotřebí najít v sobě složky tohoto boha který je v každém z nás.
pak uvidíme zda to co nazýváme pomíjivostí boha je opravdu pomíjivost, anebo je to vzhledem k našemu životu člověka v těle věčnost.
existují velmi dlouhé časové cykly ze kterých lze za jistých podmínek i vystoupit, vystoupit z času a prostoru.
není to nic složitého. lze docela snadno vstoupit přímo do věčnosti.
ale tím se ochudíme o mnohé.
tudíž osobní osvícení a osobní mír není z pohledu mého životního postoje žádoucí.
víš jak dlouho žije bůh?
pokud nevíme pak jsou naše úvahy jen slova.
je nejprve zapotřebí najít v sobě složky tohoto boha který je v každém z nás.
pak uvidíme zda to co nazýváme pomíjivostí boha je opravdu pomíjivost, anebo je to vzhledem k našemu životu člověka v těle věčnost.
existují velmi dlouhé časové cykly ze kterých lze za jistých podmínek i vystoupit, vystoupit z času a prostoru.
není to nic složitého. lze docela snadno vstoupit přímo do věčnosti.
ale tím se ochudíme o mnohé.
tudíž osobní osvícení a osobní mír není z pohledu mého životního postoje žádoucí.
neznámy | 7.10.2016 10:48
víš jak dlouho žije bůh?
Myslíš, že to někdo ví? Že někdo vůbec něco ví?
Drze prohlásím, že to tuším :D Cítím. Věky a věky, které se překrývají, nabalují a vlastně vůbec nejsou. Jen nekonečný nádech a výdech.
Složka boha, která je v každém z nás, to je pro mě láska, tvořivý princip, ta, která dovolila vzniknout dualitě. Dosadím-li si to do toho, co píšeš, smysl to dává. Lidé si to pletou s láskou k člověku, ale je to sebeláska, co mu dává smysl být. Anebo nemá na výběr, jako nikdo nemá. Drží sám sebe v šachu vlastními pravidly? Když to tak po sobě čtu, mám pocit, že bůh je otrokář a otrok zároveň.
ale tím se ochudíme o mnohé
Možná. Pro mě třeba mír žádoucí je, chci si odpočinout. Příliš mnoho utrpení.
Myslíš, že to někdo ví? Že někdo vůbec něco ví?
Drze prohlásím, že to tuším :D Cítím. Věky a věky, které se překrývají, nabalují a vlastně vůbec nejsou. Jen nekonečný nádech a výdech.
Složka boha, která je v každém z nás, to je pro mě láska, tvořivý princip, ta, která dovolila vzniknout dualitě. Dosadím-li si to do toho, co píšeš, smysl to dává. Lidé si to pletou s láskou k člověku, ale je to sebeláska, co mu dává smysl být. Anebo nemá na výběr, jako nikdo nemá. Drží sám sebe v šachu vlastními pravidly? Když to tak po sobě čtu, mám pocit, že bůh je otrokář a otrok zároveň.
ale tím se ochudíme o mnohé
Možná. Pro mě třeba mír žádoucí je, chci si odpočinout. Příliš mnoho utrpení.
neznámy | 7.10.2016 10:59
ok odpočiň si.
jedná se o psychologické složky bytosti.
dříve si člověk zcela neodpočine dokud je nesladí a to sladění nemusí vypadat tak jak si kdo o tom dělá představu.
jde o praxi ve smyslu rozděluj a spojuj. solve et coagula.
pomíjivé i nepomíjivé je v nás.
vše je jen v nás. nikde jinde.
jedná se o psychologické složky bytosti.
dříve si člověk zcela neodpočine dokud je nesladí a to sladění nemusí vypadat tak jak si kdo o tom dělá představu.
jde o praxi ve smyslu rozděluj a spojuj. solve et coagula.
pomíjivé i nepomíjivé je v nás.
vše je jen v nás. nikde jinde.
neznámy | 7.10.2016 12:31
vše je jen v nás. nikde jinde.
Ano. stejně jako vše má svůj čas. Hrajeme svou roli, zpíváme svou píseň. Jestli je poslední píseň současně ta nejhezčí, to nevím, pokud někomu dochází dech, spíš sípe. :D No a ubíhající čas si můžu krátit sledováním nepomíjivého. Zatím to nevnímám. Pak se bude odpočívat.
Nebyla moje volba tu být. Volba byla to přijmout a zůstat.
Ano. stejně jako vše má svůj čas. Hrajeme svou roli, zpíváme svou píseň. Jestli je poslední píseň současně ta nejhezčí, to nevím, pokud někomu dochází dech, spíš sípe. :D No a ubíhající čas si můžu krátit sledováním nepomíjivého. Zatím to nevnímám. Pak se bude odpočívat.
Nebyla moje volba tu být. Volba byla to přijmout a zůstat.
neznámy | 7.10.2016 12:32
stav štěstí ,je klid a mír v duši. Nehodnotit a neposuzovat jiné,přijmout to že každý má zde na světě svobodnou volbu a svými rozhodnutími,myšlením a také emocemi myšleno negativní si tvoří sám svůj život. Každý je zodpovědný sám za sebe. Za svůj život. být naplněna láskou a světlem. takhle vnímám štěstí já a pak vše na pozemské rovině se urovná a vyhýbá se ti vše zlé.
neznámy | 8.10.2016 06:38
Zatím jsem nepřijala, že je ta volba naše. Ano, můžu mít úhel pohledu, že se jedná o mou vzpupnost. Nedá se svítit, jsem hříšník. Naštěstí už v pekle jsme. :D
Nebýt znamená pro člověka smrt.
Smrt vnímám jako klid. Nevnímám to negativně.
"Moci dělat to co dělat můžeme je vůle nebes."
A zároveň píšeš, že být je naše volba. To by pak znamenalo, že člověk sám je nebesa. Svět, který tvoří. Že člověk je autor, zdroj, bůh.
Nebýt znamená pro člověka smrt.
Smrt vnímám jako klid. Nevnímám to negativně.
"Moci dělat to co dělat můžeme je vůle nebes."
A zároveň píšeš, že být je naše volba. To by pak znamenalo, že člověk sám je nebesa. Svět, který tvoří. Že člověk je autor, zdroj, bůh.
Stránka:
Počítam horoskop...