Ezoterika a záhady -
VÝCHOVNÁ ZAKLÍNADLA - následky domestifikace lidských mláďat
neznámy | 12.1.2017 13:49
"Proč nechceš holčičce půjčit tu panenku? Bude vidět, jak jsi ošklivá. A nikdo tě nebude mít rád!"
Hlavou mi víří dávné vzpomínky slýchané v rodině, školce, ulici, na pískovišti...
a přemýšlím nad aktuálním článkem jednoho ne-výchovného (nikoli však nevychovaného) tatínka (isnpirovaného projektem Katky Králové - Výchova Nevýchovou).
Nezbývá mi, než v mnohém souhlasit. :)
Gábinčin domeček pro koníky
Byli jsme na rodinné oslavě u babičky, kde má Gábinka spoustu vlastních hraček. Najednou se objevil její mladší bratranec, který jí chtěl vzít oblíbenou hračku - domeček pro koníky, tak se začala bránit, že je to její hračka (dostala ji nedávno k narozeninám), a že ji nechce půjčovat.
Přísedící měli tendenci Gábinku přesvědčovat, jak by mu to měla půjčit, a hledali řešení, dokonce zaznívaly i různé manipulace typu jak ji nebude mít rád, když nepůjčí, a podobně. Gábinka se ale nedala, a chránila si svoji hračku. Ten vnější tlak rostl, tak jsem jen přistoupil a říkám: "Gábi, chceš mu ten domeček půjčit?"
Gábinka: "Nechci."
Tak říkám: "Gábi, on by si ji rád půjčil, ale je to Tvoje hračka, a nemusíš ji nikomu půjčovat, jestli nechceš."
Gábinka mě objala, a říká, že si ji schová do krabice, aby jí to nikdo nebral. Tak jsem jí tu krabici držel, zatímco to tam strkala, a pak mi řekla, ať jí to někam schovám. Tak jsem to schoval, aby to nebylo na očích a nebudilo to další vášně.
Vnímal jsem u některých nechápavé pohledy. Já se ale cítil jako Gábinčina skála, o kterou se může opřít a dál už jsem to neřešil.
Na západních pískovištích je tohle běžný přístup - vlastnictví je tam respektováno už od batolat. U nás je tomu ale stále jinak. Čím to je? Je to dědictví socialismu, kde všechno patří všem? Je to tak hluboce zakódováno, že si to neseme s sebou dál?
Proč tohle děláme dětem, když u dospělých už to tak většinou nevnímáme? Nějaká teta by se asi divila, kdybych ji nutil, ať půjčí svoji novou kabelku kámošce - a kdyby nechtěla, tak bych pak dodal, že je teda pěkně hnusná, když se nechce podělit, a kámoška bude z toho určitě smutná, a možná ji ani nebude mít za to pak ráda. Leckdo by u toho asi zakroutil hlavou.
Případně bych mohl přijít i s vlastním řešením, ať jí tu kabelku půjčí, že kámoška jí za to půjčí zase svoje nový kozačky. Připadá Vám to přitažený za vlasy? Proč tohle ale někdy děláme dětem? Proč si myslíme, že to mají jinak?
Ať si myslí kdo chce co chce - třeba že je Gábinka sobec, a že z ní vyroste sobeckej a rozmazlenej spratek. Já si to nemyslím.
Sám se o věci s dětmi dělím - vím, že se učí víc nápodobou než výchovou. Vím, že se i Gábinka svobodně ráda rozdělí, když sama chce. Vnější tlak na ni ale nefunguje - a jsem za to moc rád.
Je to moje svobodná holčička -HEART-
Hlavou mi víří dávné vzpomínky slýchané v rodině, školce, ulici, na pískovišti...
a přemýšlím nad aktuálním článkem jednoho ne-výchovného (nikoli však nevychovaného) tatínka (isnpirovaného projektem Katky Králové - Výchova Nevýchovou).
Nezbývá mi, než v mnohém souhlasit. :)
Gábinčin domeček pro koníky
Byli jsme na rodinné oslavě u babičky, kde má Gábinka spoustu vlastních hraček. Najednou se objevil její mladší bratranec, který jí chtěl vzít oblíbenou hračku - domeček pro koníky, tak se začala bránit, že je to její hračka (dostala ji nedávno k narozeninám), a že ji nechce půjčovat.
Přísedící měli tendenci Gábinku přesvědčovat, jak by mu to měla půjčit, a hledali řešení, dokonce zaznívaly i různé manipulace typu jak ji nebude mít rád, když nepůjčí, a podobně. Gábinka se ale nedala, a chránila si svoji hračku. Ten vnější tlak rostl, tak jsem jen přistoupil a říkám: "Gábi, chceš mu ten domeček půjčit?"
Gábinka: "Nechci."
Tak říkám: "Gábi, on by si ji rád půjčil, ale je to Tvoje hračka, a nemusíš ji nikomu půjčovat, jestli nechceš."
Gábinka mě objala, a říká, že si ji schová do krabice, aby jí to nikdo nebral. Tak jsem jí tu krabici držel, zatímco to tam strkala, a pak mi řekla, ať jí to někam schovám. Tak jsem to schoval, aby to nebylo na očích a nebudilo to další vášně.
Vnímal jsem u některých nechápavé pohledy. Já se ale cítil jako Gábinčina skála, o kterou se může opřít a dál už jsem to neřešil.
Na západních pískovištích je tohle běžný přístup - vlastnictví je tam respektováno už od batolat. U nás je tomu ale stále jinak. Čím to je? Je to dědictví socialismu, kde všechno patří všem? Je to tak hluboce zakódováno, že si to neseme s sebou dál?
Proč tohle děláme dětem, když u dospělých už to tak většinou nevnímáme? Nějaká teta by se asi divila, kdybych ji nutil, ať půjčí svoji novou kabelku kámošce - a kdyby nechtěla, tak bych pak dodal, že je teda pěkně hnusná, když se nechce podělit, a kámoška bude z toho určitě smutná, a možná ji ani nebude mít za to pak ráda. Leckdo by u toho asi zakroutil hlavou.
Případně bych mohl přijít i s vlastním řešením, ať jí tu kabelku půjčí, že kámoška jí za to půjčí zase svoje nový kozačky. Připadá Vám to přitažený za vlasy? Proč tohle ale někdy děláme dětem? Proč si myslíme, že to mají jinak?
Ať si myslí kdo chce co chce - třeba že je Gábinka sobec, a že z ní vyroste sobeckej a rozmazlenej spratek. Já si to nemyslím.
Sám se o věci s dětmi dělím - vím, že se učí víc nápodobou než výchovou. Vím, že se i Gábinka svobodně ráda rozdělí, když sama chce. Vnější tlak na ni ale nefunguje - a jsem za to moc rád.
Je to moje svobodná holčička -HEART-
neznámy | 12.1.2017 15:01
Zažila som už mnoho variácií tejto situácie s mojim trojročným synom :D je to fakt skvelá škola, brať dieťa na ihrisko. Snažím sa svoje dieťa nevychovávať a zasahovať minimálne.... No občas sa objaví ktosi, kto sa rozhodne vychovávať moje dieťa a určovať ako sa má správať, cudzí ľudia u oznamujú podobné múdrosti, ako musí niečo požičať, prípadne mu vynadajú ak si berie svoju hračku, ktorú oni bez opýtania dali svojmu dieťaťu -ROLL- pre mna najšialenejšia situácia bola keď jeden tatinko dokola hovoril mojmu synovi že je zlý a svojim deťom ho označoval za zlého chlapca, netušila som čo robiť, keďže môj sa len chcel s nimi hrať, usmieval sa a nechápal čo sa deje.... Šlo o nedorozumenie, ktoré nebolo možné vysvetliť....
Väčšinou sa však stretávam s fajn rodičmi, snažím sa deťom do hry a konfliktov zasahovať minimálne, ak s tým však niekto už začne, (a to sa obvykle stane) je pobyt na ihrisku náročný, deti sú tak vnímavé, ihneď postrehnú i jemné náznaky, kto komu z dospelákov nadržuje, môj syn je v tomto špecialista ako škorpionik.. ono je možno ľahšie pomôcť dieťaťu ubrániť si svoje veci, pre mňa ťažšie sú tie zápletky, ak rodičia môjmu dieťaťu núkajú niečo na úkor toho svojho, nepriamo si tak vynucujú vymenný obchod, o ktorý syn nemá záujem a ja ho do neho nemienim nútiť napríklad :)
Ty si už čoskoro užiješ tiež s vnučkou ihriská, pozorovať malé deti na ihrisku je skvelé, ja sa učím tolerancii, dokázať nevynadať pred deťmi ich tatinkovi, nedať sa zatiahnuť do manipulačných techník inych, inak sympatických a milých rodičov, prosto hlavne pozorovať a nezasahovať...... :)
Väčšinou sa však stretávam s fajn rodičmi, snažím sa deťom do hry a konfliktov zasahovať minimálne, ak s tým však niekto už začne, (a to sa obvykle stane) je pobyt na ihrisku náročný, deti sú tak vnímavé, ihneď postrehnú i jemné náznaky, kto komu z dospelákov nadržuje, môj syn je v tomto špecialista ako škorpionik.. ono je možno ľahšie pomôcť dieťaťu ubrániť si svoje veci, pre mňa ťažšie sú tie zápletky, ak rodičia môjmu dieťaťu núkajú niečo na úkor toho svojho, nepriamo si tak vynucujú vymenný obchod, o ktorý syn nemá záujem a ja ho do neho nemienim nútiť napríklad :)
Ty si už čoskoro užiješ tiež s vnučkou ihriská, pozorovať malé deti na ihrisku je skvelé, ja sa učím tolerancii, dokázať nevynadať pred deťmi ich tatinkovi, nedať sa zatiahnuť do manipulačných techník inych, inak sympatických a milých rodičov, prosto hlavne pozorovať a nezasahovať...... :)
neznámy | 12.1.2017 17:25
Hřiště jsou velmi dobrým trenažérem. V době "mých drobečků" bych skočila po krku každému, kdo by jim zkřivil vlas, byť jen pohledem. Nechápu, jak jsme tuhle dobu ustáli ve zdraví.
Hodně nám tehdy radili rodiče - což nebylo vůbec jednoduché -ROFL- (asi pro nikoho)
Většinou jsem jen pozorovala a do hry jsem se dětem nepletla. Jednou jsem to nevydržela a pustila se do maminky vedle. Byla opravdu ošklivě nevychovaná -NOOO- a svého spratečka nechala rozdupat hrad, který jsme s dětmi láskyplně budovali.
Krev se ve mně vařila, zatímco kluk dupal a ona se usmívala, když jsem uvolňovala svoje přetlaky. Tehdy se moje děti projevily duchapřítomněji než já. Vzaly mě za ruku a odtáhly pryč.
Jak jsem se později dověděla, byla to Ruska a nerozuměla ani slovo. Možná do země věčného mrazu nedorazily zásady slušného chování na pískovišti.
:)
Hodně nám tehdy radili rodiče - což nebylo vůbec jednoduché -ROFL- (asi pro nikoho)
Většinou jsem jen pozorovala a do hry jsem se dětem nepletla. Jednou jsem to nevydržela a pustila se do maminky vedle. Byla opravdu ošklivě nevychovaná -NOOO- a svého spratečka nechala rozdupat hrad, který jsme s dětmi láskyplně budovali.
Krev se ve mně vařila, zatímco kluk dupal a ona se usmívala, když jsem uvolňovala svoje přetlaky. Tehdy se moje děti projevily duchapřítomněji než já. Vzaly mě za ruku a odtáhly pryč.
Jak jsem se později dověděla, byla to Ruska a nerozuměla ani slovo. Možná do země věčného mrazu nedorazily zásady slušného chování na pískovišti.
:)
neznámy | 12.1.2017 18:15
môj syn je veľmi vnímavý a zvykne ihneď reagovať na všetky tie slová, povely a "zaklínadlá" čo počuje okolo, ľudia často ani nepočúvajú čo rozprávajú, a tak sa dostávame do zvláštnych situácií, že je pre niekoho za zlého len preto, že sa snaží vyhovieť
napríklad keď počuje mamičku ako opakuje svojmu dieťaťu, nech si vezme lopatku, a dieťa nič, Julo to nevydrží ide po tú lopatku a tomu dieťaťu ju hodí pod nos :D dieťa nechápe pretože lopatku vôbec nepotrebuje...
tiež ak je niekto netrpezlivý a svoje dieťa poháňa na preliezke alebo niečo zakazuje tak som v strehu, bo Julo v snahe pomôcť, môže začať nešťastníka tlačiť, čo pravdepodobne bude ten netrpezlivý rodič pokladať za agresivitu...
tak dávať si pozor na ústa a zaklínadlá je pre mňa často nevyhnutnosť, a najlepšie je nechať veci plynúť a kým nejde o život ani nezasahovať, často to pôsobí na ľudí čudne, moje dieťa totiž vôbec nie je plachý vkútikused, ale tak rodičov s podobným prístupom pribúda, pravdupovediac, najviac ma vedia vytočiť babičky ;)
napríklad keď počuje mamičku ako opakuje svojmu dieťaťu, nech si vezme lopatku, a dieťa nič, Julo to nevydrží ide po tú lopatku a tomu dieťaťu ju hodí pod nos :D dieťa nechápe pretože lopatku vôbec nepotrebuje...
tiež ak je niekto netrpezlivý a svoje dieťa poháňa na preliezke alebo niečo zakazuje tak som v strehu, bo Julo v snahe pomôcť, môže začať nešťastníka tlačiť, čo pravdepodobne bude ten netrpezlivý rodič pokladať za agresivitu...
tak dávať si pozor na ústa a zaklínadlá je pre mňa často nevyhnutnosť, a najlepšie je nechať veci plynúť a kým nejde o život ani nezasahovať, často to pôsobí na ľudí čudne, moje dieťa totiž vôbec nie je plachý vkútikused, ale tak rodičov s podobným prístupom pribúda, pravdupovediac, najviac ma vedia vytočiť babičky ;)
neznámy | 12.1.2017 19:24
Někde jsem slyšela, že "dvojkové děti" (nar. po roce 2000) v sobě mají zabudovanou gps. Ví a orientují se ve věcech a tématech, které druzí nechápou. Je potřeba k nim přistupovat úplně jinak, než bylo zvykem. Dcera žije v Dublinu, kde vystudovala a praktikuje Montessori přístup. Je to jako pohlazení.
Když přiletěla na návštěvu (ve svých 28 letech), v Brně ji čekala babička. Moje matka (zvyklá organizovat vesmír) nedokázala pochopit, že člověk žijící v chladném podnebí je jinak odolný. A tak uprostřed davu lidí se odehrál tento dialog:
Vezmi si bundu, je zima.
Nevezmu, babi, je mi teplo.
Prosím tě, obleč se, všichni se na nás dívají.
Nezlob se, babi, ale nevezmu.
Tak to udělej kvůli mně (poslední zoufalý pokus mojí matky - marně).
Byla jsem na dceru pyšná. Ustála to a zvládla, co jsem dávno vzdala.
-THUMBSUP-
Když přiletěla na návštěvu (ve svých 28 letech), v Brně ji čekala babička. Moje matka (zvyklá organizovat vesmír) nedokázala pochopit, že člověk žijící v chladném podnebí je jinak odolný. A tak uprostřed davu lidí se odehrál tento dialog:
Vezmi si bundu, je zima.
Nevezmu, babi, je mi teplo.
Prosím tě, obleč se, všichni se na nás dívají.
Nezlob se, babi, ale nevezmu.
Tak to udělej kvůli mně (poslední zoufalý pokus mojí matky - marně).
Byla jsem na dceru pyšná. Ustála to a zvládla, co jsem dávno vzdala.
-THUMBSUP-
neznámy | 12.1.2017 20:00
neviem to porovnať, či sú dvojkové deti iné, ale denne sa čudujem ako mohli tie "zaklínadlá" fungovať, keď ja skĺzavam do nejakých vzorcov, klasiky (čo sa mi samozrejme stáva, tiež mám minulosť :)), tak nefunguje nič, nepoužívam žiadne triky na manipuláciu, pravdivosť a priamosť obvykle bezproblémovo funguje, je zábavné sledovať, ako sa iní ľudia snažia trikmi dostať moje dieťa kam chcú a ako to je k ničomu... zdá sa mi to univerzálne najjednoduchší a najúčinnejší spôsob komunikácie so všetkými deťmi, prosto priamo a úprimne :)
takže ty máš vnučku za vodou... montessori prístup je fajn, na synovi pozorujem obdobia, že ho niečo konkrétne zaujme a fascinuje, a nechávam ho nech si poznáva fyzikálne zákony.... momentálne ho fascinuje demolácia, vidím ako by mu to mnohí mali chuť zakazovať a on sa pri tom fakt zdokonaľuje v odhade sily vzdialenosti a tak :)
nedať si bundu, zdá sa to byť taká blbosť, aké čudesné bloky sme si narobili a stále robíme -FLOWER-
takže ty máš vnučku za vodou... montessori prístup je fajn, na synovi pozorujem obdobia, že ho niečo konkrétne zaujme a fascinuje, a nechávam ho nech si poznáva fyzikálne zákony.... momentálne ho fascinuje demolácia, vidím ako by mu to mnohí mali chuť zakazovať a on sa pri tom fakt zdokonaľuje v odhade sily vzdialenosti a tak :)
nedať si bundu, zdá sa to byť taká blbosť, aké čudesné bloky sme si narobili a stále robíme -FLOWER-
athena21 | 12.1.2017 21:30
Mála som tento prístup k synovi keď bol malý, tých situácií bolo mnoho. Dnes má 26 rokov a mám z neho radosť. Váži svoj priestor a slobodu a rešpektuje to isté u iných.
Ja som ako dieťa zažívala presne takú manipuláciu o akej sa tu píše v mnohých príspevkoch a dlho mi trvalo kým som sa naučila vymedziť si svoj priestor.
U syna som mnoho situácii riešila inak ako bolo zvykom a som spokojná, že sa to osvedčilo.otvorené srdce, opora,vedienie, dávanie možností,komunikácia a určenie mantinelov...
Ja som ako dieťa zažívala presne takú manipuláciu o akej sa tu píše v mnohých príspevkoch a dlho mi trvalo kým som sa naučila vymedziť si svoj priestor.
U syna som mnoho situácii riešila inak ako bolo zvykom a som spokojná, že sa to osvedčilo.otvorené srdce, opora,vedienie, dávanie možností,komunikácia a určenie mantinelov...
Počítam horoskop...