Duchovno jako luxus? a co firmy?

Zdá se, že už většina z nás nežije tak na krev, jako naši předci, který kromě válek museli řešit i takový "blbosti" jako zaseju?vyjde úroda-sklidim?, neudřu se na panským?neumřu opuštěnej v příkopě, přežijou moje děti?
Na duchovno a osobnostní rozvoj měli horší podmínky a asi i o dost míň času.

Tak mě napadá, nežijem tyhle životy něco jako za odměnu? Není to vlastně luxus?

Jen mě zaráží jedno, hodně duchovně vzmoživších lidí se najednou nemá chuť vracet zpátky do firem, který sice dobře platěj, ale vy musíte skákat jak oni pískaj, což bejvá částečná stopka pro individuální osobnostní rozvoj (i duchovní růst? ten jde někdy přes překážky).
Vono kdo by chtěl zpátky mezi havrany, když už je hrdlička..

takže všechny ty masy duchovních hledačů postupně skončej jako léčitelé, šamani, maséři, reikisti - tedy živnostníci nebo svobodní, ale na úřadech práce?

(jinak nic proti ničemu/nikomu, jen postřehy;)

Já bych to jako stopku neviděla. Naopak, být zaměstnancem je docela dobrá škola. Jsem zaměstnancem nějaké firmy? Pokud ano, tak musím přijmout její pravidla(pokud nejsou v rozporu se zákonem), ale vím, že ta pro mne končí s koncem pracovní doby...
Možná ti, co to cítí jako omezení mají spíš problém s tím se někomu podřídit.

no a treba kdo by chtel zpatky mezi hrdlicky,kdyz uz je havran-NOSMILE-

Mozno prave vtedy zili "duchovnejsie" ako v sucastnosti.;)

Duchovno a rozvoj duše je nitěrní zaležitost. Spojit svůj duchovní život s pozemskym by mělo byt v rovnováze. vŽDYT I DUCHOVNÍ ČLOVĚK MUSÍ PLATIT NÁJEM, JÍST A PROSTĚ ŽÍT POZEMSKY ŽIVOT. Jakou cestu si zvolí je to na něm, pokud duchovní člověk neumí příjmout nějaké pracovní pravidla, tak nemá něco vyřešeno v sobě. Vždyt pracovat na obou rovinách není nic, proti ničemu. Proč by šaman, nebo léčitel nemohl chodit do práce?

... presne toto ma napadlo... a som o tom presvedčená. Už len keď si "vyvolám" svoje spomienky na starých rodičov a mojich rodičov... o sebe radšej pomlčím... kam ma až zatláča životná "realita"... -SAD-

Vážně? Já bych to tak jednoznačně neviděl.
že je to dobrá škola, o tom žádná-často třeba přes ty kompromisy jak jsem psal. Opravdu ale šéf platí jen tvou 8hodinovou práci, neplatí si náhodou i půlku tvýho života? (když nepočítám spánek a i ten je někdy spornej:). Neplatí si i myšlenky a čas, kdy nad tou prací přemejšlíš, ačkoli tam vůbec nejsi? Neplatí si i tu určitou loajalitu, zvlášť, když pravidelně posílá vejplatu tak, jak má? (to se dnes cení)-THUMBSUP-

vážně tohle všechno po 8 hodinách zavřeš do suplíku a jdeš domů a funguješ jako někdo jinej?

tak to já bych někdy musel bejt Dr. Jekyll a MR.HYde;)

to nikdo nepopírá, úvaha zněla, jestli teď nežijem tak nějak za odměnu a nemáme šanci ovlivňovat a rozvíjet svoje životy daleko víc, než naši předci.;)

já myslím, že máme, protože jsme relativně svobodnější a upřímnější sami k sobě, ke svejm potřebaám - což je mimojiný základ pro "duchovní život" ne?;)

no on je právě nemusí přijmout, on může jít do firmy vedle, odjet do zahraničí nebo založit třeba syndikát na podporu a rozvoj jiný firemní kultury.:)

myslím, že jde o osobní rovnováhu principu pasivně akceptovat (jin) a tvořivě měnit (jang). Jedinej problém je, že šéf většinou bejvá už z podstaty ten jang;)

jak jsem psal, pozoruju to jako trend, že lidi od určitýho stupně vědomí se prostě individualizujou a na nájem, jídlo a pozemský život vydělávaj jako osvč. Dotaz zněl proč?:)

Vidím to tak ( a můžu mluvit i z vlastní zkušenosti ), že pokud člověk ,,čuchne,, k duchovnu, pokračuje v něm sebevzděláním, postupně to ovlivní jeho pohled na svět, změní jeho priority, prostě ten člověk se začne měnit - já říkám v bílou vránu.
A postupně nastává problém s jeho kolegy, rodinnými příslušníky, přáteli...Nedá se to slovy popsat, jak je ten duchovně hledající najednou jiný. Ale prostě najednou nechápe, proč ostatní řeší blbiny, rozčilují se nad zprávami, žerou v bedně realityšou, pomlouvají a závidí sousedům, při náhodném setkání s někým známým probírají své nemoce...Duchovní člověk už svět vidí jinak.
V práci to je velmi o nervy, oni totiž kolegové poznají, že se něco děje, ale neumí to pojmenovat, bojí se toho. Pokud nemáte kancelář sám pro sebe, tak mezi ostatními ,,normálními,, kolegy prostě nevydržíte.
A pak nastává problém, co dál...

Ak môžem hovoriť za seba - pretože to dáva oveľa väčší pocit slobody...no zároveň aj obrovskú zodpovednosť

..na jednej strácaš istotu - každý mesiac výplata,zaplatené odvody a tak..no na strane druhej si sám organizuješ svoj čas,sám si určuješ priority,taktiež akékoľvek rozhodnutia sú len na tebe...a to zrejme tiež do určitej miery motivuje ľudí,ktorý sa na život už pozerajú trošku inak..možno si chcú v praxi overiť, či to všetko funguje tak úžasne ľahko a prirodzene - ako sa to v mnohých ezo-príručkách popisuje ;)
..možno chcú zistiť,či sa dá spoľahnúť na "vyššiu moc",že sa postará,aby sme v ťažkých začiatkoch mali čo jesť a z čoho zaplatiť nájom..a že funguje sila myšlienky,zákon príťažlivosti - ak sa človek rozhodne pracovať na seba sám,nemá tu už priestor na výhovorky,že to alebo ono sa nedalo kvôli vonkajším okolnostiam,kolegom,pracovnej dobe...teraz sa dá všetko - len na to treba poriadnu odvahu :)
..a mimochodom,takto ja chápem aj to "odovzdanie",ktoré spomínaš v inej diskusii....nejde o to,odovzdať sa nejakým ľuďom - dokonca manipulátorom...lepšie je odovzdať sa priamo životu - so všetkým,čo prináša...a všetci vieme,že nie vždy je to prechádzka ružovým sadom:)

Jo,někdy si tak připadám.:D
To že posílá pravidelně vejplatu znamená, že plní svoji část smlouvy a já zase musím plnit tu svoji část. Samozřejmě, že o práci přemýšlím i po pracovní době, mluvíme o ní doma, řekneme si navzájem co bylo v práci. Ale nemusím dodržovat ta pravidla, která jsou nastavena tam...doma si můžu dělat co chci a jak chci. Snažím se o nějakou rovnováhu.
Každý si říká, že OSVČ má výhodu, protože je svým vlastním pánem, je volný a a svobodný, ale ze zkušenosti mně blízkého člověka vím, že to tak není. Je mnohem víc uvázaný ke své práci než zaměstnanec a věnuje jí mnohem víc času a myšlenek. Může se věnovat tomu co ho baví a naplňuje, ale taky se musí věnovat tomu, aby měl vše v pořádku, jako daně, odvody, hlídat různé předpisy a tam se ta volnost a svoboda ztrácí a pak třeba zjistí, že díky tomu už mu jeho práce dávno není koníčkem...být zaměstnancem je jednodušší.
Na druhou stranu musím říct, že když jsme určitou dobu, vlivem živelné události žili tak jak ty říkáš "na krev" (asi měsíc) tak mě ani na chvilku nenapadlo zabývat se astrologií nebo nějakým duchovnem. Nebyl na to čas ani myšlenky. Ale dalo mi to víc pochopení určitých souvislostí než nějaká četba nebo studium, když se na to podívám zpětně...

-THUMBSUP--YES-
je to presne tak -BOW-
A to je popísaný len zlomok toho, čo pričuchnutie k duchovnu prináša ..

Aj mna napadli rodicia a stari rodicia, a moje detstvo. Ludia si boli blizsi, a mali menej stresu a viac casu na priatelske posedenia a debaty "nazivo".-YES-

Preco by sme my mali zit za odmenu, a nasi predkovia nie? Sme len v inom svete, svete techniky a informacii.
A tym dochadza i k vacsim zmatkom, prilisnym rozoberanim sa, frustracii.
A oni neboli uprimni k svojim potrebam? Zalezi aj to co nazyvas potrebami. Duchovne a materialne zakladne potreby mali tie iste - len mnohi nemali informacie a "materialny luxus"...zili prostejsim a jednoduchsim zivotom. A to im stacilo, a castokrat boli stastnejsi...pre mna je to podstatne, a asi v tom je i ten zaklad. Zit moralne, neublizovat nikomu a nicomu.;)

-YES--THUMBSUP-
Taky souhlas. Duchovní člověk vibruje s vyššími čakrami, které skýtají možnost vidět věci dále, než na špičku nosu,jako finální výsledek ubírající se reality, ne jako pouhé nereálné představy.Proto má jiný pohled na kolektiv v práci, který se zaobírá drby, závistí,donášením a vyštípáním jiných z místa bez nějakého zamyšlení, jaký to má důsledek třeba pro samoživitelku i nad tím, že takové jednání je patologické a patří k mínusům charakteru.Jen se dookola omílá, že taková je doba a patří to k běžným věcem a tímto se dříve vystupující negativní prvky potírají,bagatelizují a čím dál,tím více zapadají do úrovně vyhrávajících.Zjišťujeme, že nám šéfuje člověk, který se dostal na pozici, mnohdy bez znalostí problematiky, který na nás valí i svou zodpovědnost, tlačením ke zdi zdůrazňuje,že pokud chceš setrvat v práci, tak mlč!
A tak se provozuje, že kdo chce s vlky žíti,musí s nimi výti.Pro člověka duchovního, který takové charaktery musí zažívat, nespravedlnost, ponížení důstojnosti apod. jsou to muka.Navíc si dookola ještě věří, že jsou správňáci.Prostě na zblití.Člověka to mnohdy ochromí psychicky a zdravotně, proto se nedivme i vzniku rakovin. A toto se promítá i do volných chvil domova, protože si člověk neustále promítá, co zase v práci na nás chystají asi za nemilé překvápko. Člověk duchovní tohle vše předvídá a ví, že se to množí a ubírá špatným směrem, přeje si, aby takto vidělo i okolí, aby bylo v harmonii,ale to je právě to, co ho odděluje, právě kvůli neoduševnělosti jiných a nemá kompetence s tím hnout.A pak než takto strádat,volí mnohdy útěk od smečky, aby byl sám sebou a nemusel potlačovat své přednosti.

http://www.zverokruh.sk/astrologicke-clanky/polarity-dvanastich-principov-2-cast/

...polarita domov 6-12

Nechteji treba vstavat kazdy den do prace a kdyz je hezky tak chteji k vode.
Clovek by si mel vazit zdraveho spanku.

Ja byl OSVC dva roky.Ted jsem opet zamestnanec.Vyhovuje mne,ze je o mne postarano.

Muj zamestnavatel mi poskytuje zdravy spanek a pusti mne k vode kdyz je hezky.:)

A kdyz je nehezky, pusti te k vode stejne...asi ne tam...:)

za odměnu bylo myšleno tak, že srovnání životních podmínek s našima předkama je nesrovnatelný, ať už lékařská péče, vzdělávání, volný čas..oproti nim to máme fakt za odměnu.

ne, myslím, že generace před náma ke svejm potřebám tak upřímný nebyly, protože se nechaly šrotat tlakem rodin a společnosti.
asi ani netřeba dávat příklady, za všechny třeba sňatky z rozumu