Jan Patočka-občanská odpovědnost

Vzpomínka na Jana patočku - filozofa, který se snažil žít filozofii v činech. Postavil se proti komun. režimu, na obranu Plastic People of The universe, ačkoli jejich muzice nerozuměl a neměl ji rád. Svými činy podnítil vznik Charty 77. Na tenhle svůj občanský postoj taky dojel, po výsleších STB onemocněl a umřel.

Vidíme i dneska smysl občanský iniciativy na obranu toho, co máme rádi? A toho, co máme neradi? jen pro obranu svobody jako takový?
Nebo nevěříme, že to má smysl a jsme příliš zaujetí svým vlastním životem?

Po 20 letech od sametu už máme obstojně "ošahaný" naše práva a svobody.
Máme ošahaný taky povinnosti a odpovědnost?:)

http://www.youtube.com/watch?v=RyYN_25jpUk

Vdaka za dokument, teda priznam sa, ze vela veci som o Patockovi nevedela. Poznam ho len ako autora knihy, co som davno citala "Existencionalizmus a fenomenologia"
Na Tvoje otazky je odpovedou mometnalna situacia, politicka aj celospolocenska. Aspon v meste, kde zijem pocitujem, ze viac menej su vsetci zaujati len svojim vlastnym zivotom. Nastastie vzdy sa najdu ludia, ktori si dovidia dalej od vlastneho nosa a mam taky pocit, ze ich je coraz viac. Velka skoda (teda aspon u nas na Slovensku) je, ze namiesto hladania toho, co by nas zjednocovalo, stale hladame rozdiely....

ono je samozřejmě potřeba rozlišovat občanskou iniciativu jako odpor proti establishmentu, který byl jasně definovanej - viz proces s PPU a iniciativy dnešní doby, kdy je establishment zahalenej v mlze kšeftů a poznáš ho teprv až když jim to "praskne".

pojdme se spíš zamyslet nad tím, co to vlastně občanská odpovědnost je, kam až sahá a jaká může bejt její moderní podoba. Pro mě je to trochu nový téma, takže se rád nechám inspirovat:)

(doufám, že se vyjádřej i pamětníci, viz např drFaustroll apod..)

Tak priznam sa, ze aj pre mna je to nova tema, takze mozem hovorit jedine z mojho "mikro sveta" v ktorom zijem. Obcianska zodpovednost je v prvom rade cisto konstruktivna zalezitost. Darmo budeme proti niecomu bojovat, utok sposobuje len dalsiu odvetu. Veci treba riesit konstruktivne, to znamena ze namiesto boja zvolime cestu budovania. To sa mi zda logicke :-)

Pre mna osobne obcianska zodpovednost je praca na sebe samom. Zabrdnem trochu do psychologie. Podla Junga, clovek, ktory nenajde hrdinu v sebe samom, hlada ho vonku. Z historie pozname krasne priklady tzv hrdinov(Stalin, Hitler ....) Preto podla mna, clovek, co chce byt zodpovedny, chce sa rozhodovat zodpovedne, chce zit zodpovedne, musi najst seba sameho a pracovat na sebe. (Ved Patocka je toho uzasnym prikladom)

Potom nastupi zodpovednost ako taka, voci sebe samemu aj voci spolocnosti. Inac sa na zodpovednych mozme kludne hrat, ako sa uz hrame nejaky ten cas a vidime kam to dospelo. A kam to este len dospeje....

Clovek - obcan potom prirodzene pocituje zodpovednost voci svojim sukmenovcom - dalsim obcanom, ale nielen ku nim, pocituje zodpovednost voci celemu svetu, prirodzene kona ,ako som uz spominala, konstruktivne :-)

A tu sa dostavam k jadru, co som chcela povedat, obcianska zodpovednost je pre mna nehrabat len na svojom piesocku, ale pozriet sa dalej a objavovat a ucit sa, ako male deti. Obcianskej zodpovednosti (ako zodpovednosti ako takej) sa musime naucit. Asi tolko :-)

no, on i boj proti něčemu nebo spíš boj za něco svýho může bejt kreativní:) ale určitě, jde tam o to aby ta iniciativa dávala nový řešení, jinak je to anarchie.

(s tím pojmem budování mám trochu problém:D)

zajímavej postřeh, že obč. iniciativa (dále jen OI) může začít vlastně už prací na sobě. Protože každá práce na sobě má následně dopad i do světa ven a tudíž má potenciál měnit společnost. (Jinak ale práce na sobě může bejt motivovaná i tvrdě zištnejma osobníma cílema, tam ten dopad na společnost je asi někde trochu jinde a jinak)

Ale ted o co mi šlo, jedinec v rámci OI. A to je to přeci jen jiná rovina. Už víš o vlastní identitě a síle, takže ji můžeš v rámci nějakejch osobních kompromisů (který v demokratickým procesu jsou nutný) v OI odevzdat. Protože hlavní je cíl, nevím, třeba nekácet stromy na šumavě.

A u Patočky byla ještě řek bych vyšší rovina,on se postavil za něco pro něj stěžejního (svoboda projevu), přestože to zároveň znamenalo bránit Plastiky,jejichž hudebnímu projevu nerozumněl, byl mu cizí. (zatímco když bojuju za les, bojuju nejen za svoje právo mluvit do rozhodnutí těžařskejch molochů, ale i za ten les ,kterej mám rád)

a to mi přijde fakt zajímavej občanskej postoj, když ne všechno, za co se beru mi je příjemný a důvěrně známý. Není to jakýsi povýšení osobní síly na ještě další rovinu? Dejchá z toho ten prvorepublikovej mravní postoj, obětovat svůj vlastní komfort, nejen proto, že něco mám rád a stojí mi to za to a navíc třeba chci bejt mesiáš a hrdina, ale protože to prostě "je třeba".

Mám pocit, že dneska lidi přemejšlej: bránit svobodu projevu může i ten druhej, spisovatel, novinář, kněz. On je i rocker, tak si to užije víc jak já.
U Patočky ale cejtím: Kdo jinej by to měl udělat než já, filozof a intelektuál?

první co člověka napadne je samozřejmě, že to je téma vydělení jedince ze společnosti, individualismus, kterej je dneska tak populární. To téma já dneska můžu skoro všechno, ale skoro nic nemusím.
Ale beží mi pod tím vlastně hlubší rovina.
dříve: člověk jako součást davu -hlavní hodnoty-bezpečí, přežití.
dnes: člověk se z davu vyděluje - hlavní hodnoty, osobní svoboda, sebevyjádření, seberealizace

co přijde zítra? rovnováha mezi oběma principy: nebo se oba principy nějak "zcelí", a vznikne ještě něco jiného, co společnost dosud nezná?

Pokud mne napadaji situace co se tyce terminu"obcanska zodpovednost" napada mne jedna manipulace s clovekem za druhou.

Jde vlastne o soustavne masirovani a vysvetlovani proc nekomu zajistujeme "budoucnost"? -ROLL-