Ľudská duša -
Sen o kočce, Číňanovi a sněhu
Žil jsem v čínské čtvrti. Byl tam nepořádek, prostor mezi cihlovými domy vyplňovaly šňůry s prádlem, na ulicích se válely odpadky, tekla tam strouha, všude vládnul ruch. A také puch; bylo tam horko a dusno. V této čtvrti jsem byl cizincem a měl mezi místními podřadné postavení. Dělal jsem tu nějakou podřadnou práci a díky nepřátelskému postoji místrních žil de facto v izolaci. Měl jsem tu jednoho jediného přítele, nebyl to ale člověk. Byla to béžová kočka. Za večerů jsme se scházeli v jednom parčíku na lavičce u takové zídky, tam jsme si hráli. Byl to pro mě takový jediný zdroj blízkosti a tepla v tomhle tvrdém a nehostinném prostředí. Kočka mě zbožňovala, neustále se chtěla mazlit. Jednoho večera mi vlezla na levou paži, zaťala drápy a spokojeně předla. Bolelo mě to a tak jsem se jí snažil setřást. Nebrala ale vůbec ohledy a naopak - drápy zajely ještě hlouběji. Začala mi téci krev, ale kočka dál láskyplně předla. Najednou jsem pochopil situaci a začal boj. Kočka se do mě zakousla. Začal jsem s ní mlátit o lavičku, o zem, o zdi a hrany budov, nevím, jak dlouho tenhle šílený tanec trval, kočka byla už rozbitá a polámaná, ale stále držela. Když nakonec odpadla, byla moje levá paže zkrvavená a potrhaná. Potácel jsem se potom zadními uličkami, dokud jsem nezaklepal na dveře jednoho činžáku. Otevřel mi postarší Číňan velmi důstojného a patriarchálního vzezření, bylo vidět, že je otcem veliké rodiny, v místnosti za ním sedělo u stolu spoustu dětí. Muž si mě chvíli měřil pevným zrakem, ve kterém však nebylo nepřátelství a zeptal se: "kdo jsi?" Neodpověděl jsem, nevěděl jsem co, jen jsem tam stál se zkrvavenou rukou. Když se zeptal na to samé podruhé, s úžasem jsem si uvědomil, že ten hlas už nevychází z něj, ale ze zamračeného večerního nebe. V tu chvíli se ve mě něco změnilo a já se otočil na patě a odešel z města někam daleko na sever.
V pozdní části snu se radikálně mění nálada i barevné spektrum. Zatímco v čínské čtvrti vévodily, rudá, černá, hnědá a šedá, této severské scenerii vévodila bílá, blankytně modrá a stříbrná. Žil jsem v poklidném a tichém městečku (podobném těm, které se nacházejí v severním Švédsku, nebo Finksu), plném nízkých, prostých a útulných domů. Poslední vzpomínka je, že stojím na dětském hřišti za domem, pozoruji, jak se vločky sněhu snášejí na březový háj opodál a cítím přitom hluboký klid.
Ale málokdy sen znamená přesně to, co v něm vidíme. Je to řeč symbolů, kterou k nám promlouvá naše nevědomí...to je známá věc.
Důležitý mi tam přijde symbol vody. Na začátku špinavá strouha ve špinavé čtvrti plné odpadků a na konci sněhové vločky pokrývající les. Mezi tím mazlení a potom boj s kočkou a nakonec uvědomění skrze starého číňana.
Voda symbolizuje city...podle toho jaká je, takové jsou i city, kočka pudy...boj s ní, boj s pudy, les(stromy) jsou falické symboly...zasypávané sněhem, starý číňan může být tvoje vyšší já, které ti radí.
Cesta od nižších citů a pudů přes citové prožívání až po duchovní...obraz celistvosti člověka..
Píšeš, že sen byl znepokojivý, ale myslím, že by byl znepokojivý, kdyby se ti ty dvě epizody zdály v opačném pořadí...:)
Číňan v tomto podaní podľa všetkého predstavuje tú mužskú stránku. Čína je zároveň z nášho pohľadu cudzím prvkom, pretože kultúrne sa jedná o úplne iný svet a iné prostredie.
Teda asociácia patriarchálnej autority s podobou Číňana u teba hovorí o tom, že v stávajúcej spoločnosti alebo v stávajúcom nastavení ti niečo nesedelo. Čo ťa následne priviedlo do konfrontácie s tvojou vnútornou ženskou stránkou v podobe mačky.
Po otázke toho kto si by malo prísť uvedomenie si toho, že k postupu nedochádza v boji, ale prostredníctvom zjednotenia. Prechod do prostredia severných krajín a detské ihrisko je potom ten postup, ktorý by mal viesť od vnútorného boja medzi mužskou a ženskou stránkou k stretnutiu s vnútorným dieťaťom, teda symbolom zjednotenia.
Téma, které mi však do tohoto kontextu zapadá až s děsivou přesností tu je. Nerad se odhaluji ve veřejném virtuálním prostoru, ale řeknu to:
ta čínská čtvrť totiž symbolizuje naši rodinu.
Zažil jsem jaké to je vydat se vlastní cestou (navíc na základě ne příliš racionálního rozhodnutí) a zklamat hvězdná očekávání. Zažil jsem despekt a pomluvy, tiché šeptání a postranní pohledy. Zažil jsem, jaké to je být v nemilosti.
Ve své podstatě je to prapodivná mašinerie na tvorbu nešťastných lidí (zejména ti citlivější v takovém prostředí doopravdy nemají na růžích ustláno). Nedávno jsem se bavil s otcem, který bude mít za pár dnů šedesátiny, došlo na vzpomínky na jeho padesátiny a konstatování, že mu těch deset let moc neuběhlo, že má pocit, že se za těch deset let vůbec nic nestalo, nezměnilo. Najednou jsem uviděl jeho prázdnotu a bylo mi ho líto. Uvědomil jsem si jeho sklon dělat věci, protože "by se to mělo". Často, když se věnuje rodinným povinnostem a závazkům z nich plynoucím, je rozladěný, protivný, v duchu zuří. A pak přijde čas na jeho oblíbenou mantru, která mu jeho sebesabotáž a sebezneužívání vyváží pocitem morální nadřazenosti. Říká: "Je to slušnost." Dávat takovému člověku přednášky a snažit se jej nějak "oduchovnit" je naivní a kontraproduktivní.
O co jde: jde o status quo, který je posvátný a kterému spoustu lidí tolik obětovalo, že si před mnoha fakty zakrývají oči (občas velmi důrazně). Pár silných jedinců zde sedí na pomyslných trůnech a jako v římské aréně - ukazují palec nahoru, anebo dolu (někteří tak ovládají druhé dokonce i ze záhrobí). Takto se vytváří soubor hodnot, které jsou žádoucí, ale zároveň se také vytváří "černý list". Je zajímavé vidět, kolik lidí je schopno otročit systému, který je ve skutečnosti vysává a deformuje. Je snadnější zapadat bez ohledu na daň, kterou si to žádá. Ale když začíná být daň příliš vysoká, inu... přichází na scénu kočka :)
A ještě co se týká té znepokojivosti snu: víš co, emočním epicentrem byl přeci jen boj z kočkou; i přes ten, jak píše Bimbulka, očistný závěr, sen vyvolal důležité otázky a vzkřísil některé duchy.
No, řeknu to takhle: kdybych se měl na úrovni snu konfrontovat s tímto mýtickým fetišem některých děvčat, nejspíš bych byl na umělé výživě, zatímco v tom snu bych stále bušil kočkou o lavici-LOL-
Mačka ako jediný priateľ v cudzom nepriateľskom prostredí, vzápätí sa meniaca sama na nepriateľa číslo jeden, vypadá to ako hlboký rozpor vnútri seba, v tom ako prijímaš a spracovávaš to ženské.
Možno to súvisí s veľkou príťažlivosťou a zároveń strachom, ktoré koexistujú ako jedno vedľa seba.
Teraz na dovolenke som zažila niečo podobné. Fascináciu a strach v jednom.
Niečo nespracované, akoby vylúčené z bežného sterilného života, každodennosti civilizácie. :)
Nemáta ťa náhodou niečo také? Možno v podobe nejakej konkrétnej osoby ženského pohlavia?
No a jestli se v mém životě nenachází konkrétní žena, která ve mě vyvolává rozpory a ambivalentní emoce? Haha, kdyby jen jedna!:D Ale myslím si, že je to přirozené. Zkusím o tom přemýšlet, ale nemyslím, že by to s tím snem souviselo.