Cesty tela i ducha -
Sen o rozsudku smrti.
neznámy | 17.2.2017 11:43
Byl to docela živý sen dnes k ránu. Bylo to v době první světové války. Ve snu jsem sloužil v útvaru kde jsem absolvoval svoji vojenskou základní službu v reálném životě. Nevím co jsem přesně udělal, ale ocitl jsem se před vojenským tribunálem.
Moji velitelé přemýšleli o mém trestu. Byl tam nějaký přísedící důstojník od "jinud"
Ten prohlásil : "u nás by byl tento vojín zastřelen"-WINKIE-
No a můj velitel prohlásil líně a ospale : "Nakonec proč ne" ..podíval e na mne a řekl mi: "vojíne zítra budete zastřelen...odchod!"-WINKIE-
Tak jsem šel a přemýšlel. Napadlo mne:"zítra mám být zastřelen, pokud se pokusím utéct a chytí mne, pak také budu zastřelen"
V tu chvíli jsem ucítil určitou úlevu.Řekl jsem si: "Co mi brání utéct, kyž už jsem teoreticky zastřelen"-ROLL-
Tak jsem ani nešel na útvar. Prostě jsem šel pryč. Ve snu jsem na sobě měl župan. Najednou místo uniformy župan. Byl jsem nahý do půl těla a župan jako sukni.
Šel jsem útvarem, a bylo mi "blbý" si župan navléci tak jak se nosí, abych na sebe neupozornil. Míjel jsem lidi a měl obavy, abych nebyl v sukni z županu podezřelý.
Došel jsem do míst kde bylo kulturní vojenské středisko. Otevíral mnoho dveří a hledal cestu ven. Buď za dveřma byla třída a nebo sborovna. Nakonec jsem se nějak vymotal a šel v županu nějakým údolím.-NOSMILE-
Moji velitelé přemýšleli o mém trestu. Byl tam nějaký přísedící důstojník od "jinud"
Ten prohlásil : "u nás by byl tento vojín zastřelen"-WINKIE-
No a můj velitel prohlásil líně a ospale : "Nakonec proč ne" ..podíval e na mne a řekl mi: "vojíne zítra budete zastřelen...odchod!"-WINKIE-
Tak jsem šel a přemýšlel. Napadlo mne:"zítra mám být zastřelen, pokud se pokusím utéct a chytí mne, pak také budu zastřelen"
V tu chvíli jsem ucítil určitou úlevu.Řekl jsem si: "Co mi brání utéct, kyž už jsem teoreticky zastřelen"-ROLL-
Tak jsem ani nešel na útvar. Prostě jsem šel pryč. Ve snu jsem na sobě měl župan. Najednou místo uniformy župan. Byl jsem nahý do půl těla a župan jako sukni.
Šel jsem útvarem, a bylo mi "blbý" si župan navléci tak jak se nosí, abych na sebe neupozornil. Míjel jsem lidi a měl obavy, abych nebyl v sukni z županu podezřelý.
Došel jsem do míst kde bylo kulturní vojenské středisko. Otevíral mnoho dveří a hledal cestu ven. Buď za dveřma byla třída a nebo sborovna. Nakonec jsem se nějak vymotal a šel v županu nějakým údolím.-NOSMILE-
neznámy | 17.2.2017 11:46
jak víš, že to byla zrovna první světová?
já na to včera večer taky natrefila, když jsem si pouštěla Radůzu....zajímavé...-NOSMILE-
https://www.youtube.com/watch?v=S9MttAkEUd4
já na to včera večer taky natrefila, když jsem si pouštěla Radůzu....zajímavé...-NOSMILE-
https://www.youtube.com/watch?v=S9MttAkEUd4
neznámy | 17.2.2017 12:24
Nejsem chlap, takže to ber s rezervou. Těžko budu hledat vnitřního bojovníka a prožívat rituály jako vy. Ale aspoň nějaké prvky. Platí, co píšu vždy - člověk si nakonec musí vyložit sám.
Byl jsi odsouzen a nevíš za co. Jak bys mohl? Znáš jen svůj život. Tady a teď. Připustíš-li princip karmy, těžko tušit, cos kde jinde (ne)udělal. Jiný úhel pohledu je, žes součástí lidstva, člověka. Naše existence je na pocitu viny založená.
Za podstatné považuju, žes to přijal, že ses s trestem smířil. I kdyby na popravu došlo, zemřelo by jen tvé ego.
Župan je zajímavá věc :D Je to oblečení, které je těsnou hranicí mezi nahotou (naší skutečnou osobností) a oděvem (něco, co si nasazujeme, aby nás okolí akceptovalo)
To středisko jsi mohl být ty sám. U budov to tak většinou je. Tvoje vlastní nitro. Dveře oddělují jednotlivé aspekty, roviny naší osobnosti. Asi nebudeš moc jednoduchý -PUH- (Je jich dost.) Třída, sborovna. Pořád to jsou místa, kde tě čeká nějaké hodnocení. Chceš pryč. Cítíš, že je třeba se z toho vymanit.
Údolí. Pokud si pamatuješ detaily, rozepiš to. Údolí je totiž opak hory. Hlavně lidský život je cyklus střídání cest směr hora a návrat do údolí. Člověk směřuje do nitra, do samoty, aby nakonec zjistil, že mu stejně nezbývá než se vydat do údolí k jiným lidem. Protože ať chce, nebo ne. Ať je třeba samotář, je součástí celku.
Byl jsi odsouzen a nevíš za co. Jak bys mohl? Znáš jen svůj život. Tady a teď. Připustíš-li princip karmy, těžko tušit, cos kde jinde (ne)udělal. Jiný úhel pohledu je, žes součástí lidstva, člověka. Naše existence je na pocitu viny založená.
Za podstatné považuju, žes to přijal, že ses s trestem smířil. I kdyby na popravu došlo, zemřelo by jen tvé ego.
Župan je zajímavá věc :D Je to oblečení, které je těsnou hranicí mezi nahotou (naší skutečnou osobností) a oděvem (něco, co si nasazujeme, aby nás okolí akceptovalo)
To středisko jsi mohl být ty sám. U budov to tak většinou je. Tvoje vlastní nitro. Dveře oddělují jednotlivé aspekty, roviny naší osobnosti. Asi nebudeš moc jednoduchý -PUH- (Je jich dost.) Třída, sborovna. Pořád to jsou místa, kde tě čeká nějaké hodnocení. Chceš pryč. Cítíš, že je třeba se z toho vymanit.
Údolí. Pokud si pamatuješ detaily, rozepiš to. Údolí je totiž opak hory. Hlavně lidský život je cyklus střídání cest směr hora a návrat do údolí. Člověk směřuje do nitra, do samoty, aby nakonec zjistil, že mu stejně nezbývá než se vydat do údolí k jiným lidem. Protože ať chce, nebo ne. Ať je třeba samotář, je součástí celku.
neznámy | 17.2.2017 12:25
Ja sa pokúsim hádať. :-)
V sne si prežíval nejaký vnútorný konflikt, ktorý práve riešiš. Ten ale nemá žiadne riešenie, budeš popravený tak či tak.
Náhle sa uniforma mení na župan, teda z pozície, že konflikt nemá riešenie, prichádza uvolnenie. Uvedomenie si stavu, keď nemá zmysel niečo riešiť a treba to nechať. V župane sme vždy v pohode a uvolnení, relaxujeme, neriešime.
Hľadal si dvere "von", trieda, alebo zborovňa... z niečoho, kde si hodnotený, posudzovaný. Aby si nevypadal predsa blbo v tom župane...
Hlavne, že si sa z toho vymotal a vyšiel do údolia.
Pohoda, klídek, tabáček... :) Keď niečo nie je možné zmeniť, je možné prijať to.
Ešte doplním k tomu údoliu popis. Je zaujímavý aj pre mňa, pretože sa vo svojich snoch veľmi často nachádzam na vyvýšených miestach nad krajinou.
Ja som si to doteraz vysvetľovala ako snahu po nadhľade. Tento popis je ale lepší.
Údolí - zejména v protikladu k horám: zemský povrch je v nevědomí obrazem duchovní cesty, když v údolí (v nížině) je plno vegetace, obrovské množství zvěře (pudy) a bohaté vztahy k přírodě i lidem (city); se stoupající výškou však klesá rozmanitost i množství flóry a fauny, takže nakonec na horských velikánech veškeré pudové síly (zvěř, rostlinstvo) a city (vztahy) ztrácejí svou moc nad snícím a ponechávají vládu pouze sněhu a ledu (duchovním principům)
- spolu s horami tvoří protiklady, které je třeba v určité fázi duchovního vývoje sjednotit
V sne si prežíval nejaký vnútorný konflikt, ktorý práve riešiš. Ten ale nemá žiadne riešenie, budeš popravený tak či tak.
Náhle sa uniforma mení na župan, teda z pozície, že konflikt nemá riešenie, prichádza uvolnenie. Uvedomenie si stavu, keď nemá zmysel niečo riešiť a treba to nechať. V župane sme vždy v pohode a uvolnení, relaxujeme, neriešime.
Hľadal si dvere "von", trieda, alebo zborovňa... z niečoho, kde si hodnotený, posudzovaný. Aby si nevypadal predsa blbo v tom župane...
Hlavne, že si sa z toho vymotal a vyšiel do údolia.
Pohoda, klídek, tabáček... :) Keď niečo nie je možné zmeniť, je možné prijať to.
Ešte doplním k tomu údoliu popis. Je zaujímavý aj pre mňa, pretože sa vo svojich snoch veľmi často nachádzam na vyvýšených miestach nad krajinou.
Ja som si to doteraz vysvetľovala ako snahu po nadhľade. Tento popis je ale lepší.
Údolí - zejména v protikladu k horám: zemský povrch je v nevědomí obrazem duchovní cesty, když v údolí (v nížině) je plno vegetace, obrovské množství zvěře (pudy) a bohaté vztahy k přírodě i lidem (city); se stoupající výškou však klesá rozmanitost i množství flóry a fauny, takže nakonec na horských velikánech veškeré pudové síly (zvěř, rostlinstvo) a city (vztahy) ztrácejí svou moc nad snícím a ponechávají vládu pouze sněhu a ledu (duchovním principům)
- spolu s horami tvoří protiklady, které je třeba v určité fázi duchovního vývoje sjednotit
Počítam horoskop...