Sebelaska

Najprv som si zadala toto slovo do vyhladavaca. Och ake prekvapenie - naslo mi len tri temy ktore toto slovo v nazve ani neobsahovalo. Tak toto sa mi este tunak nestalo.
A tak snad nezalozim zdvojenu diskusiu. Viete sa lubit? Ako viete ze viete? Ako viete ze neviete?

ked opakovane vypením na ničnetušiacich blízkych, viem, že neviem, a keď si to rýchlo uvedomím a odpustím, viem, že je to zas o kus lepšie :)

To je velmi nadherne zoskupenie pismen. Ale nestaci mi to. ☺

Normálne sa ťažko zamýšľam :-D Asi je to tak, že ak sa neľúbim, prejavujem vlastnosti z nedostatku sebahodnoty. To spektrum prejavov bude od podceňovania k sebapreceňovaniu vo všelijakých možných scenároch.
Skutočná sebaláska a láska ku všetkému sú jeden nerozdelitelný celok, kde ani nie sú hranice, ktoré by presne definovali, kde začína a končí nejaké ja.

Možno je to trochu z cesty, no chrbtica, reaguje okamžite na vsetky odklony od lásky...... :)

Myslim si, ze nedostatok sebalasky suvisi s depresiou, co by mohol sposobovat kvadrat Luny s Neptunom, resp. s Merkúrom.

Počkaj, počkaj, ako to myslíš? Rozpíšeš to?
Prípadne nemôže to byť tak, že každý fyzický prejav tela ako bolesť či nejaký problém je odklon od lásky?

chrbát ma nebolí :) ,ale tie debaty o seba láske veľmi nechápem, každý sme iný, mame to aj v kolieskách naznačené ,niekto o seba pečuje viac , niekto je spokojný taký aký je , niekto má rád spoločnosť niekto je rád sám ...napr. mne v diskúsiach často písali , že sa nemám rada :) ale ja o tom nič neviem :) čo je to vlastne, nemať sa rád ?

tiež ma to s tým chrbtom zaujalo. hneď som nalistovala hayovú a bolo to tam. len inými slovami. moja chrbtica je ako z titánu, tak prečo zakladám takéto diskusie?

jj, ja chápem, videla som aj svoju multidimenzionálnu konšteláciu (rodinné konštelácie) a podľa toho by som nemala pochybovať, ale proste som chcela vedieť vaše názory, dozvedieť sa ako to vidíte vy. som analytik a všetkému potrebujem rozumieť. myslím že podceňovanie a preceňovanie je skôr o sebahodnote, než o sebeláske.

depresiu som nikdy nemala. bývam iba občas chvíľu smutná. moja luna je strašne dobre aspektovaná. žiadne kvadráty, iba slabý od uránu. a teraz mi aj tranzitný urán kvadrátuje.

Ja si myslím že sebahodnota a sebaláska úplne súvisia, ale priznám sa, že táto téma je pre mňa veľmi nejasná, pretože si musím predstaviť samu seba vo vzťahu k sebe samej.
Nedostatok sebahodnoty vytvára bubákov tam vonku. Všade je niekto, komu treba čosi dokazovať vo vzťahu k vlastnej sebahodnote. No a keď prijmem to, čo je vonku akože mimo mňa a je v poriadku, že to tak je, môžem vidieť samu seba vo vzťahu ku komukoľvek tak akoby som videla samu seba vo vzťahu k sebe samej. A potom je to jedna láska, takže do toho patrí aj sebaláska, ktorá vlastne neexistuje. :-D
Tak a včul sa analyzuj, čo som tu popísala. -ROLL-

sebaprijatie

Mnoho těch, co prezentují, jak že se mají rádi, jsou ve skutečnosti od sebe vzdáleni.

Mnoho žije pocitem, že mít se rád a jednat tak je sobecké.

Jak vím, jak jsem to dřív měla? Jednala jsem se sebou tak, jak jednali se mnou, když jsem byla malá.

Jak vím, že to mám dnes tak, jak to mám? Jednám, abych chránila vnitřní dítě v sobě.
Toť moje povinování k Bohu, Duši.

Láska k sebe či všetkému sa obnovuje každým okamihom, nemyslím, že je to čosi, čo môžeme dosiahnuť a potom sme už "za vodou" :D idme životom a poznávame ho, objavujeme, pozorujeme a niečo samozrejme príjmame, a niekedy sa objaví čosi, čo nepríjmame, je to niečo ešte nepoznané, či nepochopené, je to to, čo sa máme naučiť milovať.... no a ja som spomenula tú chrbticu, lebo pozorujem ako ihneď reaguje, niekde pichne, stuhne zabolí, vtedy ak sa dokážem zastaviť a pozorovať, na akú myšlienku či situáciu reagovala, a tú preskúmať s prijatím rovnako okamžite bolesť mizne.... (momentálne riešim tvrdší oriešok :D moja chrbtica je rovnako ako ja v pernamentnom strese)

isteže akýkolvek zdravotný problém môže odrážať a odráža nelásku, ale takto jednoduchý vzorec to podľa mňa nie je, môžme zažívať a milovať i bolesť i depresiu, láska a depresia či choroba nemusia byť nevyhnutne vo vzájomnm rozpore, život nie je čiernobiely :)

Ano, souhlasím. V každém oka-mžiku máme volbu.
Za vodou nejsme nikdy. Jakkoli před vodou z jedné strany couváme, k té isté vodě z druhé strany docouváme.

Záda jako tréninkové hřiště našich spasmatů jsou důkazem, jak obtížné je někdy opouštět své hluboko zakořeněné návyky.
:)

A tak na toto ma napadá iba jedno...

Vy viete ľúbiť niekoho iného? A ako viete, že toho človeka ľubite? Je to určite láska alebo len energetická, citová alebo iná závislosť na tom človeku?
Keď ľúbite seba ľúbite aj iných ľudí... bez toho to nejde... takže keď nemilujete seba nedokážete milovať iných aj keď si to myslieť môžte... ;)

Začnu možná trochu zeširoka... možná trochu od konce... uvidíme, kam se to ubéře :D
Když budu mluvit za sebe (bez posuzování na základě ezoteriky, článků, pouček), tak můžu z čistým svědomím a narovinu říct. ANO, prožívám často lásku k sobě. Přesto někdy zůstávám v situacích, které mě nevyživují dýl než je pro mě dobré. Kdysi jsem se na sebe permanentně za to zlobila. I teď se mi to stává, ale učím se mít se ráda i tak. Nebylo to jednoduché (a není a asi nebude). Pro mě bylo nejhorší se furt rozpitvávat (To asi ta Blíženčí Luna a Panenská Venuše) a chtít po sobě neskutečné věci, takové které jsem ani po druhých nechtěla. A samozřejmě (z odstupem času už vím), že jsem si přitáhla PŘESNĚ takové lidi, kteří mi to dokonale zazrcadlili. Nezrcadlili mi chudáčky, kteří si nevěří, ale naopak, ukázali mi drsným způsobem jak jsem si nevěřila já a jak moc jsem sama sebe neměla ráda a dali mi co proto. Ukázka extrému v extrému.
Jenže, sebeláska je stejně jako další vlastnosti otázkou procesu. Pokud se člověk s tím už tak nějak nenarodil nebo k tomu nebyl vědomě vedený svými rodiči a okolím. V určitém okamžiku jsem zjistila, že PRO MĚ je zatím nejlepší cestou k sebelásce, když si dovolím být jakákoliv, cítit cokoliv, reagovat jakkoliv, prostě být autentická. Však co je špatného na smutku, hněvu nebo na jakékoliv další emoci? Nic! Ale i tohle si myslím je třeba dělat vědomě, ne být utržený z řetězu. Kdybych to dělala kdysi, mělo by to absolutně jiný účinek na celý můj život než to má teď, když mám svoje zkušenosti a prožitky.
Myslím, že sebeláska přichází často i s věkem, zvlášť když se snažíme žít vědomě.

A jak vím, že vím a naopak? No, já to nerozebírám, nebo se aspoň o to snažím. V minulosti jsem dost šla proti pocitům a teď dělám všechno proto, abych šla S NIMI. Vím, že mám dobrou intuici a vhled do lidí, vycítím co je třeba a na základě toho reaguju a jelikož mám už tolik důkazu ve vlastním životě, že to funguje, tak se podle toho dál řídím.
Je mi jedno jestli s tím někdo souhlasí nebo ne. Ono je vcelku jedno jestli někdo jiný potvrdí, že já VÍM nebo nevím. Pro mě je důležitý vlastní pocit. Druhý člověk, který se dívá "mimo mě" (ve mě jsem pouze já) to nemůže posoudit. A i kdyby to posoudit mohl a měl stokrát pravdu, tak ono je to stejně k ničemu, protože já jsem já a svůj život žiju já.

Tak nevím jak moc jsem se dokázala udržet v tématu, ale toto mě napadlo, tak sdílím :-)

čo si napísala, je veľmi výstižné a rezonuje to so mnou:)

Zuzka:
moja analýza: uvrhla si ma ešte do väčších pochybností /zubatý smajlo/

suea, boen, hanga, chava: krásne veci ste popísali dievčence. toto všetko ovládam, viem o tom, viem to vysvetliť druhým, čítala som o všetkom, všetko teoreticky viem. akurát to s tou chrbticou som nevedela. moja chrbtica je titánová, neviem, čo je bolesť chrbta. mám všetky príznaky toho že skutočne sebalásku cítim ale napriek tomu pochybujem v pravidelných intervaloch, momentálne very deep. šak mi aj tranzituje kadečo na túto tému....

fiohattu: keď neviem, že to čo k sebe cítim, je láska, ako môžem vedieť, či to čo cítim k blížnym svojim láska je?

asi to fakt netreba analyzovať, brať to tak, ako ste už napísali, že to nie je kontinuum.
že môžem byť na sračky, že takto je to v poriadku, aj keby som sa ľúbiť nevedela.


no, som vo vare na túto tému a práca mi tu stojí...
až na niečo svetoborné prídem, sa ozvem...
(všade samé smajlíky)